ECLI:CZ:NS:2007:7.TDO.934.2007.1
sp. zn. 7 Tdo 934/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 12. září 2007 v Brně v neveřejném zasedání o dovolání obviněného H. A., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 4. 2007, sp. zn. 11 To 7/2007, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 47 T 12/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 5. 10. 2006, sp. zn. 47 T 12/2006, byl obviněný H. A. uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst.
4 písm. c) tr. zák. a byl odsouzen podle §187 odst. 4 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvanácti roků. Podle §39a odst. 3 tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §57 odst. 1, odst. 2 tr. zák. mu byl uložen trest vyhoštění na dobu neurčitou. Podle §73 odst. 1 písm. c) tr. ř. bylo vysloveno zabrání věci, a to mlýnku na kávu zn. Siemens a váhy zn. Corona.
Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný odvolání proti výroku o vině i trestu. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 2. 4. 2007, sp. zn. 11 To 7/2007, podle §258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém výroku o trestu a ve výroku o zabrání věci. Za splnění podmínek §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině obviněného odsoudil podle §187 odst. 4 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání deseti roků. Podle §39a odst. 3 tr. zák. ho pro výkon trestu zařadil do věznice s ostrahou. Podle §57 odst. 1, odst. 2 tr. zák. mu uložil trest vyhoštění na dobu neurčitou.
Trestného činu se obviněný dopustil tím, že nejméně dne 13. 3. 2005 v P. si telefonicky objednal dovoz omamné látky heroin od M. R. a R. R., kteří jsou stíháni ve S. r., tento byl naplánován a uskutečněn dne 14. 3. 2005 tak, že pravomocně odsouzený R. T., který zásilku směsi heroinu o hmotnosti 493,24 g v podobě cihly o rozměru 7,5 x 15,5 x 4 cm oblepené lepicí páskou s koncentrací diacetylmorfinu base 48,1 %, což v přepočtu na celkové množství činí 237,248 g diacetylmorfinu base, převzal od stíhaného L. F. a převážel v zapůjčeném osobním automobilu Fiat Stilo, z B. do P. s tím, že zásilku obviněný převezme v P., přičemž po sjednání schůzky, kde mělo dojít k předání zásilky, byl R. T. s drogou zadržen uvedeného dne ve 20:50 hodin v P. orgány Policie ČR. V tomto případě by se jednalo o 9.864 pouličních dávek o hmotnosti 50 mg. Uvedeného jednání se obviněný dopustil přesto, že heroin je jako omamná látka uveden v příloze číslo 3 k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách‚ a o změně některých dalších zákonů.
Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný řádně a včas dovolání prostřednictvím dvou obhájců. Prostřednictvím obhájce JUDr. R. B. uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), písm. l) tr. ř. Obviněný uvedl, že se žádného protiprávního jednání ani trestné činnosti nedopustil a v podstatě byl odsouzen na základě telefonických rozhovorů se svými známými, na kterých podle něj není nic nezákonného, když se jako cizinec domlouval o vízech a dalších běžných věcech. Dodal, že považuje za zvláštní, že soudy obou stupňů v nich spatřovaly konspiraci, včetně rozhovorů o příjezdu p. T. Obviněný nenalezl v odposleších, které byly provedeny jako důkaz u soudu, nic trestného, tedy žádné slovo spojené s drogovým obchodem. Nechápe tedy, jak by mohly cokoli dokazovat a je podle něj nemožné spatřovat v nich konspirativnost, pokud není doložen do souvislosti nějaký konkrétní důkaz. Je podle něj zarážející, že neexistuje žádný důkaz o tom, s kým se celou dobu stýkal, kde se pohyboval, co dělal, zda skutečně prodával drogy atd., ale pouze existují jakési telefonické odposlechy. Obviněný podotkl, že nevěděl, že jeho známý je dealer drog. Je přesvědčen, že byl původně podezřelý z důvodů, že byl za podobnou trestnou činnost v minulosti odsouzen v N. a tam se seznámil s L. F. ve výkonu trestu a znal R. V této souvislosti podotkl, že se při svém odsouzení v N. plně doznal a nevidí důvod, proč by se nepřiznal i v této věci, neboť by se jednalo o polehčující okolnost. Nemohl se však k žádné trestné činnosti doznat, když nic nespáchal, nevěděl, že jeho známí, se kterými byl v telefonickém kontaktu, jsou dealeři drog. Tuto skutečnost se dozvěděl po sdělení Policie ČR. Dokazováním bylo zjištěno, že R. T. měl převézt zásilku pro někoho koho nezná ani jménem, pouze měl neurčitý popis (měl se u něj hlásit menší plešatější člověk). Obviněný uvedl, že v dané době měl prokazatelně delší vlasy, nebyl plešatý a ke zkrácení účesu se rozhodl v květnu 2005. Z tohoto důvodu je podle něj nepochopitelný a irelevantní jeho popis a není mu známo, proč je jeho popis takto uváděn, když neodpovídá skutečnosti. Proto navrhl výslechy svědků, ale jeho návrh byl nezákonně a neoprávněně zamítnut. Je přesvědčen, že se opakuje snaha usvědčit ho z jednání, kterého se nikdy neúčastnil. Pouze na základě žádosti známého přislíbil, že se pokusí člověku, kterého neznal, pomoci, když nezná P. Obviněný dále uvedl, že poté co mu neznámý člověk volal, řekl mu, že se sejdou na V. n., a že mu pomůže. Z pochopitelných důvodů, když se s oním člověkem nesetkal, volal svému známému a ujišťoval se, kde se nachází, přinejmenším z obavy, zda se mu něco nestalo. Policie ani soudy nevzaly vůbec na vědomí, že v té době nedisponoval finanční částkou 250 EUR a rozhodně nevěděl, že T. pro něj veze balíček, který obsahuje drogy a v takovém množství. Tato skutečnost nebyla podle obviněného prokázána. Závěry soudů obou stupňů považuje za neopodstatněné domněnky, event. smyšlenky, které nemají oporu v zákoně a provedeném dokazování. Dále uvedl, že bylo zjištěno, že údajně na operačním středisku NPC (Národní protidrogová centrála) byl zaznamenán anonymní telefon o tom, v jakém vozidle budou nalezeny drogy. Podle obviněného je zarážející, že ihned byla požádána motorizovaná jednotka, která měla vozidlo zadržet. Postup NPC je podle obviněného zarážející, v rozporu se zákonem, neboť získali informaci o distribuci drog a neučinili odpovídající opatření. NPC nechala zadržet auto p. T. a nezajistila jeho sledování do doby předání balíčku s drogami, a tím by bylo zcela nepochybně zjištěno, kdo je příjemcem, tedy zcela objektivní důkaz o trestné činnosti jednotlivých pachatelů. V tomto směru považuje obviněný výslech policisty Ch. za zcela nevěrohodný. Namítl, že nepovažuje za žádný důkaz, že byla při domovní prohlídce nalezena páska stejného vzhledu jako na zajištěné zásilce, neboť se jedná o běžně prodávanou hnědou lepicí pásku a dále mlýnek značky Siemens, který měl souvislost s jeho předchozí trestnou činností, za kterou byl již odsouzen a váha značky Corola, která nebyla jeho vlastnictvím, byla zapůjčena. Obviněný dále namítal, že z dikce §187 odst. 4 písm. c) tr. zák. podle názoru Nejvyššího soudu lze dovodit, že pachatel musí vědět, že se dopouští trestné činnosti ve spojení s organizovanou skupinou a zároveň, že tato organizovaná skupina působí nejméně ve dvou státech. Tato skutečnost podle obviněného nebyla v žádném případě prokázána, ani mu známa. Soud neprokázal žádnou jeho vinu a neexistuje žádný důkaz o jeho vině. Závěrem obviněný poukázal na některá základní práva a svobody vyplývající z LPS a principy spravedlivého procesu, přičemž vyzdvihl stěžejní zásadu „in dubio pro reo“ a ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 a další tr. ř., jakož i zásadu objektivní pravdy, která vyžaduje, aby soud své rozhodnutí o vině opřel o jednoznačně zjištěná a bezpečně prokázaná fakta, nikoliv jen o pouhou pravděpodobnost. Zůstanou-li po vyčerpání všech dosažitelných důkazů pochybnosti o některé skutkové okolnosti důležité pro zavinění, je nutno rozhodnout ve prospěch obviněného a neuznat jej vinným. Podle obviněného se právě o tento případ jedná. Doplnil, že pokud by soudy obou stupňů postupovaly v souladu se zákonem a byly provedeny alespoň navrhované důkazy, muselo být rozhodnuto o jeho nevině, neboť se žádné trestné činnosti nedopustil. Obviněný je tedy přesvědčen, že jsou dány zákonné důvody k podání dovolání podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř.
Navrhl proto, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadený rozsudek soudu druhého stupně a přikázal tomuto soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k tomuto dovolání uvedl, že výhrady dovolatele zahrnuté do jeho mimořádného opravného prostředku do značné míry korespondují s argumentací, kterou uplatňoval v rámci své obhajoby po celou dobu řízení, takže na ně reagovaly jak soud nalézací, tak především soud druhého stupně. Uvedl, že obviněný své dovolání opírá výslovně o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h), l) tr. ř., avšak jeho výhrady se týkají pouze jediného z nich, a sice důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a důvody uvedené v písm. h), l) pouze deklaroval, ale vůbec nevyložil v čem spatřuje jejich naplnění. Podle státního zástupce obviněný převážnou část dovolacích námitek soustředil na výhrady vůči hodnocení provedených důkazů, brojí tím proti skutkovým závěrům, k nimž dospěly jak nalézací, tak odvolací soud. Takové výhrady však zákonem definovaný dovolací důvod ani jiný dovolací důvod nenaplňují. Státní zástupce se domnívá, že vyhovuje pouze námitka obviněného spočívající v tom, že nebyl ve vědomém spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech. Na stejný argument však již podle státního zástupce dostatečně podrobně a věcně správně odpověděly oba soudy ve věci činné. Opakování jejich argumentace považoval státní zástupce za nadbytečné. Pokud jde o výhrady dovolatele v rovině ústavně právní, ve věci bylo na toto téma vydáno rozhodnutí Ústavního soudu, na jehož obsah státní zástupce odkázal. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Současně souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání.
V zákonem stanovené lhůtě podal obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. V. J. ještě druhé odůvodnění dovolání opírající se o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), písm. l) tr. ř. Obviněný poukázal na to, že nespáchal trestnou činnost odpovídající kvalifikované skutkové podstatě trestného činu podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák. a nedopustil se ani žádného jednání, jež by bylo možné podřadit pod základní vymezení této skutkové podstaty. Uvedl, že závěry soudů jsou v tomto směru nesprávné, neboť dovoz omamné látky neobjednal. Mohl sice být v daných dnech v telefonickém kontaktu s osobami na S., avšak nikoli proto, aby si od těchto osob objednal dovoz omamné látky. Zdůraznil, že to nebyl on, kdo by hovory inicioval, ale byl vždy osobou volanou a dodal, že s uvedenými osobami nebyl před dnem 13. 3. 2005 v kontaktu několik let. Vyjádřil podivení, jakým způsobem dospěly soudy k závěru, že v telefonickém hovoru ze dne 12. 3. 2005 měl hovořit s osobou T. S. o droze jako o „vízech“. Zdůraznil, že v řízení nebylo prokázáno, se kterými osobami byl daný hovor veden. Domněnku soudu navíc podle něj vyvrací i skutečnost, že byl hovor veden o „třech vízech“, nicméně následně dovezl svědek T. do P. cca půl kg drogy. Není tedy jasné jakým způsobem dospěly soudy k závěru, že uvedené hovory a drogy spolu souvisí. Navíc v uvedené době sám opravdu žádal o prodloužení pobytového víza. Zaznamenané hovory tedy nemají souvislost s jednáním, které je mu kladeno za vinu a bylo proto třeba je podle §88 odst. 5 tr. ř. předepsaným způsobem zničit. V souvislosti s odposlechnutými hovory uvedl, že k zadržení T. došlo údajně na základě anonymního telefonátu Národní protidrogové centrále Policie ČR. Dané číslo a volající osoba nebyli zjištěni. Na základě telefonických hovorů a v souvislosti s anonymním udáním je podle obviněného třeba dospět k závěru, že dovoz drogy neobjednal on, ale nějaká třetí osoba, která dohodla rovněž převzetí zásilky na uvedeném místě v P. Obviněný podotkl, že s tím neměl nic společného a o domluvě neznámých osob nic nevěděl. Dodal, že pokud by sám drogu skutečně objednal, bylo by nemyslitelné, aby nevěděl, kde bude kurýr čekat, aby ho vědomě nechal čekat tak dlouhou dobu, když by tím sebe i kurýra vystavoval nadměrnému nebezpečí dopadení. Obviněný dále vytkl soudu prvního stupně, jakým způsobem se vypořádal se svědeckou výpovědí T. učiněnou v přípravném řízení. Podle obviněného ani další nepřímé důkazy nepotvrzují jeho vinu. Zcela dostatečně vysvětlil, že lepicí pásku používal k balení zásilek odesílaných své družce H. a svým příbuzným. K obdobnému účelu používal rovněž váhu. Obviněnému není známo, kdy a jakým způsobem se na ni dostaly stopy drogy. Pokud jde o nalezený paracetamol a o stopy identifikované na mlýnku na kávu, obviněný uvedl, že tyto předměty mohly být použity k manipulaci s drogami, avšak výhradně v době před jeho odsouzením v N. Poté již do kontaktu s drogami nepřišel. Pokud jde o drogy identifikované na mlýnku, měla podle názoru obviněného policie zadat znalci otázku, jak staré zjištěné stopy mohou být a soud prvního stupně měl k této otázce nařídit zpracování dodatku ke znaleckému posudku. Navíc podle obžaloby ani podle rozsudku tyto předměty nebyly použity ke spáchání současné trestné činnosti, nijak nesouvisí se skutkem a provedení důkazů těmito předměty k jeho tíži je nepřípustné a irelevantní. Obviněný dále vytkl, že nebylo možné kvalifikovat jeho jednání podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák., neboť je zcela chybný závěr, že se dopustil jednání ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech. Z provedených důkazů není podle něj patrné, v čem tato účast spočívala a jaká byla jeho úloha. Není zřejmé, pokud měla být organizovanou skupinou skupina R. R., L. F. a M. R. působící na S., jak měla tato skupina působit ve více státech a kterých. Posouzení skutku, tak jak bylo soudy provedeno, nepřipadá podle něj v úvahu. Jeho jednání ve dnech 13. a 14. 3. 2005 jednoznačně neodpovídá definici „ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech“, a nelze na ni podle obviněného usuzovat pouze z toho, že bylo na jeho telefon několikrát voláno ze slovenských telefonních čísel. Obviněný dále poukázal, že bylo povinností orgánů činných v trestním řízení konat společné řízení proti všem obviněným, jejichž trestné činy spolu souvisí, v tomto případě se však nikdo aplikací ustanovení §20 tr. ř. nezabýval. Toto nedodržení postupu předepsaného zákonem vedlo podle obviněného k tomu, že jeho jednání bylo kvalifikováno podle odlišného ustanovení trestního zákona, přičemž rozdíl v trestních sazbách je velmi výrazný. Obviněný spatřuje souvislost mezi jeho jednáním a jednáním odsouzeného T. a má za to, že bylo na místě použít beneficium cohaesionis tak, že jeho jednání mělo být posouzeno a kvalifikováno shodně, jak je tomu u odsouzeného T. V opačném případě by došlo k porušení jednoho ze základních práv obviněného, a to práva na spravedlivý proces. Obdobná disproporce může podle něj hrozit i u dalších osob a mělo být starostí orgánů činných v trestním řízení konat proti těmto osobám společné řízení. Obviněný je ze shora uvedených důvodů přesvědčen, že rozhodnutí soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, který, pokud se vůbec stal, není trestným činem, případně ho nespáchal on a pokud snad ano, zcela jistě se nemůže jednat o uvedenou právní kvalifikaci. Odvolací soud jeho údajně prokázané jednání označuje jako neoprávněné opatření látky jinému, s tím, že si drogu objednal a byla mu přivezena. I pokud se tak stalo, skutek, tak jak je popisován, nebyl nikdy dokonán. V tomto směru odvolací soud své tvrzení neodůvodnil.
Obviněný proto požádal o předložení spisů s návrhem na přerušení výkonu trestu, dále navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozsudek odvolacího soudu i řízení mu předcházející a aby přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Obviněný podal také návrh na odložení výkonu rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k tomuto odůvodnění dovolání již blíže nevyjádřil s tím, že neobsahuje v zásadě žádné nové skutečnosti, než v předchozím odůvodnění a obviněný setrvává na svých původních tvrzeních.
Nejvyšší soud zjistil, že obviněný uplatnil dovolací důvody podle §265b odst.
1 písm. g), h), l) tr. ř. Výhrady uplatněné v obou dovoláních se však týkají pouze dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť obviněný dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. h), l) tr. ř. pouze deklaroval, aniž by vyložil, v čem spatřuje jejich naplnění.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Nejvyšší soud zjistil, že dovolání obviněného spočívá z velké části na námitkách skutkové povahy a polemice s odůvodněním rozsudků soudů obou stupňů. Tyto námitky obviněný uplatňoval od počátku trestního řízení a jsou součástí také jeho odvolání. Těmito námitkami se dovolací soud s ohledem na shora citované nezabýval, neboť nenaplňují dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jiný důvod dovolání podle §265b tr. ř. Za takovéto námitky je třeba považovat námitky, že se obviněný trestné činnosti nedopustil a v podstatě byl odsouzen na základě telefonických rozhovorů se svými známými, ve kterých podle něj soudy obou stupňů spatřovaly konspiraci, dále námitky, že se jejich hovory týkaly pobytových víz a nikoli drog nebo že nevěděl, že jeho známí, se kterými byl v telefonickém kontaktu, jsou dealeři drog. Podle jeho verze pouze na základě žádosti známého přislíbil, že se pokusí člověku, kterého neznal, pomoci, když nezná P. Pod uplatněný dovolací důvod nespadají ani námitky, v nichž namítal, že nebylo prokázáno, že by v té době disponoval finanční částkou 250 EUR a že věděl, že T. pro něj veze balíček, který obsahuje drogy a v takovém množství. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplňuje ani námitka, v níž poukázal na podle jeho názoru zarážející postup Národní protidrogové centrály Policie ČR a v tomto směru považuje výslech policisty Ch. za zcela nevěrohodný. Nejvyšší soud se nezabýval ani námitkou vztahující se k neprovedení důkazu výslechem navrhovaných svědků nebo námitkou, že se soud prvního stupně nevypořádal se svědeckou výpovědí T., kterou učinil v přípravném řízení. Dále je zřejmé, že námitka porušení zásady in dubio pro reo je námitkou procesní a v rámci důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze vznášet jen námitky hmotně právní. Shodné platí rovněž pro námitku obviněného o použití beneficium cohaesionis a ustanovení §20 tr. ř., čímž mělo být porušeno jeho právo na spravedlivý proces. Mezi skutkové námitky je nutné zařadit rovněž výhradu obviněného týkající se lepicí pásky, váhy a mlýnku na kávu.
Je zřejmé, že těmito námitkami obviněný nenapadá správnost hmotně právního posouzení skutkových závěrů učiněných soudy nižších stupňů, ale správnost postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a tedy i úplnost provedeného dokazování, správnost hodnocení důkazů a v důsledku toho i správnost a úplnost skutkového stavu. Obviněný těmito námitkami namítá porušení procesně právních zásad vyjádřených v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. a domáhá se zjištění jiných, pro něj příznivějších, skutkových okolností, resp. změny skutkových zjištění učiněných soudy, nabízí k posouzení svoji verzi průběhu skutkového děje, přičemž teprve sekundárně v závislosti na takto dosažené změně skutkových zjištění by pak mělo podle ní dojít i ke změně právního posouzení skutku. Takovými námitkami však obviněný deklarovaný důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jiný důvod podle §265b tr. ř. zjevně nenaplnil. Dovolací soud při posuzování správnosti právního posouzení skutku vychází ze skutkových zjištění učiněných soudy v průběhu dokazování v hlavním líčení a nikoli z konstrukce skutku, kterou za správnou považuje obviněný.
Nejvyšší soud ve shodě s rozhodnutími Ústavního soudu a svou konstantní judikaturou opakuje, že jako soud dovolací není obecnou třetí instancí, určenou ke komplexnímu přezkumu napadených rozhodnutí. Dovolací soud je na podkladě zákonného zmocnění oprávněn přezkoumávat napadená rozhodnutí jen z důvodů taxativně vymezených v ustanovení §265b tr. ř., mezi kterými samotný přezkum skutkových zjištění soudu prvního stupně, resp. druhého stupně, nefiguruje.
Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů také vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé, přičemž Nejvyšší soud mezi nimi neshledal extrémní rozpor, který by jediný mohl odůvodnit zásah do skutkového děje v řízení o dovolání.
Za právně relevantní z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud považuje námitku týkající se právní kvalifikace jednání obviněného podle §187 odst. 4 písm. c) tr. zák. a námitku o nedokonání trestného činu. Obviněný v této souvislosti uvedl, že nebyla prokázána jeho vina, tedy, to že musel vědět, že se dopouští trestné činnosti ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech. Z provedených důkazů podle něj není patrné, v čem spočívala jeho účast, jaká měla být jeho úloha, jak měla skupina působit ve více státech a kterých. Nejvyšší soud se zabýval právní námitkou odpovídající dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak shledal jí zjevně neopodstatněnou, neboť skutkový stav, který zjistil Městský soud v Praze a s nímž se v napadeném rozsudku ztotožnil i Vrchní soud v Praze (ten napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu a ve výroku o zabrání věci), evidentně naplňuje znaky trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák.
Za organizovanou skupinu se ve shodě s konstantní judikaturou považuje sdružení nejméně tří osob, v němž je provedena určitá dělba úkolů mezi jednotlivými členy sdružení a jehož činnost se v důsledku toho vyznačuje plánovitostí a koordinovaností, což zvyšuje pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu, a tím i jeho nebezpečnost pro společnost. Organizovaná skupina nemusí mít trvalejší charakter a také se nevyžaduje výslovné přijetí za člena takové skupiny. Postačí, že se pachatel do skupiny fakticky včlenil a aktivně se na její činnosti podílel. Pachatel musí čin uvedený v §187 odst. 1 tr. zák. spáchat ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech, a proto musí vědět, že jde o organizovanou skupinu v shora uvedeném smyslu, která působí nejméně ve dvou státech, a to případně včetně České republiky.
Právní závěr o naplnění znaků trestného činu se zakládá na skutkových zjištěních soudu vyplývajících z provedeného dokazování. Skutková věta a jednání v ní uvedené musí obsahovat skutečnosti, které tento závěr prokazují. Ve skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně jsou uvedeny podstatné skutečnosti prokazující účast obviněného H. A. na činnosti organizované skupiny působící ve více státech ve smyslu odst. 4 písm. c) §187 tr. zák. Jeho účast na činnosti organizované skupiny spočívala minimálně v tom, že byl v telefonickém kontaktu s osobami, kteří se zabývají distribucí drog. Z důkazů, které byly provedeny je zřejmé, že drogu obstarali nejméně svědci R. a R., převoz drog zorganizoval svědek F. (jejich trestní stíhání probíhá ve S. r.), ten o převoz drogy požádal svědka T. Svědek T. přivezl heroin do P. a zde se měl setkat s obviněným A., kterému měl heroin předat a ten mu měl jako odměnu vyplatit částku 250 EUR. Obviněný A. tedy podle provedených důkazů komunikoval se svědkem R., R. a F., a to jak před naložením zásilky, tak v průběhu převozu i v době, kdy byl svědek T. na území P. a v neposlední řadě také v době, kdy už byl svědek T. zadržen. Z provedeného dokazování je zřejmé, že došlo k dohodě mezi obviněným A. a jmenovanými svědky ohledně obstarání omamné látky a dojednání podmínek akce. Ze skutkových zjištění je tedy naprosto zřejmé, že obviněný musel vědět o způsobu provedení akce, věděl, že se na její realizaci podílí s dalšími osobami žijícími v jiném státě, neboť s nimi v tomto směru komunikoval a věděl, že plní podle připraveného plánu své dílčí úkoly, které povedou k dovozu omamné látky do Č. r., tedy k dokonání trestného činu. Obviněný H. A. si byl vědom, že trestný čin páchá jako člen organizované skupiny, jakož i skutečnosti, že tato organizovaná skupina působí ve více státech (minimálně S. r. a Č. r.). Na základě uvedených skutečností nelze podle dovolacího soudu dospět k jinému závěru než, že jednání obviněného H. A., které je uvedeno ve skutkové větě výroku o vině svědčí o jeho vědomém aktivním zapojení do této trestné činnosti a jeho námitka, že jeho jednání nelze posoudit jako jednání organizované skupiny působící ve více státech ve smyslu odst. 4 písm. c) §187 tr. zák., je zjevně neopodstatněná.
Pokud jde o námitku obviněného, že skutek tak jak je popsán, nebyl nikdy dokonán, nelze obviněnému přisvědčit. Trestného činu podle §187 odst. 1 tr. zák. se pachatel může m. j. dopustit i tím, že neoprávněně doveze omamnou nebo psychotropní látku. Podle skutkových zjištění soudu I. stupně si obviněný N. A. nejméně dne
13. 3. 2005 telefonicky objednal dovoz heroinu ze S. r. a tento dovoz byl uskutečněn dne 14. 3. 2005 R. T., který zásilku směsi heroinu v podobě cihly převzal v B. od L. F. a v automobilu ji převážel do P., kde byl zadržen orgány Policie ČR.
Je tedy zřejmé, že obviněný dovozem heroinu přes hranice do Č. r. naplnil znak „neoprávněně doveze“, uvedený v §187 odst. 1 tr. zák. Dovozem heroinu přes hranice byl pak tento trestný čin dokonán, bez ohledu na to, že dovoz provedla jiná osoba a zásilku obviněný nepřevzal. Skutek uvedený v rozsudku soudu I. stupně tak byl správně právně posouzen jako dokonaný trestný čin.
Námitka obviněného tak ve své podstatě směřuje nikoli proti nesprávnému právnímu posouzení skutku, ale proti nesouladu tzv. právní věty a právní kvalifikace. Zde sice soud I. stupně uvedl, že obviněný neoprávněně omamnou látku „jinému opatřil“, namísto „dovezl“. Toto formální pochybení, ale nemá vliv na správnost právního posouzení skutku jako dokonaného trestného činu, když Nejvyšší soud posuzuje ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. právní posouzení skutku, jehož správnost v tomto případě nemůže zpochybnit nepřesnost věty právní.
Protože námitky obviněného nenaplnily uplatněný důvod dovolání a napadené rozhodnutí odvolacího soudu tak nespočívá na nesprávném právním posouzení ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., bylo dovolání obviněného odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Zjevná neopodstatněnost dovolání obviněného vyplývá nejen ze skutečnosti, že obviněný přes dostatečné odůvodnění rozhodnutí soudů prvního a druhého stupně nadále setrvává na svém právním posouzení skutku, ale taktéž z toho, že jeho námitky do značné míry vychází z námitek týkajících se nesprávně zjištěného skutkového stavu a hodnocení důkazů, tj. z námitek skutkových, které jsou v dovolacím řízení bez významu.
Pro úplnost je třeba dodat, že Nejvyšší soud o návrhu obviněného na odložení výkonu rozhodnutí nerozhodoval. Předseda senátu soudu prvního stupně takový návrh podle §265h odst. 3 tr. ř. neučinil, proto bylo možno návrh obviněného považovat pouze za podnět k případnému postupu podle §265o odst. 1 tr. ř. Pro takový postup však předseda senátu Nejvyššího soudu důvody neshledal.
Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. září 2007
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš