ECLI:CZ:NS:2007:7.TDO.958.2007.1
sp. zn. 7 Tdo 958/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 5. září 2007 o dovolání obviněného J. R. proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 3. 2007, sp. zn. 6 To 102/2007, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 5 T 455/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 27. 11. 2006, sp. zn. 5 T 455/2006, byl obviněný J. R. uznán vinným pod bodem 1) až 8) pokračujícím trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b), d) a e) tr. zák., a to u skutku pod bodem 8) společně s obviněným L. K. ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák.; v bodě 9) trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b) a e) tr. zák. a pod bodem 10) trestným činem neoprávněného užívání cizí věci podle §249 odst. 1 tr. zák. Za tyto trestné činy byl podle §249 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Současně bylo podle §228 odst. 1 tr. ř. a podle §229 odst. 2 tr. ř. rozhodnuto o nároku poškozených na náhradu škody.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný J. R. odvolání proti všem jeho výrokům. Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 22. 3. 2007, sp. zn. 6 To 102/2007, zrušil podle §258 odst. 1 písm. c) a f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek ve výroku o vině pod body 1) až 8), ve výroku o trestu a způsobu jeho výkonu a ve výroku o náhradě škody ohledně poškozeného J. J. a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného v bodech 1) až 8) rozsudku odvolacího soudu uznal vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b), d) a e) tr. zák. Za tento trestný čin obviněného odsoudil podle §249 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou. Současně podle §228 odst. 1 tr. ř. a podle §229 odst. 2 tr. ř. rozhodl o nároku poškozeného J. J. na náhradu škody. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek soudu prvního stupně nezměněn.
Proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 3. 2007, sp. zn. 6 To 102/2007, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. l tr. ř. je podle obviněného naplněn tím, že v předcházejícím řízení byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odvolacímu soudu vytkl, že učinil závěr o jeho vině ohledně skutku popsaného pod bodem 1) rozsudku odvolacího soudu pouze z toho, že se k činu doznal, což je podle něj v rozporu s ustanovením §2 odst. 5 tr. ř. Dále namítl, že soudy obou stupňů dospěly k závěru, že spáchal trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b) a e) tr. zák. popsaný v bodě 9) rozsudku soudu prvního stupně pouze z nepřímého důkazu, kterým byly otisky prstů na vnějším skle předních dveří vyloupeného vozidla. Obviněný uvedl, že prováděl jen tzv. „tipování“ příslušného vozidla, a proto mělo být jeho jednání posouzeno jako příprava k trestnému činu krádeže, která však v tomto případě není trestná. Soudy obou stupňů podle jeho názoru porušily zásadu presumpce neviny zakotvenou v ustanovení §2 odst. 2 tr. ř., když zejména odvolací soud nepřihlédl k námitkám obhajoby a uznal obviněného vinným jen na základě jeho doznání. Z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 3. 2007, sp. zn. 6 To 102/2007, a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal tomuto soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je v řízení o dovolání povinen zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř., a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit.
Dovolání z důvodu podle §265l odst. l písm. l) tr. ř. lze podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) .
Nejvyšší soud připomíná, že námitky uplatněné v dovolání uplatňoval obviněný již v předchozích stádiích trestního řízení a soudy obou stupňů se jimi zabývaly a v odůvodněních svých rozhodnutí se s nimi přesvědčivě vypořádaly a logicky vyložily, o které důkazy opřely svá skutková zjištění (viz. č. l. 211 a 243 až 245 spisu).
Nejvyšší soud shledal, že obviněný sice uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nenamítal však nesprávnost právního posouzení skutku, ale uvedl pouze odlišnou verzi skutkového stavu než jak byl zjištěn soudem prvního stupně, a tím napadl soudy učiněná skutková zjištění. Za námitku primárně skutkového charakteru je nutno považovat výhradu obviněného týkající se posuzování otisků prstů na vnějším skle předních dveří vyloupeného vozidla. Obviněný se tak dovoláním domáhá, aby na základě jiného hodnocení tohoto důkazu Nejvyšší soud zjistil jiný skutkový stav, na jehož základě by jinak posoudil skutek pod bodem 1) napadeného rozsudku.
Jak však vyplývá z již shora uvedeného, dovolací soud je vázán skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy nižších stupňů, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání, pokud k nim soudy dospěly v řádně vedeném trestním řízení za dodržení zásad formální logiky, jak tomu bylo v napadeném řízení. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není obsahově naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovými zjištěními soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem soudů při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).
K výtkám obviněného, že byla porušena zásada uvedená v §2 odst. 5 tr. ř. a zásada presumpce neviny zakotvená v ustanovení §2 odst. 2 tr. ř., Nejvyšší soud uvádí, že tyto zásady jsou zásadami procesními, nikoli zásadami práva hmotného, a proto tyto nenaplňují výhrady důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který slouží výlučně k nápravě vad spočívajících v nesprávném hmotně právním posouzení.
Obviněný J. R. podal dovolání, které se opírá také o důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., protože podle něj byl v řízení před soudem prvního stupně dán důvod dovolání uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný tento důvod opírá o druhou alternativu ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., tedy že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přičemž byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Napadeným rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 3. 2007, sp. zn. 6 To 102/2007, však nebylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku soudu prvního stupně, nýbrž odvolací soud rozhodl ve věci sám podle §259 odst. 3 tr. ř. Není proto naplněn ani důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť uplatněné námitky obviněného nenaplňují jak důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tak dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. a nelze je podřadit ani pod jiné důvody dovolání uvedené v §265b tr. ř. O dovolání rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 5. září 2007
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek