ECLI:CZ:NS:2007:7.TDO.975.2007.1
sp. zn. 7 Tdo 975/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. srpna 2007 o dovolání obviněného P. K. , proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19. dubna 2007, č. j. 11 To 132/2007-231, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 4 T 37/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 3. ledna 2007, č. j. 4 T 37/2005 199, byl obviněný P. K. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. a podle téhož zákonného ustanovení odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu 1 (jednoho) roku. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu bylo uloženo zaplatit S. A. , částku 4.800, Kč.
Výše uvedeného trestného činu se obviněný podle skutkové věty výroku rozsudku soudu prvního stupně dopustil zkráceně tím, že úmyslně dne 19. 11. 2004 kolem 21.30 hod. ve svém bydlišti v truhlářské dílně po vzájemné potyčce fyzicky napadl svou manželku S. K. , nyní A. , (dále jen „poškozená“), a to tak, že ji nezjištěným dřevěným předmětem rozměru asi 60 cm x 8 cm, nejméně jednou udeřil zezadu do pravé části hrudníku do oblasti žeber, pak do ní strčil, načež poškozená upadla na podlahu, kde se udeřila o další předmět a v důsledku toho utrpěla zlomeninu 9. a 10. žebra vpravo bez posunu úlomků, hematom a zarudnutí v oblasti pravé poloviny hrudníku v úrovni 10. až 12. žebra a pohmoždění měkkých tkání vpravo s krevními výronky; tato zranění hodnotil znalec jako středně těžká s dobou léčení 4 až 5 týdnů.
Obviněným podané odvolání proti tomuto rozsudku Krajský soud v Praze usnesením ze dne 19. 4. 2007, č. j. 11 To 132/2007-231, podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně dovolání, jež opřel o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., s tím, že došlo k nesprávnému právnímu posouzení jeho skutku. Zejména namítl, že nebylo nikterak prokázáno, že k potyčce mezi ním a poškozenou vůbec došlo. Pokud soud prvního stupně dospěl k jinému závěru, pak rozhodně neprokázal jeho úmysl poškozenou zranit. Jestliže soudy obou stupňů rozhodly o jeho vině, nerespektovaly zásadu trestního řízení „v pochybnostech ve prospěch obviněného“. O jeho vině soud rozhodl na základě výpovědi poškozené, kterou vzal beze zbytku za pravdivou, přestože bylo konstatováno, že vzájemné konflikty s poškozenou vybočovaly z rámce běžných manželských neshod a tudíž bylo namístě přihlédnout k subjektivnímu zabarvení její výpovědi. Dále dovolatel poukázal na to, že odvolací soud nejprve ve stádiu řízení, kdy věc vracel soudu prvního stupně zpět k novému projednání, konstatoval, že výpovědi poškozené se v některých svých podstatných částech rozcházejí, avšak při svém druhém posouzení věci v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že tyto nesrovnalosti nejsou podstatné. Za situace, kdy žádný z dalších provedených důkazů zcela výpovědi poškozené nepotvrdil, z nich neměl soud dle názoru dovolatele vycházet. Rovněž výpověď svědkyně R. Š. označil dovolatel za nedostačující pro prokázání jeho viny, když tato měla vypovědět pouze to, co se zprostředkovaně dozvěděla od poškozené. Dovolatel dále poukázal na rozpory v dalších provedených důkazech a na vadnost postupu orgánů činných v trestním řízení při „šetření na místě samém“, které bylo provedeno v jeho nepřítomnosti. Soudu vytkl rovněž neprovedení navržených důkazů, zejména rekonstrukce údajného útoku, a v další části mimořádného opravného prostředku obsáhle hodnotil závěry znaleckých posudků z oboru soudního lékařství s konstatováním, že nedošlo k určení okamžiku vzniku zranění.
Své dovolání obviněný uzavřel s tím, že skutek uvedený ve výroku rozsudku okresního soudu nelze v žádném případě subsumovat pod skutkovou podstatu trestného činu ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák., když nebyla naplněna subjektivní stránka tohoto trestného činu, protože nebylo prokázáno, že se obviněný tohoto trestného činu dopustil. Poškozená si mohla úraz přivodit sama svým jednáním nárazem na jakýkoli předmět při běhu nebo při upadnutí a zranění v oblasti krku mohlo být způsobeno jinými mechanismy bez jeho přičinění. S poukazem na všechny uvedené skutečnosti tedy navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Praze a rozhodnutí jemu předcházející zrušil a zprostil jej obvinění z trestného činu uvedeného v obžalobě.
K podanému dovolání se podle §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Dle jeho názoru dovolatelem uváděné důvody dovolání nekorespondují s obsahem jeho podání, neboť jeho námitky směřují výlučně do oblasti skutkových zjištění a deklarovanému ani jinému dovolacímu důvodu neodpovídají. Ačkoli úvahy nalézacího soudu týkající se podřazení učiněných skutkových zjištění pod zákonné znaky trestného činu ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. označil za značně stručné až kusé, navrhl s ohledem na povahu námitek obviněného obsažených v dovolání jeho odmítnutí podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání obviněného je podle §265a tr. ř přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř.
Poté se zaměřil na to, zda obviněným uplatněné námitky lze považovat za některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Na tomto místě Nejvyšší soud zdůrazňuje, že v případě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku lze dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. naopak nelze namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., neboť s ohledem na ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad a nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně a k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování totiž spočívá v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat či korigovat pouze soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně. Samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už proto, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř. Nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu dovolání obviněného vyplývá, že jeho námitky nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu. Byť opakovaně poukazuje na absenci resp. nedostatečné prokázání existence všech formálních znaků skutkové podstaty trestného činu ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. v daném případě, nezbývá než konstatovat, že jeho námitky nejsou zaměřeny proti právnímu posouzení jeho skutku nebo jinému hmotně právnímu posouzení ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nýbrž jimi napadá správnost postupu soudů nižších stupňů při provádění důkazů a jejich hodnocení a tedy i správnost učiněných skutkových závěrů, na základě nichž dospěly k závěru o jeho vině. Obviněný především opětovně zpochybnil věrohodnost resp. relevanci výpovědí poškozené a svědkyně R. Š. , znovu namítl procesní pochybení policejního orgánu při provedení důkazu ohledáním místa činu, jemuž ani on ani jeho obhájce nebyli přítomni, a konečně, i nedostatečnost znaleckých posudků z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, vypracovaných MUDr. J. H. a MUDr. V. H. , pro prokázání jeho viny. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek tak zjevně zaměnil za další odvolání, když se domáhal toliko přehodnocení provedených důkazů, popř. provedení důkazů nových, a v návaznosti na to i posouzení skutku, pro který byl stíhán, jiným způsobem.
Dovolací soud přitom dospěl k závěru, že skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně v opakovaném řízení, kdy bylo doplněno dokazování v souladu s pokyny odvolacího soudu specifikovanými v usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 6. 4. 2006, sp. zn. 11 To 116/2006, jsou správná a úplná. Provedeny byly všechny potřebné důkazy v souladu s ustanovením §2 odst. 5 tr. ř. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé logická návaznost. Není mezi nimi žádný, natož pak extrémní rozpor, který by jediný mohl podle judikatury Ústavního soudu odůvodnit zásah do zjištěného skutkového děje v řízení o dovolání (k tomu srov. např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04, sp. zn. I. ÚS 553/05 aj.). Provedené důkazy ve svém celku představovaly dostatečný podklad pro zjištění skutkového stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Nelze než souhlasit se závěrem, že výpověď poškozené, narozdíl od výpovědi obviněného, zapadá do kontextu s dalšími provedenými důkazy. Námitce obviněného stran nepřesvědčivosti znaleckých posudků, pokud jde o zjištění mechanismu a doby vzniku zranění poškozené, Nejvyšší soud nemohl přisvědčit. Jestliže za dané situace odvolací soud po opakovaném řízení před soudem prvního stupně, kdy bylo provedeno dokazování dle jeho pokynů, odvoláním napadené rozhodnutí aproboval, nelze mu v tomto směru nic vytknout. Dovolací soud se plně ztotožňuje s odůvodněním jeho rozhodnutí, na jehož obsah pro stručnost odkazuje.
Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že ačkoli obviněný v dovolání deklaruje absenci subjektivní a objektivní stránky trestného činu, fakticky nevznesl jedinou námitku, ve které by namítal nesoulad skutkových zjištění uvedených v tzv. skutkové větě rozsudku a zákonných znacích trestného činu ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. Dovolatel na základě obsáhlé polemiky s hodnocením důkazů soudy a vytýkáním neúplnosti provedeného dokazování zpochybňuje s výjimkou zranění poškozené prakticky všechna skutková zjištění soudů a prosazuje vlastní skutkovou verzi, podle níž poškozená zranění utrpěla bez jeho účasti zcela jiným způsobem, než je ve výroku rozsudku nalézacího soudu uvedeno. Protože obviněným uplatněné námitky směřují výlučně do oblasti skutkových zjištění a v důsledku toho deklarovanému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jinému dovolacímu důvodu obsahově neodpovídají, Nejvyššímu soudu nezbylo než dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout. Učinil tak v neveřejném zasedání, když tento postup má podklad v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.)
V Brně dne 29. srpna 2007
Předseda senátu:
JUDr. Juraj Malik