ECLI:CZ:NS:2007:7.TDO.981.2007.1
sp. zn. 7 Tdo 981/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 29. 8. 2007 o dovolání obviněného V. H. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 5. 2007, sp. zn. 3 To 313/2007, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 2 T 30/2006 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. H. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 21. 7. 2006, sp. zn. 2 T 30/2006, byl obviněný V. H. uznán vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. a trestným činem křivého obvinění podle §174 odst. 1 tr. zák. a odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody na dva roky, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. a podle §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Odvolání obviněného, podané proti všem výrokům rozsudku, bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 5. 2007, sp. zn. 3 To 313/2007, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě. Výrok o zamítnutí odvolání napadl v rozsahu zahrnujícím rozhodnutí o vině trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. a rozhodnutí o trestu. Odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že skutek, tak jak byl zjištěn Okresním soudem v Ostravě, není trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. Podle obviněného chybí subjektivní stránka tohoto trestného činu, neboť vykonané násilí nesměřovalo k tomu, aby se zmocnil cizí věci. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.
Trestného činu loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. se dopustí mimo jiné ten, kdo proti jinému užije násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci.
Takto soudy posoudily skutek, který podle zjištění Okresního soudu v Ostravě, s nimiž se v napadeném usnesení ztotožnil i Krajský soud v Ostravě, spočíval v podstatě v tom, že obviněný V. H. dne 30. 8. 2005 v době mezi 13:00 hodin a 13:15 hodin ve S. O., ul. J., v prostorách nádvoří hospodářských budov, oploceného dřevěným plotem a takto odděleného od ulice, fyzicky napadl poškozeného J. Š., nar. 2. 9. 1992, jenž se na tomto místě nacházel neoprávněně, zejména tak, že s ním udeřil zády o stojící automobil, škrtil ho, tloukl mu hlavou o zeď, a když poškozený upadl na zem na břicho, dupl mu mezi lopatky a nejméně třikrát ho kopl do boční části těla, přičemž mu v průběhu tohoto útoku odcizil šňůrku s klíči v hodnotě 90,- Kč, kšiltovou čepici v hodnotě 150,- Kč a vodítko na psa v hodnotě 100,- Kč a způsobil mu zranění, které si vyžádalo lékařské ošetření a nejméně sedm dnů léčení. Bližší okolnosti činu byly rozvedeny v odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Ostravě.
Skutek evidentně vykazuje znaky trestného činu loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., i když je z hlediska této právní kvalifikace netypický co do pohnutky, s níž obviněný poškozeného původně napadl. Touto pohnutkou bylo potrestat poškozeného za to, že neoprávněně vstoupil do prostoru uzavřeného nádvoří, a za domnělé vloupání do automobilu, který se na nádvoří nacházel. Úmysl vzít poškozenému věci obviněný pojal až v průběhu fyzického útoku vedeného proti poškozenému. O tom, že obviněný vzal věci poškozenému záměrně, jasně svědčí způsob, jakým se jich zmocnil, neboť šňůrku s klíči mu odebral za situace, kdy ji měl poškozený na krku, dále mu vzal čepici, kterou měl poškozený původně na hlavě, a konečně mu vzal vodítko na psa, které poškozený odložil v automobilu nacházejícím se na nádvoří. Přitom obviněný ani po skončení incidentu poškozenému nedovolil, aby si tyto věci vzal zpět, a naopak je vzal do svého auta, s nímž z místa odjel. Z toho, že obviněný vzal uvedené věci poškozenému v době, kdy ho bil, resp. pokud jde o vodítko na psa, bezprostředně poté, je zřejmé, že násilí použité proti poškozenému bylo prostředkem, jímž si obviněný zajistil moc nad těmito věcmi a volnou možnost s nimi nakládat. Jinak, to znamená bez použití násilí, by poškozený věci obviněnému dobrovolně nevydal. Nelze pominout, že ze strany obviněného šlo o poměrně razantní fyzický útok proti třináctiletému dítěti a že obviněný kromě zranění způsobil tímto útokem poškozenému také silný stres, jak o tom svědčí okolnost, že poškozený se v průběhu útoku obviněného pokálel. Fyzické napadení bylo nejen způsobem, jímž obviněný poškozeného potrestal za neoprávněné vniknutí do jeho objektu, ale zároveň se stalo i prostředkem k tomu, aby se obviněný zmocnil věcí poškozeného a tak ho o ně připravil. Skutková zjištění soudů odpovídajícím způsobem vyjadřují nezbytnou vazbu mezi použitým násilím jako prostředkem ke zmocnění se cizí věci na straně jedné a samotným zmocněním se cizí věci na straně druhé. Lze uvažovat o tom, že odcizené věci neměly pro obviněného prakticky žádný majetkový význam jak z hlediska jejich povahy, tak z hlediska jejich hodnoty a že jejich odebrání bylo jen součástí trestu, jímž obviněný poškozeného postihl za neoprávněné vniknutí do objektu, avšak to není podstatné, neboť zůstává skutečností, že v tomto směru nabylo jednání obviněného takového charakteru, že šlo o násilí užité v úmyslu zmocnit se cizí věci ve smyslu znaků trestného činu loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. Soudy správně zdůraznily, že o tento trestný čin jde i tehdy, jestliže pachatel zahájil fyzický útok proti poškozenému z jiné pohnutky, než je zmocnění se cizí věci, a jestliže tento úmysl pojal až v průběhu vykonávaného násilí. Dodatečný vznik úmyslu zmocnit se cizí věci v tom smyslu, že obviněný pojal tento úmysl až v průběhu fyzického útoku proti poškozenému, a nepatrná hodnota odcizených věcí mají vliv na stupeň nebezpečnosti činu pro společnost, avšak nemohou zvrátit právní posouzení skutku jako trestného činu loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák.
Nejvyšší soud neměl žádný důvod k tomu, aby z podnětu dovolání obviněného jakkoli zasahoval do výroku o vině a v návaznosti na to do výroku o trestu, a proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání, aniž k tomuto postupu potřeboval souhlas obviněného a státního zástupce.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. srpna 2007
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec