ECLI:CZ:NS:2007:8.TD.40.2007.1
sp. zn. 8 Td 40/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud jako soud pro mládež rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. července 2007 v trestní věci obviněných mladistvého P. B., a mladistvého M. Č., vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí, soudu pro mládež, pod sp. zn. 1 Tm 12/2007, o příslušnosti soudu takto:
Podle §24 odst. 1 tr. ř. je k projednání trestní věci obviněných mladistvých P. B. a M. Č. příslušný Okresní soud v Přerově.
Odůvodnění:
Státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Ústí nad Orlicí podal dne 25. 5. 2007 Okresnímu soudu v Ústí nad Orlicí obžalobu na obviněné mladistvé (nadále „mladiství“) P. B. a M. Č. pro provinění krádeže podle §247 odst. 1 písm. b) tr. zák. ve spojení s §6 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, ve znění pozdějších předpisů, a na mladistvého M. Č. též pro provinění obecného ohrožení podle §180 odst. 1 tr. zák. ve spojení s §6 odst. 1 citovaného zákona. Provinění krádeže se měli oba mladiství dopustit tím, že dne 23. 8. 2006 ve večerních hodinách v budově VÚ, DDŠ, ZŠ a ŠJ v K., okr. Ú., po předchozí dohodě společně s dalšími nezletilými trestně neodpovědnými svěřenci tohoto ústavu J. D., J. B., J. D. a Š. G., po vylomení visacího zámku na dveřích a následném vyražení dveří vnikli do skladu osobních věcí, kde odcizili rádio s CD přehrávačem zn. Sanyo MCD-ZX570M s dálkovým ovladačem, 2 mobilní telefony zn. Alcatel a Siemens C25, 7 ks CD nosičů, tričko a náplň do plynových zapalovačů, které zde měl uloženy další svěřenec D. F., vše v ceně 4.660,- Kč, na zařízení způsobili škodu v částce 60, Kč ke škodě VÚ, DDŠ, ZŠ a ŠJ K. se sídlem K. Provinění obecného ohrožení se měl mladistvý M. Č. dopustit tím, že dne 24. 8. 2006 kolem 8.40 hodin v neuzamčené klubovně ve třetím nadzemním podlaží budovy VÚ, DDŠ, ZŠ a ŠJ K., kam měl volný přístup jako svěřenec tohoto zařízení, plynovým zapalovačem přepálil šňůru vyčnívající z uzamčené dřevěné skřínky s kancelářským vybavením, část šňůry si odnesl a místo opustil, aniž zbytek šňůry ponechané na místě dostatečně uhasil, čímž z nedbalosti způsobil požár klubovny, čímž vznikla přímá škoda ve výši 193.046,- Kč, vzniklým požárem byl bezprostředně ohrožen život a zdraví dalších nejméně 11 svěřenců, kteří na stejné chodbě právě vstávali, a dvou vychovatelů, kteří se v budově v době požáru nacházeli, a bezprostředně ohrožen požárem byl majetek – budova v hodnotě nejméně 3.309.650,- Kč, vše ke škodě VÚ, DDŠ, ZŠ a ŠJ K., se sídlem K.
Usnesením Okresního soudu v Ústí nad Orlicí, soudu pro mládež, ze dne 8. 6. 2007, sp. zn. 1 Tm 12/2007, byla podle §314c odst. 1 písm. a) tr. ř. z důvodu §188 odst. 1 písm. a) tr. ř. trestní věc mladistvých P. B. a M. Č. předložena Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o příslušnosti soudu. Okresní soud v Ústí nad Orlicí, soud pro mládež, uvedl, že mladistvý P. B. má trvalé bydliště mimo obvod Okresního soudu v Ústí nad Orlicí a v současné době se nachází ve V. ú. v H., tedy opět mimo obvod uvedeného soudu. Trvalé bydliště v obvodu tohoto soudu nemá ani mladistvý M. Č. a samotný fakt, že v době rozhodování soudu vykonává ústavní výchovu ve V. ú. v K., okr. Ú., nemůže založit místní příslušnost Okresního soudu v Ústí nad Orlicí. Smyslem právní úpravy místní příslušnosti u mladistvých je dosažení toho, aby o případných proviněních téhož mladistvého rozhodoval stejný soud pro mládež, tedy určený podle místa jeho bydliště. Protože označený soud měl za to, že mu nesvědčí žádná skutečnost, která by mohla zakládat jeho místní příslušnost, předložil věc Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o příslušnosti.
Evidentní je, že v posuzovaném případě jde o řízení v trestních věcech mladistvých. Podle §291 tr. ř. řízení v trestních věcech mladistvých upravuje zvláštní zákon. Pokud zvláštní zákon nestanoví jinak, postupuje se podle trestního řádu. Zvláštním zákonem upravujícím řízení v trestních věcech mladistvých je zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže). Tento zákon neobsahuje ustanovení upravující rozhodnutí o příslušnosti soudu, proto je třeba postupovat podle §24 tr. ř.
Podle §24 odst. 1 tr. ř. vzniknou-li pochybnosti o příslušnosti soudu, rozhoduje o tom, který soud je příslušný k projednání věci, soud, jenž je nejblíže společně nadřízen soudu, u něhož byla podána obžaloba, jemuž byla věc postoupena nebo mu byla přikázána nadřízeným soudem, a soudu, který má být příslušný podle rozhodnutí o předložení věci k rozhodnutí o příslušnosti. Přitom je vázán jen zákonnými hledisky rozhodnými pro určení příslušnosti. Zákonnými hledisky jsou v tomto případě hlediska zakotvená v §37 zákona č. 218/2003 Sb.
Nejvyšší soud, opíraje se o zásady vyjádřené v ustanovení §24 odst. 1 tr. ř., dospěl k těmto závěrům:
Podle §37 odst. 1 zákona o soudnictví ve věcech mládeže řízení koná soud pro mládež, v jehož obvodu mladistvý bydlí, a nemá-li stálé bydliště, soud, v jehož obvodu se zdržuje nebo pracuje. Podle §37 odst. 2 tohoto zákona nelze-li žádné takové místo zjistit, nebo jsou-li mimo území České republiky, koná řízení soud pro mládež, v jehož obvodu bylo provinění spácháno; jestliže nelze místo činu zjistit, koná řízení soud pro mládež, v jehož obvodu čin vyšel najevo.
Místní příslušnost (soudů pro mládež věcně příslušných krajských a okresních soudů) je určována třemi skupinami hledisek: za prvé místem, kde má mladistvý stálé bydliště, a nemá-li je, kde se zdržuje nebo pracuje, za druhé místem, kde bylo provinění spácháno, a za třetí místem, kde čin vyšel najevo. Uvedené tři skupiny hledisek, podle nichž se určuje místní příslušnost, jsou ve vzájemném poměru subsidiarity, a to v tom pořadí, v jakém jsou uvedeny v ustanovení §37 zákona č. 218/2003 Sb. Příslušnost určená podle místa, kde má mladistvý stálé bydliště, nebo kde se zdržuje nebo pracuje (tzv. forum loci) je prvotní, má přednost před příslušností, která byla určena ostatními hledisky.
Příslušnost určená podle místa, kde má mladistvý stálé bydliště, a nemá-li je, kde se zdržuje nebo pracuje, má tu výhodu, že soud tu může nejlépe a nejsnáze zjišťovat okolnosti charakterizující osobu mladistvého a jeho poměry, prostředí, v němž žije a pracuje, vytvářet podmínky pro individuální přístup k řešení jednotlivých věcí a zanedbatelné není ani to, že výchovný účinek provedeného řízení zde bývá nejpůsobivější. Předpokládá to ovšem spolehlivé zjištění, že takto označené místo je fakticky místem, kde má mladistvý stálé bydliště, zdržuje se nebo zde pracuje, anebo má alespoň vytvořeny reálné podmínky pro to, aby zde stále bydlel, zdržoval se nebo pracoval.
Z obsahu spisu vyplývá, že mladistvý P. B. je hlášen k trvalému pobytu na adrese O., S., okr. J., ale v místě bydliště se nezdržuje, neboť byl nejprve umístěn ve V. ú., d. d. se š., z. š. a š. j. K., odkud byl dne 31. 8. 2006 přemístěn do V. ú., s. š. a š. j. v H., okr. T. Současně nutno poznamenat, že rodiče o něj nejeví zájem a rodinné zázemí dokonce ani neumožňuje, aby jezdil na dovolenky domů (č. l. 205). Mladistvý M. Č. je trvale hlášen na adrese B., N. S., zde se však dlouhodobě nezdržuje, styky s rodinou neudržuje, stále je v ústavu (č. l. 185-189). Od 3. 9. 2002 a ještě v době rozhodování okresního soudu pobýval ve V. ú., d. d. se š., z. š. a š. j. K., okr. Ú. Okresní soud v Ústí nad Orlicí, soud pro mládež, na podkladě těchto poznatků dospěl k závěru, že není místně příslušným soudem.
Se závěry okresního soudu nelze souhlasit. Z výše rekapitulovaných poznatků se skutečně podává, že v obvodu Okresního soudu v Ústí nad Orlicí skutečně ani jeden z mladistvých stálé bydliště nemá. Současně ovšem bylo zjištěno, že ani jeden z nich není k žádnému „stálému bydlišti“ poután, oba jsou integrováni (a žádnou jinou možnost ani nemají) k prostředí výchovných ústavů, ani v případě jednoho z nich se proto nejedná jen o dočasný pobyt. Za takových okolností není žádného rozumného důvodu, který by vylučoval považovat za místo relevantní pro určení místní příslušnosti soudu pro mládež výchovný ústav, v němž mladistvý vykonává ústavní výchovu (k tomu shodně např. usnesení Nejvyššího soudu, soudu pro mládeže, sp. zn. 8 Td 13/2005, 8 Td 11/2007 aj.). Byla-li tedy obžalobě podána u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí, v jehož obvodu ve výchovném ústavu mladistvý M. Č. dlouhodobě pobýval a navíc v jehož obvodu byly i oba skutky spáchány, byla podána u soudu, který byl místně příslušný.
Nejvyšší soud však dále zjistil, že mladistvý M. Č. byl rozhodnutím ředitele D. d. ú., s. v. p. z. š. a š. j. v H. K. ze dne 19. 6. 2007, č. j.: DDÚ 207/2007, umístěn do V. ú. D., okr. P., kam byl dne 26. 6. 2007 též převezen. Z toho vyplývá, že od podání obžaloby a rozhodnutí Okresního soudu v Ústí nad Orlicí se poměry rozhodné pro určení místní příslušnosti soudu změnily tak, že skutečně v obvodu tohoto soudu ani jeden z mladistvých nemá stálé bydliště, nezdržuje se zde a ani zde nepracuje. Nejvyšší soud, sledujíce zájmy mladistvých, dospěl k závěru, že především z hlediska požadavku rychlosti řízení (§3 odst. 6 zákona č. 218/2003 Sb.) není na místě věc nadále ponechat Okresnímu soudu v Ústí nad Orlicí jako soudu místně příslušnému, ale za použití §39 zákona č. 218/2003 Sb. (per analogiam) rozhodl tak, že k projednání věci je místně příslušný soud, v jehož obvodu je výchovný ústav, do nějž byl mladistvý M. Č., na nějž byla obžaloba podána pro oba skutky, přemístěn. Tento v. ú. mu má umožnit přípravu na budoucí povolání a vzhledem k této okolnosti jakož i věku mladistvého lze reálně předpokládat a očekávat, že pobyt zde není jen krátkodobý, neboť má v sobě zakomponovány prvky určité stability.
Nejvyšší soud proto rozhodl tak, že podle §24 odst. 1 tr. ř. je k projednání věci mladistvých příslušný coby soud pro mládež Okresní soud v Přerově.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. července 2007
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková