ECLI:CZ:NS:2007:8.TDO.1230.2007.1
sp. zn. 8 Tdo 1230/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. října 2007 o dovolání obviněné J. L., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 3. 2007, sp. zn. 7 To 138/2007, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 92 T 71/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné J. L. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 13. 11. 2006, sp. zn. 92 T 71/2005, byla obviněná J. L. uznána vinnou trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák., kterého se podle popsaných skutkových zjištění dopustila tak, že jako osoba podnikající na základě živnostenského oprávnění pod obchodním jménem J. L. – E., uzavřela dne 27. 8. 2004 v B. s P. O., a jeho manželkou P. O., dohodu o podmínkách složení a vrácení provize, podle které obdržela dne 27. 8. 2004 částku ve výši 10.000,- Kč na základě příjmového pokladního dokladu a dne 8. 9. 2004 částku ve výši 128.000,- Kč na základě příjmového pokladního dokladu, jako provizi za zprostředkování prodeje nemovitosti zapsané na LV pro k.ú. K. a pozemků, jejichž majitelem byl J. F., a přestože k prodeji žádných nemovitostí nedošlo bez zavinění poškozených, peníze nevrátila, ponechala si je pro vlastní potřebu, ač podle shora zmíněné dohody byla povinna tyto vrátit poškozeným, a způsobila tak P. a P. O. škodu ve výši 138.000,- Kč.
Za tento trestný čin byla odsouzena podle §248 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Uvedeným rozsudkem bylo rovněž rozhodnuto o náhradě škody.
Obviněná J. L. proti tomuto rozsudku podala odvolání, o němž Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozhodl tak, že ho usnesením ze dne 15. 3. 2007, sp. zn. 7 To 138/2007, podle §253 odst. 1 tr. ř. zamítl, protože bylo podáno osobou, která se odvolání výslovně vzdala.
Proti tomuto usnesení soudu druhého stupně podala obviněná prostřednictvím obhájce Mgr. R. Z. dovolání opřené o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Ve vztahu k důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. vznesla výhrady proti zamítnutí odvolání podle §253 odst. 1 tr. ř., protože vyjádření o tom, že se odvolání vzdává, učinila pod nepřípustným nátlakem soudce, který prohlásil, že pokud se práva odvolání nevzdá, bude ponechána i nadále ve vazbě. Obviněná uvedenou výhrůžku o jejím setrvání ve vazbě v případě, když se nevzdá práva podat opravný prostředek, označila za protiprávní. Za situace, kdy byla uvedeným způsobem manipulována soudcem, se nejednalo o právní úkon, který by učinila svobodně a vážně, a proto je podle jejího názoru uvedené prohlášení neplatné. V této souvislosti poukázala na obecný výklad pojmu právního úkonu s tím, že je třeba analogicky vyjít při jeho definici z jeho občanskoprávního obsahu, který je možné aplikovat i ohledně prohlášení o vzdání se práva odvolání proti rozsudku v trestním řízení. Vysvětlila, že o platnosti právního úkonu je možné uvažovat pouze tehdy, byl-li projev vůle obviněného vzdát se práva podat odvolání, učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně. S odkazem na tyto úvahy obviněná dále uvedla, že tím, že na ni byl vyvíjen nátlak a byla nucena volit mezi dalším omezením osobní svobody a přijetím pro ni neakceptovatelného rozhodnutí, bylo postupováno v rozporu s pravidly trestního procesu. Obviněná rovněž namítla nesprávnost v postupu soudu, pokud byla v průběhu hlavního líčení vzata do vazby i přesto, že se jako samoživitelka starala o své dvě nezletilé děti.
Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněná namítla, že rozsudek soudu prvního stupně je vadný i po hmotně právní stránce, neboť soud nesprávně vyhodnotil, že jí jako zprostředkovateli vznikl za činnost, kterou pro poškozené provedla, nárok na provizi ve výši 138.000,- Kč. Zaplacením provize se tato částka stala jejím majetkem a nemohla tak již být ve vztahu k ní, věcí cizí a nemohla ji tedy zpronevěřit.
V závěru dovolání obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) napadené rozhodnutí podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
K tomuto dovolání se ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, který poukázal na to, že odvolací soud neměl žádný důvod pochybovat o vážnosti a svobodné vůli, s nimiž obviněná u hlavního líčení dne 13. 11. 2006 učinila prohlášení, že se „výslovně vzdává práva odvolání i za osoby oprávněné uvedené v §247 odst. 2 tr. ř.“, jak zachycuje protokol o hlavním líčení. Jestliže v této souvislosti samosoudce ventiloval okolnosti týkající se návaznosti právní moci rozsudku na další trvání vazby (která byla na obviněnou důvodně uvalena pro její výrazně obstrukční chování, jímž mařila projednání věci před soudem), nelze takové vyjádření naprosto chápat jako nátlak na obviněnou, aby se vzdala opravných prostředků. To platí tím spíše, že uvedené prohlášení obviněná učinila po poradě s přítomným obhájcem. Jestliže přítomný obhájce jako ochránce procesních práv své klientky akceptoval způsob, jímž byla obviněná poučena o opravných prostředcích, nemůže obviněná v dovolání tuto okolnost úspěšně zpochybňovat. Je tudíž nutno souhlasit s postupem soudu druhého stupně, který vycházel z výslovného prohlášení obviněné o tom, že se vzdává práva odvolání. Uvedenou výhradu obviněné tedy podle státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství nelze považovat za důvodnou. Ohledně druhé námitky směřující proti jinému hmotně právnímu posouzení, pokládal za podstatné, že v tomto rozsahu je dovolání nepřípustné, neboť směřuje do oblasti, která nebyla předmětem přezkumu soudu druhého stupně. Pokud odvolací soud rozhodl v neveřejném zasedání o zamítnutí odvolání proto, že je podala osoba, která se tohoto práva dříve výslovně vzdala, pak mohlo dovolání obviněné směřovat pouze do oblasti zachování procesních podmínek takového rozhodnutí soudu druhého stupně, nikoli však proti výroku o vině a správnosti hmotně právního posouzení věci. Z uvedených důvodů státní zástupce uzavřel, že napadené rozhodnutí není zatíženo žádnou vadou, kterou by bylo nutno napravit cestou dovolání, a proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je dovolání obviněné přípustné, a shledal jeho přípustnost podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. toliko ve vztahu k té části, v níž obviněná uplatnila námitky ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Pokud jde o výhrady obviněné, jež podřadila pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v jehož rámci lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ty přípustné ve smyslu §265a tr. ř. nejsou.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. totiž nelze uplatnit, jestliže odvolací soud nemohl rozhodnutí soudu prvního stupně vůbec přezkoumat. Tato skutečnost vychází ze zásady, že rozhodnutí soudu druhého stupně lze dovoláním napadnout pouze v tom rozsahu, v jakém byl tento soud oprávněn a povinen přezkoumat rozhodnutí soudu prvního stupně podle §254 tr. ř. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2003, sp. zn. 7 Tdo 1464/2003, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu roč. 2004 pod č. T- 666).
S ohledem na to, že odvolací soud v této konkrétní věci odvolání obviněné podle §253 odst. 1 tr. ř. zamítl, neboť bylo podáno osobou, která se odvolání výslovně vzdala, je nepochybné, že odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně podle §254 tr. ř. věcně nepřezkoumával. Z tohoto důvodu, jak vyplývá ze shora rozvedené zásady, nelze dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatnit, a pokud by dovolání bylo podáno pouze z tohoto důvodu, muselo by být odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. jako nepřípustné.
K výhradě obviněné, že v průběhu trestního řízení na ni byla uvalena vazba z důvodu uvedeného v §67 písm. a) tr. ř., přesto, že důvody jejího vzetí do vazby byly sporné a že nebyl brán ohled na to, že je samoživitelkou dvou nezletilých dětí, o které se v případě jejího pobytu ve vazbě nemá kdo postarat, uvádí Nejvyšší soud pouze to, že podle §265a tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V ustanovení §265a odst. 2 písm. a) až h) tr. ř. jsou taxativně vypočtena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé. Rozhodnutí o vazbě není podle citovaného ustanovení považováno za rozhodnutí ve věci samé, a vzhledem k tomu se jedná o námitku, která není v rámci tohoto mimořádného opravného prostředku rovněž přípustná.
Dovolací soud však shledal, že dovolání obviněné je podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. přípustné ve vztahu k námitkám, jež obviněná podřadila pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. V této části Nejvyšší soud zkoumal další formální podmínky a shledal, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
Při posuzování otázky, zda takto uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., když dovolání je možné podat jen z důvodů taxativně uvedených v §265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem, Nejvyšší soud vycházel z toho, že důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., je dán při naplnění alespoň jedné ze dvou zde alternativně uvedených podmínek. U první z nich se tak stane, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Uvedená alternativa dovolacího důvodu má procesní charakter a má zabránit porušení práva na přístup strany k druhé instanci, a to zejména ve formě odmítnutí nebo zamítnutí opravného prostředku bez věcného přezkoumání napadeného rozhodnutí. Druhá alternativa dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., je splněna, když v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., byl dán některý z důvodů dovolání uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Obviněná uplatnila tento dovolací důvod v jeho první variantě, neboť ve svém dovolání namítla, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku soudu prvního stupně podle §253 odst. 1 tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky pro takové rozhodnutí. Soudu druhého stupně vytkla, že před svým rozhodnutím neověřil, její tvrzení, že se řádného opravného prostředku vzdala pod nátlakem soudce. Pokud by tak postupoval, musel by její dovolání věcně přezkoumat.
Nejvyšší soud z obsahu připojeného spisu, zejména z protokolu o hlavním líčení ze dne 13. 11. 2006 (č. l. 169) ve vztahu k poučení obviněné o možnosti podat opravný prostředek shledal, že obviněná po poradě s obhájcem prohlásila, že se vzdává práva odvolání i za osoby uvedené v §247 odst. 2 tr. ř. Státní zástupce se též vzdal práva podat odvolání. Poté bylo prohlášeno usnesení, že se obviněná propouští z vazby na svobodu.
Vzhledem k tomu, že obsah uvedeného písmeně zpracovaného protokolu neobsahoval žádnou skutečnost, jíž obviněná ve vztahu ke své námitce uvedené v dovolání uplatnila, Nejvyšší soud přeslechl obsah zvukového záznamu pořízeného o uvedeném hlavním líčení, který je evidován ve věci Městského soudu v Brně ze dne 13. 11. 2006, sp. zn. 92 T 71/2005 na zvukovém nosiči č. DSVOB 996/2006. Z obsahu tohoto záznamu shledal, že soudce po vyhlášení rozsudku obviněnou poučil, že proti vyhlášenému rozsudku může podat odvolání ihned do protokolu, nebo se práva na odvolání může vzdát, nebo si počkat na doručení opisu rozhodnutí a ve lhůtě stanovené zákonem, tzn. do osmi dnů od doručení, se rozhodnout, zda odvolání podá. Informoval ji, že se odvolání podává ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně, a že ve lhůtě osmi dnů od doručení by mělo být odůvodněno. Ze záznamu je dále patrné, že po tomto poučení dal soudce obviněné možnost poradit se s obhájcem, což obviněná učinila. Po této poradě obviněná odpověděla, že se odvolání vzdává. Na následující otázku, zda se vzdává odvolání i za osoby uvedené v §247 odst. 2 tr. ř., dala též kladnou odpověď. Státní zástupce se rovněž vzdal práva na odvolání. Na to soudce vyhlásil usnesení, že se podle §72 odst. 2 písm. a) tr. ř. obviněná propouští z vazby na svobodu. Státní zástupce se vzdal práva proti tomuto usnesení podat stížnost. Tím bylo hlavní líčení prohlášeno za skončené.
Na základě těchto skutečností Nejvyšší soud zjistil, že průběh závěru hlavního líčení ze dne 13. 11. 2006 zvukově zaznamenaný na zvukovém nosiči koresponduje s písemným vyhotovením protokolu o tomto hlavním líčení. Ze zvukového záznamu bylo též ověřeno, že závěr hlavního líčení probíhal v souladu s procesními ustanoveními upravujícími tento postup soudu.
Na základě těchto dvou obsahově shodných podkladů Nejvyšší soudu činil závěr, že poté, co bylo obviněné dáno poučení o možnosti podat proti rozsudku soudu prvního stupně řádný opravný prostředek, obviněná využila svého zákonného oprávnění poradit se s obhájcem před tím, než svůj postoj vyjádřila. Po tiché poradě, která nebyla ničím narušena, vyjádřila vážně, určitě, srozumitelně a zcela svobodně, jasně a zřetelně, že se vzdává práva podat odvolání. Učinila tak bez toho, aniž by soudce k tomuto jejímu prohlášení cokoliv poznamenal, či by ji k tomuto jejímu právu nad rámec své poučovací povinnosti cokoliv jiného sděloval.
Na základě tohoto zjištění Nejvyšší soud tvrzení obviněné, že učinila prohlášení o vzdání se odvolání pod nátlakem soudce, posoudil jako nepravdivé, protože nemá oporu v citovaných podkladech o průběhu hlavního líčení.
V důsledku takto zjištěných skutečností byly argumenty obviněné vznesené v dovolání ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Nejvyšším soudem posouzeny jako účelově vedené snahou zajistit si možnost meritorního přezkumu napadeného rozhodnutí za situace, kdy takový přezkum není již ze zákonných důvodů možný.
Z ze všech uvedených důvodů Nejvyšší soud shledal, že Krajský soud v Brně usnesením ze dne 15. 3. 2007, sp. zn. 7 To 138/2007, nepochybil, pokud odvolání obviněné podané proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 13. 11. 2006, sp. zn. 92 T 71/2005, zamítl podle §253 odst. 1 tr. ř. jako podané osobou, která se odvolání výslovně vzdala.
Dovolání obviněné směřující proti tomuto rozhodnutí, bylo shledáno zjevně neopodstatněným a vzhledem k tomu bylo podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. října 2007
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová