ECLI:CZ:NS:2007:8.TDO.180.2007.1
sp. zn. 8 Tdo 180/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. března 2007 o dovolání obviněné J. S., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 9. 2006, sp. zn. 7 To 268/2006, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 1 T 15/2006, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 9. 2006, sp. zn. 7 To 268/2006 a rozsudek Okresního soudu v Jihlavě ze dne 24. 5. 2006, sp. zn. 1 T 15/2006.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se přikazuje Okresnímu soudu v Jihlavě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 24. 5. 2006, sp. zn. 1 T 15/2006, byla obviněná J. S. uznána vinnou v bodě 1) trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zák. a v bodě 2) trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., a to pro skutky, jichž se podle skutkových zjištění dopustila tak, že
ad 1) jako jednatelka společnosti S., s.r.o., ač věděla, že od roku 2002 dluží firmě M. F. za odebrané textilní zboží částku převyšující 175.000,- Kč a za léta 2001 a 2002 z titulu ručení za závazky částku převyšující 900.000,- Kč, které měla vůči firmě M. F. jako soukromá podnikatelka, v době od 22. 6. 2003 do 16. 12. 2003 s nevážně míněným příslibem úhrady objednaných služeb vylákala od podnikatele J. K. ušití oděvů, přičemž vystavené faktury nezaplatila a způsobila mu tak škodu v celkové výši 46.950,- Kč,
ad 2) jako jednatelka společnosti S., s.r.o., ač věděla, že dosud neuhradila svým obchodním partnerům závazky z předchozího obchodování v letech 2002 a 2003 ve výši převyšující 950.000,- Kč, po předchozích faxových objednávkách s nevážně míněným příslibem úhrady zboží, odebrala
a) ve dnech 2. 6. 2004 a 28. 7. 2004 od společnosti T., a.s., textilní zboží, přičemž faktury za dodané zboží splatnou dne 1. 8. 2004 a splatnou dne 26. 9. 2004 neuhradila a způsobila tak uvedené společnosti škodu v celkové výši 502.460,- Kč,
b) ve dnech 26. 8. 2004 a 9. 9. 2004 od společnosti J., a.s., celkem 18.759 kg příze, přičemž faktury za dodanou přízi splatnou dne 16. 9. 2004 a splatnou 18. 10. 2004 nezaplatila a způsobila tak uvedené společnosti škodu v celkové výši 1.683.196,- Kč, a způsobila těmito činy celkovou škodu ve výši 2.185.656,- Kč,
přičemž těmto obchodním partnerům nesdělila ani skutečnou finanční situaci své společnosti, když naopak zaplacením první dodávky příze odebrané dne 12. 8. 2004 předstírala společnosti J., a.s., solventnost své společnosti, a ani svůj záměr v krátké době převést svoji společnost na nového jednatele V. K., k čemuž došlo dne 9. 11. 2004.
Za tyto trestné činy byla odsouzena podle §250 odst. 3 tr. zák., za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků, pro jehož výkon byla podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazena do věznice s ostrahou. Rovněž bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Krajský soud v Brně jako soud odvolací odvolání podané obviněnou J. S. proti výše citovanému rozsudku Okresního soudu v Jihlavě usnesením ze dne 21. 9. 2006, sp. zn. 7 To 268/2006, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti tomuto usnesení podala obviněná prostřednictvím obhájce JUDr. M. J. dovolání, které vymezila dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení. Obviněná nejprve uvedla, že se podnikatelskou činností v textilním odvětví zabývala po dlouhou dobu a se svými obchodními partnery spolupracovala na dobré úrovni, což někteří i sami potvrdili. Vyloučila, že by jejím záměrem bylo uvést někoho v omyl a způsobit škodu, a zdůraznila, že teprve v závěrečném období se její platební kázeň zhoršila, a to jak v důsledku destrukce textilního průmyslu, na níž doplatilo více textilních společností, tak především pro své onkologické onemocnění, v jehož důsledku se nebyla schopna plně věnovat podnikatelské činnosti. I přes tyto závažné překážky se snažila svou činnost držet na požadované úrovni, společnost neprosperovala. Podařilo se jí připravit záměr vycházející z návrhu zakázky M. J., o němž jednala i s R. F., který ji přislíbil zajištění výroby předmětného zboží. Poté, co si provedla kalkulaci, zjistila, že jde o lukrativní a ziskovou zakázku, z jejíhož výtěžku by mohla uhradit nejen vložené náklady, ale i dluhy. Její předpoklady se však nevyplnily, protože poté, co R. F. nakoupený materiál předala, on jej podle jejího požadavku nezpracoval, ale započetl ho oproti dřívějším pohledávkám. Tím její plán padl, nemohla splnit dodávku pro M. J. a neměla tudíž peníze proto, aby zaplatila zakoupený materiál. I když připustila, že měla být při jednání s R. F. obezřetnější, neboť nepočítala s tím, že k tomuto kroku z jeho strany dojde, nejednala podvodně ani neměla úmysl kohokoliv uvádět v omyl či způsobit škodu nezaplacením zakoupeného materiálu. Ke skutku pod bodem 1) uvedla, že se ani v tomto případě nemohla dopustit podvodu, protože částka, která byla vyčíslena jako škoda, je jen část neuhrazené ceny za služby, které pro obviněnou provedl poškozený J. K. Své obchodní partnery informovala o situaci společnosti, jakož i o možnosti vstupu obchodního partnera a jednala s panem V. K., který však požadoval svoji 100% účast, a proto v důsledku svého závažného onemocnění, když již nemohla komplikované situaci čelit, přistoupila na převod celého obchodního podílu. Soudy obou stupňů rozhodly nesprávně, pokud její jednání kvalifikovaly jako trestný čin podvodu, neboť nevzaly dostatečně v úvahu její závažný zdravotní stav, který se zcela nepochybně na vzniku nedobré situace podílel.
V závěru dovolání obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) zrušil napadené rozhodnutí Krajského soudu v Brně a tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K předmětnému dovolání se podle §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství a poukázal na nesrovnatelnosti mezi skutkovými okolnostmi a právními závěry, zejména uvedl, že aniž by pro to byl ve skutkové větě podklad, z věty právní vyplývá, že se podvodným jednáním měla obviněná obohatit sama. Podle skutkových zjištění vztahujících k bodu 1) se měla obviněná činu dopustit jako jednatelka S., s.r.o., ač část dřívějších dluhů vznikla ze závazků, které měla vůči jmenované společnosti M. F. jako soukromá podnikatelka. Uvedené závazky by se měly vztahovat výlučně k osobě obviněné a nikoliv k S., s.r.o., a jsou tedy ve vztahu k posuzované trestné činnosti obviněné irelevantní. Za situace, kdy hospodaření S., s.r.o., bylo výrazně příznivější než za jaké je považoval nalézací soud, je však problematické dovozovat podvodný úmysl spočívající ve vylákání služeb od poškozeného J. K. toliko právě na nepříznivé finanční situaci uvedené společnosti, když část objednaných služeb byla řádně uhrazena a neuhrazeny nezůstaly toliko faktury v celkové částce 46.950,- Kč. Vzhledem k tomu, že prostředky trestního práva lze použít jen jako „ultima ratio“, jde o skutek spadající pouze do oblasti práva obchodního. Ve vztahu k bodu 2) uvedl, že pokud jsou obviněná J. S. a S., s.r.o., dva odlišné právní subjekty, pak podle §580 občanského zákoníku §364 obchodního zákoníku nelze započíst jejich samostatně vzniklé pohledávky, a proto započtení hodnoty příze, které dodal S., s.r.o., M. F. proti pohledávce této společnosti vůči J. S., nebylo možné. Vzhledem ke skutečnosti, že obviněná měla určitý podnikatelský záměr, který měl vést k zisku S., s.r.o., nelze (i s přihlédnutím ke skutečnosti, že část faktur byla řádně uhrazena) učinit závěr o jejím úmyslu poškozeným cenu zboží neuhradit.
Z těchto důvodů státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 9. 2006, sp. zn. 7 To 268/2006, rozsudek Okresního soudu v Jihlavě ze dne 24. 5. 2006, sp. zn. 1 T 15/2006 a i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud zrušením ztratila svůj podklad a věc podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Jihlavě k novému projednání a rozhodnutí a učinil tak podle §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněné je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Obdobně zjistil, že bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dále usoudil, že obviněná v souladu s uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. napadenému rozhodnutí vytkla nedostatky ohledně právního posouzení činu jako trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zák., a že toto dovolání je opodstatněné. Protože neshledal důvody pro jeho odmítnutí, ve smyslu §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení, napadené části rozhodnutí předcházející a shledal, že je důvodné, neboť odvolací soud dostatečně neuvážil a neposoudil všechny skutečnosti významné z hlediska formálních i materiálních znaků trestného činu, jimž byla obviněná uznána vinnou.
Ve smyslu obviněnou uplatněných námitek je vhodné nejprve uvést, že trestného činu podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, podle odstavce 2 se tohoto trestného činu dopustí, kdo způsobí tímto činem škodu nikoli malou, podle odstavce 3 písm. b) ten, kdo uvedeným v 1. odstavci způsobí značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek.
Z uvedené dikce je patrné, že jedním ze znaků skutkové podstaty tohoto trestného činu, který musí být výsledky provedeného dokazování objasněn a zjištěn, je uvedení v omyl nebo využití omylu, které je chápáno jako rozpor mezi představou a skutečností. Současně však i k tomuto znaku musí být zjištěno zavinění obviněné. O omyl půjde např. tehdy, když podváděná osoba nemá o důležité okolnosti žádnou představu nebo se domnívá, že se nemá čeho obávat. Omyl se může týkat i skutečností, které teprve mají nastat, pachatel však musí o omylu jiného vědět již v době, kdy dochází k jeho obohacení. Uvedením v omyl je jednání, kterým pachatel předstírá okolnosti, které nejsou v souladu se skutečným stavem věci, může se stát lstí, ale může jít i jen o pouhou nepravdivou informaci. V soudní praxi jsou jako trestný čin podvodu posuzovány typické případy drobných podnikatelů nebo osob, které se za ně vydávají, v nichž dochází – někdy i na základě padělaných dokladů (např. výpisů z obchodního rejstříku, živnostenských listů či potvrzení o registraci plátců daně z přidané hodnoty) – k vylákání zboží od různých výrobců či dodavatelů s tím, že za zboží bude následně zaplaceno na základě faktury, ale místo zaplacení pachatelé odebrané zboží rozprodají (často za nižší cenu) a získané peníze použijí pro svoji potřebu, přičemž je zřejmé, že od počátku pachatelé neměli v úmyslu za zboží zaplatit, protože nedisponovali potřebnými finančními prostředky, či byli dokonce již zadluženi z předchozího obdobného jednání (viz Šámal, P., Púry, F., Rizman, S. Trestní zákon. Komentář. II. díl. 6., doplněné a přepracované vydání. Praha : C. H. Beck, 2004, s. 1472).
Podle ve výroku soudu prvního stupně popsaných skutkových zjištění obviněná měla v případě skutku pod bodem 1) uvedený znak naplnit tím, že ač věděla, o svých dluzích vůči společnosti M. F., s nevážně míněným příslibem úhrady objednaných služeb vylákala od podnikatele J. K. ušití oděvů. U skutku pod bodem 2) tím, že ač věděla, že dosud neuhradila svým obchodním partnerům závazky z předchozího obchodování v letech 2002 a 2003 ve výši převyšující 950.000,- Kč, po předchozích faxových objednávkách s nevážně míněným příslibem úhrady zboží, odebrala textilní zboží a) od T., a.s., b) od J., a.s., přičemž těmto obchodním partnerům nesdělila ani skutečnou finanční situaci své společnosti, když naopak zaplacením první dodávky příze odebrané dne 12. 8. 2004 předstírala J., a.s., solventnost, a ani svůj záměr v krátké době převést svoji společnost na nového jednatele V. K., jak dne 9. 11. 2004 učinila.
Nejvyšší soud s ohledem na okolnosti vycházející z obsahu spisu shledal, že uvedené závěry soudu prvního stupně, na jejichž základě vyložil závěr o existenci podvodného jednání a k němu se vztahujícího zavinění obviněné, stejně jako i popsaná, skutková zjištění, nevycházejí ze všech skutečností ve věci objektivně zjištěných a prokázaných. Nebyly vzaty do úvahy zejména všechny okolnosti, za nichž k činu obviněné došlo.
Jestliže obviněná v dovolání vytýkala, že soudy dostatečně nezvážily všechny okolnosti, za nichž po celou dobu podnikala, jakož i její velice špatný zdravotní stav, je potřeba obviněné v tomto směru přisvědčit.
S ohledem na obsah spisu a popsaná skutková zjištění není pochyb o tom, že S., s.r.o., jejíž jedinou jednatelkou obviněná byla, neplnila v minulosti řádně všechny své závazky a dlužila tak především M. F. vysoké finanční prostředky, stejně jako i to, že obviněná v postavení jednatelky si od poškozeného v bodě 1) odebrala služby, a od obou poškozených uvedených v bodě 2) odebrala na faktury zboží, které posléze nezaplatila. I přes tyto prokázané skutečnosti existují okolnosti, jimž doposud nebyla věnována potřebná pozornost a jimiž je přesvědčivost výroku o vině snižována. Rovněž nebylo dokazování zaměřeno na objasnění všech rozhodných skutečností, zejména ve vztahu k subjektivní a materiální stránce.
Ohledně subjektivní stránky je vhodné připomenout, že podle §4 tr. zák. je trestný čin spáchán úmyslně, jestliže pachatel chtěl způsobem v trestním zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem [úmysl přímý podle §4 písm. a) tr. zák.], nebo věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn [úmysl nepřímý podle §4 písm. b) tr. zák.], přičemž k naplnění subjektivní stránky úmyslného trestného činu postačuje, je li spáchán alespoň v úmyslu nepřímém. Zavinění ve formě úmyslu (i nedbalosti) vyjadřuje vnitřní vztah pachatele k následku jeho jednání. Subjektivní stránka je takovým psychickým vztahem pachatele, který nelze přímo pozorovat, a na zavinění lze proto usuzovat ze všech okolností případu, za kterých ke spáchání trestného činu došlo. Může to být i určité chování pachatele, neboť i jednání je projevem vůle.
Ve vztahu ke způsobu, jakým se především soud prvního stupně, na nějž navázal i odvolací soud, s otázkou subjektivní stránky u trestných činů podvodu vypořádal, se nelze spokojit s tím, pokud jen uvedl v odůvodnění svého rozhodnutí (viz str. 4 odůvodnění rozsudku), že obviněná uvedla všechny tři poškozené v omyl tím, že se zavázala uhradit cenu odebraného zboží, ač tento závazek nebyl s ohledem na finanční situaci její společnosti ve sjednané lhůtě reálně splnitelný, nadto zamlčela, že je její společnost v platební neschopnosti, a že si musela být vědoma toho, že fakturovanou cenu nebude schopna zaplatit. Tento soud též uvedl, že obviněné muselo být zřejmé i to, že obchod, kterým tvrdí, že při jeho realizaci mohla při předpokládaném zisku všechny závazky splnit, nedospěl do stádia relevantního kontaktu a spoléhala tak zcela nepřiměřeně na zcela nejisté okolnosti, do značné míry na ní nezávislé. Byla proto srozuměna s následkem svého jednání.
Nejvyšší soud shledal, že takto vyjádřený závěr dostatečně nepostihuje všechny souvislosti, které měly na jednání obviněné vliv a které bylo nutné hodnotit, neboť při zjišťování okolností, které mají význam pro závěr o zavinění, není možné předem přikládat zvláštní význam žádnému důkaznímu prostředku, ale na zavinění a jeho formu je třeba usuzovat ze všech konkrétních okolností, za kterých byl trestný čin spáchán. Takový řádný přístup ze strany obou soudů však není patrný a posouzení otázky zavinění ve vztahu k trestným činům podvodu soudy pomíjí okolnosti, které byly provedeným dokazováním zjištěny a které bylo nutné hodnotit ve prospěch obviněné.
Z obsahu spisu se totiž podává, že obviněná podnikala v předmětném oboru již od roku 1991, nejprve jako fyzická osoba, později jako S., s.r.o. S podnikatelkou M. F. spolupracovala po dobu 8 let, a rovněž i s některými z poškozených byly její obchodní vztahy dlouhodobé. Problémy nastaly až v roce 2001. Poškozený J. K. (č. l. 309 spisu) vypověděl, že se s obviněnou zná dlouhou dobu, na základě jejích objednávek šili konfekční oděvy. Tyto obchodní vztahy s ní byly naprosto bezproblémové, obviněná perfektně dodržovala své závazky, co slíbila, to udělala, a to až do roku 2003, kdy buď ze zdravotních nebo finančních důvodů začaly řádné platby váznout. Přesto však stále spolupracovali, a to až do doby, kdy i on musel se svým podnikáním ustat, nikoliv však vinou obviněné, která mu v závěru dlužila částku okolo padesáti tisíc. Rovněž uvedl, že mu bylo ze strany obviněné, když již byla nemocná, nabídnuto umoření pohledávky materiálem, ale na to on nereflektoval, protože by se tím dostal do dalších problémů. Obviněná ho za tímto účelem několikrát navštívila a žádala ho, aby si u ní materiál na umoření dluhu sám vybral. Podle svědka M. M., zaměstnance T., a.s., (č. l. 309-310) trvala spolupráce s obviněnou několik let, kdy obviněná od společnosti odebírala různý textilní materiál. Po jisté době se obviněná dostala do finančních problémů a své faktury začala platit opožděně, což trvalo nějakou dobu. Obviněná posléze nabídla, že své neuhrazené zakázky vyrovná dodáním prostěradel, tedy v naturální podobě, čímž se dařilo pohledávky po nějakou dobu částečně, nikoliv však zcela, vyrovnávat. Nakonec tato neutrální plnění z její strany v roce 2004 ustala. Zůstaly tak neuhrazeny částky kolem 500.000,- Kč. Svědkyně M. J. (č. l. 324) ve své výpovědi rovněž potvrdila, že se s obviněnou znala delší dobu, a protože spolupracovaly již v dřívější době, kdy obviněná mívala za dodání svých výrobků vždy nejlepší ceny, obrátila se na ní v létě roku 2004 s žádostí o zajištění velkého množství výrobků, což obviněná přislíbila. O dodávku ze strany obviněné měla zájem, avšak nakonec se obchod neuskutečnil proto, že obviněná nemohla zajistit materiál. Na obviněnou se M. J. obrátila s tzv. „poptávkou“ (viz č. l. 88), z jejíhož obsahu lze zjistit, že je datována dne 15. 7. 2004, mělo se jednat o dodání zakázek trvalejšího charakteru na 8000 ks mikin a trik z bavlněného výplňku, jejíž realizace by probíhala v průběhu roku 2004. Na č. l. 92 jsou založeny výpočty sepsané obviněnou vztahující se k této zakázce, podle nichž je počítáno s částkami ve výši vystavených faktur na odebraný materiál i se splacením dluhu pro společnost M. F. Svědek R. F. (č. l. 326) kromě jiného vypověděl, že s obviněnou obchodoval od roku 1998. Problémy v jejím podnikání začaly až v roce 2001 a 2002, zmínil i to, že obviněná měla snahu platit staré dluhy, např., že v roce 2003 mu uhradila rok starou fakturu. Obviněná sdělila, že by mohla dluhy hradit z velké zakázky, o které konkrétně mluvila. On ji však nejprve vyzval, aby uhradila staré pohledávky, a teprve pak aby v další spolupráci pokračovali. V obsahu spisu na č. l. 352-362 jsou založeny lékařské zprávy, z jejichž obsahu vyplývá, že obviněná již od června 2001 trpí zhoubným onemocněním, které bylo po celou dobu léčeno i operativně, toto onemocnění se v polovině roku 2004 zhoršilo, dne 1. 6. 2004 byla obviněné provedena resekce 5. žebra s tím, že pooperační průběh byl dále komplikován.
Jestliže z obsahu spisu tyto skutečnosti vyplývají, mají velký význam pro hodnocení především toho, s jakým záměrem obviněná uvedený čin spáchala, hlavně však, čím byla motivována, když sjednávala, ať již provedení služeb v případě skutku pod bodem 1), nebo uzavírala smlouvy o dodávce zboží v případě skutku pod bodem 2). Z pohledu shora uvedených obecně stanovených zákonných podmínek je k subjektivní stránce nutné soudům vytknout, že se s touto otázkou dostatečně nevypořádaly a nevěnovaly patřičnou pozornost tomu, že poškození J. K. i T., a.s., o neschopnosti obviněné řádně a včas platit své finanční závazky věděli, a způsob, jakým jim bude dlužné částky hradit, s ní probírali. Poškozený J. K. byl informován i o tom, že obviněná je nemocná. Nebylo zohledněno ani to, že při uzavírání objednávek a odebrání zboží v případě skutku pod bodem 2) k této obchodní transakci došlo v době, kdy již obviněná po jednání s M. J. počítala s tím, že dostane zakázku na 8000 ks mikin, a že se nejednalo jen o povrchní záležitost, ale oběma stranami o vážně míněný obchod. Z provedených důkazů totiž neplyne, jak uzavřel soud prvního stupně, že se jednalo o „zcela nejisté okolnosti do značné míry na obviněné nezávislé“, ale že šlo o skutečnou zakázku, o jejíž faktické existenci svědčí několik důkazů, které dosvědčují, že ji obviněná považovala za realizovatelnou a s ohledem na její objem i vážně míněný zájem ze strany M. J., za možnou zbavit společnost větší části finančních problémů. Nebylo možné přehlédnout, že textilní materiál od T., a.s., a J., a.s., obviněná poté, co jej obdržela, předala zcela v souladu s tímto záměrem, k dalšímu zpracování společnosti manželů F., jak z předešlých obchodních vztahů mezi nimi bylo obvyklé, a s nimiž předběžně tuto zakázku dojednala. Tyto skutečnosti však soudy neuvážily a ani z těchto hledisek zavinění obviněné neposuzovaly. Nebylo tudíž pečlivě uváženo, do jaké míry se obviněná chovala v rámci obvyklých obchodních rizik, či šlo o jejich přecenění anebo o případ, že obviněná nedodržela potřebnou míru opatrnosti. Této otázce nebyla věnována dostatečná pozornost ani jednání ze strany R. F., který od obviněné převzal podle předchozího ujednání dodaný textilní materiál, z něhož však obviněné nevyrobil podle jejího požadavku očekávané výrobky, ale započetl ho na její dřívější dluhy. Tato okolnost nebyla brána do úvahy ve všech naznačených souvislostech ani to, že obviněné tím nebyly nezpracovány produkty, které očekávala a jež chtěla dále v rámci svých obchodních aktivit v návaznosti na ujednání s M. J. realizovat. Nelze totiž na základě uvedených skutkových zjištění vyvrátit obhajobu obviněné (alespoň takový důkaz nebyl proveden), že kdyby obviněnou zamýšlený záměr na základě poptávky M. J. vyšel, by tato své závazky i přesto nechtěla poškozeným neuhradit.
Na základě těchto nedostatků vzbuzuje ve vztahu k subjektivní stránce vážné pochybnosti i závěr, že se obviněná činu měla dopustit v nepřímém úmyslu, když soud prvního stupně a v návaznosti na odvolání obviněné ani odvolací soud nezkoumaly vzhledem k výrazným polehčujícím okolnostem na straně obviněné, zda obviněná nejednala z nedbalosti ve smyslu §5 tr. zák. Takové úvahy uvedeny nejsou, ač právě s ohledem na zdravotní stav obviněné v době činu, na to, že měla v předmětné době zakázku na velký objem výroby, který by podle obviněné pokryl její dluhy i náhradu za zboží odebrané na faktury, nelze vyloučit, že by se mohlo jednat o nedbalostní jednání. Tím spíše pak bylo potřebné zvažovat i to, v jakém zdravotním stavu se obviněná v kritické době nacházela, což nebylo doposud bráno na zřetel. Je pravdou, že lékařské zprávy byly obviněnou předloženy až poté, co byla věc pravomocně skončena, avšak soudu nebránilo, si tento důkaz vyžádat již dříve, neboť nejenom obviněná v rámci své obhajoby svůj špatný zdravotní stav zmiňovala, ale tato okolnost vyplývala i z dalších ve věci prováděných důkazů. Z tohoto pohledu nebyl hodnocen ani závěr o jejím náhlém a velmi neuváženém převedení společnosti na pochybnou osobu V. K. a tento převod soudy vyhodnotily jednostranně v neprospěch obviněné. Tento krok obviněné však nebyl posuzován stran zjištěných skutečností, zejména ve smyslu její obhajoby, že tak učinila proto, že jí již nestačily síly s ohledem na své nedobré zdraví schopná. Závěr o naplnění subjektivní stránky je proto minimálně předčasný.
Tyto nyní popsané okolnosti, ač mají význam pro posouzení zejména subjektivní stránky trestného jednání, které je obviněné kladeno za vinu, však dopadají i na materiální stránku, s níž se soudy též dostatečně nevypořádaly.
Ve vztahu k otázce stupně společenské nebezpečnosti soud prvního stupně na straně 5 svého rozsudku uvedl toliko to, že výše způsobené škody u obou skutků podstatně zvyšuje stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost, a proto je použití trestní sazby v souladu s §88 odst. 1 tr. zák.
Nejvyšší soud tento paušální závěr, z něhož nevyplývá, k jakým konkrétním skutečnostem kromě výše způsobené škody soud prvního stupně přihlížel, nepovažuje za odpovídající stanoveným zákonným podmínkám.
Protože oběma soudy bylo pominuto zohlednit všechna hlediska významná pro stanovení konkrétního stupně společenské nebezpečnosti projednávaného činu, je nutné připomenout, že podle §3 odst. 1, 2 tr. zák. je trestným činem takový pro společnost nebezpečný čin, jehož znaky jsou uvedeny v trestním zákoně, přičemž konkrétní zjištěný stupeň nebezpečnosti pro společnost, tedy materiální znak trestného činu, musí být u dospělého pachatele větší než nepatrný.
Podle §3 odst. 4 tr. zák. je stupeň nebezpečnosti činu pro společnost určován zejména významem chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsobem provedení činu a jeho následky, okolnostmi, za kterých byl čin spáchán, osobou pachatele, mírou jeho zavinění a jeho pohnutkou. Konkrétní stupeň společenské nebezpečnosti nelze exaktně vyjádřit. Tuto okolnost je třeba posuzovat přísně individuálně s přihlédnutím k dalším okolnostem případu. Při úvahách, zda obviněný naplnil materiální znak trestného činu, tedy zda v jeho případě čin dosahoval vyššího stupně nebezpečnosti pro společnost, než je stupeň nepatrný, je nutno vycházet ze skutečnosti, že již stanovením formálních znaků určité skutkové podstaty zákon předpokládá, že při jejich naplnění v běžně se vyskytujících případech bude stupeň nebezpečnosti činu pro společnost vyšší než nepatrný, popř. malý (srov. rozhodnutí č. 43/1996 Sb. rozh. tr.).
Rovněž při hodnocení okolností významných pro závěr o tom, že byla naplněna materiální stránka chybí v napadených rozhodnutích dostatek přesvědčivých úvah a závěrů, které by byly provedeny v souladu se všemi zákonem stanovenými podmínkami ve smyslu §3 odst. 4 tr. zák. nelze totiž vyloučit, že okolnosti svědčící ve prospěch obviněné, jak jsou výše naznačeny, to, že se ke svým obchodním partnerům začala nespolehlivě chovat až v době, kdy se u ní objevila zhoubná choroba, která v průběhu celé doby, až do okamžiku, kdy došlo ke spáchání činu, u obviněné trvala a nanovo, s velmi vážnými následky propukla právě v době, kdy k činům došlo, bylo nutné hodnotit jako okolnost výrazně snižující společenskou nebezpečnost činu. Rozhodně je nutné vzít v úvahu, že závažné onkologické onemocnění chování a jednání každého občana výrazně poznamená a v jistém smyslu jej může i ochromit. Přitom nelze přehlédnout ani úsilí obviněné, která po celou dobu se ke svým obchodním partnerům chovala slušně a někteří z nich navíc o její nedobré finanční situaci i věděli (viz výpovědi J. K. a M. M.). Rozhodně měl všechny tyto i další ve prospěch obviněné svědčící okolnosti uvážit a velmi pečlivě je posuzovat též i z hlediska §88 odst. 1 tr. zák., což také neučinil.
Nejvyšší soud se ze všech těchto důvodů neztotožnil s napadenými rozhodnutími když shledal, že soud prvního stupně přihlížel k okolnostem, tak aby v rámci posouzení právních otázek vztahujících se k tomu, zda obviněná jednala v podvodném úmyslu způsobit poškozeným škodu, neposuzoval zejména to, že se jednalo o ženu, která se předmětem svého podnikání zabývala již dlouhou a ve stejném oboru své podnikání realizovala za obdobných podmínek stále. Ve vztahu k jejímu podnikání nebyly připomínky až do roku 2001, kdy se její platební způsobilost zhoršila. I přitom však, jak vyplynulo především z výpovědí poškozených, se vždy snažila své závazky plnit a dluhy, byť i s velkým časovým odstupem platit. Soud neuvážil dostatečně ani to, co bylo důvodem, že obviněná nemohla své závazky vůči poškozeným pod bodem 2) uhradit, tedy že nakoupené textilní zboží (kromě jiného i od T., a.s., s níž spolupracovala již dříve a tato společnost s ní z minulosti měla dobré i horší zkušenosti, a přesto jí předmětnou zakázku vydala.
Na základě všech těchto zjištěných pochybností a neobjasněností Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 9. 2006, sp. zn. 7 To 268/2006 i rozsudek Okresního soudu v Jihlavě ze dne 24. 5. 2006, sp. zn. 1 T 15/2006, podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil též všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a podle §265l odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Jihlavě přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Po zrušení uvedených rozhodnutí se trestní věc obviněné J. S. vrací do stadia řízení před soudem prvního stupně a povinností tohoto soudu bude se věcí znovu ze všech naznačených hledisek zabývat.
Ve věci bude nejprve nutné doplnit dokazování o výslech obviněné zaměřený na otázku jejího zdravotního stavu v době činu, ve smyslu stejného účelu provést jako důkaz i lékařskými zprávami na č. l. 352 a násl. Bude také potřebné, aby se obviněná, vyjádřila k tomu, jak dalece ji její zdravotní stav ovlivňoval v jejím podnikání.
Doplnění dokazování se jeví rovněž vhodným k objasnění toho, jak obviněná naložila s částkou přes 303.558,- Kč, kterou obdržela od R. F. v hotovosti jako přeplatek poté, co si započetl jí dodané zboží na pohledávky uvedené ve výroku o vině (viz výpověď tohoto svědka na č. l. 94).
Po takto provedeném doplnění dokazování, když nelze vyloučit, že bude nutné provést i další důkazy, jejichž potřeba z dalšího projednávání věci vyplyne, bude na soudu prvního stupně, aby pečlivě zkoumal, zda činem, který je obviněné kladen za vinu, jsou prokázány všechny znaky skutkové podstaty tak, jak zákon u trestných činů podvodu podle §250 odst. 1, 2 a §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. stanoví a to směru shora uvedených právních závěrů a názorů. Pro úplnost k tomu Nejvyšší soud dodává, že bude potřebné nejprve objasnit, zda jsou dány formální znaky, zejména zda došlo ze stran obviněné k podvodnému jednání, jak bylo shora zdůrazněno. V případě, že k takovému závěru soud dojde, bude nutné zkoumat, zda obviněná s přihlédnutím ke všem shora rozvedeným poměrům a okolnostem, za nichž byl čin spáchán, jednala v nepřímém úmyslu, když subjektivní stránka bude muset být zvažována i ve vztahu k tomu, zda se obviněná nedopustila činu z nedbalosti, což by předmětnou právní kvalifikaci vyloučilo. Pokud by soud i přes uvedené a vyjádřené pochybnosti, a po zhodnocení všech významných skutečností shledal, že je dána i zákonem vyžadována forma zavinění, bude potřebné věnovat velkou pozornost materiální stránce, a to ze všech zákonem požadovaných hledisek s ohledem na všechny polehčující okolnosti tak, aby podklad o jejím závěru byl úplný.
Nejvyšší soud považuje za vhodné s ohledem na okolnosti, za nichž k činu obviněné došlo, poukázat i na to, že namístě v tomto případě bude, jednání posuzovat, v případě že by byla shledána vinou trestnými činy podvodu, též s ohledem na principy o nezbytnosti trestněprávní kvalifikace jen jako krajní možnost právního prostředku, neboť jde o jednání, které má ve své podstatě soukromoprávní základ, trestněprávní postih nemůže sloužit jako prostředek nahrazující ochranu práv a právních zájmů jednotlivce v oblasti občanskoprávních vztahů, kde závisí především na individuální aktivitě jednotlivce, aby střežil svá práva, jimž má soudní moc poskytovat ochranu. V daném případě je totiž nutné zdůraznit, že obecná právní norma, jíž jsou občanský nebo obchodní zákoník, umožňují věřiteli domoci se svých nároků pohledávek občanskoprávní cestou, a proto není přijatelné, bez dalšího trvat na trestní odpovědnosti pachatelky, a aby tuto ochranu práv poškozených subjektů z obchodně právních vztahů aktivně přebíraly orgány činné v trestním řízení. Jejich úkolem je ochrana převážně celospolečenských hodnot stanovených v trestním zákoně a vymezených v jednotlivých skutkových podstatách trestných činů, nikoliv ochrana konkrétních práv jednotlivce, jež svou povahou spočívají v soukromoprávní sféře, a které nechrání trestní právo.
Nejvyšší soud tímto připomíná zásadu, že v právním státě je zásadně nepřípustné, aby prostředky trestní represe sloužily k uspokojování subjektivních práv soukromoprávní povahy, nejsou-li vedle toho splněny všechny předpoklady vzniku trestněprávní odpovědnosti, a proto, pokud jde o naplnění objektivních i subjektivních znaků trestného činu, při promítnutí principu trestněprávní represe jako posledního prostředku – „ultima ratio“ – nemůže být ignorována občanskoprávní stránka věci (srov. k tomu také nálezy Ústavního soudu pod sp. zn. I. ÚS 4/04, I. ÚS 558/01 atd.).
Proto i z hlediska těchto principů bude nezbytné trestné jednání obviněné posuzovat a i na jejich podkladě uvážit, zda je kriminalizace obviněné v daném případě nevyhnutelná, potřebná a zákonná.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. března 2007
Předsedkyně senátu
JUDr. Milada Šámalová