ECLI:CZ:NS:2007:8.TDO.339.2007.1
sp. zn. 8 Tdo 339/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. března 2007 o dovolání nejvyšší státní zástupkyně v trestní věci obviněné M. L., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. listopadu 2006, sp. zn. 4 To 68/2006, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 10 T 9/2005, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. 11. 2006, sp. zn. 4 To 68/2006.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Vrchnímu soudu v Olomouci přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 26. 1. 2006, sp. zn. 10 T 9/2005, byla obviněná M. L. uznána vinnou trestným činem ublížení na zdraví podle §222 odst. 1, 3 tr. zák., kterého se podle skutkových zjištění dopustila tím, že ve svém bytě, dne 22. 4. 2005, v době od 07.00 hodin do 07.20 hodin po předchozí vzájemné potyčce napadla kuchyňským nožem s čepelí o délce 11,5 cm J. M., kterého jednou bodla do pravé horní poloviny hrudníku, čímž způsobila poškozenému bodné poranění hrudníku a plíce s přetětím vnitřní prsní tepny vpravo a mezižeberní tepny vpravo s masivním úrazovým krvácením do dutiny hrudní, traumatický pneumotorax, akutní dechovou nedostatečnost, šok z velké krevní ztráty a úrazové krvácení pod měkkou plenu mozkovou, kdy v důsledku těchto zranění poškozený dne 25. 4. 2005 v nemocnici zemřel.
Za tento trestný čin jí byl podle §222 odst. 3 tr. zák. za použití §40 odst. 1 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon byl podle §60a odst. 1 tr. zák. za použití §58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let za současného vyslovení dohledu. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl obviněné uložen trest propadnutí věci, a to kuchyňského nože s čepelí o délce 11,5 cm. Bylo též rozhodnuto o náhradě škody.
Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací usnesením ze dne 28. 11. 2006, sp. zn. 4 To 68/2006, rozhodl tak, že odvolání státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. 1. 2006, sp. zn. 10 T 9/2005 podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podala nejvyšší státní zástupkyně v neprospěch obviněné M. L. dovolání z důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť napadeným rozhodnutím bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., přestože byly v řízení mu předcházejícím dány dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Tyto důvody nejvyšší státní zástupkyně shledala v tom, že Vrchní soud v Olomouci, přestože vyslovil souhlas s odvolacími námitkami státního zástupce o nemožnosti aplikovat ustanovení §40 odst. 1 tr. zák., odvolání nevyhověl a zamítl jej. Takto postupoval přesto, že odvolací soud v rozporu s ustanoveními §254 odst. 1 a 2 tr. ř. a §263 odst. 7 tr. ř. přezkoumal výrok o vině, který nebyl odvoláním napaden, a aniž by u veřejného zasedání doplnil dokazování ve vztahu k objasnění společenské nebezpečnosti činu, vyhodnotil důkazy odlišným způsobem než učinil soud prvního stupně. Ten správně shledal okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby v souladu s §88 odst. 1 tr. zák., avšak odvolací soud zaujal zcela odlišný právní názor, že jednání obviněné mělo být posouzeno vzhledem k okolnostem případu pouze jako trestný čin ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák., a to přesto, že opravný prostředek podal toliko státní zástupce do výroku o trestu v neprospěch obviněné. Bez ohledu na zákonné limity vrchní soud aniž by doplnil nebo zopakoval dokazování, vyhodnotil nalézacím soudem provedené důkazy diametrálně odlišným způsobem, navíc se účelově a nepřípadně zabýval i okolnostmi hypotetickými, které nemají vliv na vyhodnocení otázky viny. Odvoláním namítaná vada rozsudku soudu prvního stupně neměla původ ve výroku o vině, který odvolatel nenapadl, a vrchní soud proto nebyl oprávněn tento výrok přezkoumávat. Jestliže došlo k pochybení v aplikaci ustanovení §40 odst. 1 tr. zák., byl trest, proti němuž odvolání směřovalo, uložen mimo trestní sazbu stanovenou trestním zákonem, aniž by k takovému postupu byl dán věcný důvod. Vzhledem k těmto skutečnostem navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. podle §265p odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. 11. 2006, sp. zn. 4 To 68/2006, a rovněž výrok o trestu odnětí svobody a způsobu jeho výkonu z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. 1. 2006, sp. zn. 10 T 9/2005, jakož i další výroky na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyly podkladu, a aby podle §265l odst. 1 tr. ř. a přikázal Krajskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Dovolání nejvyšší státní zástupkyně bylo dne 14. 2. 2007 doručeno obhájci obviněné a dne 15. 2. 2007 obviněné k vyjádření podle §265h odst. 2 tr. ř.; takové případné vyjádření však Nejvyšší soud ke dni rozhodnutí o dovolání neměl k dispozici.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání nejvyšší státní zástupkyně je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Protože lze dovolání podat jen z důvodů taxativně uvedených v §265b tr. ř., musel dále posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody je možné považovat za důvody dovolání ve smyslu §265b odst. 1 tr. ř.
Z hlediska řešení otázky, zda dovolání podané nejvyšší stání zástupkyní v neprospěch obviněné toliko ve vztahu k výroku o trestu, je způsobilé naplnit dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., od jejichž existence je následně odvozena i možnost aplikace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., je vhodné uvést, že podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možné dovolání podat, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z důvodu §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., je možné rozhodnutí dovoláním napadnout, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat, když bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v ustanovení §265a odst. 2 písm. a) – g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jehož prostřednictvím je možné vytýkat pouze nedostatky právní povahy, lze ho považovat za relevantně uplatněný v případě námitek směřujících proti tomu, že v rozhodnutí odvolacího soudu nebyly správně posouzeny okolnosti případu se zřetelem na ustanovení §88 odst. 1 tr. zák. Požadavek, aby námitky dopadající na dovolací důvod podle §265b ost. 1 písm. g) tr. ř. spočívaly ve vadě hmotně právní povahy, je v daném případě dán i přesto, že se dotýkají otázky viny, která nebyla odvoláním státního zástupce ve vztahu rozsudku soudu prvního stupně napadána. Těmto úvahám uvedená okolnost nebrání, neboť Nejvyšší soud v řízení o dovolání není vázán rozsahem přezkumu, který provedl odvolací soud, nýbrž je povinen sám posoudit odvolání obviněného z hlediska jeho obsahu a podle něj vyhodnotit, jaký měl být rozsah přezkumné povinnosti odvolacího soudu. Jestliže tento soud v rozporu s podaným odvoláním nesprávně přezkoumal pouze výrok o trestu, ačkoli námitky odvolatele měly ve smyslu §254 odst. 2 tr. ř. přesah i do výroku o vině, jehož správnost měl odvolací soud rovněž přezkoumat a neučinil tak, není Nejvyšší soud takovým postupem odvolacího soudu vázán (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2006, sp. zn. 5 Tdo 1124/2006, uveřejněné v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, sešit 29, č. T – 933).
Jestliže dovolatelka ve svém dovolání namítla, že pro nedodržení podmínek ustanovení §40 odst. 1 tr. zák., nemohl být obviněné uložen trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby trestním zákonem stanovené, jde o situaci, kdy byl obviněné uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu, což koresponduje s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2003, sp. zn. 5 Tdo 411/2003, uveřejněné v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 26, č. T – 617).
Nejvyšší soud podané dovolání nejvyšší státní zástupkyně z těchto důvodů posoudil jako podané v souladu se všemi označenými dovolacími důvody, neboť při existenci dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g), h), tr. ř. je naplněn i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé alternativě.
Protože Nejvyšší soud neshledal důvody proto, aby dovolání odmítl, ve smyslu §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení, napadené části rozhodnutí předcházející.
S ohledem na to, že byla obviněná napadeným rozhodnutím uznána vinnou skutkem, který byl posouzen jako trestný čin ublížení na zdraví podle §222 odst. 1, 3 tr. zák., je vhodné uvést, že se tohoto trestného činu dopustí ten, kdo jinému úmyslně způsobí těžkou újmu na zdraví a způsobí takovým činem smrt.
K okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby, se podle §88 odst. 1 tr. zák. přihlédne jen tehdy, jestliže pro svou závažnost podstatně zvyšuje stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost.
Podle §40 odst. 1 tr. zák., má-li soud vzhledem k okolnostem případu nebo vzhledem k poměrům pachatele za to, že by použití trestní sazby odnětí svobody tímto zákonem stanovené bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné a že lze účelu trestu dosáhnout i trestem kratšího trvání, může snížit trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby tímto zákonem stanovené.
Odvolací soud, který odvolání státního zástupce podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl, v odůvodnění svého rozhodnutí (str. 8) uvedl, že nelze zpochybnit závěr soudu prvního stupně o tom, že činem obviněné byly po formální stránce naplněny znaky trestného činu ublížení na zdraví podle §222 odst. 1, 3 tr. zák., současně však konstatoval, že se nalézací soud nedostatečným způsobem vypořádal s materiálním posouzením tohoto trestného činu ve smyslu hledisek daných ustanovením §88 odst. 1 tr. zák., které ve vztahu k tomuto ustanovení dostatečně neposuzoval, a zohlednil je stran kritéria mimořádných poměrů obviněné u §40 odst. 1 tr. zák. Odvolací soud se v následujících pasážích odůvodnění svého rozhodnutí podrobně zabýval jednotlivými okolnostmi významnými z hlediska ustanovení §88 odst. 1 tr. zák., a soudu prvního stupně vytkl, že je dostatečně nezvažoval, ač tak učinit měl. Odvolací soud dále posuzoval průběh činu i s ohledem na podmínky nutné obrany podle §13 tr. zák. se závěrem o nepoměru obrany obviněné, která použila jako zbraň kuchyňský nůž, ač poškozený ozbrojen nebyl, a shledal v tom vybočení z mezí nutné obrany, neboť obviněná tak překročila míru obranného zákroku, jímž se snažila zabránit agresivnímu chování poškozeného. Na základě těchto úvah na str. 13 odůvodnění svého rozhodnutí dospěl k závěru, že byť byla po formální stránce naplněna kvalifikovaná skutková podstata trestného činu ublížení na zdraví podle §222 odst. 1, 3 tr. zák., nebyla naplněna materiální podmínka daná ustanovením §88 odst. 1 tr. zák. V závislosti na těchto úvahách odvolací soud vyslovil, že čin obviněné měl být soudem prvního stupně po právní stránce posouzen pouze jako trestný čin ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák.
Přes takto vyslovené vady, jež odvolací soud shledal v právním posouzení skutku, však konstatovaná pochybení nenapravil, a odvolání státního zástupce zamítl. K tomu na str. 7 a 13 odůvodnění napadeného usnesení vyložil, že zjištěná pochybení soudu prvního stupně nemohl napravit pro nedostatek odvolání samotné obviněné, když předmětná vada nemohla být toliko z podnětu odvolání státního zástupce podaného pouze proti výroku o trestu, v jehož rámci se domáhal uložení přísnějšího trestu, napravena. Vysvětlil, že mohl přezkoumávat jen tento odvoláním napadený výrok, kdežto jiné výroky, zejména výrok o vině, v němž byly nedostatky v právním posouzení skutku zjištěny, přezkoumat nemohl, a to ani s ohledem na ustanovení §254 odst. 2 tr. ř., protože nebylo zjištěno, že by vady vytýkané stáním zástupcem ve vztahu k výroku o trestu měly svůj původ i ve výroku o vině.
Nejvyšší soud se s tímto závěrem odvolacího soudu neztotožnil a považuje ho s ohledem na okolnosti v této zjištěné za nesprávný.
Podle §254 odst. 2 tr. ř., když mají vytýkané vady svůj původ v jiném výroku než v tom, proti němuž bylo podáno odvolání, přezkoumá odvolací soud i správnost takového výroku, na který v odvolání napadený výrok navazuje, jestliže oprávněná osoba proti němu mohla podat odvolání.
Z dikce tohoto ustanovení plyne, že přestože je odvolací soud podle §254 odst. 1 tr. ř. vázán v přezkumné činnosti zásadně tím, který výrok rozsudku odvolatel napadl a jaké vady vytýká v případě, když namítaná vada má svůj původ v jiném výroku, který nebyl napaden odvoláním, musí odvolací soud přezkoumat i tento jiný (odvoláním nenapadený) výrok. Tato povinnost odvolacího soudu je spojena s podmínkou, že odvolatel mohl též proti němu podat odvolání, i když tak neučinil.
Podle této zásady je nepochybné, že státní zástupce v daném případě mohl v rámci svého odvolání napadnout i výrok o vině, neboť pokud shledal, že nebyly dostatečně splněny podmínky ustanovení §40 odst. 1 tr. zák., za stavu, kdy soud prvního stupně v rámci svých úvah dostatečně nevyhodnotil všechny podstatné okolnosti významné z hlediska §88 odst. 1 tr. zák., mohl státní zástupce v odvolání napadnout i výrok o vině. Za této situace není pochyb o tom, že důvodně vytknutá vada vztahující se k otázce správnosti použití ustanovení §40 odst. 1 tr. zák., za situace, kdy obviněná byla uznána vinnou kvalifikovaným trestným činem podle §222 odst. 1, 3 tr. zák., se projevila i ve výroku o trestu. Přitom oba tyto výroky na sebe neoddělitelně navazují, neboť je zřejmé, že nesprávnost použité kvalifikované podstaty trestného činu, jímž byla obviněná uznána vinnou, má bezprostřední vztah ke správnosti výroku o trestu.
Proto, pokud odvolací soud při své přezkumné činnosti zjistil, že výrok o vině nebyl správný a obviněná neměla být pro nesplnění podmínek §88 odst. 1 tr. zák. pro použití přísnější právní kvalifikace uznána vinnou podle §222 odst. 1, 3 tr. zák., ale toliko podle §222 odst. 1 tr. zák., nemohl odvolání státního zástupce zamítnout s odkazem na to, že státním zástupcem vytýkaná vada ohledně nesprávné výše trestu neměla svůj původ ve výroku o vině.
Naopak je nutné vycházet z toho, že byl-li odvoláním státního zástupce napaden odvoláním pouze výrok o trestu a odvolací soud shledal, že právní kvalifikace, podle níž byl napadený trest vyměřen, je chybná a obviněná měla být uznána vinnou jiným trestným činem a nebo trestným činem stejným, ale nikoliv v jeho kvalifikované podobě, jde o vadu, která má svůj původ ve výroku o vině. Jde totiž o pochybení bez jehož nápravy nelze posuzovat správnost výroku o trestu, neboť spravedlivost trestu může být zaručena jen při správném výroku o vině, resp. správném právním vymezení činu.
Nejvyšší soud ze všech těchto rozvedených důvodů považuje názor odvolacím soudem vyslovený na str. 7 odůvodnění napadeného rozhodnutí o tom, že nemůže ve smyslu §254 odst. 2 tr. ř. přezkoumat též výrok o vině, za nesprávný, neboť byl povinen aplikovat ustanovení §254 odst. 2 tr. ř. a otázkou viny obviněné se znovu ze všech rozvedených okolností zabývat.
S ohledem na to, že odvolací soud takto nepostupoval, Nejvyšší soud napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. 11. 2006, sp. zn. 4 To 68/2006, podle §265k odst. 1 tr. ř., zrušil jakož i další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Na soudu druhého stupně, jemuž se věc takto vrací, bude, aby odvolání státního zástupce znovu, a to nejen ve vztahu k namítanému výroku o vině, ale s odkazem na ustanovení §254 odst. 2 tr. ř., jak bylo shora uvedeno, aby přezkoumal i ze všech rozhodných hledisek i výrok o vině a v souladu s tím, jak vinu obviněné zkoumal a posuzoval, též o odvolání státního zástupce rozhodl.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. března 2007
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová