ECLI:CZ:NS:2007:8.TDO.404.2007.1
sp. zn. 8 Tdo 404/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. dubna 2007 o dovolání obviněného P. N., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 25. 10. 2006, sp. zn. 31 To 305/2006, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 34 T 56/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání obviněného P. N. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 19. 5. 2006, sp. zn. 34 T 56/2005, byl obviněný P. N. uznán vinným trestnými činy znásilnění podle §241 odst. 1 tr. zák. a omezování osobní svobody podle §231 odst. 1 tr. zák. Za to mu byl uložen podle §241 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání dvou roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem.
Proti tomuto rozsudku obviněný podal odvolání, o němž Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl usnesením ze dne 25. 10. 2006, sp. zn. 31 To 305/2006 tak, že je podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Již v této souvislosti je vhodné zmínit, že usnesení odvolacího soudu obsahovalo náležité poučení o podání dovolání podle ustanovení §125 odst. 3 tr. ř., a to o všech údajích týkajících se tohoto mimořádného opravného prostředku včetně lhůty k jeho podání (do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu).
Proti shora uvedenému rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. R. E. dovolání, v němž uplatnil jen obecně dovolací důvod podle §265b odst. 1 tr. ř. (bez citace příslušného písmena nebo alespoň jeho slovního vyjádření). Argumenty rozvedenými v písemném podání napadl především skutková zjištění soudu prvního stupně i odvolacího soudu, namítl nesprávný postup při hodnocení důkazů a porušení ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. (provedené důkazy označil za jednostranné, pochybné a netvořící ucelený logický řetězec). Dovolatel sám zhodnotil důkazní situaci, upozornil na rozpornost jednotlivých důkazů a ze skutkových zjištění vyvodil vlastní závěry údajně svědčící o jeho nevině. V závěru dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud ve smyslu §265k tr. ř. zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a řízení jemu předcházející a podle §265l tr. ř. přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí, event. aby Nejvyšší soud podle §265m tr. ř. sám rozhodl, pokud by shledal důvody pro meritorní rozhodnutí.
K podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) s tím, že z podaného dovolání nebylo jasně patrné, o jaký dovolací důvod dovolatel svůj mimořádný opravný prostředek opřel, neboť v podání odkázal toliko na obecné ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., které obsahuje dvanáct dovolacích důvodů; konkrétní dovolací důvod však obviněný ve svém podání nespecifikoval. Podle státního zástupce nešel dovolací důvod dovodit ani z textu dovolání, jelikož dovolatel necitoval zákonné znění některého dovolacího důvodu. Dovolání v té podobě, v jaké bylo podáno, mělo spíš charakter druhého odvolání a pokud by dovolatel některý z důvodů alespoň formálně označil, muselo by být odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Státní zástupce proto uzavřel, že dovolání obviněného vzhledem k absenci přesného odkazu na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř. nesplňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř. Vzhledem k tomu navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř. odmítl a aby tak učinil v neveřejném zasedání. S rozhodnutím věci v neveřejném zasedání vyslovil souhlas i pro případ jiného nežli navrhovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu [§265r odst. 1 písm. a) tr. ř.].
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], a na místě, kde lze toto podání učinit (§265e odst. 1 tr. ř.).
Při posuzování otázky, zda podané dovolání splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., Nejvyšší soud shledal, že tomu tak není. V tomto směru je přiléhavá výše uvedená argumentace státního zástupce, na základě které by přicházelo v úvahu odmítnout dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř.
Pokud tak Nejvyšší soud neučinil, tak jen proto, že současně zjistil, že dovolání obviněného bylo podáno opožděně.
Podle §265e odst. 1 tr. ř. se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje.
Podle §265e odst. 2 tr. ř. jestliže se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději.
Podle §265e odst. 3 tr. ř. je lhůta k podání dovolání zachována také tehdy, je-li dovolání podáno ve lhůtě u Nejvyššího soudu nebo u soudu, který rozhodl ve věci ve druhém stupni, anebo je-li podání, jehož obsahem je dovolání, dáno ve lhůtě na poštu a adresováno soudu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout.
Podle §265e odst. 4 tr. ř. navrácení lhůty k podání dovolání není přípustné.
Podle §60 odst. 2 věty první tr. ř. lhůta stanovená podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím toho dne, který svým jménem nebo číselným označením odpovídá dni, kdy se stala událost určující počátek lhůty.
Podle §60 odst. 3 tr. ř. připadne-li konec lhůty na den pracovního klidu nebo na den pracovního volna, pokládá se za poslední den lhůty nejbližší příští pracovní den.
Jak vyplývá z tzv. dodejek zařazených na č. l. 106 trestního spisu Okresního soudu v Liberci sp. zn. 34 T 56/2005, bylo usnesení odvolacího soudu doručeno obviněnému dne 20. 11. 2006 a jeho obhájci dne 21. 11. 2006. S odkazem na výše citovaná zákonná ustanovení je tak zřejmé, že lhůta k podání dovolání počala obviněnému plynout dnem 21. 11. 2006 a konec lhůty k podání tohoto mimořádného opravného prostředku připadnul na den 21. 1. 2007. Protože tento den byl dnem pracovního klidu (neděle), uplynula obviněnému lhůta k podání dovolání v pondělí dne 22. 1. 2007.
Z poštovního razítka na dopisní obálce obsahující písemně vyhotovené dovolání je však evidentní, že tato písemnost byla podána k poštovní přepravě až ve čtvrtek dne 25. 1. 2007, tedy tři dny po marném uplynutí lhůty k podání dovolání (Okresnímu soudu v Liberci bylo podání doručeno dne 26. 1. 2007).
S ohledem na shora uvedené není pochyb o tom, že dovolání obviněného nebylo podáno ve lhůtě dvou měsíců stanovené §265e odst. 1, 2 tr. ř., ale až po jejím marném uplynutí. Přitom nenastala žádná z okolností uvedených v §265e odst. 3 tr. ř.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. jako opožděně podané. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. dubna 2007
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a