ECLI:CZ:NS:2007:8.TDO.629.2007.1
sp. zn. 8 Tdo 629/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. července 2007 o dovolání obviněného D. F., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 10. 2006, sp. zn. 7 To 342/2006, který rozhodl jako soud odvolací ve věci Okresního soudu ve Frýdku-Místku vedené pod sp. zn. 3 T 187/2005, takto:
Podle §265j tr. ř. se dovolání obviněného D. F. z a m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 8. 2. 2006, sp. zn. 3 T 187/2005, byl obviněný D. F. uznán vinným v bodech I. a II. jednak pokračujícím trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 3 písm. b) tr. zák. (I/1 - 9, II/1 - 3), jednak trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, odst. 2 tr. zák. (I./3 - 4), jednak trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. (I./1 - 7, 9, II./1 - 3), v bodě III. jednak trestným činem nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 tr. zák., jednak trestným činem pytláctví podle §178a odst. 1 tr. zák. a v bodě IV. pokračujícím trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. (IV./1, 2).
Za tyto trestné činy byl obviněný D. F. odsouzen podle §247 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání pěti roků. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel v trvání tří roků. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. mu byl uložen trest propadnutí věcí popsaných a konkretizovaných v napadeném rozsudku.
Dále bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněných M. Č., Z. J., a M. L., a o zproštění obžaloby spoluobviněných M. L., J. J., J. J. a R. M.
Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podali obvinění D. F., M. L. a M. Č. odvolání, o nichž Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem ze dne 11. 10. 2006, sp. zn. 7 To 342/2006, rozhodl tak, že podle §258 odst. 1 písm. e) odst. 2 tr. ř. zrušil částečně výrok o trestu ohledně spoluobviněného M. L. učiněný podle §59 odst. 2 tr. zák., a odvolání obviněných D. F. a M. Č. podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti tomuto rozsudku Krajského soudu Ostravě podal obviněný D. F. prostřednictvím obhájce JUDr. J. Ch. dovolání opřené o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. e), g), h) tr. ř. V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. e), g) tr. ř. se obviněný postupně vyjádřil k jednotlivým skutkům a svými argumenty ve vztahu k bodům I.1, I.2, I.7, II.1, II.3, III., IV.l, 2 poukázal na obsah vlastních výpovědí učiněných jak v přípravném řízení, tak v hlavním líčení, v nichž zdůraznil své plné doznání, jímž výrazně přispěl k objasnění souzené trestné činnosti a urychlení průběhu trestního řízení, a jímž poskytl potřebnou součinnost, k čemuž však soudy při rozhodování o vině a při úvahách o výši trestu dostatečně nepřihlédly. K bodům 1.3, 1.5, 1.6, 1.8, 1.9, VII. uvedl, že se k těmto činům nedoznal a pro nedostatek důkazů nebylo prokázáno, že by jednal, jak bylo žalováno. Za stavu důkazní nouze ho nebylo možné odsoudit jen na základě pouhých domněnek, které nemají oporu v provedeném dokazování, a pokud se tak stalo, napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Současně s odkazem na tuto vadu obviněný dovodil, že proti němu bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv bylo podle zákona nepřípustné. Obviněný dále ve vztahu k bodu 1.4, podrobně vznesl konkrétní výhrady, v nichž zdůraznil, že se tohoto činu nedopustil a zpochybnil výpovědi svědků V. L. a P. K. a sám tvrdil, že z nich nelze na spáchání příslušné trestné činnosti usuzovat. Obviněný upozornil, že za dané situace se též jedná o důkazní nouzi, v jejímž důsledku nebylo prokázáno, že by se dopustil trestných činů krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 3 písm. b) tr. zák. a porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, odst. 2 tr. zák., poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., a pokud bylo za těchto okolností trestní stíhání pro tento skutek vedeno, bylo nepřípustné. V další části dovolání obviněný vytkl, že jeho jednání v bodech I. (1-9) a II. (1-3) bylo posouzeno jako pokračující trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 3 písm. b) tr. zák., když nebyly splněny všechny podmínky ustanovení §89 odst. 3 tr. zák. Podle argumentů obviněným uvedených nelze tyto činy hodnotit jako jeden pokračující skutek, ale jako samostatná a opakující se jednání. Obviněný zejména vyjádřil, že nebyla řádně zkoumána existence jednotného záměru v páchání činů téže skutkové podstaty a nebylo prokázáno ani vzájemné subjektivní a objektivní propojení mezi všemi stíhanými útoky. Vyslovil pochybnosti o tom, zda mezi jednotlivými činy existovala nepřetržitá a nijak nepřerušená blízká časová souvislost, neboť u skutků, mezi kterými časový úsek jejich spáchání přesahuje 14 dnů, tuto časovou souvislost již nelze dovodit. Rovněž podle obviněného nebyl naplněn znak stejného nebo podobného způsobu provedení, neboť čin souzený ve výroku I.3 rozsudku naplňuje pouze skutkovou podstatu trestného činu krádeže na rozdíl od jednání popsaného v bodě I.4 rozsudku, kde byl spolu s touto skutkovou podstatou shledán i trestný čin poškozování cizí věci. Aplikací ustanovení §89 odst. 3 tr. zák. na jednání v bodech I/1-9, II/1-3 tak podle obviněného došlo k jinému nesprávnému hmotně právnímu posouzení. Dále obviněný k bodům I.1, I.2, I.5 až I.9, a II., namítl nesprávnost v celkovém součtu škody způsobené odcizením věcí, s tím, že správný součet nedosahuje výše značné škody, tudíž mělo být jeho jednání posouzeno jako trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák.
Obviněný k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. uvedl, že mu byl nesprávně uložen úhrnný trest, přestože byly splněny podmínky pro souhrnný trest, neboť obviněný činy, pro něž byl odsouzen, spáchal před vyhlášením rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 6. 12. 2005, sp. zn. 6 T 60/2005. Obviněný rovněž namítl, že rozhodnutí o uplatněném nároku poškozených je v přezkoumávané části rozsudku nesprávné, protože u skutků, u kterých se obviněný nedoznal, a u nichž není spolehlivě prokázána jeho účast, není na místě, aby byl zavázán k náhradě škody.
Vzhledem k namítaným pochybením dovolatel navrhl, aby dovolací soud podle §265k a §265m tr. ř. u bodu I.3 vypustil ze skutkové věty odcizení finanční hotovosti ve výši 145.000,- Kč ke škodě A. P., u bodu I.8, aby ze skutkové věty vypustil odcizení finanční hotovosti a stravenek v hodnotě 6.869,- Kč ke škodě I. p., s.r.o., a aby obviněného uznal vinným jen odcizením finanční hotovosti 1.000,- Kč a stravenek v hodnotě 960,- Kč. Poté aby rozsudky Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 10. 2006, sp. zn. 7 To 342/2006, a Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 8. 2. 2006, sp. zn. 3 T 187/2005, včetně vadných řízení, která jim předcházela, zrušil. V bodech I.4, I.5, I.6, I.8, I.9 a II.2, aby obviněného podle §226 písm. c) tr. ř. zprostil obžaloby a ohledně bodů I.1, I.2, I.3, I.7, II.1, II.3, III. IV.1, 2, aby upustil od uložení souhrnného trestu podle §35 odst. 2 tr. zák., za použití §37 trestního zákona, a to ve vztahu k rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 6. 12. 2005, sp. zn. 6 T 60/2005, či mu za činy v bodech I.1, I.2, I.3, I.7, II.1, II.3, III., IV.l, 2 za použití §35 odst. 2 tr. zák. uložil souhrnný trest odnětí svobody v trvání třiceti dvou měsíců, zařadil jej do věznice s ostrahou, uložil mu trest propadnutí věci a zároveň zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 6. 12. 2005, sp. zn. 6 T 60/2005.
Obviněný též udělil souhlas s tím, aby jeho dovolání bylo projednáno v neveřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
Dovolání obviněného bylo dne 23. 4. 2007 doručeno Nejvyššímu státnímu zastupitelství, které podalo písemné vyjádření, podle něhož námitky, kterými obviněný na základě vlastního hodnocení důkazů vytýkal, že se části činů nedopustil a měl být zproštěn, směřují výlučně proti skutkovým zjištěním, a protože jimi nejsou vytýkány nedostatky právní povahy, dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani žádný jiný dovolací důvod podle §265b tr. ř. na ně nedopadá. Za irelevantní byly označeny i výhrady zaměřené proti nerespektování zásad trestního řízení, s tím, že jde o zásady procesní a nikoli hmotně právní povahy, a ty, jimiž obviněný poukazoval na svou součinnost s orgány činnými v trestním řízení, svou lítost a ochotu nahradit způsobenou škodu. Tyto námitky vztahující se s okolnostem rozhodným pro ukládání trestu, rovněž pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jiný nelze podřadit. V souladu s tímto dovolacím důvodem byly shledány pouze námitky týkající se otázky pokračování podle §89 odst. 3 tr. zák., které však byly označeny za bezpředmětné, protože ve věci jsou dány skutečnosti, které posouzení činu v bodě I. a II. jako pokračujícího trestného činu plně opodstatňují. K tomu, že měl být podle obviněného uložen souhrnný trest s poukazem na rozsudek ve věci Okresního soudu ve Frýdku-Místku sp. zn. 6 T 60/2005, bylo zdůrazněno, že tímto rozsudkem byly v rámci souhrnného trestu zrušeny výroky o trestu z rozsudků ve věci téhož soudu sp. zn. 1 T 101/2004, a 5 T 174/2004, a tudíž je nutné vycházet z toho, že všechny skutky souzené v těchto jmenovaných věcech byly spáchány před 15. 7. 2004, což je datum významné z hlediska ukládání souhrnného trestu. Všechny trestné činy souzené ve věci nyní projednávané (sp. zn. 1 T 187/2004), byly spáchány až po tomto datu. Pokud nebyl napadeným rozsudkem uložen souhrnný trest, ale jen trest úhrnný, bylo rozhodnuto zcela v souladu se zákonem. Jestliže obviněný další výhrady podřadil pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř., učinil tak v rozporu s jeho zákonným zněním, neboť nepřípustnost trestního stíhání opíral o argumentaci, že se trestného jednání, kterému je kladeno za vinu, zčásti nedopustil, což se s tímto dovolacím důvodem neslučuje. S ohledem na to, že ani důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. nekorespondoval s výhradami, které obviněný ve vztahu k němu vznesl, byl učiněn návrh, aby dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné bylo podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto. Současně byl podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. udělen souhlas s projednáním dovolání obviněného v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Poté, co posoudil, že v daném případě nejsou splněny podmínky pro odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř., po přezkoumání napadeného rozhodnutí, příslušného spisového materiálu a na podkladě doplněného dokazování v intencích ustanovení §265i odst. 3 až 5 tr. ř. zkoumal, zda obviněným vznesené výhrady dopadají na označené dovolací důvody a zda je dovolání důvodné, a dospěl k následujícím závěrům:
Podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. lze dovolání podat, jen když proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné. O takový případ jde jen tehdy, jestliže ve věci existoval některý z obligatorních důvodů uvedených v §11 odst. 1, 4 tr. ř. nebo v §11a tr. ř., pro který nelze trestní stíhání zahájit, a bylo-li již zahájeno, musí být zastaveno. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. tedy spočívá v tom, že příslušný orgán činný v trestním řízení - v závislosti na tom, kdy důvod nepřípustnosti trestního stíhání vyšel najevo - nerozhodl o zastavení trestního stíhání podle §172 odst. 1, §188 odst. 1 písm. c), §223 odst. 1, §231 odst. 1, §257 odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř. ani podle §314c odst. 1 písm. a) tr. ř. Místo rozhodnutí o zastavení trestního stíhání tak došlo k jinému rozhodnutí, které je pro obviněného méně příznivé (zejména k odsuzujícímu rozsudku) a které je rozhodnutím ve věci samé ve smyslu §265a odst. 1, 2. Dovolací důvod se zde tedy týká jen takové nepřípustnosti trestního stíhání, která je založena na důvodech podle §11 odst. 1 tr. ř. nebo podle §11a tr. ř., neboť výlučně v těchto ustanoveních trestní řád taxativně vypočítává důvody nepřípustnosti trestního stíhání. Jiné namítané vady, byť se týkají průběhu trestního stíhání nezakládají důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. (srov. rozhodnutí č. 38/2005 Sb. rozh. tr.). Pokud obviněný v rámci tohoto dovolacího důvodu poukazoval na nepřípustnost trestního řízení s ohledem na to, že pro nedostatek důkazů nebyla prokázána jeho vina, nejde o skutečnosti, jež by zákon s nepřípustností trestního řízení spojoval. Takto obviněným uplatněné námitky stojí mimo označený dovolací důvod.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je namístě tehdy, když byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Je tak patrné, že zde zákon připouští dvě alternativy, a to jednak, že byl uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl trest vyměřen mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným.
S ohledem na námitky obviněného, že mu nebyl uložen souhrnný trest, ač byly splněny podmínky §35 odst. 2 tr. zák., a že soud nepřihlédl při ukládání trestu ke všem okolnostem, které mu polehčují, je vhodné uvést, že druhem trestu, který zákon nepřipouští, se zde rozumí zejména případy, v nichž byl obviněnému uložen některý z druhů trestů uvedených v §27 tr. zák. bez splnění zákonem předpokládaných podmínek, že pachateli za určitý trestný čin nebylo možno uložit některý druh trestu. V daném případě byl obviněnému za trestný čin krádeže podle §247 odst. 3 tr. zák. uložen trest odnětí svobody, což je druh trestu, který lze podle tohoto trestného činu uložit. Jde-li o podmínku uložení trestu mimo zákonem stanovenou trestní sazbu, je významné, že uložený trest odnětí svobody v trvání pěti let je vyměřen v rámci trestní sazby stanovené v §247 odst. 3 tr. zák. od dvou do osmi roků. Dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. není ani nepřiměřenost trestu, ať již pociťovaného jako mírný, nebo přísný, nejde-li o nepřípustný druh trestu ani o překročení příslušné trestní sazby (viz rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
Ze všech těchto důvodů je zřejmé, že obviněný rovněž dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. uplatnil v rozporu s tím, jak jej zákon vymezuje.
Námitky obviněného, že mu nebyl uložen souhrnný trest, ač tak mělo být, však dopadají na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle něhož je možné dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci tohoto vymezení je jeho prostřednictvím možné namítat jednak mylnou kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, a vadnost jiného hmotně právního posouzení, které záleží v nesprávném posouzení některé další otázky, nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v posuzování jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva, zejména trestního, případně i jiných právních odvětví. Za naplnění uvedeného důvodu nelze považovat takové výhrady, v nichž jsou tvrzeny pochybnosti o správnosti skutkových zjištění a s ohledem na obhajobu obviněného jinak hodnoceny důkazy již provedené.
Jak je z tohoto vymezení patrné, lze prostřednictvím §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítat jen právní otázky. Pokud obviněný v rámci tohoto dovolacího důvodu uváděl skutečnosti, v nichž odkazoval na své výpovědi, jež označoval za pravdivé a za nevěrohodné považoval některé provedené důkazy, nebo tím, že skutková zjištění označil za nesprávná a navrhoval jejich změnu, či vytýkal nedostatky ve vztahu k rozsahu zjištěné škody, jde o výhrady nedopadající na označený ani žádný jiný z dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., a nemohou být tudíž podkladem pro přezkoumání věcné správnosti podaného dovolání.
Podle výše vysvětlených zásad, mohl Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zkoumat jen s ohledem na věcnou správnost právního posouzení činů pod bodem I. a II. jako pokračujícího trestného činu a zda soudy nepochybily, jestliže obviněnému neuložily souhrnný trest podle §35 odst. 2 tr. zák. Ve vztahu k těmto námitkám, když nebyly zjištěny podmínky pro odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř., Nejvyšší soud podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno v rozsahu shora vymezeném, z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že dovolání obviněného není důvodné.
K první ze zmíněných relevantně uplatněných námitek je vhodné nejprve v obecné rovině zmínit, že pokračováním je podle §89 odst. 3 tr. zák. takové jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňují stejnou skutkovou podstatu trestného činu, jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a v předmětu útoku. Pokračování v trestném činu tedy vymezují čtyři znaky, které musí být současně dány. Útoky musí naplňovat stejnou skutkovou podstatu, musí být vedeny jednotným záměrem (subjektivní souvislost), musí být spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a v předmětu útoku (objektivní souvislost). Zapotřebí je též v teoretické rovině dodat, že subjektivní souvislost spočívá v postupném uskutečňování jednotného záměru, který zde musí být již na počátku pokračování v trestném činu, tj. při prvním dílčím útoku, neboť jediný trestný čin musí vyplývat z jediné vůle pachatele. Jednotný záměr, který je třeba v trestním řízení dokazovat, možno vyvodit např. ze stejnorodého způsobu jednání, když pachatel odcizuje stále stejné předměty, z objektivních souvislostí, jako je doba a místo spáchání jednotlivých dílčích útoků apod. Vždy je však třeba hodnotit všechny zjištěné okolnosti komplexně (srov. rozhodnutí č. 46/1967 Sb. rozh. tr.).
Podle skutkových zjištění popsaných ve výrokové části rozsudku soudu prvního stupně se obviněný činů v bodech I., II., jež jsou posouzeny jako jeden pokračující trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e) odst. 3 písm. b) tr. zák. dopustil v zásadě tak, že
I.
1) sám v době od 01:15 hodin do 10:00 hodin dne 4. 6. 2004 po vypáčení ochranné mříže okna skladu a vysazení okna skladu, vnikl do restaurace, kde dále vypáčil dveře do mezichodby a výčepu a odcizil odtud cigarety různých značek, cukrovinky, alkohol různých značek, finanční částku 3.200,- Kč a způsobil škodu na zařízení restaurace, to vše ke škodě nájemce restaurace K. R., dále po vypáčení vstupních dveří ze skladu restaurace odcizil motorovou pilu zn. Husquama, ke škodě J. L., poté vypáčil hrací automat JUKEBOX, způsobil tak na něm škodu a odcizil z něj mince různých nominálních hodnot v celkové výši 320,- Kč, to vše ke škodě obchodní společnosti B., spol. s r.o.,
2) společně s obviněným Z. J. dne 30. 6. 2004 kolem 23:00 hodin, po předchozí vzájemné dohodě, zatímco obviněný Z. J. hlídal, obviněný D. F. vypáčil okno vedle vchodu do restaurace, vnikl tak dovnitř restaurace, kde dále vylomil dveře vedoucí do kuchyně restaurace a z restaurace odcizil různé druhy cigaret, cukrovinek a finanční hotovost ve výši 1.200,- Kč, odcizené zboží si rozdělili a způsobili tak provozovateli restaurace R. C. odcizením zboží a hotovosti celkovou škodu ve výši 4.213,- Kč a majiteli objektu Obci B. pak poškozením zařízení škodu ve výši 1.900,- Kč,
3) společně s obviněným M. L. v době od 22:30 hodin dne 9. 7. 2004 do 04:54 hodin dne 10. 7. 2004, po předchozím vytipování objektu, jeho obhlédnutí a předchozí dohodě, kdy úkolem obžalovaného M. L. bylo hlídat, obviněný D. F. po vytlačení sklepního okénka, kterým způsobil majiteli M. P. škodu ve výši 300,- Kč, vnikl do rodinného domu, který prohledal a následně z něho odcizil z předsíně a obývacího pokoje peněženku z kabelky s finanční hotovostí ve výši nejméně 11.000,- Kč a finanční hotovost uloženou ve stejné kabelce ve výši 145.000,- Kč, mobilní telefon značky NOKIA 3310, a způsobil A. P. škodu v celkové výši nejméně 157.550,- Kč, dále odcizil z obývacího pokoje tři vkladní knížky, finanční hotovost ve výši 287.973,- Kč, 3 páry náušnic ze žlutého kovu, 3 snubní prsteny ze žlutého kovu, z předsíně tohoto rodinného domu pak odcizil z peněženky finanční částku 7.000,- Kč, mobilní telefon značky Nokia 6510, a odcizením výše uvedených věcí a finanční hotovosti způsobil M. P. celkovou škodu ve výši 306.223, Kč, a dále z předsíně rodinného domu z peněženky odcizil 2.200,- Kč ke škodě M. P., k čemuž jim nezjištěná osoba dala tip k provedení vloupání, s níž se o odcizené věci a finanční hotovost rozdělili,
4) sám v době od 16:00 hodin dne 29. 7. 2004 do 18:00 hodin dne 3. 8. 2004, po rozbití skleněné výplně okna balkónových dveří, vnikl do přízemního bytu, odkud ke škodě R. S. odcizil 2 dřevěné hnědé reproduktory zn. B&W, včetně dvou kabelů pro napojení k hodnotě 40.000,Kč, receiver zn. YAMAHA s dalším příslušenstvím v hodnotě 19.800,- Kč, videorekordér zn. PANASONIC, DVD rekordér zn. PANASONIC, digitální satelitní přijímač zn. PHILIPS, digitální satelitní přijímač zn. HUMAX FXl, dálkový ovladač od televizního přijímače zn. PHILIPS, CD rekordér - vypalovačku zn. PHILIPS, MP3 přehrávač, dálkový ovladač na světlo, propojovací kabely, 10 měchových historických fotoaparátů a další věci, včetně alb se sbírkou poštovních známek, pánské prsteny, 2 dámské náušnice a přívěšky ze žlutého kovu přívěšek ze žlutého kovu ve tvaru nápisu NlKE v hodnotě 428,- Kč, kulatý přívěšek a řetízek ze žlutého kovu, sestavu domácího kina zn. P ANASONIC skládající se z přijímače s DVD přehrávačem a tunerem, sloupových reproduktorů, a dalších reproduktorů, dálkového ovladače, propojovacích kabelů v hodnotě 12.200,- Kč, ke škodě poškozeného R. S. tak odcizil věci v celkové hodnotě 222.322,- Kč a ke škodě majitele Mgr. B. H. v hodnotě 15.000,- Kč, přičemž v bytě dále na stěnách a nábytku vyhotovil nejrůznější nápisy, postříkal je kečupem a dalšími potravinovými doplňky, proděravěl čalouněnou pohovku a poškrábal dřevěný stůl, podlahy a koberce propálil, další zařízení bytu posypal moukou a dalšími potravinami a různým kořením, polil olejem, majonézou, otrávil nejméně 50 různých druhů akvarijních rybiček a do bezpečnostního zámku vstupních dveří nastříkal sekundové lepidlo a tímto poškozením věcí a zařízení bytu způsobil jejich majiteli R. S. další škodu ve výši 57.500,- Kč,
5) společně s obviněným M. Č. v době od 23:10 hodin dne 15. 9. 2004 do 10:10 hodin dne 16. 9. 2004, po předchozí vzájemné dohodě a rozdělení úkolů, po vytlačení skleněné výplně výdejního okénka, vnikli do restaurace, tuto prohledali, včetně skladu, do kterého vnikli po vypáčení dvou petlic a z restaurace následně ke škodě provozovatelky restaurace H. B. odcizili láhve různých druhů alkoholu a cigaret, džusy, žvýkačky a další potraviny a na zařízení restaurace ke škodě H. B. způsobili škodu ve výši 460,- Kč, dále v restauraci po vypáčení dřevěných dvířek vnikli do dvou hracích automatů odkud odcizili mince různých nominálních hodnot v částce 1.490,- Kč, a 3.470,- Kč, přičemž na zařízení automatu způsobili škodu ve výši 500,- Kč, to vše ke škodě obchodní společnosti A. T.
6) společně s obviněným M. Č. době od 20:00 hodin dne 23. 9. 2004 do 07:20 hodin dne 24. 9. 2004, po předchozí vzájemné dohodě, po otevření okna vedoucího do sportovní místnosti, vnikli do Penzionu P., kde odstranili výplň dveří vedoucích do restaurace penzionu, čímž způsobili škodu ve výši 120,- Kč a odtud pak odcizili finanční hotovost ve výši 800,- Kč, různé druhy cigaret ke škodě provozovatele penzionu Z. Š., v restauraci penzionu vypáčili petlice uzamčených dvířek od hracích automatů NEOGEO a JUKEBOX, z nichž odcizili finanční částku ve výši 10,- Kč, přičemž poškozený si opravil automaty svépomocí a k další škodě tak nedošlo,
7) společně s obviněným M. Č. v době od 17:00 hodin dne 27. 9. 2004 do 09:30 hodin dne 29. 9. 2004, poblíž nádraží ČD, po předchozí vzájemné dohodě a rozdělení úkolů, zatímco obžalovaný M. Č. hlídal, obviněný D. F. po rozlomení cylindrické vložky a vypáčení vstupních dveří vnikl do kiosku s občerstvením, odkud ke škodě majitele K. P., odcizili různé lahve alkoholických nápojů v celkové hodnotě 3.115,- Kč a z pokladny pak odcizili finanční hotovost ve výši 2.500,- Kč, přičemž poškozením zařízení kiosku způsobili další škodu ve výši 1.500,- Kč,
8) sám v době od 00:00 hodin do 07:30 hodin dne 8. 10. 2004, po vytlačení nezajištěného okna vnikl do recepční místnosti hotelu H., odkud ze zásuvky pracovního stolu odcizil finanční hotovost a stravenky ve výši hodnotě 6.869,- Kč, a to ke škodě obchodní společnosti I. p., s.r.o., 9) společně s obviněným M. Č. v době od 22:00 hodin dne 17. 10. 2004 do 07:30 hodin dne 18. 10. 2004, po předchozí vzájemné dohodě a rozdělení úkolů, kdy obviněný M. Č. hlídal, obviněný D. F. po vypáčení zámku dvoukřídlých dveří vedoucích do výčepní místnosti vnikl do restaurace hotelu H., odkud odcizil větší množství lahví alkoholu různých značek, různé druhy džusů, cigarety různých značek, cukrovinky, 4 kg vepřového masa, vše v celkové hodnotě 17.461,Kč, a to ke škodě obchodní společnosti I. p., s.r.o., a na zařízení restaurace hotelu pak způsobili témuž poškozenému další škodu ve výši 150,- Kč,
II.
1) dne 1. 9. 2004 v době od 01:30 hodin do 08:30 hodin, po vytlačení nezajištěného okénka záchodu vnikl do restaurace, odkud ke škodě nájemce restaurace J. J. z police pod barovým pultem odcizil mince v celkové částce 3.400,- Kč, vypáčil dvířka ve spodní části dvou výherních hracích automatů zn. DAYTONA a PHOENIX a odcizil z nich mince různých nominálních hodnot v celkové částce 5.600,- Kč ke škodě majitele hracích automatů obchodní společnosti N., s.r.o., přičemž poškozením hracích automatů pak způsobil další škodu ve výši 5.300,- Kč,
2) dne 14. 10. 2004 v době od 21:30 hodin do 21:40 hodin, u zastávky autobusu, s cílem odcizit motorovou naftu, po vypáčení uzamčeného uzávěru nádrže na pohonné hmoty nákladního vozidla - tahače zn. Renault Premium, s návěsem, zaparkovaného na odstavné ploše vedle zastávky autobusu, z této odčerpal 318 litrů motorové nafty, následně byl nalezen zasahující dvoučlennou policejní hlídkou Obvodního oddělení Policie ČR v T., jak se schovává za opodál zaparkovaným vozidlem zn. Peugeot 309, u něhož a v němž bylo několik kanystrů naplněných motorovou naftou, stejně jako další prázdné kanystry, čímž obchodní společnosti Ž. T., s.r.o., způsobil odcizením motorové nafty škodu ve výši 7.950,- Kč a poškozením uzávěru nádrže pak škodu ve výši 2.100,- Kč,
3) v době kolem 24:00 hodin ze dne 17. 10. 2004 na den 18. 10. 2004, v baru H., v době jeho provozu, po vypáčení dvířek opatřených kulatým zámkem, vnikl do hudebního hracího automatu JUKEBOX, ze kterého odcizil mince různých nominálních hodnot v celkové částce 7.300, Kč a vypáčením dvířek pak způsobil škodu ve výši 600,- Kč, to vše ke škodě R. S.,
v bodech I. II. tak způsobil odcizením věcí celkovou škodu ve výši 798.116,90,- Kč a poškozením zařízení a věcí škodu v celkové výši 75.030,- Kč.
Okresní soud v odůvodnění svého rozsudku na straně 40 na podkladě takto zjištěných skutkových okolností učinil závěr, že obviněný D. F., se těmito útoky dopustil pokračujícího trestného činu podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 3 písm. b) tr. zák., neboť mezi jednotlivými útoky byla blízká časová souvislost, obviněný vloupání prováděl zpravidla do restaurací, v jednom případě do rodinného domu, do bytu v obytném domě a do kamionu a činil tak za použití podobného způsobu provedení. Tyto útoky byly vedeny jednotným záměrem pokračovat v trestné činnosti, protože se obviněný po propuštění z posledního výkonu trestu ocitl bez peněz, pobíral jen sociální dávky, které mu s ohledem na jeho životní styl nepostačovaly, zejména, když peníze potřeboval i na nákup pervitinu. Otázkou pokračování se soud prvního stupně zabýval podrobně i ve vztahu k dílčímu útoku pod bodem I.4, kde obviněný narozdíl od ostatních útoků též zdevastoval zařízení bytu.
Odvolací soud se v rámci svého rozhodnutí přiklonil ke všem soudem prvního stupně rozvedeným skutečnostem a s jeho závěrem o naplnění podmínek pokračování ve vztahu k celému skutku, jak byl popsán, se ztotožnil.
Nejvyšší soud na základě uvedených skutkových zjištění, odůvodnění napadených rozhodnutí a též z obsahu připojeného spisu shledal, že k právnímu posouzení tohoto činu byly oběma soudy uváženy všechny skutečnosti významné z hlediska použité právní kvalifikace, zejména však pro vymezení pojmu pokračování v trestném činu podle §89 odst. 3 tr. zák. Rozvedené a vyjádřené argumenty obou soudů považuje v tomto smyslu za správné a plně odpovídající všem prokázaným souvislostem.
Pro úplnost Nejvyšší soud navíc uvádí, že u všech dílčích útoků, jak jsou shora popsány, je nepochybný stejný způsob provedení a není rozhodné, že tento objekt nebyl vždy zcela shodný, ale obviněný vnikal zejména do restaurací, domů či bytů, tedy objektů, kde se nacházely věci, jež mohl dále dobře zpeněžit. Dále je rozhodné, že každý objekt obviněný nejprve vyhledal, násilným způsobem do něj vnikl a odcizil z něj různé věci. Pokud se činu dopouštěl za součinnosti jiné osoby, jejím úkolem bylo vždy jen hlídkovat u objektu, neboť i tehdy to byl obviněný, kdo poškodil zajištění objektu a vnikl do něj. Obdobný způsob provedení byl realizován i v případě nákladního vozidla, z něhož obviněný odčerpal motorovou naftu. Protože i v tomto případě byl způsob provedení obdobný jako u ostatních činů, je možné i tento útok považovat za dílčí útok pokračujícího skutku. Kromě jiného, jak již zmínil soud prvního stupně, i z těchto skutečností lze usuzovat na spojitost se společným záměrem obviněného (srov. rozhodnutí č. 29/1977 Sb.), a to i přesto, že nebyl nikde přímo vysloven. Na základě všech ve věci zjištěných skutečností bylo dostatečně objasněno, že obviněný jednotlivé dílčí útoky páchal ze zištného důvodu. Veškerá jeho činnost, jak byla shora popsaná, byla tímto totožným záměrem motivována. V uvedené souvislosti nelze přehlédnout ani dobu, po níž tuto činnost obviněný realizoval, když je podle skutkových zjištění zřejmé, že tak činil v krátkém časovém úseku od 4. 6. 2004 do 18. 10. 2004. I z těchto objektivních okolností lze usuzovat na to, že obviněný měl jednotící záměr pokračovat v páchání téhož trestného činu (srov. rozhodnutí č. 45/1967 Sb. rozh. tr.). Současně je vhodné zmínit i to, že u jednotícího záměru se nepředpokládá, aby obviněný již v počátku u prvního útoku měl jasnou představu, které další útoky provede v jeho konkrétních souvislostech, ale plně postačuje záměr alespoň v nejhrubších rysech i další útoky provést (srov. rozhodnutí č. 3/1972 Sb.). Právě o takovou situaci se v daném případě jednalo, protože podle prokázaných souvislostí obviněný neměl konkrétní plán na jednotlivá vloupání a krádeže, ale objekty si vybíral postupně podle momentálních podnětů. V počátku však již věděl, že budou následovat další vloupání, při nichž se snažil získat vždy co nejvíce takových věcí či hodnot, které by byly snadno prodejné a přinesly mu tak co největší zisk. Z tohoto důvodu odcizoval cigarety, předměty ze žlutého kovu, alkohol, elektroniku, známky, naftu atd., což též svědčí pro naplňování jednotného záměru.
S ohledem na tyto úvahy a závěry Nejvyšší soud shledal, že soudy nižších stupňů správně činy obviněného pod body I. a II. posoudily jako jeden pokračující skutek, protože nedošlo k porušení zásad vymezených ustanovením §89 odst. 3 tr. zák., a v souladu s ním byly posouzeny všechny rozhodné skutečnosti. Při zachování všech dalších pravidel pro určení viny obviněného trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 3 písm. b) tr. zák., byl obviněný tímto trestným činem v souladu se zákonem uznán vinným.
Jestliže se obviněný domáhal uložení souhrnného trestu podle §35 odst. 2 tr. zák., je vhodné uvést, že soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v §35 odst. 1 tr. zák., když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Souhrnný trest nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším. V rámci souhrnného trestu musí soud vyslovit trest ztráty čestných titulů a vyznamenání, ztráty vojenské hodnosti, propadnutí majetku nebo propadnutí věci, jestliže takový trest byl vysloven již rozsudkem dřívějším.
Z uvedeného plyne, že podle §35 odst. 2 tr. zák. přichází v úvahu souhrnný trest pouze v případě vícečinného souběhu, a to jen tehdy, byl-li pachatel za část sbíhající se trestné činy odsouzen, lze-li k takovému odsouzení přihlížet. Souhrnný (nikoli úhrnný) trest se uloží rovněž tehdy, jestliže pozdějším rozsudkem je rozhodováno zároveň o několika sbíhajících se trestných činech.
Z obsahu spisu vedeného v této trestní věci a z vyžádaných přílohových spisů zaslaných Okresním soudem ve Frýdku-Místku, neboť všechny dále zmiňované věci byly tímto soudem projednány, Nejvyšší soud shledal, že obviněný D. F. byl ve věci sp. zn. 1 T 101/2004, rozsudkem ze dne 15. 7. 2004 odsouzen pro trestný čin výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., jehož se dopustil dne 28. 2. 2004. Rozsudkem ze dne 31. 1. 2005, sp. zn. 5 T 174/2004, byl odsouzen pro trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., jehož se dopustil činy spáchanými ve dnech 21. 7. 2004, 26. 7. 2004 a 30. 8. 2004 k trestu odnětí svobody v trvání 4 měsíců nepodmíněně a k trestu zákazu činnosti. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 31. 1. 2005. Tato dvě odsouzení byla zrušena rozsudkem ze dne 6. 12. 2005, sp. zn. 6 T 60/2005, v níž byl obviněný D. F. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák., jehož se dopustil dne 5. 3. 2004, a byl mu uložen podle §35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest odnětí svobody v trvání dvaceti osmi měsíců nepodmíněně, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Ani toto posledně citované odsouzení v současné době neexistuje, neboť rozsudkem Okresního soudu v Frýdku-Místku ze dne 8. 1. 2007, sp. zn. 6 T 158/2005, který nabyl právní moci ve vztahu k obviněnému D. F. na základě rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 4. 2007, sp. zn. 7 To 89/2007, jímž bylo rozhodnuto o vině obviněného D. F. trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák., kterého se dopustil dne 12. 4. 2004, a jímž byl odsouzen podle §247 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 32 měsíců nepodmíněně, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. V rámci takto ukládaného souhrnného trestu byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 6. 12. 2005, sp. zn. 6 T 60/2005.
Pro úplnost je vhodné připomenout, že trestné činnosti, pro kterou je obviněný D. F. stíhán ve věci dovoláním nyní napadené, se dopustil v rámci pokračujícího skutku pod bodem I. a II. v době od 4. 6. 2004 do 18. 10. 2004, skutku pod bodem III. se dopustil v nezjištěné době od dubna 2004 do 26. 10. 2004, a skutku pod bodem IV. jednak dne 26. 9. 2004 a jednak dne 8. 10. 2004.
Zkoumá-li se vztah souhrnnosti ve smyslu §35 odst. 2 tr. zák., byly činy, pro něž je obviněný v nyní projednávané věci stíhán, spáchány v rozmezí od dubna 2004 do října 2004, tedy před tím, než byl jako první odsuzující rozsudek vyhlášen rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 31. 1. 2005 ve věci sp. zn. 5 T 174/2004. Ve vztahu k tomuto odsouzení by tedy správně v této nyní projednávané věci přicházelo do úvahy uložení souhrnného trestu.
Nejvyšší soud však za současné situace vyplývající ze shora rozvedených zjištění uvedené pochybení nemohl napravit, neboť předmětný rozsudek ve věci sp. zn. 5 T 174/2004, tak, jak byl původně vyhlášen, neexistuje, neboť byl zrušen, jak je výše popsáno v rámci souhrnného trestu ukládaného rozsudkem ze dne 6. 12. 2005 ve věci sp. zn. 6 T 60/2005, který však byl následně rovněž zrušen posléze vydaným rozsudkem ve věci sp. zn. 6 T 158/2005, v níž rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 4. 2007, sp. zn. 7 To 89/2007, jako odvolacím soudem byl obviněný D. F. odsouzen za všechny sbíhající se činy, které byly projednávány ve věcech sp. zn. 1 T 101/2004, 5 T 174/2004, 6 T 60/2005, a 6 T 158/2005, jak jsou shora popsány, byl mu za ně uložen jeden souhrnný trest odnětí svobody v trvání 32 měsíců. Je tedy nutné zdůraznit, že obviněnému za činy, jichž se dopustil ve věci sp. zn. 5 T 174/2004 byl souhrnný trest uložen, nikoliv však v nyní projednávané věci, ale ve věci jiné, tudíž ve vztahu k jiným trestným činům a jiným rozsudkům.
Nejvyšší soud na základě tohoto poznatku zkoumal, zda za dané situace, kdy obviněnému měl být v nyní projednávané věci uložen souhrnný trest ve vztahu k rozsudku ze dne 31. 1. 2005, sp. zn. 5 T 174/2004, což se nestalo, protože toto odsouzení bylo zahrnuto do jiné skupiny trestných činů a byl mu k tomuto rozsudku uložen souhrnný trest v jiné věci (sp. zn. 6 T 158/2005), shledal, že jediná do úvahy přicházející náprava tohoto pochybení by byla možná teprve poté, co by cestou stížnosti pro porušení zákona došlo ke zrušení shora uvedeného souhrnného trestu vydaného ve věci sp. zn. 6 T 158/2005. Pro její iniciování však již nejsou splněny zákonné podmínky. Uvedená stížnost pro porušení zákona by totiž byla v neprospěch obviněného a pro takový postup již uplynula zákonná lhůta. Přicházela by tak do úvahy jen stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného, což též není možné, protože svým obsahem by takový podnět nebyl ve prospěch obviněného, ale byl by k jeho tíži, neboť zrušením souhrnného trestu jak byl uložen s tím, že by bylo nutné vyčlenit ze vztahu souhrnnosti věc sp. zn. 5 T 174/2004, by došlo ve věci sp. zn. 6 T 158/2005, v níž by byla stížnost pro porušení podávána, k situaci, kdy by byl obviněnému ukládán jednak souhrnný trest za zbývající činy v uvedených dalších věcech, kdežto ohledně věci sp. zn. 5 T 174/2004, by musel být uložen samostatný trest. Tím by byl obviněný znevýhodněn.
Z takto popsaných důvodů, když k namítanému pochybení došlo v jiné trestní věci, a to sp. zn. 6 T 158/2005, Nejvyšší soud v současném řízení o dovolání obviněného D. F. ve věci vedené pod sp. zn. 3 T 187/2005, nemohl sám obviněnému vyhovět a toto pochybení napravit. I přesto je nutné konstatovat, že v daném případě má pro obviněného uvedená vada jen ten důsledek, že souhrnný trest k odsouzení ve věci sp. zn. 5 T 174/2004, byl uložen toliko ve vztahu k jinému rozsudku, čímž byla výhoda souhrnného trestu zachována, byť v jiné trestní věci.
Na základě těchto úvah a závěrů Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného není důvodné, a proto je podle §265j tr. ř. zamítl, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Toto rozhodnutí dovolací soud učinil v neveřejném zasedání, neboť s takovým postupem vyjádřili souhlas jak státní zástupce tak i obviněný [viz §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. července 2007
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová