ECLI:CZ:NS:2007:8.TDO.736.2007.1
sp. zn. 8 Tdo 736/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. června 2007 o dovolání obviněného R. B., proti usnesení Krajského soudu v Brně, ze dne 25. 4. 2006, sp. zn. 8 To 70/2006, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 2 T 56/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. B. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 12. 12. 2005, sp. zn. 2 T 56/2005, byl obviněný R. B. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák., kterého se podle skutkových zjištění dopustil tak, že dne 18. 9. 2002 uzavřel se společností S. L., a. s., smlouvu o finančním pronájmu kukuřičného adaptéru zn. Geringhoff RD 670F v hodnotě 1.249.352,- Kč, následně uhradil nultou splátku na pořizovací cenu kukuřičného adaptéru ve výši 437.273,- Kč ve dvou částech, a to dne 24. 9. 2002 částku 237.273,- Kč a dne 26. 9. 2002 částkou 200.000,- Kč, přičemž dále měl za předmět pronájmu hradit podle smlouvy po dobu 36 měsíců pravidelné měsíční splátky ve výši 26.395,- Kč vždy do každého desátého dne v měsíci, ale tyto platil s prodlením a ke dni 25. 6. 2003 uhradil pouze tři splátky namísto dohodnutých osmi splátek a pronajatý kukuřičný adaptér přesně nezjištěného dne v měsíci červnu roku 2003 prodal L. F., za částku 1.036.000,- Kč, přestože věděl, že kukuřičný adaptér není jeho majetkem, a je stále ve vlastnictví poškozené společnosti S. L., a. s., které tak způsobil škodu ve výši nejméně 464.705,- Kč.
Za tento trestný čin byl odsouzen podle §248 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání šestnácti měsíců, jehož výkon podle §58 odst. 1 tr. zák., §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání tří let.
Krajský soud v Brně, jako soud odvolací, odvolání obviněným podané proti shora uvedenému rozsudku soudu prvního stupně usnesením ze dne 25. 4. 2006, sp. zn. 8 To 70/2006, podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Brně ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi podal obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. R. M. dovolání, které zaměřil proti výroku o vině trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. a proti výroku o trestu, a vymezil je dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť shledal, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Své námitky obviněný zaměřil především proti subjektivní stránce uvedeného trestného činu, když poukázal zejména na svou nezkušenost ve vztahu k leasingové smlouvě a na obsahovou nejednotnost a rozličnost tohoto typu smluv. Použité formulace ve smlouvě pochopil tak, že byl oprávněn nakládat s předmětem uvedeného leasingu, a proto kukuřičný adaptér pronajal svědkovi L. F. Tím se snažil snížit schodek svého podnikání z první poloviny roku 2003, kdy se dostal do druhotné platební neschopnosti a očekával, že od L. F. každý měsíc za tento nájem obdrží 30.000,- Kč, z nichž bude leasingové společnosti hradit dohodnuté měsíční splátky. Obviněný tak setrval na obhajobě, že předmět leasingu neprodal, ale toliko jej L. F. pronajal. Namítl, že k prokázání této skutečnosti nebyl povolen obhajobou navrhovaný důkaz výslechem dalšího svědka, jehož výpověď by evidentně byla pro obviněného příznivá. Na základě těchto skutečností obviněný zdůraznil, že nepředpokládal, že jde o cizí věc a jednal a nakládal s ní jako její vlastník a dovodil, že ve vztahu k předmětnému jednání nebyl dán jeho úmysl.
Na závěr svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) napadené rozhodnutí zrušil a Krajskému soudu v Brně aby přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
K předmětnému dovolání se ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství. Po stručném shrnutí obsahu dovolání i jemu předcházejícího řízení konstatovala, že obviněnému, pokud jde o jeho námitky, nelze přisvědčit, neboť tzv. skutková věta výroku je popsána tak, že zcela jasně vystihuje, že si obviněný přisvojil cizí věc, která mu byla svěřena a způsobil tak škodu nikoli malou. Popsaným jednáním obviněného byly naplněny všechny znaky skutkové podstaty trestného činu zpronevěry, a to i ve vztahu k subjektivní stránce. Obviněným uplatněné námitky v tomto ohledu označila za neopodstatněné, a navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl a současně navrhla, aby takto bylo rozhodnuto podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
Když Nejvyšší soud dále ověřil, že dovolání obviněného svým obsahem zčásti dopadá na jím označený dovolací důvod podle §265b odst. 1 tr. ř., a to zejména, pokud jde o námitky týkající se výhrad proti subjektivní stránce trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák., zkoumal, zda je dovolání ve vztahu k těmto výhradám opodstatněné.
Pokud však obviněný pod označeným odvolacím důvodem uplatnil i další výhrady, jimiž se domáhal doplnění dokazování provedením jím konkrétně zmíněných důkazů, v této části dovolací soud napadené dovolání nepřezkoumával, protože na označený, ale ani žádný jiný dovolací důvod svým obsahem nedopadá. Pro tento závěr vycházel ze zásady, že dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §265b tr. ř. a podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., o něž obviněný své dovolání opřel, lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Nelze se jím domáhat změny skutkového stavu věci ani žádat doplnění dokazování, neboť tyto požadavky nesměřují proti nedostatkům právní povahy, ale jejich podstata vychází ze zásad trestního řízení zakotvených v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř.
S ohledem na uvedené skutečnosti Nejvyšší soud zkoumal napadené rozhodnutí jen ve vztahu k relevantně uplatněným námitkám, z jejichž podnětu zkoumal správnost uplatněné právní kvalifikace jako trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák., a to zejména ohledně subjektivní stránky, proti níž výhrady obviněného směřovaly.
K těmto námitkám obviněného je potřeba nejprve v obecné rovině uvést, že podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. se trestného činu zpronevěry dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc, která mu byla svěřena, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli malou. Ve smyslu ustanovení §3 odst. 3 tr. zák. jde o čin, k jehož spáchání je třeba úmyslného zavinění. Podle §4 tr. zák. je trestný čin spáchán úmyslně, jestliže pachatel a) chtěl způsobem v tomto zákoně uvedeném porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem, nebo b) věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn.
Podle výše uvedených skutkových zjištění soudu prvního stupně, jeho odůvodnění a smlouvy o finančním pronájmu (č. l. 38 spisu) není pochyb o tom, že předmětný kukuřičný adaptér byl obviněnému na dobu ve smlouvě stanovenou svěřen ve smyslu ustanovení §248 odst. 1 tr. zák., neboť obviněný uzavřel leasingovou smlouvu dne 18. 9. 2002, a k užívání kukuřičný adaptér převzal dne 7. 10. 2002 (č. l. 46 spisu), kdy mu byl společností S. L., a. s., odevzdán do faktické moci (držení) s tím, aby s ním nakládal ve smlouvě uvedeným způsobem.
Soud prvního stupně ve svém rozhodnutí na straně 5 podrobně rozvedl, jaké povinnosti pro obviněného vyplývaly z uzavřené smlouvy o finančním pronájmu a Všeobecných smluvních podmínek finančního pronájmu (viz č. l. 40–42 spisu), které jsou nedílnou součástí smlouvy, s nimiž byl obviněný plně seznámen, což stvrdil i svým podpisem. V podrobném výčtu těchto povinností soud poukázal na otázku vlastnictví kukuřičného adaptéru, která je zde jednoznačně vyřešena tak, že tento zůstává ve vlastnictví leasingové společnosti jak je upraveno v čl. 4.1 Všeobecných smluvních podmínek finančního pronájmu. Současně byl zdůrazněn i čl. 4.9 těchto podmínek, podle nichž nájemce není oprávněn bez předchozího písemného souhlasu předat předmět leasingu do užívání třetí osobě.
S ohledem na všechna uvedená zjištění není pochyb o tom, že ve vztahu k obviněnému se v případě předmětného kukuřičného adaptéru jednalo o cizí věc, neboť tento byl ve vlastnictví poškozené společnosti, obviněný o těchto skutečnostech byl dostatečně a jasně informován, a tyto skutečnosti vzal na vědomí, o čemž svědčí i jeho podpis jak na leasingové smlouvě, tak i na Všeobecných smluvních podmínkách, kde jsou jednotlivá ustanovení formulována výstižně tak, že z povinností obviněného, k nimž se zavázal, srozumitelně vyplývají.
Na základě těchto skutkových zjištění soudy obou stupňů zcela správně shledaly, že pokud obviněný i přes tato poučení dne v měsíci červnu 2003 ve své provozovně označený předmět leasingu prodal svědku L. F., jednal v rozporu s obsahem uvedené smlouvy, podle níž byl kukuřičný adaptér svěřen leasingovou společností toliko do nájmu obviněného s tím, že nakládání s ním bylo vyhrazeno jen podle stanovených uvedených podmínek, které však obviněný porušil. Tím, že uvedené podmínky nerespektoval, jednal s předmětem leasingu, jako by byl sám jeho vlastník, prodal jej jiné osobě, o takovém převodu vlastníka věci neinformoval, odejmul jej z dispozice poškozené společnosti jako vlastníka věci, a tak se jej „zmocnil“. Naplnil tímto jednáním formální znaky skutkové podstaty trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1 tr. zák.
K námitkám spočívajícím v nedostatku subjektivní stránky, které obviněný v rámci svého dovolání ve vztahu k tomuto činu uplatnil, je vhodné pro úplnost konstatovat, že soudy prvního i druhého stupně poukázaly na všechny významné skutečnosti, které ve svém souhrnu svědčí o tom, že obviněný znaky skutkové podstaty uvedeného trestného činu naplnil i po subjektivní stránce. Nelze pochybovat o tom, že činu, jímž byl obviněný uznán vinným, se dopustil úmyslně, a to minimálně v nepřímém úmyslu [§4 písm. b) tr. zák].
Nejvyšší soud tak shledal, že v daném případě jsou v jednání obviněného naplněny i subjektivní znaky projednávaného trestného činu, protože bylo prokázáno, že obviněný jednal úmyslně, když záměrně porušil zájem chráněný tímto zákonem způsobem v něm uvedeným (srov. rozhodnutí č. 92/1951 Sb. rozh. tr.). Byl totiž srozuměn s tím, že není vlastníkem předmětného kukuřičného adaptéru a pokud s ním naloží v rozporu s účelem, k jakému mu byl svěřen a zároveň přestane hradit leasingové splátky, způsobí tak společnosti S. L., a. s., škodu.
S ohledem na uvedené lze uzavřít, že ačkoliv soud prvního stupně zavinění nevyjádřil konkrétně v paragrafovém znění, což lze považovat za jistou nepřesnost, v souvislostech rozvedených na straně 6 odůvodnění svého rozsudku vyjádřil všechny významné skutečnosti, z nichž plyne zavinění ve formě úmyslu nepřímého podle §4 písm. b) tr. zák.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud shledal, že právní posouzení skutku rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 12. 12. 2005, sp. zn. 2 T 56/2005, a na něj navazující usnesení Krajského soudu v Brně, ze dne 25. 4. 2006, sp. zn. 8 To 70/2006, jako trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. je správné a odpovídající zákonu a dovoláním napadené rozhodnutí a řízení jemu předcházející netrpí vytýkanými vadami. Jde o dovolání zjevně neopodstatněné, neboť dovolatel v něm převážně opakoval námitky uplatňované dříve v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů již dostatečně a správně vypořádaly.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného R. B. jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. června 2007
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová