ECLI:CZ:NS:2007:8.TDO.775.2007.1
sp. zn. 8 Tdo 775/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. července 2007 o dovolání obviněného V. S., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 9. 2006, sp. zn. 9 To 352/2006, který rozhodl jako odvolací soud v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3, sp. zn. 14 T 109/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. S. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 20. 3. 2006, sp. zn 14 T 109/2005, byl obviněný V. S. uznán vinným trestnými činy vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák. a podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák. ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. a odsouzen podle §235 odst. 1, §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody na dvacet osm měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 10. 10. 2005, sp. zn. 4 T 89/2005, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. V dalším bylo rozhodnuto o vině a o trestu ohledně spoluobviněného Z. P.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný V. S. společně se spoluobviněným Z. P. dopustili
1) trestného činu podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák. tím, že nejméně od 23.00 hodin dne 26. 8. 2005 v P., zejména pak v bydlišti v P., O., u sebe ukrývali kožený kufr hnědé barvy obsahující advokátní spisy v deskách a osobní diář s vědomím, že tyto věci pocházejí z vloupání do vozidla Ford Mondeo, jehož se dopustil neznámý pachatel dne 22. 8. 2005 od 00.45 do 10.15 v P., ulici V., ke škodě Mgr. A. A., které dále odcizil i 15 CD nosičů,
2) trestného činu vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák. tím, že od 12.51 hodin dne 27. 8. 2005 v P. požadovali opakovaně telefonicky i zprávami SMS po poškozené Mgr. A. A. finanční hotovost v různě vysokých částkách až do výše 100.000,- Kč za vrácení advokátních spisů a diáře s tím, že pokud se tak nestane, prodají advokátní spisy třetím osobám nebo televizní stanici, přičemž poškozená ze strachu o svou osobu a z jiné těžké újmy kontaktovala policisty ČR, kteří dne 29. 8. 2005 kolem 17.00 hod. na V. n. obviněného Z. P. při přebírání peněz od poškozené zadrželi.
Rozsudek soudu prvního stupně napadli obvinění V. S. i Z. P. odvoláními, která zaměřili do výroku o vině i trestu. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 13. 9. 2006, sp. zn. 9 To 352/2006, byla jejich odvolání podle §256 tr. ř. jako nedůvodná zamítnuta.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal obviněný V. S. prostřednictvím své obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání v rozsahu odpovídajícím výroku o vině trestným činem vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák. a výroku o trestu. Odkázal v něm na důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Měl za to, že z popisu skutku nevyplývá naplnění znaku „jiné těžké újmy“, a vytkl, že ve výsledcích provedeného dokazování nemá oporu závěr soudu prvního stupně, že poškozená měla strach o svou osobu. Zpochybnil tvrzení poškozené, že by mohla kvůli ztrátě spisu přijít o klienta, když na jiném místě své výpovědi tuto skutečnost bagatelizovala tím, že klient by se jí kvůli tomu posmíval. Pohrůžka jiné těžké újmy není podle něj zahrnuta ani v prohlášení obviněných, že spisy prodají, zvláště pokud poškozená sama uvedla, že spisy nebyly důležité a představa, že by je snad někdo koupil, je nesmyslná. Nesouhlasil se soudy obou stupňů, spatřovaly-li jinou těžkou újmu v několika telefonátech obviněných, v rekonstrukci spisu či posměchu jednoho klienta. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Městského soudu v Praze i jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ve výroku o vině trestným činem vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák. a výroku o trestu zrušil a aby Obvodnímu soudu pro Prahu 3 přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání označil námitky obviněného za nedůvodné. Souhlasil s argumentací odvolacího soudu, podle něhož je třeba znak „jiné těžké újmy“ spatřovat v tom, že poškozená byla vydírána zveřejněním důležitých listin, jejichž ztráta by pro ni mohla mít závažné důsledky jak ve vztahu ke klientovi, tak i v zaměstnání. Dodal, že pro advokáta je existenční nutností zachovávat ve vztahu ke klientům diskrétnost. Jakákoliv indiskrece by zásadním způsobem narušila stav důvěry mezi klientem a jeho právním zástupcem, nemluvě o situaci, kdy by se závažné skutečnosti zveřejnily v médiích. Takový stav by mohl vést k zásadnímu ohrožení životaschopnosti advokátní praxe a podobnou hrozbu je nutno mít za hrozící těžkou újmu. V tomto smyslu je třeba pohlížet i na opatrnou výpověď poškozené advokátky, které nemůže mít zájem na medializaci případu. Navrhl proto, aby bylo dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Dovolací důvod byl uplatněn relevantně, poněvadž obviněný zpochybnil správnost právního posouzení skutku jako trestného činu vydíraní.
Trestného činu vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák. se dopustí, kdo jiného násilím, pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy nutí, aby něco konal, opominul nebo trpěl.
Z tzv. právní věty výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že soud považoval za naplněné znaky trestného činu vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák., které spočívají v tom, že obviněný společným jednáním se spoluobviněným Z. P. jiného pohrůžkou jiné těžké újmy nutil, aby něco konal. Skutková část výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s odpovídající částí odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů, přes jistou neobratnost popisu skutku, obsahují konkrétní skutková zjištění, která vyjadřují všechny zákonné znaky trestného činu vydírání. Podstatou skutkových zjištění, jež učinil soud prvního stupně, je společné jednání obviněných V. S. a Z. P. spočívající v tom, že požadovali opakovaně telefonicky i zprávami SMS po poškozené Mgr. A. A. finanční hotovost v různě vysokých částkách až do výše 100.000,- Kč za vrácení advokátních spisů a diáře s tím, že pokud se tak nestane, prodají advokátní spisy třetím osobám nebo televizní stanici, přičemž poškozená ze strachu o svou osobu a z jiné těžké újmy kontaktovala policisty ČR.
Z hlediska napadeného rozhodnutí a obsahu dovolání je významná otázka, zda obviněný skutkem, jak byl zjištěn soudy, naplnil zákonný znak „pohrůžky těžké újmy“. Pohrůžka těžké újmy může podle praxe soudů spočívat v hrozbě způsobení majetkové újmy, vážné újmy na cti a dobré pověsti, může směřovat k rozvratu manželství a rodinného života apod. Při posuzování, zda jde o jinou těžkou újmu, je nutno přihlížet k osobním poměrům poškozeného, jeho osobním zkušenostem, psychickému stavu apod.
Nutno připustit, že zákonný znak „pohrůžky těžké újmy“ není v popisu skutku, jak je obsažen v rozsudku soudu prvního stupně, jasně a přesvědčivě vyjádřen, je-li tato pohrůžka specifikována jako „strach poškozené o svoji osobu a z jiné těžké újmy“ v důsledku prodeje advokátních spisů třetím osobám nebo televizní stanici. Současně je však zjevné, že jde jen o jakousi neobratnost či nepřesnost popisu skutku, nikoliv o situaci, že by snad tento zákonný znak v popisu skutku nebyl vůbec vyjádřen, jak namítá dovolatel.
Výhrůžka, že advokátní spisy obvinění prodají, zvláště pak zveřejní v médiích, nebude-li jim předána požadovaná peněžní částka, a důsledky takového jednání v souvislosti s postavením poškozené jako advokátky měla v konkrétním případě evidentně povahu pohrůžky těžké újmy.
Soud prvního stupně v této souvislosti v odůvodnění rozsudku vyložil, že obvinění se částky 100.000,- Kč od poškozené domáhali pod pohrůžkou, že listinné materiály poskytnou třetím osobám či médiím, což by pro poškozenou, její advokátní praxi i jednoho z klientů mohlo mít výrazné negativní důsledky, které v souvislosti s respektováním povinnosti mlčenlivosti naznačila (strana 5 rozsudku). Odvolací soud konstatoval a doplnil, že není žádných pochybností o tom, že uvedené výhrůžky nutno posuzovat jako pohrůžku těžké újmy, která u poškozené spočívala zejména v tom, že šlo o důležité listiny, jejichž ztráta pro ni mohla mít závažné důsledky jak ve vztahu ke klientovi, tak v zaměstnání.
Nejvyšší soud pokládá závěry soudů za správné. Z výpovědi svědkyně Mgr. A. A., advokátky, se podává, že obvinění po ní požadovali různě vysoké částky dosahující až 100.000,- Kč s tím, že nezaplatí-li jim požadovanou částku, prodají dokumenty, tj. advokátní spisy, jiným osobám a že je zveřejní. Svědkyně se vyjádřila, že mezi dokumenty byl též spis obsahující citlivé údaje o měsíčních obratech klienta, televizního a filmového producenta, jejichž zveřejnění by mohlo mít nepříjemné důsledky (č. l. 121 až 123). Z kontextu výpovědi svědkyně je zjevné, že tímto následkem nebyla myšlena škoda materiální, nýbrž především škoda imateriální. Tu představuje nejen ztráta důvěry klienta, jak výslovně poškozená rovněž zmínila, ale i ztráta její pověsti spolehlivé advokátky. Zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, např. v ustanovení §21 odst. 1 ukládá advokátovi povinnost zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, o nichž se dozvěděl v souvislosti s poskytováním právních služeb, podle §16 odst. 1 tohoto zákona je advokát povinen chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy klienta (k tomu též čl. 6 etického kodexu advokátů - usnesení představenstva České advokátní komory 1/1997 ze dne 31. října 1996, kterým se stanoví pravidla profesionální etiky a pravidla soutěže advokátů České republiky), podle jeho §17 advokát postupuje při výkonu advokacie tak, aby nesnižoval důstojnost advokátního stavu.
Jak správně připomněl státní zástupce, pro advokáta je nutností zachovávat ve vztahu ke klientovi naprostou diskrétnost a jakékoliv vybočení z tohoto požadavku může zásadním způsobem narušit stav důvěry mezi klientem a advokátem. Zvláště lze narušení takové stavu očekávat v situaci, pokud by významné informace o klientovi, mezi něž nepochybně patří i údaje o jeho měsíčních obratech jakožto podnikatele, byly proti jeho očekávání a vůli zveřejněny v médiích. Takový stav by mohl vést nejen ke ztrátě či nejméně relevantnímu snížení stávající klientely, ale i k vyvolání nedůvěry potencionálních zájemců o poskytnutí právních služeb s dopadem na provozování advokátní praxe poškozené. Proto advokátce adresovaná pohrůžka prodeje advokátních spisů třetím osobám či zveřejnění údajů v nich obsažených v médiích představuje pohrůžku těžké újmy ve smyslu zákonných znaků trestného činu vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák.
Jestliže poškozená mimo jiné uvedla, že spisy - s jedinou výjimkou - nebyly důležité a představa, že by je někdo koupil, je nesmyslná, z čehož obviněný vyvozoval, že výhrůžka jejich prodeje či zveřejnění nebyla vnímána jako těžká újma, nekoresponduje tento závěr obviněného s obsahem výpovědi poškozené. Jak již bylo uvedeno, poškozená i přes uvedené výslovně hovořila o vážných důsledcích spojených se zveřejněním dokumentů, jež se týkaly jednoho z jejích klientů. Navíc je třeba její vyjádření vnímat ve světle výše vyložených zásad a povinností advokáta a nelze reálně očekávat, že by přiznala a připustila významné poškození ať už zájmů svých či zájmů svých klientů. O tom, že důsledky výhrůžek, že advokátní spisy budou prodány či dokonce jejich obsah zveřejněn, poškozená subjektivně vnímala jako vážnou újmu, svědčí skutečnost, že se obrátila se žádostí o pomoc a zajištění pachatelů na Policii ČR. Že takovou výhrůžku vnímali jako výhrůžku pro advokátku významnou a vážnou i obvinění, svědčí nikoliv zanedbatelná výše peněžní částky, kterou za vrácení spisů požadovali.
Skutek obviněného vykazuje všechny znaky trestného činu vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák., jehož se dopustil jako spolupachatel podle §9 odst. 2 tr. zák.
Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. července 2007
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková