ECLI:CZ:NS:2007:8.TDO.91.2007.1
sp. zn. 8 Tdo 91/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. ledna 2007 o dovolání obviněných N. F., a R. F., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 14. 9. 2006, sp. zn. 7 To 290/2006, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 2 T 264/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných N. F. a R. F. odmítají.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 19. 6. 2006, sp. zn. 2 T 264/2005, byl obviněný N. F. v bodě 5. uznán vinným trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. a trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. d) tr. zák., jehož se dopustil společně s obviněným J. H. V bodě 6. byli obvinění N. F. a R. F. společně s J. H. uznáni vinnými trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák.
Obviněný N. F. byl za tyto trestné činy odsouzen podle §234 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 30 měsíců. Podle §60a odst. 1, 2 tr. zák. byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 40 měsíců za současného vyslovení dohledu nad obviněným. Obviněný R. F. byl odsouzen podle §234 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 28 měsíců, jehož výkon byl podle §60a odst. 1, 2 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 36 měsíců za současného vyslovení dohledu nad obviněným.
Dále bylo rozhodnuto o zproštění obžaloby obviněných N. F. a R. F. a o náhradě škody. Rozsudek též obsahuje výrok o vině, zproštění a trestech spoluobviněných J. H., R. Š., a obviněného R. Č.
Tento rozsudek soudu prvního stupně napadl městský státní zástupce odvoláním podaným v neprospěch obviněných, které zaměřil ve vztahu k dovolatelům proti výroku o vině bod bodem 5., proti výroku o trestu a proti zprošťující části uvedeného rozsudku. Krajský soud v Brně jako soud odvolací poté, co toto odvolání projednal, rozsudkem ze dne 14. 9. 2006, sp. zn. 7 To 290/2006, podle §258 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. ř. ohledně obviněných N. F. a R. F. zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o trestech a způsobu jejich výkonu, a podle §259 odst. 3, odst. 4 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného N. F. odsoudil podle §234 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 30 měsíců, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou. Obviněného R. F. podle §234 odst. 1 tr. zák. odsoudil k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 24 měsíců, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařadil do věznice s dozorem. Odvolací soud též rozhodl i o trestech dalších spoluobviněných.
Proti uvedenému rozsudku soudu druhého stupně podali prostřednictvím svých obhájců obvinění N. F. a R. F. dovolání, které opřeli o důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný N. F. ve svém dovolání uvedl, že je přesvědčen, že odvolací soud nesprávně věc hmotně právně posoudil, když mu uložil nepodmíněný trest odnětí svobody, neboť porušil ustanovení §23 tr. zák. a §31 tr. zák. Uvedené nedostatky shledal v tom, že soud druhého stupně nedostatečně uvážil skutečnosti, které mu polehčují, zejména to, že nebyl dosud soudně trestán, a že se trestné činnosti dopustil ve věku blízkém věku mladistvých, ani to, že činy, které spáchal, nebyly mimořádně závažným trestným jednáním. Obviněný uvedl, že teprve s odstupem doby si uvědomil protiprávnost svého jednání, byl však pod vlivem party kamarádů stejného věku a důsledky svého chování nedomyslel. Zmínil, že je otcem nezletilé N. F., o níž s její matkou pečuje a má se jim narodit ještě další dítě. S ohledem na tyto skutečnosti, v jejichž důsledku změnil náhled na svou trestnou činnost i na svůj život, se stal více zodpovědným, a proto není nutné působit na něj nepodmíněným trestem odnětí svobody. Uložený nepodmíněný trest odnětí svobody proto označil za nepřiměřeně přísný.
V závěru dovolání obviněný N. F. navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) ve vztahu k jeho osobě napadený rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 14. 9. 2006, sp. zn. 7 To 290/2006, zrušil ve výroku o trestu a způsobu jeho výkonu, rozhodl sám podle §265m odst. 1 tr. ř. a uložil mu trest odnětí svobody, jehož výkon by za současného vyslovení dohledu nad jeho osobou podmíněně odložil na přiměřenou zkušební dobu.
Dovolání, které podal obviněný R. F., je rovněž zaměřeno proti výroku o trestu uloženého mu rozsudkem odvolacího soudu, s nímž se tento dovolatel také neztotožnil a uvedl, že ho považuje za nepřiměřeně přísný. Obviněný reagoval na argumentaci odvolacího soudu, že již byl v minulosti uznán vinným trestnými činy, a poukázal na to, že tehdy šlo o trestnou činnost menší společenské nebezpečnosti, za kterou byl odsouzen pouze k trestu veřejně prospěšných prací. Odvolacímu soudu vytkl i to, že dostatečně nebral do úvahy, že v projednávané věci spáchal jen jediný trestný čin, zatímco ostatní spoluobvinění byli odsouzeni pro dva, resp. tři trestné činy, a i přes tento podstatný rozdíl mezi nimi zpřísnil tresty všem obviněným, aniž by přihlédl k tomu, že stupeň nebezpečnosti činu pro společnost byl v jeho případě ze všech spoluobviněných nejmenší. Dovolatel rovněž uvedl, že si uvědomuje závažnost trestného činu, který spáchal, ztotožnil se s výrokem o vině, jímž byl soudem prvního stupně uznán vinným, a za správný považoval i trest, který mu byl uložen nalézacím soudem. Naproti tomu rozsudek odvolacího soudu označil za zcela neadekvátní a tvrdý, a proto navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu podle §265k tr. ř. zrušil ohledně něho ve výroku o trestu a věc v rozsahu tohoto zrušení vrátil soudu druhého stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Dovolání obviněných bylo dne 22. 1. 2007 doručeno Nejvyššímu státnímu zastupitelství k vyjádření podle §265h odst. 2 tr. ř.; takové případné vyjádření však Nejvyšší soud ke dni rozhodnutí o dovolání neměl k dispozici.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obou obviněných jsou přípustná podle §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. Obdobně zjistil, že byla podána osobami oprávněnými [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněnými uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným.
Z charakteru dovolateli uplatněné argumentace je možné dovodit, že svými námitkami obvinění nesměřují proti právnímu posouzení skutku, jímž se rozumí jeho kvalifikace, případně právní posouzení jiné okolnosti skutkové povahy podle příslušných ustanovení hmotného práva. Obvinění, jak vyplývá z jimi podaných dovolání, své výhrady zaměřili pouze proti výrokům o trestech, které jim odvolací soud v napadeném rozsudku k odvolání státního zástupce zpřísnil potud, že jim tresty odnětí svobody uložil jako tresty nepodmíněné. Obvinění ve svých dovolání vyjádřili, že trest, který jim byl vyměřen považují za nepřiměřeně přísný a nekorespondující se skutečnostmi významnými pro ukládání trestu, k nimž odvolací soud nepřihlížel odpovědným způsobem, a zejména nevzal do úvahy všechny okolnosti, které bylo možné hodnotit ve prospěch každého z dovolatelů.
K takto vyjádřeným výhradám považuje Nejvyšší soud za nutné zdůraznit, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §31 až §34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
S ohledem na tento právní názor je zřejmé, že pokud obvinění ve svých dovoláních podaných na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., brojili proti nesprávné výši trestu, učinili tak v rozporu s tímto dovolacím důvodem, protože jejich výhrady nesměřovaly proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení, ale pouze proti hodnoceným kritériím určujícím výši a druh trestu. Proto okruh takto vyjádřených námitek nedopadá na obviněnými zvolený dovolací důvod.
Pro úplnost Nejvyšší soud považuje za vhodné poznamenat i to, že ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř. upravuje jednotlivé dovolací důvody tak, že proti výroku o trestu lze dovolání podat ze dvou důvodů upravených v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který lze uplatnit tehdy, pokud byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným, a nebo z důvodu podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. spočívajícím v tom, že bylo rozhodnuto o upuštění od potrestání nebo upuštění od potrestání s dohledem, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takový postup.
Z obsahu věci, i s ohledem na uplatněné výhrady v daném případě nepřichází do úvahy posuzovat podaná dovolání z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř., neboť nebylo rozhodnuto o upuštění od potrestání nebo upuštění od potrestání s dohledem.
Ve vztahu k uplatněným námitkám však nebylo možné uvažovat ani o dovolacím důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť obviněným byly, v souladu s trestní sazbou u trestného činu loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. zákonem stanovenou u trestu odnětí svobody od dvou do deseti let, uloženy tresty odnětí svobody v trvání 30-ti měsíců u obviněného N. F. a 24 měsíců u obviněného R. F., což jsou tresty, které zákon připouští a byly vyměřeny v zákonem stanoveném rozpětí.
Ze všech takto rozvedených úvah je zřejmé, že obvinění vytýkali vady, které v dovolání nelze namítat prostřednictvím označeného, ale ani z žádných jiných dovolacích důvodů taxativně obsažených v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř.
Oba dovolatelé tudíž uplatnili výhrady, z nichž žádnou nelze považovat za námitku, již by bylo možné považovat z uvedených hledisek za relevantní, a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost Nejvyššího soudu dovolání přezkoumávat.
Na základě takto rozvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání obou obviněných podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť byla podána z jiného důvodu, než které zákon v ustanovení §265b tr. ř. vymezuje. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. ledna 2007
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová