ECLI:CZ:NS:2008:11.TCU.129.2007.1
sp. zn. 11 Tcu 129/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 21. ledna 2008 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů, a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky V. S., rozsudkem Zemského soudu Krems a. d. Donau, Rakouská republika, ze dne 11. 1. 2007, sp. zn. 16 Hv 115/06z, ve spojení s rozhodnutím Vrchního zemského soudu Wien, Rakouská republika, ze dne 31. 5. 2007, sp. zn. 23 Bs 115/07s, a to pro trestný čin převaděčství podle §114 odst. 2, 4 první případ, odst. 5 první případ zákona o cizinecké policii Rakouské republiky a pro pokus trestného činu nátlaku podle §15, §105 odst. 1, §106 odst. 1 č. 1 první případ trestního zákoníku Rakouské republiky, k trestu odnětí svobody v délce trvání dvou let.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Zemského soudu Krems a. d. Donau, Rakouská republika, byl V. S. uznán vinným trestným činem převaděčství a pokusem trestného činu nátlaku podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Rakouské republiky a odsouzen k trestu odnětí svobody v délce trvání dvou let.
Uvedené trestné činnosti se odsouzený dopustil podle zjištění soudu tím, že
1. společně s P. L., v noci z 15. 10. na 16. 10. 2006 v Č. r. a v R. r. ve vědomé a chtěné součinnosti spolu se zvlášť stíhaným E. B. ve třech autech za účelem nezákonného překročení státní hranice dopravili k hranici u obce M. celkem 12 moldavských a ukrajinských státních příslušníků, poté překročili státní hranici, aby u obce K. jmenované cizince opět převzali do svých aut a pokračovali s nimi v cestě dál,
2. se dne 18. 10. 2006 pokusil v K. a. d. D. vyvíjet na P. L. nátlak, když prohlásil „nic si nevymýšlej, jinak s tebou skoncuju“, čímž chtěl dosáhnout toho, aby jmenovaný nevypovídal před Zemským soudem Krems a. d. Donau.
Proti citovanému rozsudku Zemského soudu Krems a. d. Donau podal V. S. odvolání, na jehož podkladě rozhodl Vrchní zemský soud Wien, Rakouská republika, rozhodnutí ze dne 31. 5. 2007, sp. zn. 23 Bs 115/07s, tak, že toto odvolání zamítl.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 13. 11. 2007, pod sp. zn. 930/2007–MO–T/5, podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení rakouským soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky. Tento návrh byl doručen Nejvyššímu soudu dne 15. 11. 2007.
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 4 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený V. S. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž se odsouzení týká skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák., ve znění účinném do 11. 7. 2007, a trestný čin vydírání podle §235 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený V. S. se jednak podílel na nelegálním převodu cizinců přes státní hranici, což je trestná činnost výrazně poškozující i zájmy České republiky, a dále se dopustil úmyslné trestné činnosti směřující proti svobodnému rozhodování jedince. Jednal přitom v takovém rozsahu (podílel se na nelegálním převodu celkem dvanácti cizinců přes státní hranici a v jednom případě nutil jiného, aby něco opominul), že již lze tuto jeho trestnou činnost označit za závažnou ve smyslu §4 odst. 2 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již poměrně citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. ledna 2008
Předseda senátu: JUDr. Karel Hasch