ECLI:CZ:NS:2008:11.TCU.131.2007.1
sp. zn. 11 Tcu 131/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 21. ledna 2008 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky V. J. , rozsudkem Obvodového soudu München, Spolková republika Německo, ze dne 7. 8. 2006, sp. zn. 851 Ds 244 Js 213356/06, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu München I, Spolková republika Německo, ze dne 14. 2. 2007, sp. zn. 26 Ns 244 Js 213356/06, a to pro trestný čin krádeže podle §242 odst. 1, §243 odst. 1 věta druhá č. 2, §53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v délce trvání jednoho roku.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Obvodového soudu München, Spolková republika Německo, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu München I, Spolková republika Německo, který nabyl právní moci dne 14. 2. 2007, byl V. J. uznán vinným trestným činem krádeže podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Spolkové republiky Německo a odsouzen k trestu odnětí svobody v délce trvání jednoho roku.
Této trestné činnosti se odsouzený dopustil podle zjištění soudu tím, že:
1. dne 2. 5. 2006 v 13:35 hod. v obchodě B. P. na K., D. , Spolkové republika Německo, sebral osm horních dílů spodního prádla v celkové hodnotě 207 EUR, odebral se s nimi do převlékací kabiny, kde odstranil pomocí přinesených nůžek bezpečnostní visačky, a s těmito věcmi bez zaplacení opustil obchod,
2. dne 2. 5. 2006 v obci T. , I. r. , před penzionem L. R. rozlomil visací zámek zabezpečující železnou ohradu a odcizil zde poškozenému G. L. dvě jízdní kola, a to kolo tov. zn. S. v hodnotě 3 950 EUR a kolo tov. zn. S. v hodnotě 1 990 EUR.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 15. 11. 2007, pod sp. zn. 669/2001–MO–M/14, podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německým soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky. Tento návrh byl doručen Nejvyššímu soudu dne 19. 11. 2007.
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 4 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený V. J. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž se odsouzení týká skutků, které vykazují znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin krádeže podle §247 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený V. J. se dopustil úmyslné majetkové trestné činnosti. Jednal přitom v takovém rozsahu (v jednom případě způsobil svoji trestnou činností škodu ve výši přesahující hranici škody nikoliv nepatrné a v druhém případě pak škodu několikanásobně přesahující hranici větší škody), že již lze tuto jeho trestnou činnost označit za závažnou ve smyslu §4 odst. 2 zákona. Závažnost jeho jednání je navíc zvyšována i tou okolností, že se odsouzený již v minulosti na území Spolkové republiky Německo opakovaně dopustil shodné trestné činnosti. Pokud jde o druh trestu, byl mu nyní uložen již poměrně citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. ledna 2008
Předseda senátu: JUDr. Karel Hasch