ECLI:CZ:NS:2008:11.TCU.133.2007.1
sp. zn. 11 Tcu 133/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 21. ledna 2008 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů, a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky O. H. , rozsudkem Zemského soudu Salzburg, Rakouská republika, ze dne 22. 2. 2007, sp. zn. 31 Hv 18/07s, ve spojení s rozhodnutím Vrchního zemského soudu Linz, Rakouská republika ze dne 28. 6. 2007, sp. zn. 8 Bs 168/07y, a to pro trestný čin krádeže vloupáním, trestný čin zadržování dokladů a trestný čin krádeže bezhotovostních platebních prostředků podle §127, §128 odst. 1 č. 4, §129 č. 1, §130, §229 odst. 1 a §241e trestního zákoníku Rakouské republiky, k trestu odnětí svobody v délce trvání dvou let.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Zemského soudu Salzburg, Rakouská republika, ze dne 22. 2. 2007, sp. zn. 31 Hv 18/07s, byl O. H. uznán vinným trestným činem krádeže vloupáním, trestným činem zadržování dokladů a trestným činem krádeže bezhotovostních platebních prostředků podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Rakouské republiky a odsouzen k trestu odnětí svobody v délce trvání tří let.
Této trestné činnosti se odsouzený dopustil podle zjištění soudu tím, že s úmyslem si krádežemi opatřit trvalý zdroj příjmů:
1. se dne 9. 1. 2007 v L. ke škodě A. a M. S. vloupal do osobního vozu tov. zn. VW Passat, patřícího M. S., když vytloukl okno vozidla zapalovací svíčkou a odcizil zde laptot tov. zn. Fujitsu Siemens, typ Amilo Pro V2085, neznámé hodnoty,
2. se dne 10. 1. 2007 v B. ke škodě T. H. vloupal do poškozeným najatého vozu patřícího společnosti S., tov. zn. VW Golf, a to vytlučením okna zapalovací svíčkou, a odcizil zde hotovost ve výši 3 800 EUR, peněženku s částkou 200 až 300 EUR, digitální fotoaparát tov. zn. Canon Ixus 40, dvě nabíječky na mobil, německý cestovní pas, občanský průkaz a řidičský průkaz znějící na jméno T. H., a dále platební Visa kartu a další platební kartu znějící rovněž na jméno T. H., a to s úmyslem užít tyto doklady a platební prostředky k neoprávněnému obohacení.
Proti citovanému rozsudku Zemského soudu Salzburg podal O. H. odvolání, na jehož podkladě rozhodl Vrchní zemský soud Linz rozhodnutím ze dne 28. 6. 2007, sp. zn. 8 Bs 168/07y tak, že jmenovanému snížil uložený trest odnětí svobody na dva roky.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 5. 12. 2007, pod sp. zn. 744/2005–MO–M/15, podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení rakouským soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky. Tento návrh byl doručen Nejvyššímu soudu dne 7. 12. 2007.
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 4 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený O. H. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž se odsouzení týká skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin krádeže podle §247 tr. zák. a dále též trestný čin neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený O. H. se pro finanční prospěch dopustil úmyslné majetkové trestné činnosti. Jednal přitom v takovém rozsahu (svý jednáním způsobil minimálně větší škodu), že již lze tuto jeho činnost označit za závažnou ve smyslu §4 odst. 2 zákona. Závažnost jeho jednání je navíc zvyšována i tou okolností, že byl již v minulosti odsouzen v České republice a ve Spolkové republice Německo rovněž pro majetkovou trestnou činnost. Pokud jde o druh trestu, byl mu nyní uložen již poměrně citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. ledna 2008
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch