ECLI:CZ:NS:2008:11.TCU.134.2007.1
sp. zn. 11 Tcu 134/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 21. ledna 2008 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky J. N. rozsudkem Zemského soudu München I, Spolková republika Německo, ze dne 11. 5. 2006, sp. zn. 10 KLs 241 Js 223423/05, a to pro trestný čin loupeže a pro pokus trestného činu loupeže podle §316a odst. 1, §250 odst. 1 č. 1, §22, §23, §52 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v délce trvání deseti let a šesti měsíců, a to při zahrnutí trestu uloženého mu rozsudkem Zemského soudu München I, Spolková republika Německo, ze dne 13. 10. 1994, sp. zn. 12 KLs 114 Js 5133/93.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Zemského soudu München I, Spolková republika Německo, ze dne 11. 5. 2006, který nabyl právní moci téhož dne, byl J. N. uznán vinným trestným činem loupeže a pokusem trestného činu loupeže podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Spolkové republiky Německo a odsouzen k trestu odnětí svobody v délce trvání deseti let a šesti měsíců, a to při zahrnutí trestu uloženého mu rozsudkem Zemského soudu München I, Spolková republika Německo, ze dne 13. 10. 1994, sp. zn. 12 KLs 114 Js 5133/93.
Trestné činnosti, pro kterou byl J. N. odsouzen uvedeným rozsudkem Zemského soudu München I, Spolková republika Německo, ze dne 11. 5. 2006, se podle jmenovaného soudu dopustil tím, že dne 25. 7. 1986 ve 23:15 hod. v I. S., M., nastoupil do taxíku poškozeného G. G. Sedl si na zadní sedadlo a požádal poškozeného, aby jel ke stanovišti prostitutek. Během jízdy přidržel poškozenému náhle u hlavy pistoli tov. zn. Cuno–Melcher, Mod. ME 8 Detective, ráže 8 mm s třaskavým plynem, a požádal poškozeného, aby jel opět zpátky do města. Odsouzený chtěl poškozeného nasměrovat na nějaké tmavé osamělé místo, aby se tam mohl dostat k jeho penězům. Poškozený uposlechl a jel opět směrem k městu. V I. S., v blízkosti čerpací stanice, přikázal odsouzený poškozenému, aby zajel za budovu čerpací stanice k neosvětlenému areálu. Poškozený se však zdráhal, popadl pistoli odsouzeného a vytrhl mu ji z ruky. Přitom taxi poškozeného narazilo do stromu. Po potyčce, ke které došlo mezi poškozeným a odsouzeným, odsouzený utekl bez kořisti z auta. Poškozený taxikář utrpěl zranění na oku a zhmožděniny.
Trestné činnosti, pro kterou byl J. N. odsouzen citovaným rozsudkem Zemského soudu München I, Spolková republika Německo, ze dne 13. 10. 1994, se podle jmenovaného soudu dopustil tím, že:
1. dne 11. 12. 1992 ve 12:35 hod. vešel vchodem pro dodavatele do obchodu s potravinami firmy H., L. v M., a tam hodlal provést přepadení. Měl s sebou poplašný plynový revolver ráže 9 mm, na němž odstranil západku. Zbraň byla nabita patronou, kterou si sám vyrobil. Vstupem pro dodavatele se odsouzenému podařilo dostat se do kanceláře, kde právě za svým psacím stolem seděla zaměstnankyně B. S. Vedle psacího stolu se nacházel trezor. Okamžitě poté, co odsouzený vstoupil do kancelářské místnosti, namířil nejprve svoji zbraň směrem na horní část těla svědkyně S. Potom k ní přistoupil, chytl ji za levou ruku a tuto ruku zvedl vysoko nahoru. Svůj revolver přiložil k pravému spánku svědkyně a řekl „Klíče, peníze, odemknout“. Jelikož svědkyně na příkaz odsouzeného okamžitě nereagovala a kromě toho mu řekla, že prý žádný klíč k trezoru nemá, tak ji chytl pevně za šíji, zesílil tlak zbraně proti jejímu spánku a stále znovu požadoval, aby trezor otevřela a vydala mu všechny peníze. Na volání o pomoc přiběhly kolegyně G. F. a A. F.; odsouzený je chtěl také dostat do své moci, a proto odstrčil svědkyni S. směrem ke dveřím a pustil ji, aby se mohl chopit těch dvou kolegyň. Tento okamžik využila svědkyně S. a strčila do odsouzeného zezadu, takže ten vyklopýtal směrem do chodby. Svědkyně S. okamžitě zavřela zevnitř dveře kanceláře a opřela se o ně. Odsouzený se opět pokoušel dostat se do kanceláře, což se mu však vzhledem k odporu svědkyně S. nepodařilo. Protože se oběma svědkyním jménem F. podařilo utéci před odsouzeným, zmocnil se proti sobě přicházející vedoucí filiálky jménem C. W., která šla po chodbě proti němu. Odsouzený strčil oběma rukama tak silně do horní části těla svědkyně W., že ta zavrávorala a dopadla na dveře další místnosti. Současně držel svůj revolver ve vzdálenosti cca 30 – 40 cm přímo před obličejem svědkyně W. Tato svědkyně se ubránila útoku odsouzeného tak, že ho oběma rukama chytla za šaty a strčila do něj směrem od sebe. Zároveň poznamenala něco ve smyslu, že „vy máte stejně jen nějakou plynovou pistoli“. Odsouzený chtěl na tato slova ukázat, že má při sobě ostrou zbraň, a tak ze vzdálenosti nejvýše 35 cm před svědkyní vystřelil, přičemž musel počítat s tím, že ji může zranit. Projektil trefil poškozenou v horní části ramene, minul těsně hlavní tepnu a zůstal ve svalovině. Bezprostředně po zaznění výstřelu se podařilo zaměstnanci jménem E. N. odsouzeného zneškodnit. Tlačil jeho pravou ruku směrem vzhůru, takže jeho zbraň směřovala ke stropu a vyhodil ho dveřmi ven na dvůr pro dodavatele. Odtamtud odsouzený ještě mířil zbraní směrem na svědka N. nacházejícího se uvnitř budovy. Teprve poté, co se tomuto svědkovi společně s jednou kolegyní podařilo dveře od dodavatelského vchodu přibouchnout, upustil odsouzený od svého úmyslu a z místa odešel,
2. dne 3. 3. 1993 v 9:30 hod. se odsouzený odebral k pobočce městské spořitelny v G. S. S. v M., aby tuto banku přepadl. Přitom měl u sebe plynový revolver. Při vstupu do bankovní místnosti si natáhl černou pletenou čepici až k očím a černou punčochu až k nosu; nejprve hrozil svou zbraní bankovní pracovnici jménem M. K., která byla za přepážkou pro zákazníky, a potom se zaměřil na pokladnu, ve které se nacházela zaměstnankyně E. S. Zatímco držel v pravé ruce svoji zbraň, přistrčil svědkyni S. levou rukou plastikový sáček před obličej a křičel: „Naplnit, rychle“. Zaměstnankyně banky ze strachu, že by odsouzený mohl střelnou zbraň použít, vzala bankovky, jejichž celkový obnos činil více než 22 000 DEM a naplnila jimi igelitový sáček. Během této doby se odsouzený několikráte otáčel a mával svou zbraní směrem ke svědkyni K. a rovněž tak proti všem pracovnicím banky, které se za přepážkami nacházely – byly to S. G., B. K. a M. K. Zároveň křičel směrem k pokladně: „Rychle, rychle“. Poté, co svědkyně S. vydala odsouzenému plastikový sáček s penězi, opustil ten rychle prostory pobočky. V následujícím období peníze použil pro svoji potřebu,
3. dne 15. 7. 1993 v 9:30 hod. vyhledal odsouzený opět pobočku městské spořitelny v G. S. S. v M. a chystal se ji přepadnout. Jsa vyzbrojen plynovou pistolí a maskován černým šátkem, kterým mu přikrýval ústa a nos, vstoupil do prostoru přepážek a šel s napřaženou zbraní k zasklené pokladně. Beze slov hrozil plynovým revolverem na pokladní E. S. a strčil jí pod nos přinesený plastikový sáček. Zároveň držel svou zbraní v šachu bankovní zaměstnance K. M., T. K. a M. K., kteří se v té době nacházeli za přepážkami. Jelikož se svědkyně S. obávala, že na ni bude odsouzený střílet, a rovněž tak na její kolegyně a taky na zákaznici jménem G. U., naplnila plastikový sáček bankovkami v hodnotě 16 685 DEM a podala tašku s bankovkami odsouzenému. Ten okamžitě opustil peněžní ústav i s kořistí. Jelikož k penězům v plastikovém sáčku byl přiložen i tzv. „Security Pack“, začal po několika stech metrech ze sáčku unikat červený kouř. Odsouzený poté sáček s penězi odhodil, přičemž bylo zachráněno celkem 16 670 DEM. Zbytek bankovek, které byly následkem zabarvení znehodnoceny, dostala městská spořitelna od Zemské centrální banky v B.
4. O dvanáct dní později, dne 27. 7. 1993, odsouzený přepadl v M. znovu tutéž filiálku městské spořitelny. V 9:08 hod. si ve vstupní hale banky natáhl přes ústa a nos černý šátek a šel cíleně do prostoru pokladen. Tam svým revolverem zamířil na svědkyni S., která se nacházela v prostoru pokladny a přistrčil jí plastikový pytel. Svědkyně S. byla zastrašena hrozbou zbraně a tak odsouzenému naplnila plastikový pytel bankovkami v celkové výši 9 180 DEM. Během tohoto okamžiku odsouzený ohrožoval svým revolverem vedoucí filiálky M. S.; ze vzdálenosti asi šesti metrů na ni mířil revolverem a křičel: „Vy taky nezmůžete nic“. Svědkyně S. vydala odsouzenému sáček s penězi, načež ten s kořistí místnost pro zákazníky opustil. Také v tomto případě byl do plastikového sáčku s penězi přidán tzv. „Security Pack“. To odsouzený zpozoroval, jakmile ze sáčku začal vystupovat dým. Odhodil sáček do popelnice, ale stačil ještě předtím z celkové kořisti vzít 7 000 DEM, které později utratil. Ze zbylé kořisti nebylo zachráněno nic,
5. dne 13. 9. 1993 v 10:02 hod. přepadl odsouzený naposledy jmenovanou peněžní instituci ve G. S. S.. Nebyl tentokráte vůbec maskován; nasadil si pouze sluneční brýle a šel nejprve normálním krokem do prostoru pokladen. Asi dva metry před pokladnou vytáhl plynovou pistoli a plastikový sáček, postavil se přímo před pokladnu a svou zbraň namířil otvorem v pokladně na svědkyni S. Ve strachu o svůj život svědkyně opětně vzala od odsouzeného igelitový sáček, který jí podal a vložila do něj bankovky v celkové hodnotě 10 610 DEM. Potom jej podala opět odsouzenému otvorem v pokladně. Odsouzený pytlík s penězi vzal a odběhl k východu. Protože během útěku začal z plastikového sáčku vycházet červený kouř, tak jej odsouzený společně s ukořistěnými penězi zahodil. Obnos ve výši 10 510 DEM mohl být zachráněn a centrální zemská banka znehodnocené bankovky nahradila.
V případech uvedených pod body 2. a 5. nebyla zbraň, kterou měl u sebe odsouzený, nabita.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo pod sp. zn. 326/2007–MO–T/12, podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německým soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky. Tento návrh byl doručen Nejvyššímu soudu dne 7. 12. 2007.
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 4 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený J. N. je občanem České republiky, který byl ve dvou případech odsouzen cizozemským soudem, přičemž se obě odsouzení týkají skutků, které vykazují znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (přinejmenším trestný čin loupeže podle §234 tr. zák., případně pokus o takový trestný čin podle §8 odst. 1 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený J. N. se dopustil úmyslné trestné činnosti směřující proti zájmu státu na ochraně svobody jednotlivce a jeho majetku. Jednal přitom za takových okolností (pod pohrůžkou použití střelné zbraně donutil jiné k vydání finančních prostředků, resp. se o vydání peněz bezvýsledně pokusil), že již lze tuto jeho trestnou činnost označit za závažnou ve smyslu §4 odst. 2 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. ledna 2008
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch