ECLI:CZ:NS:2008:11.TDO.1059.2007.1
sp. zn. 11 Tdo 1059/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 21. ledna 2008 dovolání podané obviněným T. F., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 5. 2007, sp. zn. 8 To 175/2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň–město pod sp. zn. 10 T 66/2004, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného T. F. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Plzeň–město ze dne 28. 2. 2007, sp. zn. 10 T 66/2004, byl T. F. uznán vinným skutkem, kvalifikovaným jako
body 1), 2)
– pokračující trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a) tr. zák.,
– trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. e) tr. zák.,
bod 2)
– trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák.,
za které byl podle §187 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v délce trvání tří roků, jehož výkon byl podle §60a odst. 1 tr. zák. za použití §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu pěti let, za současného stanovení dohledu nad obviněným, a dále podle §49 odst. 1 tr. zák. též uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu zaměstnání policisty Policie ČR, strážníka městské policie, příslušníka Armády ČR, zaměstnance Vězeňské služby ČR a zaměstnance jiných ozbrojených bezpečnostních sborů na dobu deseti roků.
Podle skutkových zjištění Okresního soudu Plzeň–město se obviněný T. F. dopustil shora uvedené trestné činnosti tím, že jako příslušník Vězeňské služby České republiky zařazený na funkci dozorce ve Věznici P., v době konání služebního poměru
1)
- v přesně nezjištěné době od počátku srpna 2003 do 7. 11. 2003 po předchozí dohodě s odsouzeným M. K., v nezjištěném množství případů, nejméně však ve třech případech, zneužíval svého služebního zařazení tím způsobem, že do objektu Věznice P., pronášel alkoholické nápoje tak, že alkohol přelil do PET lahví od minerálních vod o obsahu 1,5 l a takto upravené lahve donášel do Věznice P., kde lahve předával za úplatu odsouzenému M. K.,
- v přesně nezjištěné době od počátku srpna 2003 do 7. 11. 2003 pronesl do Věznice P. mobilní telefon Alcatel s baterií bez SIM karty, který nabídl odsouzenému K. za částku 5 000 Kč a tento jej odmítl,
2)
- v přesně nezjištěné době od srpna 2003 do 7. 11. 2003 zneužil svého služebního zařazení tím, že po předchozí dohodě s odsouzeným M. K. si na poště v P., dne 1. 9. 2003 pronajal pod svým jménem uzamykatelnou poštovní schránku za účelem přijímání poštovních zásilek od známých či příbuzných odsouzeného M. K., kteří na tuto poštovní schránku zaslali přesně nezjištěné množství zásilek, nejméně však dvě zásilky, které ve dnech 22. 9. 2003 a 7. 11. 2003. T. F. z poštovní schránky tyto zásilky vyzvedl, kdy zásilka vyzvednutá 7. 11. 2003 za součinnosti policie obsahovala různá balení léků a rovněž 3,17 g čisté báze psychotropní látky metamfetamin; psychotropní látky T. F. do věznice pronesl dále v přesně nezjištěném množství nejméně ve dvou případech, heroin o celkové hmotnosti nejméně 30 g, a dále nejméně ve dvou případech metamfetamin–pervitin o celkové hmotnosti nejméně 10 g a nejméně ve dvou případech nezjištěné množství marihuany a léků, přičemž metamfetamin, heroin a konopí–marihuana jsou zařazeny do seznamu omamných a psychotropních látek ve smyslu zákonem č. 167/1998 Sb., o návykových látkách.
Proti citovanému rozsudku Okresního soudu Plzeň–město podal odvolání obviněný T. F. a státní zástupce Okresního státního zastupitelství Plzeň–město, na jejichž podkladě rozhodl Krajský soud v Plzni, jako soud odvolací, rozsudkem ze dne 28. 5. 2007, sp. zn. 8 To 175/2007, tak, že k odvolání státního zástupce podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek Okresního soudu Plzeň–město ze dne 28. 2. 2007, sp. zn. 10 T 66/2004, ve výroku o trestu odnětí svobody a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že T. F. při nezměněném výroku o vině a trestu zákazu činnosti odsoudil podle §187 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce trvání tří let, pro jehož výkon obviněného podle §39a odst. 3 tr. zák. zařadil do věznice s dozorem, přičemž odvolání obviněného T. F. podle §256 tr. ř. zamítl. Citovaný rozsudek odvolacího soudu byl doručen mimo jiné obviněnému T. F. dne 26. 6. 2007, jeho obhájci dne 25. 6. 2007 a Okresnímu státnímu zastupitelství Plzeň–město dne 22. 6. 2007.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný, prostřednictvím svého obhájce Mgr. M. V. dovolání, které bylo doručeno Okresnímu soudu Plzeň–město dne 9. 7. 2007.
Obviněný svým dovoláním napadl zamítavý výrok citovaného rozsudku odvolacího soudu. Ohledně dovolacího důvodu uvedl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, přičemž odkázal na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Naplnění uvedeného dovolacího důvodu odůvodňuje obviněný následujícími tvrzeními:
a) Napadené rozhodnutí vychází z procesně nepoužitelných důkazů, a to výpovědí utajovaných svědků. Tuto námitku obviněný dále rozvedl konstatováním, že ho soudy uznaly vinným převážně na podkladě svědectví utajovaných svědků, přičemž však nebyly splněny podmínky stanovené v §55 odst. 2 tr. ř. pro utajení jejich totožnosti, neboť jim nehrozilo žádné nebezpečí. Dále uvedl, že vzhledem k obsahu výpovědí nemohlo mít utajení jejich totožnosti účinky, neboť jejich identita byla na základě těchto výpovědí zjistitelná. K tomu obviněný dodal, že aplikace citovaného zákonného ustanovení je dále vyloučena skutečností, že jsou svědci stále ve výkonu trestu odnětí svobody, neboť jde o případ, kdy je ochrana svědka zajištěna jiným způsobem, než utajením jeho identity. Obviněný proto k této námitce uzavřel, že svědci byli vyslechnuti v rozporu se zákonem a jde tedy o procesně nepoužitelný důkaz, kterým bylo navíc zkráceno jeho právo na obhajobu.
b) Skutkové závěry byly učiněny v rozporu s provedenými důkazy. K této námitce obviněný dále uvedl ohledně svědků B., G., B.–M., J. N., M. N., K. a S., že nesouhlasí s hodnocením jejich výpovědí nalézacím soudem, který je označil za věrohodné. K tomu dodal, že žádný svědek neviděl předání alkoholu mezi ním a odsouzeným K. Stejný závěr pak podle obviněného platí ohledně tvrzení, že alkohol měl být předáván přes svědka T., neboť předání alkoholu mezi obviněným a svědkem T. opět nikdo neviděl. Ani svědek B. či svědek G. žádné předání alkoholu neviděl. Podle mínění obviněného proto existují důvodné pochybnosti o tom, že by alkohol donášel a proto měl být obžaloby v této části zproštěn.
V další části obviněný připustil, že v jeho skříňce byl nalezen mobilní telefon. Nebylo však s jistotou prokázáno, že by jej nabídl svědku K. k prodeji. Obviněný rovněž zpochybnil závěr soudů, že pokud by k nabídce prodeje telefonu nedošlo, nikdo z vězňů by neměl možnost se dozvědět o tom, že je telefon ukryt ve skříňce obviněného.
K otázce zřízení P. O. Boxu obviněný uvedl, že samotné zřízení schránky podle názoru obviněného nedosahuje intenzity spáchání trestného činu. Dodal, že z rozsudku nalézacího soudu není zřejmé, zda zřízením schránky a vyzvednutím zásilek se měl dopustit trestného činu podle §187 tr. zák., neboť obsah první zásilky, resp. přítomnost drog v ní, nebyla prokázána. Druhá zásilka sice drogy obsahovala, ale obviněný je do věznice nedonesl, ale dobrovolně předal policii.
Obviněný dále uvedl, že nebylo prokázáno, že by věděl o tom, že druhá zásilka obsahuje drogy. Tuto skutečnost potvrzuje i samotné jednání obviněného, který zásilku vydal policii. Uvedenému závěru dále svědčí i výpověď svědka B.–M., který v přípravném řízení uvedl, že obviněný K. donesl obsah balíku, avšak nikoliv deodorant. Poté, co se K. dozvěděl od svého bratra, že jsou drogy uloženy v deodorantu, měl požádat obviněného, aby mu donesl i deodorant.
Podle názoru obviněného nelze vyloučit, že byl zneužit svědkem K., neboť ten jej přesvědčil, aby si pořídil schránku, přičemž však obviněný nevěděl, že tato schránka bude sloužit jako „kanál“ pro přísun drog. K otázce zneužití jeho důvěry obviněný odkázal na závěry znalce psychologa, který uvedl, že má obviněný celkově nižší sociální inteligenci a ve složitějších případech nižší prozíravost, a že se jeho osobnost vyznačuje vysokou tendencí k dobrodružnosti a lehkovážnosti a sklonem k podlehnutí a přizpůsobení se dominantnímu jedinci.
V další části se obviněný ohradil proti závěru krajského soudu, že obhajoba považuje za prokázané, že v první zásilce byly drogy. K otázce stanovení druhu a množství drog obviněný uvedl, že v této části je odůvodnění rozhodnutí nalézacího soudu nejméně podrobné a přesvědčivé. Není z něj totiž zřejmé, zda mají drogy pocházet ze zásilek z poštovní schránky či z jiných zdrojů. Za situace, kdy nebylo prokázáno, že drogy pocházejí ze zásilek, je třeba přijmout závěr, že pocházejí odjinud. Existují rovněž pochybnosti o tom, kde by si obviněný drogy opatřil, zejména 30 g heroinu.
K výroku o vině rozsudku nalézacího soudu obviněný uvedl, že není správný. Nelze totiž odsoudit obviněného za trestný čin podle §187 tr. zák., není–li zjištěno množství marihuany. Stejný závěr platí i ohledně nezjištěného množství či druhu léků.
V další částí svého dovolání obviněný opětovně zpochybnil výpověď svědka B.–M., která je podle jeho mínění v rozporu s objektivně zjištěnými skutečnostmi. Z poštovní schránky mohl obviněný donést pouze jednu zásilku, tedy nikoliv pravidelně. Obviněný znovu zpochybnil rovněž výpověď svědka J. N. když uvedl, že je naprosto nepravděpodobné, že by svědek viděl předání drog způsobem, jaký uvedl ve své výpovědi. Vzhledem k tomu, že ani další svědkové k předání drog nic podstatného neuvedli (svědek M. N. se o všem dozvěděl až z novin a svědek P. B. z odposlechu), neměly takové důkazy postačovat k odsouzení obviněného. Obviněný sám nebyl nikdy s drogou přistižen, nebylo prokázáno, že by si ji opatřoval a ani u odsouzených nebyla její přítomnost zjištěna. Tedy ani donáška drog do věznice obviněným nebyla prokázána, a to ani výpovědí svědka G. nebo svědkyně Š.
c) Soudy pochybily, když neprovedly některé obviněným navržené důkazy. K této námitce obviněný uvedl, že považuje za důvodné doplnit dokazování zprávou věznice ohledně signalizace otevření katru, resp. dotazem na Vězeňskou službu České republiky ohledně pravidel otevírání katru. Dále by měl soud vzít v úvahu nařízení týkající se styku dozorců s vězni a nařízení týkající se zamykání cel a pohybu vězňů. Obviněný dodal, že dokazování by mělo být doplněno rovněž novinovými články, které se týkají případu.
d) Jednání obviněného bylo nesprávně právně kvalifikováno. K této námitce obviněný uvedl, že samotné pronesení mobilního telefonu bez toho, že by došlo k nabídce jeho prodeje, nelze považovat za spáchání trestného činu.
Dále uvedl, že krajský soud učinil závěr o spáchání trestného činu pouze na podkladě toho, že obviněný zřídil poštovní schránku za účelem umožnění neoprávněného poštovního kontaktu a předávání věcí odsouzeným a pokud jim zároveň pronášel alkohol a nikoliv neškodné léky, musel být zároveň srozuměn s tím, že v zásilkách mohou být i omamné látky. Podle názoru obviněného dospěl krajský soud k závěru o spáchání trestného činu i za situace, kdy obviněný nevěděl, že zásilky obsahují omamné látky a v důsledku toho nemohl být ani srozuměn opatřením nebo distribucí omamných látek. Pokud jde o úvahy krajského soudu, že pokud obviněný nosil do věznice rovněž drogy získané jinak než z P. O. Boxu a musel proto i ve vztahu k zásilkám z P. O. Boxu jednat minimálně v eventuálním úmyslu, uvedl obviněný, že jde o dvě rozdílná jednání, která naznačenou souvislost nemají.
Pokud jde o okamžik dokonání trestného činu podle §187 tr. zák. uvedl obviněný, že nesouhlasí se závěrem, že k němu došlo již okamžikem dojití zásilky s drogami do poštovní schránky. Trestný čin je dokonán teprve převzetím zásilky a nakládáním s ní. Pokud tedy obviněný nezjistí, že zásilka přišla a s vědomím toho, že jsou v ní drogy tuto nevyzvedne a ponechá si ji, nepáchá uvedený trestný čin. Pokud jde o znak většího rozsahu podle §187 odst. 2 písm. a) tr. zák. uvedl obviněný, že sice postačí krytí většího rozsahu nevědomou nedbalostí, avšak pouze za předpokladu, že samotná donáška je v každém jednotlivém případě kryta úmyslem. Závěrem obviněný k této námitce zopakoval, že podle §187 tr. zák. nelze odsuzovat za nezjištěné množství marihuany či léků.
e) Trest uložený obviněnému je v rozporu s účelem trestu. K tomu obviněný uvedl, že s ohledem na obsah znaleckého posudku, stejně jako s ohledem na další provedené důkazy, mu měl být trest podmíněně odložen. Tento závěr rovněž opřel o odkaz na obsah znaleckého posudku, ze kterého vyplývá, že u něj došlo k pozitivnímu posunu ve vztahu k chápání životních hodnot, když od spáchání trestného činu vede řádný život a pracuje a rovněž k podstatnému snížení nebezpečí páchání trestné činnosti. V této souvislosti obviněný uvedl, že by měla být přijata opatření směřující ke zlepšení kontrolních opatření v rámci vězeňského systému a měl by se rovněž zlepšit výběr dozorců. Dodal, že k ochraně společnosti a k jeho resocializaci není třeba ukládat nepodmíněný trest.
Vzhledem k uvedenému navrhl obviněný závěrem svého dovolání, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu nalézacího, a aby přikázal odvolacímu soudu (obviněný má zřejmě na mysli soudu nalézacímu), aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K dovolání obviněného se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten uvedl, že je dovolání obviněného podáváno s odkazem na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak podstatná část jím uvedených námitek směřuje ve skutečnosti pouze proti učiněným skutkovým zjištěním, popř. vadám procesního charakteru, které však neodpovídají žádnému dovolacímu důvodu uvedenému v §265b tr. ř.
Uplatněnému dovolacímu důvodu odpovídají toliko námitky, že:
a) po subjektivní stránce nenaplnil znaky skutkové podstaty trestného činu podle §187 tr. zák., a to ani ve formě tzv. nepřímého úmyslu,
b) uvedený trestný čin lze spáchat toliko formou tzv. úmyslu přímého, což v daném případě nebylo splněno,
c) závěr soudu, že pokud dovolatel dodával odsouzenému K. drogy, musel být též srozuměn s tím, že pokud pro tomuto odsouzenému určené zásilky zřídí P. O. Box, mohou tudy přicházet odsouzenému K. i drogy, je nesprávný,
d) je nesprávný závěr soudu, že skutek byl dokonán již doručením zásilky s drogou do P. O. Boxu,
e) jej nelze uznat vinným trestným činem podle §187 tr. zák. za nezjištěné množství marihuany či léků, resp. bez bližší specifikace léků.
Uvedené námitky označil státní zástupce za zjevně neopodstatněné. Pokud jde o námitky uvedené ad a), b), c) uvedl státní zástupce, že není správný názor, že by trestný čin podle §187 tr. zák. byl možný spáchat pouze formou tzv. přímého úmyslu. Dále uvedl, že pokud obviněný zřídil P. O. Box, na který bylo možno posílat zásilky, jež neprocházely kontrolou, musel si být vědom, že tyto zásilky mohou obsahovat též zboží, které by řádnou kontrolou nemohlo být propuštěno, a to včetně drog. Nespoléhal–li se obviněný na žádnou okolnost, která by mohla zabránit přítomnosti drog v zásilkách, byl s eventuální dodávkou drog srozuměn. Za této situace spáchal trestný čin podle §187 tr. zák. v tzv. nepřímém úmyslu. Pokud jde o námitku uvedenou ad d) vyslovil státní zástupce souhlas s názorem odvolacího soudu, neboť již okamžikem doručení zásilky do P. O. Boxu se zásilka dostala do výlučné dispozice vlastníka P. O. Boxu. Pokud jde o námitku uvedenou ad e), uvedl konečně státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, že dovolatel zcela pomíjí, že uvedené nespecifikované množství marihuany doplňuje údaje o opatření dalších drog, které jsou specifické co do množství a druhu látky. Pokud jde o opatření léků, naplňuje jednání obviněného znaky trestných činů podle §158 odst. 1 písm. a) tr. zák. a podle §171 odst. 1 písm. e) tr. zák., jimiž byl obviněný uznán vinným v jednočinném souběhu s trestným činem podle §187 tr. zák.
Závěrem státní zástupce k dovolání obviněného dodal, že ani námitce týkající se uložení nepodmíněného trestu nelze přisvědčit.
Vzhledem k uvedenému navrhl státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. obviněným podané dovolání odmítl jako zjevně neopodstatněné, a toto rozhodnutí učinil v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud České republiky hodlal učinit jiné rozhodnutí, než specifikované v §265r odst. 1 písm. a), b) tr. ř., vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací
(§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání obviněného přípustné je [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Obviněný ve svém dovolání označuje jako dovolací důvod skutečnosti uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K tomuto je třeba v obecné rovině uvést následující:
Podle citovaného ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z uvedeného plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotně právní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení §265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.
Pokud jde o první okruh námitek obviněného, že totiž napadené rozhodnutí odvolacího soudu vychází z procesně nepoužitelných důkazů, a to z výpovědí utajovaných svědků, je možné říci, že obviněný namítá nesprávnou aplikaci procesních norem (zejména §55 odst. 2 tr. ř.), tedy nikoliv norem hmotného práva, jak má na mysli obviněným zvolený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jde proto o námitky, které obsahově tento dovolací důvod nenaplňují, přičemž nenaplňují ani jiný zákonný dovolací důvod uvedený v §265b tr. ř. Nejvyšší soud se proto těmito námitkami nemohl dále věcně zabývat.
Stejně je tomu v případě druhého okruhu námitek obviněného týkajících se hodnocení výpovědí svědků B., G., B.–M., J. N., M. N., K., S. a T. Obviněný nejen, že namítá vadnou aplikaci procesních ustanovení (§2 odst. 6 tr. ř.), ale prostřednictvím této námitky navíc zpochybňuje rovněž skutková zjištění učiněná soudy v dovolání předcházejícímu řízení. Jak již bylo řečeno výše v rámci obecné úvahy o dovolacím důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nenaplňuje ani takový druh námitek žádný zákonný dovolací důvod uvedený v §265b tr. ř.
Namítá–li obviněný v další části svého dovolání, že soudy pochybily, když neprovedly některé jím navržené důkazy, pak je možno říci, že i touto námitkou obviněný brojí toliko proti rozsahu provedeného dokazování, a jde proto o námitku rovněž stojící mimo jakýkoliv zákonný dovolací důvod uvedený v §265b tr. ř. Nejvyšší soud se proto ani touto námitkou nemohl dále věcně zabývat.
Pokud obviněný dále namítá, že mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v rozporu s účelem trestu (§23 tr. zák.), a že mu měl být uložen toliko trest odnětí svobody s podmíněným odkladem jeho výkonu, resp. pokud obviněný naznačuje, že jemu uložený trest je nepřiměřený, je možno v obecné rovině říci, že k nápravě vad týkajících se výroku o trestu slouží v dovolacím řízení především dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Tento dovolací důvod je dán, pokud byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
Prostřednictvím citovaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., avšak ani prostřednictvím žádného jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř., není možno namítat přiměřenost či nepřiměřenost uloženého trestu, zejména s ohledem na kritéria uvedená v §31 až §34 tr. zák., jakož i s ohledem na §23 tr. zák. (srov. č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Z tohoto pohledu není možno v rámci dovolacího řízení namítat nic ani proti tomu, že soud neuloží obžalovanému tzv. podmíněný trest odnětí svobody, resp. tzv. podmíněný trest odnětí svobody s dohledem, umožňují–li okolnosti případu podmíněný trest uložit (podmíněně odložit výkon trestu odnětí svobody podle §58 odst. 1 tr. zák., §60a odst. 1 tr. zák.), ale uloží mu tzv. nepodmíněný trest odnětí svobody. Ze stejného důvodu nelze namítat ani chybnou aplikaci §39 odst. 2 tr. zák. Vzhledem k uvedenému nebylo možno přisvědčit ani této námitce obviněného.
Namítá–li dále obviněný ve svém dovolání, že v jeho skříňce sice byl nalezen mobilní telefon, ale nebylo s jistotou prokázáno, že by jej nabídl svědku K. k prodeji, pak je možno říci, že touto námitkou obviněný fakticky brojí proti skutkovým závěrům nalézacího soudu. V tzv. skutkové větě rozsudku jmenovaného soudu totiž je uvedeno, že obviněný pronesl do Věznice P. mobilní telefon tov. zn. Alcatel s baterií bez SIM karty a nabídl jej odsouzenému M. K. za částku 5 000 Kč, avšak ten jej odmítl. I v tomto případě tedy jde o námitku, která obsahově nenaplňuje žádný zákonný dovolací důvod podle §265b odst. 1 tr. ř.
Stejné závěry je možno učinit i ohledně obviněným zpochybňovaného závěru, že pro odsouzeného K. obstaral 30 g heroinu.
Pokud obviněný dále ohledně jednání spočívajícího ve zřízení P. O. Boxu uvedl, že toto jednání nedosahuje intenzity trestného činu (obviněný zřejmě míní trestný čin podle §187 tr. zák.), přičemž z rozsudku nalézacího soudu není patrno, zda měl trestný čin podle §187 tr. zák. spáchat již tímto jednáním (tj. zřízením P. O. Boxu) nebo až vyzvednutím první zásilky, u níž nebyla prokázána existence drog, popř. vyzvednutím druhé zásilky, kterou však předal policii, přičemž nevěděl, že tato zásilka obsahuje drogy, je možno říci, že naprosto shodné námitky uvedl obviněný již v rámci odvolacího řízení. Odvolací soud se jimi přitom podrobně zabýval (srov. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu na str. 11–13).
V této souvislosti je třeba předně připomenout, že jednání obviněného popsané pod bodem 2) tzv. skutkové věty rozsudku nalézacího soudu, kterého se týkají shora popsané námitky, bylo soudy v předchozím řízení kvalifikováno jako pokračující trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a) tr. zák., pokračující trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. e) tr. zák. a konečně též jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák.
Dále je možno připomenout, že trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabízí, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed.
Pokud jde o jednání popsané pod bodem 2) tzv. skutkové věty rozsudku nalézacího soudu je možno říci, že je zde rozlišováno jednak jednání spočívající ve zřízení poštovní schránky obviněným na objednávku odsouzeného M. K., a to za účelem přijímání poštovních zásilek pro jmenovaného odsouzeného, přijetí minimálně dvou zásilek, z nichž druhá obsahovala různá balení léků a rovněž 3,17 g čisté báze metamfetaminu, a dále jednání spočívající v pronesení do věznice heroinu, metamfetaminu, marihuany a léků, a to nejméně ve dvou případech heroin o celkové hmotnosti nejméně 30 g a dále nejméně ve dvou případech metamfetamin (pervitin) o celkové hmotnosti nejméně 10 g a nejméně ve dvou případech nezjištěné množství marihuany a léků.
S obviněným lze souhlasit potud, že popis jednání uvedeného pod bodem 2) tzv. skutkové věty rozsudku nalézacího soudu není zcela přesný a srozumitelný. Nicméně z něj vyplývá (jako z celku) v tzv. skutkové větě rozsudku nalézacího soudu dostatečně popsaný závěr, že obviněný cíleně pronesl pro odsouzeného K. do Věznice P. přinejmenším shora popsané množství heroinu, metamfetaminu a nezjištěné množství marihuany a léků, tedy pro jiného neoprávněně opatřil omamnou a psychotropní látku. Lze tedy bez dalšího učinit závěr, že obviněný naplnil nejen znaky tzv. základní skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák., ale s ohledem na takto pronesené množství heroinu a metamfetaminu též znak tzv. kvalifikované skutkové podstaty uvedený v §187 odst. 2 písm. a) tr. zák. vyjádřený slovy „ve větším rozsahu“. Právní závěry nalézacího a odvolacího soudu jsou proto v tomto směru správné a námitka obviněného zjevně neopodstatněnou.
Dále lze dodat, že jelikož v daném případě nelze dospět k závěru, že by jednání popsané pod bodem 2) tzv. skutkové věty rozsudku nalézacího soudu jako celek neodpovídalo všem znakům skutkové podstaty trestného činu podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., nelze dovozovat ani existenci rozporu mezi skutkovými zjištěními a jejich právním posouzením, jak má namysli §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Pokud jde o první části jednání popsaného pod bodem 2) tzv. skutkové věty rozsudku nalézacího soudu, které spočívá ve zřízení poštovní schránky na objednávku odsouzeného K., a to za účelem přijímání poštovních zásilek pro jmenovaného odsouzeného, přijetí minimálně dvou zásilek, z nichž druhá obsahovala různá balení léků a rovněž 3,17 g čisté báze metamfetaminu, je možno říci, že jeho posouzení z pohledu naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. nemá s ohledem na závěry učiněné v předchozích odstavcích zásadní význam. Jinými slovy, obviněný by svým jednáním naplnil znaky skutkové podstaty posledně citovaného trestného činu, i kdyby první část jednání popsaného pod bodem 2) v tzv. skutkové větě rozsudku nalézacího soudu zcela chyběla. Z tohoto pohledu nemá zásadního významu otázka, zda obviněný věděl (či mohl vědět), že obsahem zásilek, jejichž doručování odsouzenému K. obviněný umožnil zřízením P. O. Boxu, mohou být i drogy, resp. zda byl s tím srozuměn, jakož i související otázky dokonání trestného činu podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. a možnost jeho spáchání v úmyslu nepřímém, jak o nich píše obviněný v dovolání a zpochybňuje tak právní názory soudů prvního a druhého stupně.
Namítá–li dále obviněný, že z rozsudku nalézacího soudu není zřejmé, zda mají drogy pocházet ze zásilek z poštovní schránky či z jiných zdrojů, je možno říci, že z tzv. skutkové věty a dále z odůvodnění rozhodnutí nalézacího i odvolacího soudu vyplývá, že shora uvedené množství heroinu, metamfetaminu a nezjištěné množství marihuany a léků nepochází ze zásilek, které byly zasílány do obviněným zřízeného P. O. Boxu, ale z jiných zdrojů. Tato otázka nicméně také není rozhodující pro posouzení, zda jednání obviněného, které je popsané pod bodem 2) tzv. skutkové věty rozsudku nalézacího soudu, naplňuje všechny znaky skutkové podstaty trestného činu podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., neboť bez ohledu na způsob, jakým uvedené látky odsouzenému K. obstaral, dopustil se svým jednáním, jak již bylo podrobněji vysvětleno výše, uvedeného trestného činu.
Podobně pak není významná pro právní hodnocení skutku ani námitka, že nebylo zjištěno množství obstarané marihuany, popř. množství či druhy léků. I v tomto případě by k trestnosti jednání obviněného popsaného pod bodem 2) tzv. skutkové věty rozsudku nalézacího soudu postačilo, že obviněný pro odsouzeného K. obstaral heroin o celkové hmotnosti nejméně 30 g a dále metamfetamin (pervitin) o celkové hmotnosti nejméně 10 g. Na tomto závěru nemůže změnit nic ani skutečnost, že množství obviněným obstarané marihuany a množství a druh obstaraných léků nebyl v rámci trestního řízení zjištěno.
S ohledem na skutečnost, že obviněný T. F. jiné než popsané námitky ve svém dovolání neuvedl a vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem k porušení zákona ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nedošlo. Dovolání obviněného T. F. proto pro jeho zjevnou neopodstatněnost podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, a to v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 21. ledna 2008
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch