ECLI:CZ:NS:2008:11.TDO.1204.2007.1
sp. zn. 11 Tdo 1204/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 21. ledna 2008 dovolání podané obviněným M. K. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 9. 2004, sp. zn. 9 To 75/2004, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 16 T 29/2003, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. K. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. 5. 2004, sp. zn. 16 T 29/2003, byl M. K. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák. (ve znění účinném od 1. 1. 2002), za který byl podle §250 odst. 4 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v délce trvání sedmi let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b), odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozenému J. H. částku 6 140 912 Kč s 2 % úrokem z prodlení jdoucím ode dne 16. 11. 2003 do zaplacení, přičemž podle §229 odst. 2 tr. ř. se poškozený se zbytkem uplatněného a nepřiznaného nároku na náhradu škody odkazuje na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích podal obviněný M. K. odvolání, na jehož podkladě rozhodl Vrchní soud v Praze, jako soud odvolací, rozsudkem ze dne 22. 9. 2004, sp. zn. 9 To 75/2004, tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), e), f) tr. ř. zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného uznal vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák. (ve znění účinném od 1. 1. 2002), za který jej podle §250 odst. 4 tr. zák. odsoudil k trestu odnětí svobody v délce trvání šesti let, pro jehož výkon obviněného podle §39a odst. 3 tr. zák. zařadil do věznice s dozorem. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozenému J. H. částku ve výši 6 140 912 Kč s 2 % úrokem z prodlení od 16. 11. 2003. Citovaný rozsudek Vrchního soudu v Praze byl doručen mimo jiné obviněnému M. K. dne 12. 6. 2007, jeho obhájci dne 9. 11. 2004 a Krajskému státnímu zastupitelství v Českých Budějovicích dne 4. 11. 2004.
Podle skutkových zjištění Vrchního soudu v Praze se obviněný shora uvedené trestné činnosti dopustil tím, že v době od počátku února 1999 do 8. 5. 1999 ve S., okr. Č. K. a na jiných místech České republiky pod smyšlenými záminkami v deseti případech postupně vylákal společně s již odsouzenou D. K. od rakouského státního občana J. H., se kterým se D. K. seznámila počátkem roku 1999 při provozování prostituce, peněžní prostředky, kdy dne 14. 2. 1999 od poškozeného získali 49 000 ATS na vyplacení D. K. z provozování prostituce, dne 24. 2. 1999 částku 160 000 ATS na zakoupení bytu ve V., dne 28. 2. 1999 částku 90 000 ATS na zakoupení bytového zařízení, dne 2. 3. 1999 částku 20 000 ATS na obstarání dokladů pro D. K., dne 5. 3. 1999 částku 400 000 ATS na složení kauce za nahrazení zajištění D. K., dne 14. 3. 1999 částku 200 000 ATS na podnikání obžalovaného, přesně nezjištěného ode dne 30. 3. 1999 do 1. 4. 1999 částku 200 000 ATS na podnikání D. K., dne 2. 4. 1999 částku 400 000 ATS na zakoupení hotelu, dne 9. 4. 1999 částku 600 000 ATS na úplatu pro mafii a dne 8. 5. 1999 částku 100 000 ATS na zaplacení poplatků souvisejících s provozem hotelu a takto získané finanční prostředky z podstatné části použil pro vlastní potřebu, nikdy nebyly použity na účel, pro který byly poškozeným poskytnuty; ve spolupachatelství s odsouzenou D. K. od poškozeného tak obžalovaný vylákal celkem 2 219 000 ATS, což v přepočtu podle platného kursu v ten který den představuje částku 6 127 664 Kč. Dne 28. 2. 1999 dále obžalovaný od poškozeného přijal autorádio za 4 800 ATS (podle platného kursu v hodnotě 13 248 Kč), a to jako odměnu za údajné obstarání bytu a služby jím údajně vykonávané pro odsouzenou a celkem tak uvedeným jednáním poškozenému způsobil škodu ve výši 6 140 912 Kč.
Proti citovanému rozsudku Vrchního soudu v Praze podal obviněný, prostřednictvím zvolené obhájkyně JUDr. H. T. dovolání, které bylo doručeno Krajskému soudu v Českých Budějovicích dne 6. 8. 2007. Obviněný svým dovoláním napadl výrokovou část citovaného rozsudku odvolacího soudu. Ohledně dovolacího důvodu odkázal na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Naplnění uvedeného dovolacího důvodu odůvodnil obviněný konstatováním, že předně nelze považovat za věrohodnou výpověď svědkyně D. K., neboť z její strany jde o snahu označit obviněného za iniciátora trestné činnosti a zmírnit tím svoji vlastní vinu. K tomu obviněný uvedl, že je zcela nelogické, aby mu svědkyně K. zcela nezištně zprostředkovala jednání s poškozeným J. H., neboť k tomu neměla žádný důvod. Na tuto skutečnost se však soudy nezaměřily. Z celého dokazování naproti tomu vyplývá, že iniciátorkou trestné činnosti byla právě svědkyně K., která také inkasovala většinu peněz od poškozeného.
V další části svého dovolání obviněný vyjádřil nesouhlas se závěry soudů v tom smyslu, že by poškozený H. byl věrohodnou osobou. K tomu uvedl, že jednání poškozeného, který předal zcela neznámé osobě své celoživotní úspory, je nenormální a nelogické. Tyto finanční prostředky přitom předával vždy svědkyni K. a nikoliv obviněnému. Obviněný rovněž nikdy se svědkyní K. nic nevymýšlel, žádné jednání neinicioval a od svědkyně žádné finanční prostředky nepřevzal.
Obviněný dále vyjádřil svůj nesouhlas se závěrem, že by byl nemajetnou osobou. Uvedl, že prokázal původ svých finančních prostředků. Dále uvedl, že se vrátil do České republiky ačkoliv věděl, že zde bude za své předchozí jednání potrestán. Rovněž namítl, že soudy dostatečně nezohlednily jeho částečné doznání. K tomu dodal, že se snaží žít řádným životem, má v úmyslu začít nový život, a proto mu velmi záleží na tom, aby byly zváženy i důkazy svědčící v jeho prospěch a nikoliv pouze důkazy prokazující jeho vinu. Dále uvedl, že již v přípravném řízení bylo z jeho strany navrhováno provedení důkazů, které však nebyly soudem provedeny.
Závěrem svého dovolání obviněný uvedl, že tzv. skutková věta rozsudku nalézací i odvolacího soudu neobsahuje úplný popis skutečností rozhodných pro naplnění všech znaků skutkové podstaty trestného činu podvodu a došlo tedy k porušení ustanovení §120 odst. 3 tr. ř., přičemž z odůvodnění uvedených rozhodnutí nevyplývá, jak soudy provedené důkazy vzájemně hodnotily. S ohledem na shora popsané skutečnosti uvedl dále obviněný, že jeho jednání mělo být posouzeno toliko jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 3 tr. zák.
Vzhledem k uvedenému obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 9. 2004, jakož i další rozhodnutí na uvedený rozsudek obsahově navazující, a věc buď přikázal Vrchnímu soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí nebo aby sám rozhodl.
K dovolání obviněného se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten po shrnutí obsahu obviněným podaného dovolání a shrnutí podstatné části v řízení provedeného dokazování konstatoval, že v daném případě obviněný společně s D. K. uvedl v omyl poškozeného J. H. tím, že mu přislíbili, že se za ním D. K. přestěhuje do Rakouska a stane se jeho manželkou, přičemž oba od počátku věděli, že taková situace nenastane a dále poškozenému lživě uváděli různé smyšlené důvody, pro které po něm požadovali vyplacení částek, které jsou podrobně popsány v tzv. skutkové větě rozsudku odvolacího soudu s tím, že po jejich vyplacení bude možno realizovat odstěhování D. K. do Rakouska. Za tohoto skutkového stavu byly podle mínění státního zástupce naplněny všechny zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák.
Pokud jde o dokazování uvedl státní zástupce, že bylo provedeno v souladu s §2 odst. 5 tr. ř., přičemž takto opatřené důkazy byly soudem hodnoceny v souladu s §2 odst. 6 tr. ř.
Pokud jde o posouzení námitek z pohledu naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvedl státní zástupce, že všechny obviněným uvedené námitky stojí mimo zvolený dovolací důvod, jakož i mimo jiné zákonné dovolací důvody uvedené v trestním řádu.
Vzhledem k uvedenému navrhl závěrem státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, aby Nejvyšší soud České republiky odmítl obviněným podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Zároveň navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky uvedené rozhodnutí učinil v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací
(§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání obviněného přípustné je [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Obviněný ve svém dovolání označuje jako dovolací důvod skutečnosti uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K tomuto je třeba v obecné rovině uvést následující:
Podle citovaného ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z uvedeného plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotně právní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení §265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.
Tak je tomu v těch částech dovolání obviněného, ve kterých se zaměřil na rozsah dokazování (námitka, že v řízení nebyly provedeny jím navržené důkazy), způsob hodnocení provedených důkazů soudy (námitky týkající se věrohodnosti svědkyně K. a poškozeného H.) a na závěry soudů ohledně okolností významných pro posouzení naplnění znaků trestného činu (tvrzení obviněného, že se svědkyní K. nic nevymýšlel, žádné jednání neinicioval a od svědkyně žádné finanční prostředky nepřevzal). Je však třeba mít na paměti, že takové závěry jsou závěry skutkovými, které teprve tvoří podklad pro hmotně právní posouzení skutku z hlediska naplnění znaků skutkové podstaty v konkrétním případě v úvahu přicházejícího trestného činu. Odvozuje–li přitom obviněný nesprávnost právního posouzení skutku nebo jiného hmotně právního posouzení pouze od jím deklarovaného jiného skutkového stavu, než k jakému dospěly soudy v dovolání předcházejícím řízení, pak jeho dovolání v této části nespadá pod žádný zákonný dovolací důvod.
V této souvislosti je třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.) a obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.).
Pokud jde o tu část dovolání obviněného, ve které uvádí, že se vrátil do České republiky ačkoliv věděl, že zde bude za své předchozí jednání potrestán, že soudy dostatečně nezohlednily jeho částečné doznání, popř. že má v úmyslu začít nový život, je možno říci, že ani tyto námitky obviněným zvolený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplňují. Obviněný zřejmě naznačuje, že mu byl uložen nepřiměřeně přísný trest. Na tomto místě je možno připomenout, že tuto okolnost nelze v dovolání namítat prostřednictvím žádného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. (srov. č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
Pokud dále obviněný obecně tvrdí, že skutková věta rozsudku odvolacího soudu neobsahuje úplný popis skutečností rozhodných pro naplnění všech znaků skutkové podstaty trestného činu podvodu, přičemž jeho jednání mělo být posouzeno toliko jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 3 tr. zák., pak je možno říci, že obviněný neuvádí žádné konkrétní okolnosti, o které svůj závěr opírá.
Za této situace lze pouze v obecné rovině konstatovat, že posuzovaný skutek, tak jak byl popsán v tzv. skutkové větě rozsudku odvolacího soudu a dále rozveden v příslušných částech odůvodnění rozsudku nalézacího soudu (srov. zejména odůvodnění rozsudku nalézacího soudu na str. 14 a 15), se kterým se odvolací soud v podstatě ztotožnil (srov. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu na str. 5), byť pro jiné nedostatky rozsudek nalézacího soudu zrušil a ve věci znovu sám rozhodl, naplňuje zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák. Pokud jde o výši způsobené škody, dospěl odvolací soud ke skutkovému závěru, že se obviněný podílel na způsobení škody v celkové výši 6 142 192 Kč, což odpovídá kvalifikované skutkové podstatě trestného činu podvodu uvedené v §250 odst. 4 tr. zák. Uvedenou obecnou námitku obviněného proto Nejvyšší soud shledal zjevně neopodstatněnou.
Pokud jde o námitku obviněného týkající se obsahu odůvodnění rozsudku nalézacího a odvolacího soudu, pak je možno říci, že tato námitka rovněž obsahově nenaplňuje zvolený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť obviněný namítá vadnou aplikaci procesního ustanovení (§125 odst. 1 tr. ř.) a nikoliv ustanovení hmotně právního, jak má namysli právě §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uvedená námitka však nenaplňuje ani žádný jiný zákonný dovolací důvod podle §265b odst. 1 tr. ř. a Nejvyšší soud se jí proto nemohl dále věcně zabývat.
S ohledem na skutečnost, že obviněný M. K. jiné než popsané námitky ve svém dovolání neuvedl a vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem k porušení zákona ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nedošlo. Dovolání obviněného M. K. proto pro jeho zjevnou neopodstatněnost podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, a to v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 21. ledna 2008
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch