ECLI:CZ:NS:2008:11.TDO.1374.2007.1
sp. zn. 11 Tdo 1374/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 21. ledna 2008 dovolání podané obviněnou R. P. , roz. K., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 7. 2007, sp. zn. 7 To 76/2007, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 2 T 4/2007, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné R. P. roz. K. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 6. 2007, sp. zn. 2 T 4/2007, byla obviněná R. P. roz. K., uznána vinnou trestným činem vraždy podle §219 odst. 1 tr. zák., za který byla odsouzena podle §219 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v délce trvání jedenácti roků a šesti měsíců, pro jehož výkon byla podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazena do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla dále obviněné uložena povinnost uhradit Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, krajské pobočce pro Pardubický kraj, územnímu pracovišti ve S., škodu ve výši 2 555 Kč a poškozené Y. P. škodu ve výši 277 574 Kč.
Podle skutkových zjištění Krajského soudu v Hradci Králové se obviněná R. P., roz. K. shora uvedené trestné činnosti dopustila tím, že dne 2. 1. 2007 v době kolem 8:00 hod., v místě svého trvalého bydliště, v druhém patře rodinného domu v obci N., s úmyslem usmrtit, napadla kuchyňským nožem s délkou čepele 21,5 cm svého bývalého manžela – poškozeného V. P. do oblasti krku tak, že mu způsobila bodnořezné poranění krku s přetnutím karotidy vpravo a dále nejméně po jednom řezném poranění na dlani právé ruky a hřbetu prostředníčku levé ruky, přičemž poškozený z poranění, které mu bylo způsobeno na krku, vykrvácel před příjezdem záchranné služby.
Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové podala obviněná R. P., roz. K. odvolání, na jehož podkladě rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 31. 7. 2007, sp. zn. 7 To 76/2007 tak, že podle §256 tr. ř. obviněnou podané odvolání zamítl. Toto rozhodnutí odvolacího soudu bylo doručeno mimo jiné obviněné, její obhájkyni a Krajskému státnímu zastupitelství v Hradci Králové všem shodně dne 20. 8. 2007.
Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podala obviněná, prostřednictvím své obhájkyně Mgr. A. B. dovolání, které bylo doručeno Krajskému soudu v Hradci Králové dne 5. 10. 2007.
Obviněná svým dovoláním napadla výrokovou část citovaného usnesení odvolacího soudu. Ohledně dovolacího důvodu odkázala na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Naplnění uvedeného dovolacího důvodu spatřuje obviněná předně v tom, že nalézací soud nesprávně vyhodnotil provedené důkazy, následně z nich vyvodil nesprávné právní závěry a vadně posoudil skutek, přičemž odvolací soud toto pochybení nenapravil.
V další části svého dovolání obviněná uvedla, že její jednání nenaplňuje znaky trestného činu vraždy podle §219 tr. zák., neboť neměla v úmyslu poškozeného usmrtit, jelikož její jednání bylo zkratkovité, afektivní a útok na poškozeného nebyl předem promyšlen. Dále uvedla, že z jejího jednání není možné vyvodit úmysl, a to ani ve formě eventuální. Rovněž vyjádřila nesouhlas se závěrem nalézacího soudu, že je obecně známo, že v horní polovině těla se nacházejí životně důležité orgány a pokud obviněná vedla dvě rány, tedy své jednání stupňovala, svědčí tato okolnost o jejím srozumění s možným následkem smrti poškozeného. Dodala, že celá řada útoků vedených proti horní polovině těla nemá za následek smrt. Ani v posuzovaném případě nemusel tento následek nutně nastat. K průběhu útoku obviněná uvedla, že druhá rána nebyla takové intenzity, aby si jí musela všimnout, a tedy subjektivně v útoku nepokračovala. Nelze rovněž s jistotou říci, zda přetětí krkavice bylo způsobeno první či druhou ranou.
Vzhledem k uvedenému konstatovala obviněná, že její jednání mělo být posouzeno pouze jako ublížení na zdraví a nikoliv jako vražda, neboť byla srozuměna pouze s poškozením zdraví poškozeného a nikoliv s jeho smrtí. Navrhla proto závěrem svého dovolání, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené usnesení odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu nalézacího, a aby ji sám uznal vinnou trestným činem ublížení na zdraví podle §222 odst. 3 tr. zák.
K dovolání obviněné se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Ta po shrnutí obsahu obviněnou podaného dovolání a předchozího řízení uvedla, že ze skutkové části výroku o vině rozsudku nalézacího soudu a z příslušné části odůvodnění vyplývají konkrétní skutková zjištění, která vyjadřují všechny zákonné znaky trestného činu vraždy. Ani námitky týkající se naplnění subjektivní stránky podle názoru státní zástupkyně nemohou obstát. Shrnula, že vzhledem k tomu, že obviněná vedla útok dvěma ranami velkým kuchyňským nožem výlučně do oblasti krku, musela si být vědoma toho, že pokud tuto oblast zasáhne, dojde ke zranění, které může mít za následek smrt poškozeného.
Vzhledem k uvedenému navrhla státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství, aby Nejvyšší soud České republiky obviněnou podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné a toto rozhodnutí učinil v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací
(§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání obviněné přípustné je [§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelkou uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Obviněná ve svém dovolání označuje jako dovolací důvod skutečnosti uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K tomuto je třeba v obecné rovině uvést následující:
Podle citovaného ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z uvedeného plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotně právní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299).
Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno
i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení §265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.
Pokud jde nejprve o námitku obviněné, že nalézací soud nesprávně vyhodnotil provedené důkazy, následně z nich vyvodil nesprávné právní závěry, resp. proto nesprávně posoudil skutek, lze říci, že obviněná brojí v první řadě proti aplikaci procesních ustanovení trestního řádu nalézacím soudem (zejména ustanovení §2 odst.5, 6 tr. ř.). Jak již bylo řečeno výše, druh námitek, jimiž dovolatelka fakticky brojí proti skutkovým zjištěním učiněným soudy v dovolání předcházejícímu řízení, obsahově nenaplňuje žádný zákonný dovolací důvod podle §265b odst. 1 tr. ř.
Naproti tomu pokud obviněná v další části svého dovolání namítá, že v daném případě není možno z jejího jednání dovodit úmysl, a to ani eventuální, lze říci, že tato námitka již obviněnou zvolený dovolací důvod naplňuje, byť je částečně odůvodněna skutkovými námitkami, které neodpovídají zjištěním nalézacího soudu. Nejvyšší soud se proto uvedenou námitkou dále věcně zabýval.
Předně je možno připomenout, že trestného činu vraždy podle §219 odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo jiného úmyslně usmrtí.
Již z uvedené zákonné citace vyplývá, že k trestnosti jednání pachatele, které jinak naplňuje znaky trestného činu vraždy podle §219 odst. 1 tr. zák., je zároveň třeba existence úmyslného zavinění, jako obligatorního znaku subjektivní stránky. Závěr o tom, zda tu je zavinění, popř. o jakou formu zavinění jde, je závěrem právním (srov. č. 60/1972–IV Sb. rozh. tr.), ke kterému je možné dospět až na podkladě skutkových zjištění soudu učiněných po provedeném dokazování. Dokazování je tedy v tomto smyslu třeba zaměřit na vědomostní a volní složku psychického vztahu pachatele k jeho trestné činnosti a tyto okolnosti adekvátním způsobem vyjádřit zejména v tzv. skutkové větě rozsudku, ale též v jeho odůvodnění. Teprve po zjištění, co pachatel věděl a co chtěl, může soud učinit právní závěr o existenci a formě jeho zavinění, který následně vyjádří zejména v tzv. právní větě rozsudku.
Z tzv. skutkové věty rozsudku nalézacího soudu vyplývá, že obviněná jednala tam popsaným způsobem „s úmyslem usmrtit“. Je v ní tedy zcela jasným způsobem vyjádřen cíl jednání obviněné, tj. smrt poškozeného. V odůvodnění rozsudku nalézacího soudu jsou dále vyjádřeny úvahy, které k takovému skutkovému závěru nalézací soud vedly. Vyplývá z něj mimo jiné to, že obviněná reagovala na výzvu poškozeného (svého bývalého manžela) k opuštění jí obývaného bytu nacházejícího se v domě poškozeného tím, že na něj zaútočila velkým kuchyňským nožem s čepelí 21,5 cm dlouhou, a to dvěma ranami do oblasti krku. Jak uvedla sama obviněná, učinila tak proto, že chtěla poškozeného umlčet, přičemž krk jako místo útoku zvolila proto, že to bylo jediné obnažené místo na těle poškozeného. Zejména z těchto okolností (délky použité zbraně a četnosti ran), jakož i z intenzity útoku nalézací soud dovodil, že obviněná byla srozuměna s možným následkem svého jednání, a to se smrtí poškozeného (srov. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu na str. 7). Dokazováním bylo rovněž zjištěno, že obviněná měla v době spáchání činu zachovány jak rozpoznávací, tak i ovládací schopnosti.
K těmto závěrům dodal odvolací soud, že běžná dospělá osoba ví, že útok nožem na jakoukoliv část krku člověka může být pro něj smrtelný, neboť jde o velmi citlivou část těla, ve které jsou uloženy životně důležité orgány, zejména velké cévy a páteř. Též s ohledem na intenzitu útoku v rozmezí střední až velké intenzity konstatoval i odvolací soud, že obviněná musela být s usmrcením poškozeného přinejmenším srozuměna. K tomuto závěru pak odvolací soud dodal, že vzhledem k poranění rukou poškozeného, která svědčí o jeho obraně, stejně jako s ohledem na výrazně lepší fyzické dispozice poškozeného oproti obviněné, jakož i s ohledem na racionální chování poškozené po spáchání činu a umístění nože pod ruku poškozeného, lze zcela vyloučit i nedbalostní zabití, když provedené důkazy indikují (nikoliv však s jistotou prokazují) domněnku, že by mohlo jít o vraždu úkladnou (srov. odůvodnění usnesení odvolacího soudu na str. 2–3).
S ohledem na shora uvedené skutečnosti a popsané úvahy lze předně říci, že se soudy v dovolání předcházejícímu řízení otázkou zavinění obviněné velmi podrobně zabývaly. Dospěly přitom ke skutkovému závěru, že obviněná nejenže věděla, že svým jednáním může porušit zájem chráněný trestním zákonem (tj. v tzv. skutkové větě rozsudku nalézacího soudu popsaným útokem způsobit poškozenému smrt), ale dospěly rovněž k závěru, že obviněná byla pro případ, že k takovému porušení zájmu chráněného trestním zákonem dojde, s tímto i srozuměna. Lze tedy konstatovat, že v posuzovaném případě je dáno zavinění přinejmenším ve formě tzv. nepřímého úmyslu podle §4 písm. b) tr. zák. Námitky, kterými obviněná brojí proti závěru o existenci tzv. nepřímého úmyslu, proto Nejvyšší soud posoudil jako zjevně neopodstatněné.
S ohledem na skutečnost, že obviněná R. P., roz. K. jiné než popsané námitky ve svém dovolání neuvedla a vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem k porušení zákona ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nedošlo. Dovolání obviněné R. P., roz. K. proto pro jeho zjevnou neopodstatněnost podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, a to v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 21. ledna 2008
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch