ECLI:CZ:NS:2008:11.TDO.1409.2007.1
sp. zn. 11 Tdo 1409/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 21. ledna 2008 dovolání podané obviněným Ing. P. T. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 6. 2007, sp. zn. 6 To 217/2007, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 2 T 665/2005, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. P. T. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Lounech ze dne 24. 1. 2007, sp. zn. 2 T 665/2005, byl obviněný Ing. P. T. uznán vinným trestným činem ohrožování mravní výchovy mládeže podle §217 odst. 1 písm. a) tr. zák., za který byl podle §217 odst. 1 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v délce trvání dvanácti měsíců, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v délce trvání tří let. Podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. byl dále obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu práce s nezletilými osobami ve věku do patnácti let na dobu sedmi let.
Podle skutkových zjištění Okresního soudu v Lounech se obviněný uvedené trestné činnosti dopustil tím, že přesně nezjištěného dne v měsíci lednu 2005 v L., na P. u., v budově ZŠ, jako učitel M. Č., vyzval nezletilou, aby ho následovala do tělocvičny, zde jí přikázal, aby si svlékla svoje oblečení ze spodní části těla a oblékla si spodní kalhotky černé barvy tzv. tanga, které ji podal, požadoval, aby se podle jeho pokynů předkláněla, přitom jí sáhl na zadeček a vše si natáčel na videokameru, v následujících dnech nejméně v jednom případě ji oblečenou osahával na téže části těla během jím nařízeného doučování matematiky, poškozené vyhrožoval, že pokud to někomu řekne, že jí udělá ze života peklo, ta z obavy z obžalovaného se snažila vyhnout docházce do školy a vzhledem k tomu, že dětská lékařka neshledala somatické onemocnění, doporučila vyšetření psychologem a následně se nezletilá svěřila matce.
Proti citovanému rozsudku Okresního soudu v Lounech podal obviněný odvolání, na jehož podkladě rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 7. 6. 2007, sp. zn. 6 To 217/2007 tak, že podle §256 tr. ř. obviněným podané odvolání zamítl. Toto rozhodnutí odvolacího soudu bylo doručeno mimo jiné obviněnému dne 23. 7. 2007, jeho obhájci dne 24. 7. 2007 a Okresnímu státnímu zastupitelství v Lounech dne 16. 7. 2007.
Proti citovanému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný, prostřednictvím svého obhájce JUDr. V. K. dovolání, které bylo doručeno Okresnímu soudu v Lounech dne 7. 9. 2007.
Obviněný svým dovoláním napadl výrokovou část citovaného usnesení odvolacího soudu a v návaznosti na to i výrokovou část rozsudku nalézacího soudu. Ohledně dovolacího důvodu odkázal na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [obviněný v textu svého dovolání chybně odkázal na §265 odst. 1 písm. g) tr. ř.].
Naplnění uvedeného dovolacího důvodu spatřuje obviněný v tom, že se soudy obou stupňů nevypořádaly se všemi listinnými důkazy, které svědčily v jeho prospěch. Dále uvedl, že čin, pro který je stíhán, se nikdy nestal a ani stát nemohl. Poukázal na to, že doučování poškozené započalo až v únoru 2005 a že matka poškozené uvedla celkem čtyři verze údajného natáčení poškozené na videokameru. Dále uvedl, že všechny školní přestávky trávil ve třídě s žáky, a že tato skutečnost zpochybňuje tvrzení matky poškozené. S touto okolností se však soudy nevypořádaly.
Pokud jde o hodnocení průběhu přípravného řízení odvolacím soudem uvedl obviněný, že jeho závěr o tom, že nebylo shledáno žádné pochybení, není správný, neboť proběhla domovní prohlídka bez příslušného příkazu a byly zjišťovány jen důkazy svědčící v jeho neprospěch. Obviněný dále zpochybnil dokazování prováděné v řízení před nalézacím soudem, zejména výslechy svědků. K nim dodal, že mu v rozporu s příslušným ustanovením trestního řádu nebylo umožněno dostatečně se vyjádřit k výpovědi některých svědků. Rovněž poukázal na chyby v protokolaci, které byly učiněny v jeho neprospěch, a dále konstatoval, že v protokolech nebyly zachyceny jeho slovní střety se samosoudcem. Obviněný rovněž uvedl, že jeho vztah se samosoudcem nalézacího soudu se postupně dostal do roviny konfrontační, což mohlo přispět k nesprávnému hodnocení provedených důkazů. Poukázal na to, že nemohl poškozené v průběhu trestního řízení položit žádné otázky. K výpovědi ředitele školy Mgr. D. uvedl, že je třeba zohlednit skutečnost, že jejich vztah je ryze nepřátelský. Ke znaleckému posudku PhDr. N. uvedl, že je neobjektivní, a že vychází z nepravdivého hodnocení ředitele školy Mgr. D. Obviněný v této souvislosti namítl, že mu nebylo umožněno se dodatečně vyjádřit k výpovědi znalce PhDr. N. K tomu dodal, že soud nezohlednil v rámci svého rozhodování závěry znalce Mgr. S. a neprovedl ani jeho výslech. Za situace, kdy existují rozpory ve znaleckých posudcích obou znalců, měl být zpracován posudek nový, a to ústavem.
V další části svého dovolání poukázal obviněný na nepravdivost výpovědi svědkyně K. D. ohledně chování poškozené kolem vánoc 2004. Poukázal na to, že jmenovaná svědkyně spontánně uvedla, že nemá s přítelem žádné partnerské problémy. Naznačil, že si poškozená celou věc vymyslela, aby se vnitřně vypořádala s problémy, které prožila již před vánocemi roku 2004, zřejmě ve své rodině. V této souvislosti obviněný poukázal i na to, že marně navrhoval soudu provedení výslechu poškozené.
K osobě státní zástupkyně uvedl, že ta se v rámci řízení vyjadřovala způsobem odporujícím právní etice a navrhovala důkazy s případem nesouvisející. Pokud jde o tvrzení poškozené, že se měl obviněný dopustit podobného jednání i vůči M. H., uvedl obviněný, že jde o důkaz konfabulačních tendencí poškozené. Obviněný rovněž poukázal na skutečnost, že soudy nebyla zohledněna skutečnost, že s orgány činnými v trestním řízení od počátku spolupracoval, a že v jeho bytě nebyla nalezena žádná kazeta ani žádné dívčí spodní prádlo. Dodal, že nalézací soud nevzal v potaz ani skutečnost, že poškozená neztotožnila žádnou kameru, která by mu patřila, a popsala kameru, která se podobala kameře otčíma poškozené.
Obviněný dále zpochybnil interpretaci výpovědi svědka K. ze strany nalézacího soudu a rovněž věrohodnost závěrů znalkyně MUDr. M. Pokud jde o závěry znalce MUDr. R., obviněný poukázal na to, že ten jednoznačně uvedl, že pokud by k trestnému činu, pro který je obviněný stíhán, došlo, pak by tento čin nevycházel z osobnosti obviněného, a pokud by si dívku skutečně natáčel, pak by si tento videozáznam uchoval.
Závěrem svého dovolání obviněný uvedl, že v pochybnostech má soud vždy rozhodnout ve prospěch obžalovaného, což však nebylo v jeho případě dodrženo. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené rozhodnutí odvolacího a nalézacího soudu, a aby přikázal nalézacímu soudu věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout, a to v jiném složení senátu.
K dovolání obviněného se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Ta po shrnutí obsahu obviněným podaného dovolání a předchozího řízení uvedla, že ze základních obecných hledisek je možno dovolání obviněného označit za přípustné. Dále však uvedla, že obviněným zvolený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nekoresponduje s obsahem odůvodnění jeho podání. Jeho dovolání je podle názoru státní zástupkyně podáno z jiného důvodu, než jsou důvody uvedené v ustanovení §265b tr. ř. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky obviněným podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl a toto rozhodnutí učinil v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací
(§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání obviněného přípustné je [§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejíchž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Obviněný ve svém dovolání označuje jako dovolací důvod skutečnosti uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K tomuto je třeba v obecné rovině uvést následující:
Podle citovaného ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z uvedeného plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení §265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.
Tak je tomu fakticky ve všech částech dovolání obviněného, neboť ten zpochybňuje rozsah dokazování (námitky týkající se chybějících důkazů svědčících v jeho prospěch, neprovedení jím navrhovaných důkazů), hodnocení v řízení provedených důkazů (hodnocení výpovědí svědků a znalců, resp. znaleckých posudků) a zpochybňuje rovněž z tohoto hodnocení vycházející skutkové závěry soudů učiněné v dovolání předcházejícímu řízení. Stejně je tomu i v jiných částech dovolání obviněného, ve kterých namítá vadnou aplikaci ustanovení trestního řádu, tj. aplikaci procesních norem.
Jak již bylo naznačeno, vyjadřuje obviněný v celém svém dovolání, s poukazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., toliko svoje výhrady proti způsobu provádění dokazování, hodnocení provedených důkazů a proti závěrům nalézacího soudu ohledně okolností významných pro posouzení naplnění znaků trestného činu. Je však třeba mít na paměti, že takové závěry jsou závěry skutkovými, které teprve tvoří podklad pro hmotněprávní posouzení skutku z hlediska naplnění znaků skutkové podstaty v konkrétním případě v úvahu přicházejícího trestného činu. Odvozuje–li přitom obviněný nesprávnost právního posouzení skutku nebo jiného hmotněprávního posouzení pouze od jím deklarovaného jiného skutkového stavu, než k jakému dospěly soudy v dovolání předcházejícím řízení, pak jeho dovolání nespadá pod žádný zákonný dovolací důvod.
K uvedenému lze pro úplnost dodat, že obviněný v rámci svého dovolání neuvádí žádné námitky, kterými by napadal hmotněprávní posouzení skutku či jinou aplikaci hmotněprávních norem, jak má namysli jím zvolený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jeho námitky obsahově nenaplňují ani jiný zákonný dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 tr. ř.
Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný Ing. P. T. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jeho dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle §265i odst. 3 až 5 tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 21. ledna 2008
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch