ECLI:CZ:NS:2008:11.TDO.1458.2007.1
sp. zn. 11 Tdo 1458/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 21. ledna 2008 dovolání podané obviněným M. K. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 6. 2007, sp. zn. 9 To 290/2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 1 T 292/2006, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. K. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 12. 3. 2007, sp. zn. 1 T 292/2006, byl M. K. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák., za který byl podle §221 odst. 1 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v délce trvání dvaceti měsíců, který byl podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v délce trvání čtyř let. Podle §59 odst. 2 tr. zák. bylo obviněnému dále uloženo, aby během zkušební doby podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil.
Uvedené trestné činnosti se obviněný podle zjištění Okresního soudu v Prostějově dopustil tím, že dne 3. 4. 2006 v době kolem 9:45 hod. v P., ul. K., u objektu společnosti V., s. r. o., jako řidič osobního vozidla Opel Astra, po předchozí slovní rozepři s L. V., který se držel z vnitřní strany otevřených dveří stojícího vozidla a snažil se o smírnou domluvu s obžalovaným, tento vozidlo prudce rozjel dozadu a vzápětí dopředu, přičemž L. V., který byl sražen otevřenými dveřmi u řidiče a zaklíněn pravou rukou ve vozidle, byl vozidlem několik desítek metrů vlečen, v důsledku čehož utrpěl po vláčení dolní části těla po zemi a následném pádu na zem odřeninu levého lokte a předloktí, odřeninu pravého i levého kolena na vnitřní straně levé pately, tržně zhmožděnou ránu levého kolene o délce 8 cm, a tato zranění si vyžádala lékařské ošetření s následnou dobou léčení spojenou s omezením obvyklého způsobu života velmi citelně do 18. 4. 2006, a pro další komplikace v podobě zánětu a hnisání ošetřené rány v oblasti levého kolenního kloubu do poloviny května 2006.
Proti citovanému rozsudku Okresního soudu v Prostějově podal obviněný odvolání, na jehož podkladě rozhodl Krajský soud v Brně jako soud odvolací usnesením ze dne 14. 6. 2007, sp. zn. 9 To 290/2007 tak, že obviněným podané odvolání podle §256 tr. ř. zamítl. Toto usnesení bylo doručeno mimo jiné obviněnému dne 21. 8. 2007, jeho obhájci dne 20. 8. 2007 a Okresnímu státnímu zastupitelství v Prostějově dne 15. 8. 2007.
Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. V. K. dovolání, které bylo doručeno Okresnímu soudu v Prostějově dne 24. 9. 2007.
Obviněný svým dovoláním napadl výrokovou část citovaného usnesení odvolacího soudu a v návaznosti na to i výrokovou část rozsudku nalézacího soudu. Ohledně dovolacího důvodu odkázal na §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř.
Naplnění uvedených dovolacích důvodů spatřuje obviněný v tom, že nalézací soud nepostupoval v souladu s §2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť nedostatečně zjistil skutkový stav věci a nevyhověl jeho návrhu na výslech svědka J. S. K tomu dodal, že výslech jmenovaného provedl až odvolací soud, avšak neprovedl opětovně výslech svědků L. V. a M. S. a nemohl tak posoudit věrohodnost výpovědí těchto svědků. Jelikož jsou výpovědi V. a S. na straně jedné a svědka S. na straně druhé v rozporu, měl podle názoru obviněného odvolací soud vyslechnout tyto svědky znovu. Neučinil–li tak, nebyl řádně zjištěn skutkový stav věci.
Obviněný dále ve svém dovolání uvedl, že mu nebyla dána možnost vyjádřit se před odvolacím soudem k výpovědi svědka S., zatímco státnímu zástupci takový postup umožněn byl. Dovodil proto, že bylo porušeno jeho právo na obhajobu a dále že byla porušena i rovnost stran před soudem.
Vzhledem k uvedenému navrhl obviněný závěrem svého dovolání, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně a tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Obviněný dále vyslovil souhlas ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s projednáním věci v neveřejném zasedání.
K dovolání obviněného se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Ta po shrnutí předchozího řízení a obsahu obviněným podaného dovolání uvedla, že ze základních obecných hledisek je dovolání obviněného přípustné. Vzhledem k tomu, že se však obviněný domáhá toliko odlišného hodnocení důkazů soudy obou stupňů a učiněná skutková zjištění nejsou v extrémním rozporu s právním posouzením, navrhla státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství, aby Nejvyšší soud České republiky obviněným podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., a toto rozhodnutí učinil v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací
(§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání obviněného přípustné je [§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Obviněný ve svém dovolání označuje jako dovolací důvod nejprve skutečnosti uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K tomuto je třeba v obecné rovině uvést následující:
Podle citovaného ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z uvedeného plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotně právní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení §265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.
Tak je tomu fakticky ve všech částech dovolání obviněného. Jak již bylo řečeno výše, namítá totiž obviněný, že nalézací soud nedostatečně zjistil skutkový stav věci, neprovedl některé jím navržené důkazy, resp. že odvolací soud nesprávně hodnotil v řízení provedené důkazy, přičemž obviněnému neumožnil vyjádřit se k výpovědi svědka S.
Obviněný tedy ve svém dovolání vyjadřuje, s poukazem na dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., toliko výhrady proti rozsahu a způsobu provádění dokazování, hodnocení provedených důkazů a proti závěrům nalézacího soudu ohledně okolností významných pro posouzení naplnění znaků trestného činu. Je však třeba mít na paměti, že takové závěry jsou závěry skutkovými, které teprve tvoří podklad pro hmotně právní posouzení skutku z hlediska naplnění znaků skutkové podstaty v konkrétním případě v úvahu přicházejícího trestného činu. Odvozuje–li přitom obviněný nesprávnost právního posouzení skutku nebo jiného hmotně právního posouzení pouze od jím deklarovaného jiného skutkového stavu, než k jakému dospěly soudy v dovolání předcházejícím řízení, pak jeho dovolání nespadá pod žádný zákonný dovolací důvod.
Obviněný ve svém dovolání označuje jako dovolací důvod dále i skutečnosti uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. K tomuto je třeba v obecné rovině uvést následující:
Uvedený dovolací důvod v sobě zahrnuje dvě alternativy. Podle první z nich je tento dovolací důvod dán, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Podle druhé z nich je uvedený dovolací důvod dán tehdy, když v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., byl dán některý z důvodů dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Obviněný ve svém dovolání blíže neuvedl, o kterou ze shora uvedených alternativ své dovolání opírá.
Použití první alternativy §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v daném případě nepřichází vůbec v úvahu, neboť ta by byla v posuzovaném případě dána jen tehdy, pokud by z formálních důvodů uvedených v §253 tr. ř. bylo zamítnuto nebo odmítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu bez věcného přezkoumání podle §254 tr. ř., aniž by byly současně splněny procesní podmínky stanovené trestním řádem pro takový postup. To se však v daném případě nestalo, neboť odvolací soud zamítl odvolání obviněného podle §256 tr. ř., tj. poté co postupem podle §254 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí (tzv. věcný přezkum) a shledal, že odvolání obviněného není důvodné.
V úvahu by naproti tomu přicházelo použití druhé alternativy §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Shledal–li však Nejvyšší soud, jak již bylo naznačeno výše, že obviněným uvedené námitky vůbec obsahově nenaplňují zvolený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a ani žádný jiný v zákoně uvedený dovolací důvod, nebyl v daném případě obsahově naplněn ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. (druhá alternativa).
Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný M. K. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jeho dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle §265i odst. 3 až 5 tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 21. ledna 2008
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch