ECLI:CZ:NS:2008:11.TDO.583.2008.1
sp. zn. 11 Tdo 583/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 8. července 2008 dovolání podané obviněným Š. R. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 1. 2008, sp. zn. 11 To 147/2007, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 3 T 8/2007, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Š. R. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 10. 2007, sp. zn. 3 T 8/2007, byl obviněný Š. R. uznán vinným pokračujícím trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., za který byl podle §187 odst. 2 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v délce trvání šesti let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Podle §55 odst. 1 písm. c) tr. zák. byl dále obviněnému uložen trest propadnutí následujících věcí:
– částky 14 150 Kč uložené na účtu Policie České republiky, Správy Západočeského kraje v Plzni,
– částky 150 € uložené na účtu Policie České republiky, Správy Západočeského kraje v Plzni, které byly vydány Š. R. dne 12. 10. 2006.
Podle §55 odst. l písm. b) tr. zák. byl rovněž obviněnému uložen trest propadnutí následujících věcí:
– 1 ks mobilního telefonu zn. PANASONIC NOP342i, šedé barvy, bez SIM karty, s baterií, se závěsnou šňůrkou žluto–modré barvy,
– 1 ks mobilního telefonu zn. NEC, šedé barvy, bez SIM karty, s baterií, které byly vydány dne 12. 10. 2007 obžalovanou K. Š. a uloženy v sídle Policie České republiky, SKPV Správy Západočeského kraje v Plzni.
Podle §73 odst. 1 písm. c) tr. zák. byly dále zabrány tyto věci:
– 1,60 g metamfetaminu zajištěného při domovní prohlídce v bytě K. Š. dne 12. 10. 2006,
– 2,21 g diacetylmorfinu zajištěného při domovní prohlídce v bytě K. Š. dne 12. 10. 2006 a vydaného Š. R. dne 12. 10. 2006 (č. l. 59),
které byly uloženy v bezpečnostní obálce v režimovém skladu Policie České republiky, SKPV Správy Západočeského kraje v Plzni,
– 2 ks nábojů 9 mm P.A. CS,
– 2 ks nábojů 9 mm P.A. PV,
které byly vydány dne 12. 10. 2007 K. Š. a uloženy v sídle Policie České republiky, SKPV Správy Západočeského kraje v Plzni.
Podle skutkových zjištění učiněných Krajským soudem v Plzni ve vztahu k obviněnému Š. R., se jmenovaný dopustil shora uvedené trestné činnosti tím, že se spoluobviněnou K. Š. v P.,
1) v blíže nezjištěném období nejméně od počátku roku 2002 do 12. 10. 2006 v P., v ulici K. B., v bytě obžalované K. Š., obžalovaný Š. R. s výjimkou období od 4. 3. do 27. 6. 2006, kdy se nacházel ve výkonu vazby v jiné trestní věci, jednak osobně a v období nejméně od července 2006 do 12. 10. 2006 prostřednictvím H. S., což je osoba soudně zbavená způsobilosti k právním úkonům, jejíž rozpoznávací a ovládací schopnosti ve vztahu k popsanému jednání byly znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, zkonstatovány jako vymizelé, takřka denně, někdy i vícekrát, prodávali diacetylmorfin neboli heroin svědkovi vystupujícímu v režimu podle §55 odst. 2 tr. ř. pod smyšleným jménem „T. K.“, takto za zmíněné období svědkovi prodali nejméně celkem 3,5 kg heroinu za nejméně 3,5 mil. Kč,
2) v blíže nezjištěné době od podzimu roku 2002 do 12. 10. 2006 v P., v ulici K. B., v bytě obžalované K. Š., s výjimkou období tří měsíců na jaře 2006, obžalovaný Š. R., též s výjimkou období od 4. 3. do 27. 6. 2006, kdy se nacházel ve výkonu vazby v jiné trestní věci, jednak osobně a v období nejméně od července 2006 do 12. 10. 2006 prostřednictvím H. S., což je osoba soudně zbavená způsobilosti k právním úkonům, jejíž rozpoznávací a ovládací schopnosti ve vztahu k popsanému jednání byly znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, zkonstatovány jako vymizelé, takřka denně, někdy i vícekrát, prodávali diacetylmorfin neboli heroin svědkyni vystupující v režimu podle §55 odst. 2 tr. ř. pod smyšleným jménem „T. P.“, takto za zmíněné období svědkyni prodali nejméně celkem 2,5 kg heroinu za nejméně 2,5 mil. Kč,
3) v období od podzimu roku 2004 do 12. 10. 2006 v Plzni, v ulici K. B., v bytě obžalované K. Š. a v několika případech též na P. n. v P., obžalovaný Š. R. s výjimkou období od 4. 3. do 27. 6. 2006, kdy se nacházel ve výkonu vazby v jiné trestní věci, jednak osobně a v období od nejméně července 2006 do 12. 10. 2006 prostřednictvím H. S., což je osoba soudně zbavená způsobilosti k právním úkonům, jejíž rozpoznávací a ovládací schopnosti ve vztahu k popsanému jednání byly znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, zkonstatovány jako vymizelé, týdně vždy v množství cca 1 g prodávali metamfetamin neboli pervitin svědkovi vystupujícímu v režimu podle §55 odst. 2 tr. ř. pod smyšleným jménem „F. N.“, takto za zmíněné období svědkovi prodali nejméně celkem 20 g pervitinu za nejméně 20 000 Kč, a dále ve stejném období uvedenému svědkovi prodali též nejméně celkem 70 g heroinu za 70 000 Kč.
Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Plzni podal obviněný Š. R. a spoluobviněná K. Š.odvolání, na jejichž podkladě rozhodl Vrchní soud v Praze, jako soud odvolací, usnesením ze dne 14. 1. 2008, sp. zn. 11 To 147/2007, tak, že obě podaná odvolání podle §256 tr. ř. zamítl. Citované usnesení odvolacího soudu bylo doručeno mimo jiné obviněnému dne 7. 2. 2008, jeho obhájci shodně dne 7. 2. 2008 a Krajskému státnímu zastupitelství v Plzni dne 6. 2. 2008.
Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný, prostřednictvím svého obhájce JUDr. J. B. dovolání, které bylo doručeno Krajskému soudu v Plzni dne 7. 4. 2008.
Obviněný svým dovoláním napadl výrok citovaného usnesení odvolacího soudu. Ohledně dovolacího důvodu uvedl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a též na jiné nesprávném hmotně právním posouzení, přičemž odkázal na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Naplnění citovaného dovolacího důvodu spatřuje obviněný v tom, že nalézací soud učinil závěr o spolupachatelství obviněného, ač pro něj nebyly opatřeny a provedeny potřebné důkazy. Soud pouze vycházel ze skutečnosti, že obviněný žil po určitou dobu ve společné domácnosti s odsouzenou Š. Nebylo tedy zjištěno, zda, jakým způsobem a v jakém rozsahu se obviněný podílel na spáchané trestné činnosti.
K výpovědím utajených svědků obviněný dále uvedl, že z nich vyplývá pouze to, že jim obviněný ojediněle, v několika případech prodával heroin, přičemž jeho celkové množství mohlo být maximálně celkem 24 g, které při rozložení do čtyř let nemůže být posuzováno jako větší množství. K otázce svědků obviněný dále uvedl, že lze pochybovat o jejich věrohodnosti.
Pokud jde o samotné usnesení Vrchního soudu v Praze, pak obviněný uvedl, že toto rozhodnutí neobsahuje hodnocení ve smyslu §88 odst. 1 tr. zák. Navíc se Vrchní soud v Praze důsledně nezabýval všemi jeho odvolacími námitkami. K otázce utajovaných svědků obviněný konečně odkázal na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 499/04, přičemž konstatoval, že byl v rozporu s tímto nálezem odsouzen výhradě na základě výpovědí utajovaných svědků.
Po shrnutí předchozích námitek pak obviněný závěrem svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně se do okamžiku konání neveřejného zasedání Nejvyššího soudu České republiky k dovolání obviněného nevyjádřila.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací
(§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání obviněného přípustné je [§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Obviněný ve svém dovolání označuje jako dovolací důvod skutečnosti uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K tomuto je třeba v obecné rovině uvést následující:
Podle citovaného ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z uvedeného plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotně právní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení §265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.
Pokud jde o první námitku obviněného, že soudy učinily závěr o spolupachatelství, ač pro něj nebyly opatřeny a provedeny potřebné důkazy, resp. že vycházely pouze ze skutečnosti, že v rozhodné době žil se spoluobviněnou Š., přičemž nebylo zjištěno zda, jakým způsobem a v jakém rozsahu se podílel na spáchání trestné činnosti, pak je možno říci, že jde o případ, kdy sice dovolatel ve svém dovolání formálně odkazuje na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak fakticky brojí proti rozsahu dokazování, hodnocení provedených důkazů a závěrům soudů ohledně okolností významných pro posouzení naplnění znaků trestného činu. Tyto závěry jsou však závěry skutkovými, které teprve tvoří podklad pro hmotně právní posouzení skutku z hlediska naplnění znaků skutkové podstaty v konkrétním případě v úvahu přicházejícího trestného činu. Odvozuje-li přitom obviněný v některé části svého dovolání nesprávnost právního posouzení skutku nebo jiného hmotně právního posouzení výlučně od jím deklarovaného jiného skutkového stavu, než k jakému dospěly soudy v dovolání předcházejícím řízení, pak jeho dovolání v této části nespadá pod žádný zákonný dovolací důvod.
Pro úplnost lze zopakovat, že soudy v předchozím řízení dospěly ke skutkovému závěru, kterým je Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení vázán, že (stručně řečeno) obviněný R. a spoluobviněná Š. společně, a to jednak sami a jednak prostřednictvím H. S., která byla osobou, jejíž rozpoznávací a ovládací schopnosti byly vymizelé, takřka denně, někdy i vícekrát za den, prodávali diacetylmorfin (heroin), kterého takto prodali svědkovi vystupujícímu pod smyšleným jménem „T. K.“ nejméně celkem 3,5 kg za nejméně 3,5 mil. Kč /bod 1)/, svědkyni vystupující pod smyšleným jménem „T. P.“ nejméně celkem 2,5 kg za nejméně 2,5 mil. Kč /bod 2)/, a dále společně, a to jednak sami a jednak prostřednictvím H. S., týdně vždy v množství cca 1 g prodávali metamfetamin (pervitin) svědkovi vystupujícímu pod smyšleným jménem „F. N.“, kterému takto prodali nejméně celkem 20 g za nejméně 20 000 Kč, a dále též nejméně celkem 70 g heroinu za 70 000 Kč /bod 3)/. Vzhledem k uvedenému posoudil Nejvyšší soud první námitku obviněného jako stojící mimo jakýkoliv zákonný dovolací důvod uvedený v §265b tr. ř.
Stejný závěr musel Nejvyšší soud učinit i v případě námitky obviněného, že z výpovědí utajovaných svědků vyplývá pouze to, že jim obviněný pouze ojediněle v několika případech prodával heroin, přičemž jeho celkové množství mohlo být maximálně celkem 24 g. I v tomto případě totiž obviněný uvádí tvrzení, které je zcela v rozporu se skutkovými zjištěními soudů učiněnými v předchozím řízení tak jak byla popsána v tzv. skutkové větě rozsudku nalézacího soudu, a fakticky se tak pouze snaží docílit revize zjištěného skutkového stavu. Takový postup však v dovolacím řízení není možný.
Namítl-li dále obviněný, že lze navíc pochybovat o věrohodnosti výpovědí utajovaných svědků, pak je i v tomto případě nutné říci, že jde o námitku, která obsahově nenaplňuje žádný zákonný dovolací důvod uvedený v §265b tr. ř., neboť jejím prostřednictvím obviněný brojí toliko proti hodnocení v řízení provedených důkazů. Proto se Nejvyšší soud nemohl ani touto námitkou dále věcně zabývat.
Pokud jde dále o obviněným namítanou otázku aplikace §88 odst. 1 tr. zák., je možno obecně říci, že citované ustanovení upravuje v souladu s formálně-materiálním pojetím trestného činu v českém právním řádu materiální podmínku použití vyšší trestní sazby. Ta znamená, že soud může k okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby, přihlédnout jen tehdy, jestliže tato okolnost pro svou závažnost podstatně zvyšuje stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost. Jak je patrné, je tato otázka významná pro právní posouzení skutku v případech, kdy jsou zjištěny takové okolnosti případu, které z formálního hlediska odpovídají znakům tzv. kvalifikované skutkové podstaty. Z tohoto pohledu lze v dovolání namítanou chybějící, popř. vadnou aplikaci ustanovení §88 odst. 1 tr. zák. považovat za námitku naplňující dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Jak již bylo naznačeno výše, nenamítá však obviněný v rámci svého dovolání, že by soudy ustanovení §88 odst. 1 tr. zák. aplikovaly vadným způsobem, avšak namítá v podstatě to, že ustanovení §88 odst. 1 tr. zák. neaplikovaly vůbec. Tak tomu však ve skutečnosti není.
Nalézací soud uznal obviněného Š. R. vinným pokračujícím trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. když konstatoval, že tento obviněný společným jednáním se spoluobviněnou Š. neoprávněně prodal jinému omamnou a psychotropní látku, přičemž tento čin spáchal ve větším rozsahu. Pokud jde o posouzení materiální podmínky použití vyšší trestní sazby (§88 odst. 1 tr. zák.) uzavřel nalézací soud, že je nepochybné, že tato okolnost, tj. prodej uvedených látek ve větším rozsahu, s ohledem na svoji závažnost zvyšuje stupeň nebezpečnosti činu obviněného pro společnost a je k ní třeba proto ve smyslu §88 odst. 1 tr. zák. přihlížet (srov. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu na str. 14 15).
Pokud jde o řízení před odvolacím soudem je možno připomenout, že obviněný v jeho rámci neuvedl žádnou konkrétní námitku, která by se týkala otázky aplikace §88 odst. 1 tr. zák. (srov. reprodukci obsahu odvolání obviněného uvedenou v odůvodnění usnesení odvolacího soudu na str. 4 – 5, popř. též odůvodnění odvolání obviněného ze dne 19. 11. 2007 na č. l. 747 – 749). Za této situace a též s ohledem na skutečnost, že odvolací soud rozhodl o odvolání obviněného tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl, nebylo na místě, aby se odvolací soud zvlášť zabýval i otázkou aplikace §88 odst. 1 tr. zák. Absentuje-li tedy tato výslovná úvaha v odůvodnění jeho rozhodnutí, nelze v tomto spatřovat jakékoliv pochybení. Nejvyšší soud proto nemohl přisvědčit ani této námitce obviněného.
Pokud jde konečně o poslední výtku, kterou obviněný směřuje vůči soudům činným v této trestní věci, že totiž byly porušeny zásady stanovené pro použití institutu tzv. utajeného svědka, uvedené v nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 499/04, když byl odsuzující rozsudek založen téměř výhradně na výpovědích utajovaných svědků, je možno říci, že jde o procesní námitku, která se vztahuje k otázce dokazování, resp. zjišťování skutkového stavu věci. Jak již bylo opakovaně uvedeno výše, není Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení oprávněn se takovýmto druhem námitek zabývat. I poslední námitku obviněného proto posoudil Nejvyšší soud námitku jako stojící mimo jakýkoliv zákonný dovolací důvod.
Pro úplnost lze dodat, že otázkou použitelnosti výpovědí tzv. utajených svědků se k námitkám obviněného podrobně zabýval jak nalézací soud (srov. odůvodnění jeho rozsudku na str. 12 – 13), avšak zejména soud odvolací (srov. odůvodnění jeho usnesení na str. 8 – 9), přičemž dospěly k závěru, že k porušení zásad upravujících aplikovatelnost jmenovaného institutu v daném případě nedošlo.
S ohledem na skutečnost, že obviněný Š. R. jiné než popsané námitky ve svém dovolání neuvedl a vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem k porušení zákona ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nedošlo. Dovolání obviněného Š. R. proto pro jeho zjevnou neopodstatněnost podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, a to v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 8. července 2008
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch