ECLI:CZ:NS:2008:11.TDO.652.2008.1
sp. zn. 11 Tdo 652/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 8. července 2008 dovolání podané obviněnými L. S. , D. Č. , a J. N. , proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, ze dne 23. 10. 2007, sp. zn. 13 To 377/2007, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 3 T 36/2007, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných L. S. a D. Č. o d m í t a j í .
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. N.
o d m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 10. 7. 2007, sp. zn. 3 T 36/2007, byl obviněný
L. S.
uznán vinným trestným činem podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zák. /body 3) – 5), 7), 9), 10), 13)/, za který byl podle §251 odst. 2 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v délce trvání dvou let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou,
D. Č.
uznán vinným trestným činem podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zák. /body 3) – 5), 7), 9), 10), 13)/, za který byl podle §251 odst. 2 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v délce trvání dvou let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou,
J. N.
uznán vinným trestným činem podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zák. /body 19) – 21), 23), 25, 26), 29)/ a trestným činem legalizace výnosů z trestné činnosti podle §252a odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. /body 34) – 38), 40)/, za které byl podle §252a odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v délce trvání tří let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Podle §226 písm. c) tr. ř. byli obvinění L. S. a D. Č. zproštěni obžaloby pro jednání popsaná pod body 1), 2), 6), 8), 11), 12), 14), 15), 16), v nichž byl spatřován trestný čin krádeže podle ustanovení §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák., spáchaný ve formě spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., neboť nebylo prokázáno, že tento skutek spáchali jmenovaní obžalovaní.
Podle §226 písm. b) tr. zák. byl dále obviněný J. N. zproštěn obžaloby pro jednání popsaná pod body 17), 18), 22), 24), 27), 28), 30), 31), 32), 33), 39), v nichž byl spatřován trestný čin podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zák., a trestný čin legalizace výnosů z trestné činnosti podle §252a odst. 1, 3 písm. c) tr. zák., neboť označené skutky nejsou trestnými činy.
Podle skutkových zjištění Okresního soudu v Pardubicích se obvinění dopustili trestné činnosti, pro kterou byli uznáni vinnými tím, že
D. Č. a L. S. společně
3) v přesně nezjištěné době, v měsíci červnu roku 2004, v P. , okres dtto, na J. N. převedli za úplatu 60 000 Kč motocykl stříbrné barvy, rok výroby 2003, v hodnotě nejméně 174 000 Kč, z majetku občana SRN pana Dr. K. G. B. , ačkoli věděli, že se uvedený motocykl dostal do jejich dispozice v důsledku trestného činu krádeže spáchaného jinou osobou,
4) v přesně nezjištěné době, v měsíci červnu roku 2004, v P. , okres dtto, na J. N. převedli za úplatu 100 000 Kč motocykl černé barvy, včetně dvou brašen, z majetku občana SRN pana B. H. B. , v celkové hodnotě nejméně 432 900 Kč, ačkoli věděli, že se uvedený motocykl a 2 ks brašen dostaly do jejich dispozice v důsledku trestného činu krádeže spáchaného jinou osobou,
5) v přesně nezjištěné době, v měsíci červnu roku 2004, v P. , okres dtto, na J. N. převedli za úplatu 60 000 Kč, motocykl stříbrné barvy, rok výroby 2003, z majetku občana SRN pana G. K. W. , v hodnotě nejméně 262 700 Kč, ačkoli věděli, že se uvedený motocykl dostal do jejich dispozice v důsledku trestného činu krádeže spáchaného jinou osobou,
7) v přesně nezjištěné době, v měsíci červnu roku 2004, v P. , okres dtto, na J. N. převedli za úplatu 80 000 Kč motocykl černé barvy s chrómem, rok výroby 2001, z majetku občana SRN pana W. B. , v hodnotě nejméně 205 300 Kč, ačkoli věděli, že se uvedený motocykl dostal do jejich dispozice v důsledku trestného činu krádeže spáchaného jinou osobou,
9) v přesně nezjištěné době, v měsíci červenci roku 2004, v P. , okres dtto, na J. N. převedli za úplatu 70 000 Kč motocykl barvy modré metalízy, rok výroby 2003, z majetku občana SRN pana F. C. , v hodnotě nejméně 205 500 Kč, ačkoli věděli, že se uvedený motocykl dostal do jejich dispozice v důsledku trestného činu krádeže spáchaného jinou osobou,
10) v přesně nezjištěné době, v měsíci červenci roku 2004, v P. , okres dtto, na J. N. převedli za úplatu 150 000 Kč motocykl černé barvy, rok výroby 2002, z majetku občana SRN pana E. P. K. G. B. , v hodnotě nejméně 233 700 Kč, ačkoli věděli, že se uvedený motocykl dostal do jejich dispozice v důsledku trestného činu krádeže spáchaného jinou osobou,
13) v přesně nezjištěné době, v měsíci říjnu roku 2004, v P. , okres dtto, na J. N. převedli za úplatu 130 000 Kč motocykl zelené barvy, rok výroby 1995, z majetku občana SRN pana P. M. , v hodnotě nejméně 276 500 Kč, ačkoli věděli, že se uvedený motocykl dostal do jejich dispozice v důsledku trestného činu krádeže spáchaného jinou osobou,
J. N.
19) v přesně nezjištěné době, v měsíci červnu roku 2004, v P. , okres dtto, na sebe převedl za úplatu 60 000 Kč motocykl stříbrné barvy, rok výroby 2003, v hodnotě nejméně 174 000 Kč, z majetku občana SRN pana Dr. K. G. B. , ačkoli věděl, že se uvedený motocykl dostal do jeho dispozice v důsledku trestného činu krádeže spáchaného jinou osobou,
20) v přesně nezjištěné době, v měsíci červnu roku 2004, v P. , okres dtto, na sebe převedl za úplatu 100 000 Kč motocykl černé barvy, včetně dvou brašen, z majetku občana SRN pana B. H. B. , v celkové hodnotě nejméně 432 900 Kč, ačkoli věděl, že se uvedený motocykl a 2 ks brašen dostaly do jeho dispozice v důsledku trestného činu krádeže spáchaného jinou osobou,
21) v přesně nezjištěné době, v měsíci červnu roku 2004, v P. , okres dtto, na sebe převedl za úplatu 60 000 Kč, motocykl stříbrné barvy, rok výroby 2003, z majetku občana SRN pana G. K. W. , v hodnotě nejméně 262 700 Kč, ačkoli věděl, že se uvedený motocykl dostal do jeho dispozice v důsledku trestného činu krádeže spáchaného jinou osobou,
23) v přesně nezjištěné době, v měsíci červnu roku 2004, v P. , okres dtto, na sebe převedl za úplatu 80 000 Kč motocykl černé barvy s chrómem, rok výroby 2001, z majetku občana SRN pana W. B. , v hodnotě nejméně 205 300 Kč, ačkoli věděl, že se uvedený motocykl dostal do jeho dispozice v důsledku trestného činu krádeže spáchaného jinou osobou,
25) v přesně nezjištěné době, v měsíci červenci roku 2004, v P. , okres dtto, na sebe převedl za úplatu 70 000 Kč motocykl barvy modré metalízy, rok výroby 2003, z majetku občana SRN pana F. C. , v hodnotě nejméně 205 500 Kč, ačkoli věděl, že se uvedený motocykl dostal do jeho dispozice v důsledku trestného činu krádeže spáchaného jinou osobou,
26) v přesně nezjištěné době, v měsíci červenci roku 2004, v P. , okres dtto, na sebe převedl za úplatu 150 000 Kč motocykl černé barvy, rok výroby 2002, z majetku občana SRN pana E. P. K. G. B. , v hodnotě nejméně 233 700 Kč, ačkoli věděl, že se uvedený motocykl dostal do jeho dispozice v důsledku trestného činu krádeže spáchaného jinou osobou,
29) v přesně nezjištěné době, v měsíci říjnu roku 2004, v P. , okres dtto, na sebe převedl za úplatu 130 000 Kč motocykl zelené barvy, rok výroby 1995, z majetku občana SRN pana P. M. , v hodnotě nejméně 276 500 Kč, ačkoli věděl, že se uvedený motocykl dostal do jeho dispozice v důsledku trestného činu krádeže spáchaného jinou osobou,
34) v přesně nezjištěné době, v průběhu roku 2004, v P. , okres dtto, jako soukromý podnikatel, fyzická osoba J. N. , s předmětem činnosti – koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej, poté, co přesně nezjištěným způsobem nabyl motocykl černé barvy, z majetku občana SRN pana M. S. , k jehož odcizení došlo neznámým pachatelem dne 29. 5. 2000 v B. , na území Spolkové republiky Německo, v úmyslu zastřít a podstatně ztížit zjištění původu motocyklu, s cílem vzbudit zdání, že motocykl byl nabyt v souladu se zákonem, na základě jím předložených padělaných dokladů o celním proclení motocyklu a padělaného italského dokladu, zajistil vydání dokladu o technické způsobilosti motocyklu a následně u Městského úřadu v Chrudimi i vydání duplikátu technického průkazu, přičemž poté prostřednictvím své provozovny prodal motocykl v hodnotě nejméně 279 400 Kč M. J. ,
35) v přesně nezjištěné době, v průběhu roku 2004, v P. , okres dtto, jako soukromý podnikatel, fyzická osoba J. N. , s předmětem činnosti – koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej, poté, co přesně nezjištěným způsobem nabyl motocykl modré barvy, z majetku občana SRN pana R. H. , k jehož odcizení došlo neznámým pachatelem dne 16. 8. 2000 v B. , na území Spolkové republiky Německo, v úmyslu zastřít a podstatně ztížit zjištění původu motocyklu, s cílem vzbudit zdání, že motocykl byl nabyt v souladu se zákonem, na základě jím předložených padělaných dokladů o celním proclení motocyklu a padělaného italského dokladu, zajistil vystavení dokladu o technické způsobilosti motocyklu a následně u Městského úřadu v Chrudimi i vydání duplikátu technického průkazu, přičemž poté motocykl v hodnotě nejméně 278 000 Kč uschoval jako věc určenou k dalšímu prodeji ve své provozovně,
36) v přesně nezjištěné době, v průběhu roku 2004, v P. , okres dtto, jako soukromý podnikatel, fyzická osoba J. N. , s předmětem činnosti – koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej, poté, co přesně nezjištěným způsobem nabyl motocykl modré barvy, z majetku pana F. M. , občana SRN, k jehož odcizení došlo neznámým pachatelem v nočních hodinách z 18. 10. 2000 na 19. 10. 2000 v B. , na území Spolkové republiky Německo, v úmyslu zastřít a podstatně ztížit zjištění původu motocyklu, s cílem vzbudit zdání, že motocykl byl nabyt v souladu se zákonem, na základě jim předložených padělaných dokladů o celním proclení motocyklu a padělaného italského dokladu, zajistil vystavení dokladu o technické způsobilosti motocyklu a následně u Městského úřadu v Chrudimi i vydání duplikátu technického průkazu, přičemž poté prostřednictvím své provozovny prodal motocykl v hodnotě nejméně 306 700 Kč B. R.
37) v přesně nezjištěné době, v průběhu roku 2004, v P. , okres dtto, jako soukromý podnikatel, fyzická osoba J. N. , s předmětem činnosti – koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej, poté, co přesně nezjištěným způsobem nabyl motocykl modré barvy, z majetku občana SRN pana M. R. , k jehož odcizení došlo neznámým pachatelem dne 7. 5. 2001 v Ch. , na území Spolkové republiky Německo, s vědomím změny – přeražení identifikačního znaku VIN motocyklu, v úmyslu zastřít a podstatně ztížit zjištění původu motocyklu, s cílem vzbudit zdání, že motocykl byl nabyt v souladu se zákonem, na základě jím předložených padělaných dokladů o celním proclení motocyklu s již pozměněnými identifikačními znaky a padělaného italského dokladu, zajistil vystavení dokladu o technické způsobilosti motocyklu a následně u Městského úřadu v Chrudimi i vydání duplikátu technického průkazu, přičemž poté prostřednictvím své provozovny prodal motocykl v hodnotě nejméně 193 400 Kč Ing. L. M. ,
38) v přesně nezjištěné době, v průběhu roku 2004, v P. , okres dtto, jako soukromý podnikatel, fyzická osoba J. N. , s předmětem činnosti – koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej, poté, co přesně nezjištěným způsobem nabyl motocykl červené barvy, z majetku občana SRN pana W. B. , k jehož odcizení došlo neznámým pachatelem dne 2. 9. 2001 v O. , na území Spolkové republiky Německo, v úmyslu zastřít a podstatně ztížit zjištění původu motocyklu, s cílem vzbudit zdání, že motocykl, byl nabyt v souladu se zákonem, na základě jím předložených padělaných dokladů o celním proclení motocyklu a padělaného italského dokladu, zajistil vystavení dokladu o technické způsobilosti motocyklu a následně u Magistrátu města P. i vydání duplikátu technického průkazu, přičemž poté prostřednictvím své provozovny prodal motocykl v hodnotě nejméně 326 400 Kč společnosti S. s. r. o. se sídlem v P. ,
40) v přesně nezjištěné době, v průběhu roku 2004, v P. , okres dtto, jako soukromý podnikatel, fyzická osoba J. N. , s předmětem činnosti – koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej, poté, co přesně nezjištěným způsobem nabyl motocykl stříbrné barvy, z majetku občana SRN pana O. O. R. , k jehož odcizení došlo neznámým pachatelem v nočních hodinách z 2. 6. 2003 na 3. 6. 2003 z parkoviště hotelu N. ve Š. M. , s vědomím změny, přeražení identifikačního znaku VIN motocyklu, v úmyslu zastřít a podstatně ztížit zjištění původu motocyklu, s cílem vzbudit zdání, že motocykl byl nabyt v souladu se zákonem, na základě jím předložených padělaných dokladů o celním proclení motocyklu s již pozměněnými identifikačními znaky a padělaného italského dokladu, zajistil u Městského úřadu v Ch. i vydání duplikátu technického průkazu, přičemž poté prostřednictvím své provozovny prodal motocykl J. P.
Proti citovanému rozsudku nalézacího soudu podali obvinění L. S. , D. Č. , J. N. a rovněž obviněný R. B. odvolání, na jejichž podkladě rozhodl Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, jako soud odvolací, usnesením ze dne 23. 10. 2007, sp. zn. 13 To 377/2007 tak, že podle §256 tr. ř. všechna podaná odvolání zamítl. Citované usnesení odvolacího soudu bylo doručeno mimo jiné obviněnému L. S. dne 17. 12. 2007, jeho obhájci dne 30. 11. 2007, obviněnému D. Č. dne 3. 12. 2007, jeho obhájci dne 4. 12. 2007, obviněnému J. N. uplynutím desetidenní lhůty od uložení (§64 odst. 2 tr. ř.) dne 10. 12. 2007, jeho obhájci dne 30. 11. 2007 a Okresnímu státnímu zastupitelství v Pardubicích rovněž dne 30. 11. 2007.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích podali dovolání obviněný L. S. , a to prostřednictvím svého obhájce JUDr. J. K. (doručeno Okresnímu soudu v Pardubicích dne 2. 1. 2008), dále obviněný D. Č. , a to rovněž prostřednictvím obhájce JUDr. J. K. (doručeno Okresnímu soudu v Pardubicích dne 21. 12. 2007), a též obviněný J. N. , a to prostřednictvím svého obhájce JUDr. J. T. (doručeno Okresnímu soudu v Pardubicích dne 14. 1. 2008).
Obviněný L. S. napadl výrokovou část usnesení odvolacího soudu. Ohledně dovolacího důvodu odkázal na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Naplnění citovaného dovolacího důvodu odůvodnil obviněný tím, že nespáchal nic z toho, co je mu kladeno za vinu. K tomu uvedl, že spoluobviněného N. poznal v roce 2004, nebyl s ním v žádném obchodním či přátelském vztahu, ale pouze příležitostně se zastavil v jeho motosalonu společně s obviněným Č. , aby si prohlédl nové stroje. Obviněný S. dále zpochybnil závěr nalézacího soudu, že by odsouzený N. od něj či obviněného Č. kupoval motocykly. Tento nesprávný závěr učinil nalézací soud pouze na podkladě výpovědi obviněného N. a bez toho, že by byl schopen konkretizovat, které motocykly byly od koho zakoupeny.
Obviněný dále zpochybnil hodnocení výpovědi obviněného N. a uvedl, že jej sice jmenovaný v přípravném řízení uvedl mezi osobami od kterých kupoval motocykly, avšak učinil tak pouze proto, že byl ve stresu a obával se vazby. Ve skutečnosti však s nimi neměl nic společného. V rámci hlavního líčení jej spoluobviněný N. neoznačil za osobu, od které kupoval motocykly. Obviněný dále uvedl, že soudy nevzaly v potaz výpověď obviněného K. z níž podle jeho mínění vyplývá, že obviněný K. prodával obviněnému N. motocykly, za jejichž prodej byl obviněný S. odsouzen.
V poslední části svého dovolání obviněný konstatoval, že ve všech případech přebíral motocykly a sepisoval smlouvy obviněný N. , a proto lze logicky dovodit, že jmenovaný obviněný sepisoval smlouvu i s obviněným S.
Vzhledem k uvedenému uzavřel obviněný, že provedené důkazy nelze považovat za důkazy potvrzující jeho vinu a soud měl tedy postupovat v souladu se zásadou in dubio pro reo. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a sám ve věci rozhodl tak, že jej zprostí obžaloby podle §226 písm. c) tr. ř., nebo aby rozhodl tak, že věc vrátí Okresnímu soudu v Pardubicích k novému projednání a rozhodnutí.
Obviněný D. Č. napadl výrokovou část usnesení odvolacího soudu. Ohledně dovolacího důvodu odkázal na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Rovněž jmenovaný obviněný odůvodnil naplnění citovaného dovolacího důvodu tím, že nespáchal nic z toho, co je mu kladeno za vinu. Shodně jako obviněný S. namítl i obviněný Č. , že spoluobviněného N. poznal v roce 2004, nebyl s ním v žádném obchodním či přátelském vztahu, ale pouze příležitostně se zastavil v jeho motosalonu, aby si prohlédl nové stroje.
I obviněný Č. zpochybnil závěr nalézacího soudu, že by od něj odsouzený N. kupoval motocykly, přičemž konstatoval, že tento nesprávný závěr učinil nalézací soud pouze na podkladě výpovědi obviněného N. a bez toho, že by byl schopen konkretizovat, které motocykly byly od koho zakoupeny. Stejně jako obviněný S. zpochybnil i obviněný Č. relevantnost výpovědi obviněného N. Naznačil, že měl být posledně jmenovaný obviněný podroben znaleckému zkoumání, aby bylo možno posoudit jeho reakce ve stresových situacích, kterou byl i jeho výslech.
Shodně jako obviněný S. poukázal i obviněný Č. na výpověď obviněného K. , z níž podle jeho mínění vyplývá, že obviněný K. prodával obviněnému N. motocykly, za jejichž prodej byl odsouzen i obviněný Č.
V poslední části svého dovolání rovněž obviněný Č. konstatoval, že ve všech případech přebíral motocykly a sepisoval smlouvy obviněný N. , a proto lze logicky dovodit, že jmenovaný obviněný sepisoval smlouvu i s obviněným Č. a obviněným S.
Vzhledem k uvedenému uzavřel obviněný, že provedené důkazy nelze považovat za důkazy potvrzující jeho vinu a soud měl tedy postupovat v souladu se zásadou in dubio pro reo. Obviněný Č. proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a sám ve věci rozhodl tak, že jej zprostí obžaloby podle §226 písm. c) tr. ř., nebo aby rozhodl tak, že věc vrátí Okresnímu soudu v Pardubicích k novému projednání a rozhodnutí.
Obviněný J. N. napadl výrokovou část usnesení odvolacího soudu. Ohledně dovolacího důvodu uvedl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, přičemž odkázal na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný se ve svém dovolání nejprve zabýval trestným činem podílnictví, když uvedl, že jeho pachatel musí vědět, že předmětná věc byla získána trestným činem, popř. pokud je s takovou okolností pouze srozuměn, musí být objektivně prokázáno, že věc byla získána trestným činem. Nestačí tedy vědět, že „předmětné motocykly byly odcizeny“ jak uvedl odvolací soud, ale musí být prokázáno, že takové odcizení bylo trestným činem. V této souvislosti obviněný odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 8. 2002, sp. zn. 6 Tdo 258/2002. odpovídající záporně na otázku, zda je v případě nezjištění osoby, v důsledku jejíž činnosti byly získány věci tvořící předmět v úvahu připadajícího trestného činu podílnictví, možné dovodit, že šlo o trestnou činnost trestně odpovědného pachatele.
V další části svého dovolání obviněný uvedl, že sice ohledně jednoho motocyklu připustil, že mohl tušit, že jde o odcizený motocykl, avšak že jinak původ motocyklů nezjišťoval. U žádného motocyklu však nebylo prokázáno kdo byl pachatelem krádeže, popř. zda to byla osoba trestně odpovědná. Za této situace není možné podle mínění obviněného jeho jednání posoudit jako podílnictví.
Obviněný dále uvedl, že odvolací soud nedostál své revizní povinnosti vyplývající z ustanovení §254 tr. ř., když nenapravil pochybení obsažené v popisu skutkových zjištění nalézacího soudu spočívající v tom, že zde u jednotlivých útoků není přesně vyčíslena výše prospěchu obviněného. V této souvislosti odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7 Tdo 954/2002. Za této situace podle mínění obviněného došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces, jak konstatoval Ústavní soud v nálezu pod sp. zn. II. ÚS 460/04. K tomu obviněný dodal, že zejména u bodů 20), 21), 25), 26), a 29), avšak též u ostatních bodů, se orgány činné v trestním řízení nenamáhaly zjistit skutečný prospěch obviněného, ale vycházely z ceny motocyklů zjištěné znaleckým zkoumáním. Tento postup obviněný zpochybnil když uvedl, že je třeba vycházet z rozdílů cen, za které byly motocykly koupeny a cen, za které byly prodány. Podle mínění obviněného je dále třeba vycházet ze subjektivní představy obviněného o ceně, dosaženém zisku a okolnosti, zda případně i jiná osoba získala majetkový prospěch. Tyto okolnosti mají vliv na stanovení stupně nebezpečnosti činu pro společnost. S ohledem na skutečnost, že se orgány činné v trestním řízení nezabývaly prodejní cenou motocyklů a nevedly v tomto směru dokazování, bude podle mínění obviněného dokazování třeba doplnit zejména výslechem obviněného.
Pokud jde o trestný čin legalizace výnosů z trestné činnosti, konstatoval nejprve obviněný, že jeho zařazení mezi trestné činny proti majetku není případné. Podle mínění obviněného je třeba dále zkoumat, zda prokázání původu nebo umožnění zjištění původu je povinností obecnou či zvláštní. V případě ustanovení §252a tr. zák. je chráněn veřejný zájem tam, kde jiný zákon stanoví povinnost prokazovat původ nějaké věci. V případech, kde taková zvláštní povinnost není zákonem stanovena, nelze aplikovat citované ustanovení trestního zákona.
Obviněný dále uvedl, že v daném případě nejprve na sebe převedl motocykly, a teprve poté k nim opařoval doklady. Zakrýval tedy spáchání jím dokonaného trestného činu. Za této situace je nepřípustné, aby byl nucen pohrůžkou trestu k vlastnímu doznání. Neexistuje–li ve vztahu k dokladům k motocyklu žádná zvláštní povinnost prokazovat jejich původ, byla právní kvalifikace podle ustanovení §252a tr. zák. použita soudy v předchozím řízení nesprávně. I v případě tohoto trestného činu se navíc soudy měly zabývat otázkou, jakým způsobem obviněný motocykly nabyl. Pokud tak neučinily, chybí podle mínění obviněného základní předpoklad pro zjištění majetkového prospěchu. V odsuzujícím rozsudku rovněž zcela absentuje popis subjektivní stránky, resp. odkud obviněný věděl, že byly motocykly odcizeny a že celní deklarace představuje padělek. K tomu obviněný dodal, že by rovněž musel vědět, kdo je pachatelem krádeží motocyklů, zda je tento pachatel příčetný, apod.
Vzhledem k uvedeným skutečnostem navrhl obviněný J. N. závěrem svého dovolání, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené usnesení odvolacího soudu, jakož i předcházející rozsudek soudu nalézacího, a aby posledně jmenovanému vrátil věc k novému projednání a rozhodnutí.
K podaným dovoláním se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Ta k dovoláním obviněných L. S. a D. Č. uvedla, že tito obvinění uvedli ve svých podáních toliko výtky skutkové povahy, tedy nevycházeli z přisouzeného skutkového stavu. Proto nenaplnili jimi použitý dovolací důvod, avšak ani žádný jiný zákonný dovolací důvod uvedený v trestním řádu.
Vzhledem k tomu navrhla státní zástupkyně, aby Nejvyšší soud České republiky odmítl těmito obviněnými podaná dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Naproti tomu pokud jde o dovolání obviněného J. N. , uvedla státní zástupkyně, že převážná část námitek představuje kvalifikovanou dovolací argumentaci.
Pokud jde o námitku týkající se zavinění i trestného činu podílnictví uvedla státní zástupkyně, že pokud soudy dospěly k závěru o srozumění obviněného s tím, že motocykly pocházejí z trestné činnosti jiných osob, pak nepochybily. Tomuto závěru jednoznačně odpovídají okolnosti obchodování, kdy byl obviněný opakovaně zásobován luxusními motocykly s chybějícími doklady, dělo se tak ve večerních hodinách, přičemž toto luxusní zboží bylo nabízeno za poloviční cenu, bez uzavření kupních smluv a bez dokladů o zaplacení.
Pokud jde o námitku týkající se objektivní stránky, pak státní zástupkyně uvedla, že s názorem vyjádřeným v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 258/2002 nelze souhlasit. Ten by totiž fakticky vylučoval postih v převážné části obchodů s kradenými luxusními věcmi. V této souvislosti poukázala na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 4 To 206/97, ve kterém je vyjádřen správný názor, že vyloučení trestní odpovědnosti za trestný čin podílnictví přichází v úvahu pouze tehdy, kdy je jisté, že převáděnou věc si přisvojila osoba, která není trestně odpovědná.
Státní zástupkyně ve svém vyjádření dále uvedla, že pokud jde o znak značného prospěchu ve smyslu §251 odst. 2 tr. zák., pak tento prospěch musí být stanoven u každého předmětu útoku samostatně a vyjádřen číselně. V daném případě však popis všech přisouzených útoků /body 19), 20), 21), 23), 25), 26) a 29)/ obsahuje jak hodnotu, tak i cenu, za kterou ji obviněný na sebe převedl, přičemž v souladu s rozhodnutím publikovaným pod č. 1/1999 Sb. rozh. tr. lze určit výsledný prospěch obviněného. Pokud obviněný v této souvislosti uvedl, že u bodů 20), 25), 26), 29), a 21) nezískal žádný prospěch, ba dokonce na prodeji prodělal, konstatovala státní zástupkyně, že takový závěr nelze učinit. Navíc obviněný zaměřil svoji námitku do okamžiku po dokonání trestného činu podílnictví, ke kterému došlo již tím, že na sebe předmětné motocykly převedl. Pokud jde o obviněným namítanou subjektivní představu o ceně motocyklů, uvedla státní zástupkyně, že mu vzhledem k jeho zkušenostem z obchodu muselo být zřejmé, v jakých cenových relacích se pohybuje a o jak výhodný obchod jde. Podmínka ustanovení §6 písm. a) tr. zák. tu proto nepochybně byla splněna.
Zaměřil–li obviněný své námitky rovněž proti trestnému činu legalizace výnosů z trestné činnosti podle §252a tr. zák., uvedla nejprve státní zástupkyně, že lze souhlasit s obecnými úvahami obviněného, které uvedl k této skutkové podstatě. Nicméně dále uvedla, že odkaz na zvláštní právní předpis není namístě, neboť obviněný byl uznán vinným tím, že jinak usiloval, aby bylo podstatně ztíženo zjištění původu věci s cílem vzbudit zdání, že taková věc byla nabyta v souladu se zákonem. Nebylo mu však kladeno za vinu umožnění spáchání takového činu jiné osobě, které je v praxi spojováno s úmyslným nesplněním některé povinnosti plynoucí ze zákona č. 61/1996 Sb.
V další části svého vyjádření státní zástupkyně uvedla, že vzhledem k okolnostem případu je nepochybné, že obviněný svým jednáním naplnil všechny znaky skutkové podstaty trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti podle §252a odst. 1, 3 písm. c) tr. zák., který je ve vztahu k trestnému činu podílnictví podle §251 tr. zák. ustanovením speciálním. Neobstojí proto úvahy obviněného, že v jeho případě šlo o zvláštní případ trestného činu podílnictví. Jestliže obviněný chtěl docílit svého záměru vzbudit zdání, že motocykly byly nabyty v souladu se zákonem tím, že předložil podělané doklady, které se staly podkladem pro vystavení veřejných listin, uvedla státní zástupkyně, že toto jednání, které by jinak naplňoval znaky skutkové podstaty trestného činu podle §176 tr. zák. bylo pouhým prostředkem k závažnější trestné činnosti ve smyslu §252a tr. zák. Je tedy namístě použít tzv. faktickou konzumpci.
Státní zástupkyně ve svém vyjádření závěrem uvedla, že z popisu skutku jsou patrny všechny okolnosti, které odpovídají znakům skutkové podstaty trestného činu podle §252a odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud České republiky odmítl obviněným podané dovolání podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. a toto rozhodnutí učinil v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací
(§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda jsou v této trestní věci dovolání přípustná, zda byla podána v zákonné lhůtě a oprávněnými osobami. Zjistil, že dovolání obviněných jsou přípustná [§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], že byla podána v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a že byla podána oprávněnými osobami [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolateli uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Obvinění L. S. a D. Č. ve svých dovoláních označují jako dovolací důvod skutečnosti uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K tomuto je třeba v obecné rovině uvést následující:
Podle citovaného ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z uvedeného plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotně právní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení §265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.
Tak je tomu ve všech částech dovolání obviněných L. S. a D. Č. Ti totiž ve svých mimořádných opravných prostředcích uvedli, že nic, co je jim kladeno za vinu nespáchali, se spoluobviněným N. se stýkali pouze příležitostně, a to za účelem prohlídky jím nabízených nových motocyklů, a dále zpochybnili, že by od nich obviněný N. kupoval motocykly, resp. zpochybnili výpověď posledně jmenovaného obviněného a její hodnocení ze strany soudů. Obvinění rovněž poukázali na to, že soudy nevzaly v potaz výpověď obviněného K. , resp. nevyvodily z ní správné závěry, a dále poukázali též na to, že provedené důkazy nelze považovat za důkazy potvrzující jejich vinu a soudy měly postupovat v souladu se zásadou in dubio pro reo.
Obvinění L. S. a D. Č. tedy ve svých dovoláních s formálním odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vyjadřují pouze své neztotožnění s rozsahem dokazování, hodnocením provedených důkazů a z tohoto hodnocení vyplývajícími závěry soudů ohledně okolností významných pro posouzení naplnění znaků trestného činu. Je však třeba mít na paměti, že takové závěry jsou závěry skutkovými, které teprve tvoří podklad pro hmotně právní posouzení skutku z hlediska naplnění znaků skutkové podstaty v konkrétním případě v úvahu přicházejícího trestného činu. Odvozují–li přitom obvinění nesprávnost právního posouzení skutku nebo jiného hmotně právního posouzení výlučně od jimi deklarovaného jiného skutkového stavu, než k jakému dospěly soudy v dovolání předcházejícím řízení, pak jejich dovolání nespadají pod žádný zákonný dovolací důvod.
Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obvinění L. S. a D. Č. podali svá dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jejich dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jimi napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle §265i odst. 3 až 5 tr. ř.
Rovněž obviněný J. N. ve svém dovolání označuje jako dovolací důvod skutečnosti uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V obecné rovině lze k tomuto dovolacímu důvodu odkázat na to, co již bylo řečeno výše u dovolání obviněných L. S. a D. Č.
Nejvyšší soud se nejprve zabýval námitkami obviněného vztahujícími se k trestnému činu podílnictví podle §251 tr. zák.
Pokud jde o námitky, že pachatel musí vědět, že předmětná věc byla získána trestným činem, popř. pokud je s takovou okolností pouze srozuměn, musí být objektivně prokázáno, že věc byla získána trestným činem, a že tedy nestačí vědět, že „předmětné motocykly byly odcizeny“ jak uvedl odvolací soud, ale musí být prokázáno, že takové odcizení bylo trestným činem, pak je možno říci, že jde o námitky týkající se otázky naplnění subjektivní stránky citovaného trestného činu, resp. právního posouzení skutku, a Nejvyšší soud se jimi proto dále věcně zabýval. Společně s nimi posuzoval i navazující námitku spočívající v tom, že obviněný sice v některých případech mohl tušit, že jde o odcizené motocykly, avšak nebylo prokázáno, kdo byl pachatelem krádeže, popř. zda to byla osoba trestně odpovědná, a za této situace tedy nelze jednání obviněného posoudit jako podílnictví podle §251 tr. zák.
Předně je možno připomenout, že obviněný J. N. byl uznán vinným mimo jiné trestným činem podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zák., tedy tím, že na sebe převedl věc, která byla získána trestným činem spáchaným jinou osobou a takovým činem získal značný prospěch (srov. tzv. právní větu rozsudku nalézacího soudu).
Pokud jde o subjektivní stránku citovaného trestného činu lze dále konstatovat, že v případě trestného činu podílnictví podle §251 tr. zák. se vyžaduje úmysl (§3 odst. 3 tr. zák.), a to ať už ve formě tzv. úmyslu přímého /§4 písm. a) tr. zák./ či tzv. úmyslu nepřímého /§4 písm. b) tr. zák./. Z povahy tohoto trestného činu vyplývá, že úmysl podílníka musí krýt nejen samotné jeho jednání (ukrytí, převedení na sebe nebo jiného či užívání), ale zároveň si musí podílník být vědom té skutečnosti, že věc nebo jiná majetková hodnota, kterou ukryl, převedl na sebe nebo jiného či kterou užívá, byla získána trestným činem spáchaným jinou osobou. Podílník tedy musí znát všechny skutkové okolnosti rozhodné pro závěr, že čin spáchaný onou jinou osobou je trestným činem (srov. č. 7/1995 Sb. rozh. tr.). V případě jednání, které spočívá v ukrytí či převedení na sebe nebo jiného, musí mít podílník tuto vědomost již v okamžiku, kdy věc nebo jinou majetkovou hodnotu ukrývá či převádí na sebe nebo jiného.
Dále je možné obecně říci, že otázka, zda byla věc skutečně získána trestným činem či nikoliv, představuje v řízení o trestném činu podílnictví podle §251 tr. zák. předběžnou otázku ve smyslu §9 odst. 1 tr. ř. Jelikož jde o otázku viny, posoudí ji soud samostatně, i když bylo v jiném řízení o vině přímého pachatele již pravomocně rozhodnuto (srov. č. 15/1971–II Sb. rozh. tr.).
V posuzované věci dospěly soudy ke skutkovému závěru, že jednotlivé motocykly, resp. další věci uvedené pod body 19) – 21), 23), 25), 26) a 29) na sebe obviněný N. převedl, ačkoliv věděl, že se uvedené věci dostaly do jeho dispozice v důsledku trestného činu krádeže spáchaného jinou osobou (srov. tzv. skutkovou větu rozsudku nalézacího sodu). K tomu závěru nalézací soud dodal, že jednotlivé motocykly byly dodávány obviněnému N. bez dokladů, poškozené, za přibližně poloviční cenu, mimo běžnou pracovní dobu ve večerních hodinách, bez sepsání příslušných kupních smluv a bez vydání dokladu o zaplacení. Na pokladě uvedených skutkových okolností nalézací soud uzavřel, že obviněný nejenže věděl, že předávané motocykly pocházejí z trestné činnosti, ale byl i s touto okolností srozuměn (srov. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu na str. 30).
Tyto skutkové závěry nalézacího soudu lze podle názoru Nejvyššího soudu kvalifikovat přinejmenším jako tzv. nepřímý úmysl ve smyslu §4 písm. b) tr. zák., jak učinil i soud nalézací. K uvedenému považuje Nejvyšší soud za potřebné dodat, že obviněný J. N. v daném případě nepočítal s žádnou konkrétní skutečností, která by mohla reálně zabránit vzniku pro trestní právo škodlivého následku, a přesto jednal tak, jak je popsáno v tzv. skutkové větě rozsudku nalézacího soudu. Z tohoto pohledu lze jeho zavinění hodnotit jako tzv. nepřímý úmysl (srov. č. 3/2006 Sb. rozh. tr.). Uvedený závěr týkající se zavinění obviněného je vzhledem ke skutkovým okolnostem případu nutné vztáhnout i k otázce pachatele trestné činnosti, jíž byly jednotlivé motocykly získány. Nejenže tu nebyla žádná okolnost, pro kterou by se obviněný mohl domnívat, že by předmětné motocykly byly odcizeny trestně neodpovědnými osobami, jak nyní uvádí, naopak obviněnému J. N. je dodávali spoluobvinění L. S. a D. Č. , tedy osoby plně trestně odpovědné. Ovšem i další okolnosti nasvědčují tomu, že předmětné motocykly byly získány trestnou činností trestně odpovědných osob. Je možno poukázat zejména na větší množství útoků a na charakter věcí, které obviněný na sebe převedl (motocykly značné hmotnosti a poměrně vysoké hodnoty). Navíc lze dodat, že obviněný v rámci trestního stíhání ani neuvedl žádnou okolnost, pro kterou by se mohl domnívat, že by předmětné motocykly byly odcizeny trestně neodpovědnými osobami. Pokud by tak učinil v rámci dovolacího řízení, nebylo by možno k této skutečnosti přihlížet, neboť by došlo k faktické změně skutkových zjištění učiněných v dovolání předcházejícím řízení.
Za situace, kdy obviněný nepochybně předpokládal, že na něj převáděné motocykly pocházejí z trestné činnosti trestně odpovědné osoby, a s touto skutečností byl srozuměn, lze konstatovat, že jeho trestní odpovědnost je zcela namístě. I za situace, kdy by ve skutečnosti, ač o tom nevěděl, předmětné motocykly získal v důsledku činnosti (v tomto případě odcizení věcí) trestně neodpovědné osoby, bylo by jeho jednání třeba posoudit jako pokus trestného činu podílnictví podle §8 odst. 1 a §251 odst. 1, 2 tr. zák. Přitom pokus trestného činu je trestný podle stejné trestní sazby jako dokonaný trestný čin (§8 odst. 2 tr. zák.).
V předchozím řízení bylo soudy zjištěno, že předmětné motocykly byly jejich majitelům odcizeny. Vzhledem k okolnostem, za kterých obviněný tyto motocykly získal, a zejména vzhledem k jejich povaze je podle mínění Nejvyššího soudu reálně vyloučeno, že by byly získány činností trestně neodpovědné osoby. Zde je opět možno dále odkázat na množství útoků záležících v odcizení drahých motocyklů se záměrem jejich prodejem získat finanční prostředky. Tato činnost svědčí o určité promyšlenosti a cílevědomosti takového jednání předpokládající větší životní zkušenosti i rozumové schopnosti. Ostatně řízení výkonného a těžkého motocyklu vyžaduje značnou řidičskou a fyzickou zdatnost. Skutečnost, že nebyla v této věci zjištěna konkrétní osoba, která motocykly odcizila, tedy neznamená, že by nebylo možno dojít k závěru, že byly získány trestným činem krádeže ve smyslu ustanovení §247 tr. zák. Proto je posouzení jednání obviněného J. N. jako dokonaného trestného činu podílnictví podle §251 tr. zák. zcela namístě.
Pokud jde o rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2002, sp. zn. 6 Tdo 258/2002, respektive právní názory v něm vyslovené, je možno uvést, že otázku, zda je v případě nezjištění osoby, v důsledku jejíž činnosti byly získány věci tvořící předmět v úvahu připadajícího trestného činu podílnictví, možné dovodit, že šlo o trestnou činnost trestně odpovědného pachatele, lze zodpovědět jen na základě konkrétních okolností jednotlivých případů. Tak je nutno chápat i právní závěry vyslovené v citovaném rozhodnutí. Řešení posuzované otázky nelze rozhodně zobecnit v tom smyslu, že by v takovém případě byl vždy vyloučen závěr o naplnění znaků trestného činu, jímž byly věci získány. Např. z výpovědi svědka bude zjištěno, že předmětnou věc odcizil sice neidentifikovaný pachatel, ale šlo o dospělou osobu nejevící známky jakékoli duševní poruchy.
Vzhledem k uvedeným závěrům posoudil Nejvyšší soud první skupinu námitek obviněného jako zjevně neopodstatněnou.
Namítl–li dále obviněný, že výrok o vině, resp. popis jednotlivých útoků není úplný, neboť z něho není zřejmá výše jeho prospěchu, a dále namítl, že soudy vycházely pouze z ceny předmětných motocyklů, která byla stanovena na podkladě znaleckého zkoumání, když správně měla být stanovena jako rozdíl cen, za které byly motocykly koupeny a cen, za které byly prodány, pak je možno říci, že tyto námitky prvotně směřují proti aplikaci ustanovení §120 odst. 3 tr. ř., které vymezuje obsahové náležitosti výroku o vině, a jde v tomto smyslu o námitky, které mají procesní a nikoliv hmotně právní charakter. Nicméně za situace, kdy by v tzv. skutkové větě odsuzujícího rozsudku chybělo skutkové vyjádření některého znaku skutkové podstaty trestného činu, jímž byl pachatel uznán vinným, šlo by o rozpor mezi skutkovými závěry a právním posouzením, jak má na mysli §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Z tohoto pohledu jsou shora uvedené námitky obviněného námitkami odpovídajícími zákonnému dovolacímu důvodu a Nejvyšší soud se jimi dále věcně zabýval.
Obecně lze připomenout, že v tzv. skutkové větě výroku o vině musí soud uvést všechny zjištěné skutkové okolnosti, které jsou v posuzovaném případě konkrétním obsahem zákonných znaků skutkové podstaty příslušného zákonného ustanovení, podle kterého byl čin obžalovaného právně posouzen (srov. č. 43/1994–I. Sb. rozh. tr.), tedy i výši škody, resp. minimální výši škody. Ta musí být určena číselně a není možné ji stanovit jen slovním opisem, tedy například tak, že vznikla škoda v zanedbatelné výši (srov. č. 42/1979 Sb. rozh. tr.).
Dále je možné připomenout, že zákonným znakem kvalifikované skutkové podstaty trestného činu podílnictví podle §251 odst. 2 tr. zák. je získání značného prospěchu. V případě, kdy byl trestný čin podílnictví spáchán tím, že na sebe podílník převedl věc, která byla získána trestným činem spáchaným jinou osobou /§251 odst. 1 písm. a) tr. zák./, jak tomu bylo v posuzovaném případě, nelze výši prospěchu stanovit pouze jako hodnotu převáděných věcí, ale v případě, že na jejich převedení vynaložil pachatel určitou finanční částku, je nutné tuto částku odečíst od hodnoty převedené věci (srov. č. 1/1999 Sb. rozh. tr.). Výše případné prodejní ceny není z tohoto pohledu rozhodující.
V posuzovaném případě dospěl nalézací soud k následujícím skutkovým závěrům ohledně pořizovacích cen a skutečných hodnot převáděných motocyklů. Pokud jde o bod 19) tzv. skutkové věty výroku o vině, převedl na sebe obviněný tam specifikovaný motocykl za cenu 60 000 Kč, přičemž jeho hodnota činila nejméně 174 000 Kč (výše prospěchu činí 114 000 Kč). V případě bodu 20) získal obviněný tam popsaný motocykl za cenu 100 000 Kč, přičemž jeho hodnota činila nejméně 432 900 Kč (výše prospěchu činí 332 900 Kč). V případě bodu 21) získal obviněný tam popsaný motocykl za cenu 60 000 Kč, přičemž jeho hodnota činila nejméně 262 700 Kč (výše prospěchu činí 202 700 Kč). V případě bodu 23) získal obviněný tam popsaný motocykl za cenu 80 000 Kč, přičemž jeho hodnota činila nejméně 205 300 Kč (výše prospěchu činí 125 300 Kč). V případě bodu 25) získal obviněný tam popsaný motocykl za cenu 70 000 Kč, přičemž jeho hodnota činila nejméně 205 500 Kč (výše prospěchu činí 135 500 Kč). V případě bodu 26) získal obviněný tam popsaný motocykl za cenu 150 000 Kč, přičemž jeho hodnota činila nejméně 233 700 Kč (výše prospěchu činí 83 700 Kč). A konečně v případě bodu 29) získal obviněný tam popsaný motocykl za cenu 130 000 Kč, přičemž jeho hodnota činila nejméně 276 500 Kč (výše prospěchu činí 146 500 Kč).
Z uvedeného je tedy patrné, že celková výše prospěchu obviněného J. N. činila celkem 1 140 600 Kč, což je s ohledem na znění §89 odst. 11 tr. zák. možno označit za značný prospěch ve smyslu §251 odst. 2 tr. zák. Z tohoto pohledu tedy soudy v předchozím řízení nepochybily. Za určité formální pochybení lze označit stav, kdy závěr o výši prospěchu nebyl nalézacím soudem u jednotlivých útoků popsaných v tzv. skutkové větě číselně vyjádřen, resp. nebyla zde číselně vyjádřena ani celková výše prospěchu. Nicméně vzhledem k tomu, že zde nalézací soud vyjádřil jak částky, za které obviněný předmětné motocykly získal, tak i jejich skutečnou hodnotu, lze závěr o výši prospěchu obviněného učinit s pomocí jednoduchých matematických operací. K uvedenému považuje Nejvyšší soud za nutné dodat, že vzhledem ke shora učiněným závěrům nelze souhlasit s názorem obviněného, že by se soudy v předchozím řízení nezabývaly jeho skutečným prospěchem, resp. že by vycházely toliko z cen motocyklů zjištěných znaleckým posudkem. S ohledem na popsané skutečnosti posoudil Nejvyšší soud i tuto námitku jako zjevně neopodstatněnou.
Nejvyšší soud se dále zabýval námitkami obviněného vztahujícími se k trestnému činu legalizace výnosů z trestné činnosti podle §252a tr. zák.
Předně je možno připomenout, že obviněný J. N. byl odsouzen pro trestný čin legalizace výnosů z trestné činnosti podle §252a odst. 1, 3 písm. c) tr. zák., tedy proto, že usiloval, aby bylo podstatně ztíženo zjištění původu věci, s cílem vzbudit zdání, že taková věc byla nabyta v souladu se zákonem a ke spáchání činu zneužil svého zaměstnání (srov. tzv. právní větu výroku o vině rozsudku nalézacího soudu).
Trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti podle §252a odst. 1 tr. zák. (ve znění účinném do 30. 6. 2006) se dopustí ten, kdo zastírá původ nebo jinak usiluje, aby bylo podstatně ztíženo nebo znemožněno zjištění původu věci nebo jiného majetkového prospěchu získaného trestnou činností, s cílem vzbudit zdání, že taková věc nebo prospěch byly nabyty v souladu se zákonem, nebo kdo jinému spáchání takového činu umožní.
Z uvedeného tedy vyplývá, že ustanovení §252a odst. 1 tr. zák. v sobě obsahuje dvě samostatné skutkové podstaty. První z nich naplní pachatel, který zastírá původ nebo jinak usiluje, aby bylo podstatně ztíženo nebo znemožněno zjištění původu věci nebo jiného majetkového prospěchu získaného trestnou činností, s cílem vzbudit zdání, že taková věc nebo prospěch byly nabyty v souladu se zákonem. Druhou pak naplní pachatel, který jinému spáchání činu popsaného v první skutkové podstatě umožní.
Pokud obviněný nejprve namítl, že v případě trestného činu podle §252a tr. zák. je třeba zkoumat, zda prokázání původu nebo umožnění zjištění původu je povinností obecnou či zvláštní, resp. dále namítl, že citované ustanovení chrání veřejný zájem tam, kde jiný zákon stanoví povinnost prokazovat původ nějaké věci a v případech, kde taková zvláštní povinnost není zákonem stanovena, nelze citované ustanovení trestního zákona aplikovat, pak je možno předně říci, že jde o námitku vztahující se k naplnění skutkových podstat uvedených v ustanovení §252a tr. zák. a Nejvyšší soud se jí proto dále věcně zabýval.
Obviněný v podstatě vychází z premisy, že podmínkou trestnosti podle ustanovení §252a odst. 1 tr. zák. je skutečnost, že zde existuje zvláštní zákonem stanovená povinnost jednat určitým způsobem, avšak pachatelé trestného činu podle §252a odst. 1 tr. zák. tuto povinnost úmyslně nesplní. S tímto názorem však podle mínění Nejvyššího soudu nelze souhlasit. Úmyslným nesplněním povinnosti uložené subjektu zákonem (zejména zákonem č. 61/1996 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a o změně a doplnění souvisejících zákonů, ve znění pozdějších měn), může být naplněn znak druhé skutkové podstaty obsažené v §252a odst. 1 tr. zák. spočívající v umožnění spáchání činu popsaného v první skutkové podstatě obsažené v ustanovení §252a odst. 1 tr. zák. S ohledem na skutečnost, že v druhé skutkové podstatě trestného činu podle §252a odst. 1 tr. zák. je obecně postihována zvláštní forma účastenství, však nelze vyloučit, že pachatel tuto skutkovou podstatu naplní i jiným jednáním či opomenutím, kterým jinému umožní spáchání první skutkové podstaty trestného činu podle §252a odst. 1 tr. zák.
Jak již bylo řečeno výše, není obviněný J. N. činěn trestně odpovědným za to, že jiné osobě umožnil zastření původu nebo jiné usilování o podstatné ztížení nebo znemožnění zjištění původu věci nebo jiného majetkového prospěchu získaného trestnou činností, s cílem vzbudit zdání, že taková věc nebo prospěch byly nabyty v souladu se zákonem, ale je činěn trestně odpovědným přímo pro jednání uvedené v první skutkové podstatě trestného činu podle §252a odst. 1 tr. zák. Otázka, zda obviněnému svědčila zvláštní zákonem stanovená povinnost jednat určitým způsobem, není proto v tomto případě významná. Tuto námitku obviněného proto Nejvyšší soud posoudil jako zjevně neopodstatněnou.
S ohledem na výše uvedenou argumentaci lze jako zjevně neopodstatněnou posoudit rovněž námitku obviněného, že pokud neexistuje ve vztahu k dokladům k motocyklům zvláštní povinnost prokazovat jejich původ, je právní kvalifikace učiněná soudy v předchozím řízení nesprávná.
Namítl–li dále obviněný, že zakrýval spáchání jím dokonaného trestného činu a za této situace je nepřípustné, aby byl nucen pohrůžkou trestu k vlastnímu doznání, je možno obecně říci, že první skutkovou podstatu trestného činu podle §252a odst. 1 tr. zák. může naplnit jak osoba, která sama spáchala hlavní trestný čin, tak i jiná osoba, od pachatele hlavního trestného činu odlišná. V prvním případě bude za splnění všech zákonných podmínek pachatel trestně odpovědný jak za hlavní trestný čin, tak i za trestný čin legalizace výnosů z trestné činnosti podle §252a tr. zák. Podle názoru Nejvyššího soudu nelze v tomto stavu spatřovat nucení k sebeobviňování, jak naznačuje obviněný. Ustanovení §252a tr. zák. v sobě totiž neobsahuje povinnost doznat se ke spáchání předchozí trestné činnosti, ale jeho cílem je postihnout jednání, které navazuje na předchozí trestnou činnost stejné či jiné osoby, přičemž toto (další) jednání spočívá právě v legalizaci věcí nebo jiného majetkového prospěchu (jiných majetkových hodnot), které byly předtím získány trestným činem. Citované ustanovení tedy v sobě obsahuje pouze zákaz takového jednání. Vzhledem k uvedenému posoudil Nejvyšší soud i tuto námitku obviněného jako zjevně neopodstatněnou.
Pokud jde o další námitku obviněného, že v rozsudku nalézacího soudu zcela absentuje popis subjektivní stránky, pak je možno říci, že ani s tímto závěrem nelze souhlasit. Z tzv. skutkové věty citovaného rozsudku vyplývá, že obviněný J. N. v několika případech popsaných pod body 34) – 38), 40) výroku o vině (stručně řečeno) úmyslně a opakovaně legalizoval původ motocyklů, které byly předtím odcizeny nezjištěnou osobou. Tyto motocykly totiž v jednotlivých případech nabyl, přičemž v úmyslu zastřít a podstatně ztížit zjištění jejich původu s cílem vzbudit zdání, že jde o motocykly nabyté v souladu se zákonem, zajistil vydání dokladů o technické způsobilosti jednotlivých motocyklů a duplikátů technických průkazů, a to na podkladě předložení padělaných dokladů o proclení motocyklů a padělaných původních dokladů k nim, a v některých případech rovněž na pokladě pozměněných VIN kódů, přičemž tak činil se záměrem takto legalizované motocykly následně prodat, což také až na jednu výjimku učinil. Popsané skutkové okolnosti případu představují jednoznačně okolnosti, na jejichž podkladě lze učinit závěr o naplnění subjektivní stránky přisouzeného trestného činu. Ani uvedené námitce obviněného proto nelze přisvědčit.
Pokud obviněný v této souvislosti uvádí, že se soudy nezabývaly otázkou, zda věděl, že byly předmětné motocykly odcizeny, popř. zda věděl, že celní deklarace představují padělek, pak je možno ve stručnosti odkázat na shora popsané skutkové závěry, z nichž jednoznačně vyplývá, že o těchto skutečnostech obviněný věděl, resp. je předpokládal. Pokud obviněný nyní vychází ze závěru, že tomu tak nebylo, jde o situaci, kdy se snaží docílit revize skutkových závěrů soudů, což není s ohledem na charakter dovolání v rámci řízení před Nejvyšším soudem možné.
Namítl–li rovněž obviněný, že se soudy měly zabývat rovněž otázkou, jakým způsobem obviněný motocykly nabyl, a pokud tak neučinily, chybí základní předpoklad pro zjištění majetkového prospěchu, pak je třeba znovu připomenout, že obviněný byl shledán vinným trestným činem legalizace výnosů z trestné činnosti podle §252a odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. proto, že usiloval, aby bylo podstatně ztíženo zjištění původu věci, s cílem vzbudit zdání, že taková věc byla nabyta v souladu se zákonem a ke spáchání činu zneužil svého zaměstnání (srov. tzv. právní větu výroku o vině rozsudku nalézacího soudu). S ohledem na uvedené lze konstatovat, že v daném případě nepředstavoval (majetkový) prospěch soudy aplikovaný kvalifikační znak skutkové podstaty uvedeného trestného činu. S ohledem na uvedené posoudil Nejvyšší soud i tuto námitku obviněného jako zjevně neopodstatněnou.
Pokud jde o poslední námitku obviněného, že podmínkou jeho trestní odpovědnosti je jeho vědomí ohledně otázky totožnosti pachatele krádeží motocyklů uvedených pod body 34) – 38), 40) výroku o vině, pak je možno předně říci, že ze soudy zjištěných skutkových závěrů jednoznačně vyplývá, že obviněný jednal s vědomím toho, že motocykly, u nichž popsaným způsobem legalizoval jejich původ, pocházely z krádeží. Z tohoto závěru nepochybně vycházely i soudy v předchozím řízení. Navíc lze poukázat na to, že pokud by se obviněný domníval, že předmětné motocykly přešly do jeho dispozice legální cestou, ztratilo by jeho další jednání, které spočívalo v zajištění vydání dokladů o technické způsobilosti motocyklů a duplikátů technických průkazů na podkladě předložení padělaných dokladů o proclení motocyklů a padělaných původních dokladů k nim, a v některých případech rovněž na pokladě pozměněných VIN kódů, zcela smysl. Naopak z uvedeného je naprosto jednoznačné, že obviněný celé popsané jednání činil zcela vědomě právě proto, aby zlegalizoval původ uvedených motocyklů a ty následně prodal. Tedy o jeho vědomí nemůže být pochyb, byť nebylo prokázáno, že by znal konkrétní okolnosti, za kterých byly uvedené motocykly odcizeny či pachatele těchto krádeží.
S odkazem na to, co bylo řečeno výše u obdobné námitky obviněného týkající se trestného činu podílnictví podle §251 tr. zák., lze i v tomto případě konstatovat, že otázka subjektu krádeží motocyklů není za daného stavu určující pro posouzení trestní odpovědnosti obviněného J. N.
S ohledem na skutečnost, že obviněný J. N. jiné než popsané námitky ve svém dovolání neuvedl a vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem k porušení zákona ve smyslu uplatněných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nedošlo. Dovolání obviněného J. N. proto pro jeho zjevnou neopodstatněnost podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
O odmítnutí dovolání obviněných L. S. , D. Č. a J. N. rozhodl Nejvyšší soud v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 8. července 2008
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch