ECLI:CZ:NS:2008:11.TDO.995.2008.1
sp. zn. 11 Tdo 995/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 25. září 2008 dovolání podané obviněným F. M. , proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 1. 2008, sp. zn. 5 To 634/2007, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 4 T 199/2005, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného F. M.
o d m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 29. 6. 2007, sp. zn. 4 T 199/2005, byl F. M. uznán vinným trestnými činy útoku na veřejného činitele podle §155 odst. 1 písm. a) tr. zák. (ad 1), loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. (ad 2) a dále trestnými činy výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. a nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 tr. zák. (ad 3), za které byl podle §234 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v délce trvání osmi roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.
Podle §228 odst. l tr. ř. byla obviněnému dále uložena povinnost nahradit poškozenému F. M. , bytem Š. , N. H. , škodu ve výši 9 366,50 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. se poškozený F. M. odkazuje se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle §73 odst. 2 tr. zák. byly dále zabrány zajištěná samonabíjecí pistole zn. S. , ráže 6,35 mm, v. č. 72485, 1 ks zásobníku a 43 ks zajištěných nábojů náležející přesně nezjištěnému vlastníku.
Podle skutkových zjištění Okresního soudu v Děčíně se obviněný shora uvedené trestné činnosti dopustil tím, že:
dne 15. 5. 2004 ve večerních hodinách v J. , okr. D. , na oddělení R. J. nejdříve verbálně a poté i fyzicky se snažil napadnout hlídku Policie ČR Obvodního Oddělní R. ve složení pprap. J. Š. , a nstržm. J. M. , kdy mu byla přiložena služební pouta, a ve fyzickém napadání pokračoval i při převozu služebním vozidlem na Obvodní oddělení PČR R. , kde seděl na zadním sedadle vpravo a přitom zaútočil kopem levé nohy na hlavu nstržm. M. , který služební vozidlo řídil, v útoku mu však bylo zabráněno pprap. Š. , který pravou rukou přidržel obviněného v sedadle a levou rukou vykryl jeho kop nohou, přičemž došlo k přitlačení jeho ruky nohou obviněného ke střeše služebního vozidla, obviněný ve fyzickém útoku pokračoval i v objektu Obvodního oddělení R. , kde na chodbě nohou dupl na nárt pravé nohy nstržm. M. ,
dne 5. 4. 2005 kolem 12:15 hod. ve Š. , část N. H. , okr. D. , vylákal z domu poškozeného F. M. , kterého v přístavku pro hospodářské stroje fyzicky napadl úderem do hlavy, následně mu nasadil na ruce pouta, odvedl jej do domu, kde v bývalé konírně jej přivázal elektrokabelem, starým řetězem a provazem ke kůlu, požadoval po něm vydání peněz pod pohrůžkou, že použije dalšího násilí, a proto vystřelil z přinesené pistole, následně zranil psa poškozeného, proto mu poškozený sdělil, že se peníze nachází v kuchyni, obviněný tam odešel a zde odcizil finanční hotovost ve výši 6 200 Kč, mobilní telefon zn. A.–C. v hodnotě 1 350 Kč, 3 ks kapesních hodinek, 1 ks náramkových hodinek, 1 pár náušnic s kamínkem, 3 ks snubních prstenů, 1 ks pamětní mince, vše v hodnotě 7 120 Kč, poškozeného zanechal na místě svázaného a dům opustil, jednáním mu způsobil zhmoždění hlavy, lehký otřes mozku, zhmoždění části zad, obou paží a předloktí, otevřenou tržně zhmožděnou ránu ve vlasaté části hlavy o délce 5 cm, kdy zranění si vyžádala hospitalizaci v nemocnici a následné vyřazení z běžného způsobu života po dobu 20 dnů a dále mu odcizil finanční hotovost a věci v hodnotě nejméně 14 670 Kč,
dne 5. 4. 2005 kolem 16:00 hod. v J. , okr. D. , v baru U B. , před přítomnými hosty vyňal pistoli zn. S. , v. č. 72485, ráže 6,35 mm, kterou držel bez příslušného oprávnění, a nejméně ve dvou případech z ní bezdůvodně vystřelil do stropu místnosti.
Proti citovanému rozsudku Okresního soudu v Děčíně podal obviněný odvolání, na jehož podkladě rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem, jako soud odvolací, usnesením ze dne 24. 1. 2008, sp. zn. 5 To 634/2007, tak, že podle §256 tr. ř. odvolání zamítl. Toto usnesení odvolacího soudu bylo doručeno mimo jiné obviněnému F. M. dne 26. 2. 2008, jeho obhájci dne 27. 2. 2008 a Okresnímu státnímu zastupitelství v Děčíně dne 25. 2. 2008.
Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. J. H. dovolání, které bylo doručeno Nejvyššímu soudu dne 25. 4. 2008.
Obviněný svým dovoláním napadl zamítací výrok usnesení odvolacího soudu. Ohledně dovolacího důvodu uvedl, že napadené usnesení spočívá na nesprávném právním posouzení skutku /§265b odst. 1 písm. g) tr. ř./ a současně bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání proti rozsudku nalézacího soudu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, přičemž odkázal na §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spatřuje obviněný v postupu soudů obou stupňů při aplikaci ustanovení §2 odst. 5. tr. ř. Soud prvního stupně měl podle obviněného připustit provedení dalších důkazů, které obviněný navrhoval, neboť jejich provedením mohla vyplynout další nová zjištění ve prospěch obviněného a možné další důkazy, které by mohly být provedeny. V dokazování mělo být podle obviněného pokračováno, neboť tu byly a jsou pochybnosti o jeho vině, a také zejména proto, že mu hrozil vysoký trest.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. obviněný uvádí, že pokud by odvolací soud pečlivě posoudil důkazy soudem prvního stupně provedené a neprovedené, dospěl by k závěru, že je třeba připustit další dokazovaní. Podle obviněného by pak odvolací soud dospěl k závěru, že nejsou splněny procesní podmínky pro zamítnutí odvolání.
S ohledem na uvedené skutečnosti navrhl obviněný závěrem svého dovolání, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené usnesení odvolacího soudu, a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
K dovolání obviněného se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Ta po shrnutí předchozího řízení a obsahu obviněným podaného dovolání předně uvedla, že námitky uvedené obviněným ve skutečnosti neodpovídají jím uváděnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a tedy jej věcně nenaplňují. Podstatou námitek obviněného jsou především výhrady skutkové povahy, neboť směřují do rozsahu dokazování a způsobu, jakým byly provedené důkazy hodnoceny. Přitom rozsah dokazování závisí výlučně na rozhodování soudu, tento závěr vyplývá i z čl. 82 Ústavy ČR, v němž je zakotven princip nezávislosti soudu. V posuzované věci soudy obou stupňů řešily úplnost či neúplnost provedeného dokazování, přičemž přesvědčivě zdůvodnily, proč není třeba další obviněným navržené důkazy provádět. Dospěly přitom k závěru, že z provedených důkazů vyplývá jednoznačně jednání obviněného i jeho zavinění a je bez pochybností možné podřadit toto jednání pod skutkové podstaty trestných činů, jimiž byl obviněný uznán vinným. Obviněným navržené důkazy bylo možné považovat za nadbytečné, neboť tvrzení, k jehož ověření byly navrhovány, bylo již v předchozím řízení bez důvodných pochybností ověřeno. Nelze tedy hovořit o kategorii opomenutých důkazů. Nejedná se ani o případ, kdy jsou právní závěry soudu v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají a kdy je nutno považovat takové rozhodnutí za stojící v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 90 Ústavy.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uvedla státní zástupkyně, že tento by přicházel v úvahu pouze v alternativě vymezené zákonnou dikcí „bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku a v řízení tomuto rozhodnutí předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) k)“. Tato alternativa je vázána na některý z dalších dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. a) – k) tr. ř., pokud námitky obviněného neodpovídají dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají ani důvodu podle písmene l) téhož ustanovení. Obviněný přitom výslovně uvádí, že k zamítnutí řádného opravného prostředku došlo, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. K tomu státní zástupkyně uvádí, že tato alternativa dovolacího důvodu ve věci vůbec nepřichází v úvahu, neboť se týká pouze případů, kdy odvolání bylo zamítnuto z procesních důvodů podle §253 odst. 1 tr. ř. nebo §253 odst. 3. tr. ř. bez meritorního přezkoumání rozsudku.
Vzhledem k těmto skutečnostem navrhla státní zástupkyně závěrem svého vyjádření, aby Nejvyšší soud České republiky obviněným podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, jako podané z jiných důvodů, než které jsou uvedeny v §265b odst. 1 tr. ř., a toto rozhodnutí učinil v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací
(§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání obviněného přípustné je (§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.), že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1, 3 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou (§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.).
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Obviněný ve svém dovolání označuje jako dovolací důvod nejprve skutečnosti uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K tomuto je třeba v obecné rovině uvést následující:
Podle citovaného ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z uvedeného plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotně právní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení §265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.
Tak je tomu i v posuzovaném případě. Obviněný sice ve svém dovolání odkazuje na dovolací důvod podle §265 odst. 1 písm. g) tr. ř., jeho naplnění však spatřuje právě jen v rozsahu provedeného dokazování. Obviněný neuvádí jedinou námitku, která by se týkala hmotně právního posouzení, na uvedený dovolací důvod tak pouze formálně odkazuje.
Lze proto konstatovat, že obviněný ve svém stručném dovolání, s poukazem na dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., fakticky vyjadřuje pouze svoji nespokojenost s rozsahem provedených důkazů, přičemž pouze tvrdí, že o jeho vině byly a jsou pochybnosti a z provedení jím navržených důkazů by mohla vyplynout zjištění v jeho prospěch. Neuvádí přitom ani, o jaká zjištění by se mohlo jednat. Pro úplnost považuje Nejvyšší soud nad rámec dovolacího řízení za potřebné dodat, že nalézací soud, po provedení podrobného dokazování, přesvědčivě zdůvodnil, jakým způsobem provedené důkazy hodnotil a jak na jejich základě dospěl ke skutkovým závěrům, stejně jako zdůvodnil, proč provádění dalších obviněným navržených důkazů považuje za nadbytečné.
Obviněný ve svém dovolání označuje jako dovolací důvod dále i skutečnosti uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. K tomuto je třeba v obecné rovině uvést následující:
Uvedený dovolací důvod v sobě zahrnuje dvě alternativy. Podle první z nich je tento dovolací důvod dán, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto nebo odmítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu z formálních důvodů uvedených v §253 tr. ř. bez věcného přezkoumání podle §254 tr. ř., aniž by byly současně splněny procesní podmínky stanovené trestním řádem pro takový postup. Podle druhé z nich je uvedený dovolací důvod dán tehdy, když v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., byl dán některý z důvodů dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu postupem podle §256 tr. ř., tj. po věcném přezkoumání odvolacím soudem podle §254 tr. ř. s tím, že jej odvolací soud neshledal důvodným.
Obviněný ve svém dovolání výslovně odkázal na první alternativu ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., tj. že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Je zcela zřejmé, že o tuto situaci se zde nejedná, neboť odvolání obviněného bylo soudem druhého stupně zamítnuto po věcném přezkoumání napadeného rozsudku, neboť bylo shledáno nedůvodným. I kdyby obviněný odkázal na druhou alternativu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., za situace, kdy obviněný svými námitkami obsahově nenaplnil namítaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nemohl jimi naplnit ani dovolací důvod podle druhé alternativy §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný F. M. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jeho dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle §265i odst. 3 až 5 tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. září 2008
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch