ECLI:CZ:NS:2008:20.CDO.104.2007.1
sp. zn. 20 Cdo 104/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Miroslavy Jirmanové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné P. e., a.s., proti povinnému J. B., zastoupenému advokátkou, pro částku 15.412,30 Kč s příslušenstvím, prodejem movitých věcí, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. E 2210/2001, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze z 28. 6. 2006, č. j. 27 Co 359/2006-43, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud odmítl potvrdil usnesení z 27. 9. 2001, č. j. E 2210/2001-2, jímž okresní soud nařídil výkon rozhodnutí. S odvolací námitkou povinného, že „podkladový rozsudek není zákonný, jelikož elektřinu za požadovanou částku 15.412,30 Kč nespotřeboval“, se krajský soud vypořádal závěrem, že „tato námitka nemohla být zohledněna…, jelikož ve vykonávacím řízení soudu nepřísluší přezkoumávat věcnou správnost podkladových rozsudků.“
V dovolání (napadenému rozhodnutí přisuzuje zásadní právní význam, aniž však vysvětluje, v čem má tento význam spočívat) povinný namítá, že řízení je postiženo vadou, která může mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Naplnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. spatřuje v okolnosti, že rozhodnutí odvolacího soudu – jestliže ten ve třetím odstavci druhé strany odůvodnění svého usnesení (č. l. 44) uvedl, že „námitky uplatněné v odvolání nemohly být zohledněny, jelikož jde převážně o námitky týkající se rozhodnutí ve věci samé, které povinný měl možnost uplatnit v odvolání proti rozsudku vydaném v nalézacím řízení“ – je nepřezkoumatelné, a tedy v rozporu s ustanovením §157 odst. 2 a §169 odst. 4 o.s.ř.
Dovolací soud se zabýval nejprve otázkou přípustnosti dovolání a v tomto směru dospěl k závěru, že dovolání přípustné není.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. - jež podle §238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. - je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.). Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Dovolacím důvodem způsobilým založit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je tudíž (vyjma případu – o který však v dané věci, a dovolatel to ani netvrdí, nejde – kdy by samotná vada podle §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř., pokud by jí řízení trpělo, splňovala podmínku zásadního právního významu) pouze důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Takový dovolací důvod však povinný vůbec neuplatnil.
Protože uplatněnými důvody je dovolací soud vázán (§242 odst. 3 věta první, o.s.ř.), lze otázku, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou právě tomuto důvodu podřaditelné.
Nejvyšší soud předně zdůrazňuje (viz též rozsudek Vrchního soudu v Praze z 28. 6. 2004, sp. zn. 7 Cdo 41/93, uveřejněný v Bulletinu tohoto soudu č. 3/1994, pod poř. č. 10), že případný nedostatek přezkoumatelnosti odůvodnění usnesení odvolacího soudu je napadnutelný jen prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 o.s.ř.; dovolatel ostatně sám (jím tvrzenou) nepřezkoumatelnost odůvodnění napadeného rozhodnutí kvalifikuje jako vadu řízení. Dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. však (viz výše) k založení přípustnosti podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. způsobilý není.
Pro úplnost však budiž řečeno, že odvolatelovo hodnocení odůvodnění napadeného usnesení jako nepřezkoumatelného nemá oporu v textu tohoto rozhodnutí. Odvolací soud se sice dopustil formulační nepřesnosti, použil-li dikce, že jde převážně o námitky uplatnitelné pouze v nalézacím řízení, samotné použití tohoto relativizujícího pojmu však není schopno způsobit nepřezkoumatelnost rozhodnutí, zejména je-li vykládáno v kontextu s dalšími větami třetího odstavce druhé strany rozhodnutí a s předchozími dvěma jeho odstavci, v nichž je …….vysvětleno, která kritéria jsou relevantní při nařizování výkonu rozhodnutí, a že mezi ně věcná správnost vykonávaného titulu nepatří.
Protože dovolání není přípustné podle žádného v úvahu přicházejícího ustanovení, Nejvyšší soud je podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
Dovolání bylo odmítnuto, oprávněné náklady tohoto řízení, na jejichž náhradu by jinak měla právo, (podle obsahu spisu) nevznikly; této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení §146 odst. 3, §224 odst. 1 a §243b odst. 5 o.s.ř. výrok, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. června 2008
JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu