ECLI:CZ:NS:2008:20.CDO.1193.2008.1
sp. zn. 20 Cdo 1193/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Petra Šabaty v exekuční věci oprávněné C., a. s., proti povinnému T. Z., zastoupenému advokátem, pro 295.185,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 14 Nc 1725/2007, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 2. 11. 2007, č. j. 25 Co 538/2007-15, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud odmítl odvolání povinného proti usnesení Okresního soudu v Kolíně ze dne 25. 6. 2007, č. j. 14 Nc 1725/2007-7, kterým soud nařídil podle vykonatelného rozhodčího nálezu rozhodce JUDr. V. B. ze dne 9. 2. 2000, č. j. RN/B1/CAC-Zru/2000/37, k uspokojení pohledávky ve výši 295.185,- Kč se 17 % úroky od 13. 12. 1999 do zaplacení, náklady předcházejícího řízení ve výši 9.704,- Kč a náklady exekuce, exekuci a jejím provedením pověřil JUDr. J. P., soudního exekutora. Konstatoval, že povinným uplatněná námitka promlčení vymáhané pohledávky je ve stadiu nařízení exekuce nerozhodná a soud v této fázi řízení není zásadně povolán tuto námitku posuzovat; uplatnitelnou se stává v jiném stádiu exekučního řízení, jímž je zásadně zastavení exekuce (§52 odst. 1, §55 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, dále jen „zákona č. 120/2001 Sb.“).
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, v němž namítá, že se odvolací soud nezabýval vznesenou námitkou promlčení. Uvádí, že svým odvoláním namítal právě promlčení výkonu rozhodnutí, čímž naplnil „právě jeden z žádaných odvolacích důvodů“. Nebyly tak splněny podmínky pro odmítnutí odvolání, neboť shledal-li odvolací soud odvolání nedůvodným, měl toto odvolání zamítnout a nikoli odmítnout. Dále namítá,že vymáhaná pohledávka „nemá absolutně reálný základ, neboť se jedná o dvojí plnění z jedné smlouvy“ a rozhodčí nález pro zmeškání stanovuje plnění, jež povinný nikdy nedlužil a ani dlužit nemohl. Dodává, že si ani není vědom doručení rozhodčího nálezu, a to jak do vlastních rukou, tak ani žádnou z náhradních forem doručení. Dále namítá, že „v rozhodčím řízení nelze vydat v žádném případě rozhodčí nález pro zmeškání“, jak bylo učiněno, a proto je tento rozhodčí nález třeba považovat za absolutně vadný právní akt s nulitními právními účinky, tedy neodpovídající §40 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., neboť „rozhodčí nález pro zmeškání není exekučním titulem a tudíž není vykonatelným právním aktem“. Navrhuje, aby dovolací soud napadené rozhodnutí společně s rozhodnutím soudu prvého stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Usnesení, kterým odvolací soud odmítl podle §44 odst. 10, věty druhé, zákona č. 120/2001 Sb. odvolání proti usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil exekuci, proto, že – na rozdíl od jiných skutečností – neobsahovalo „skutečnosti rozhodné pro nařízení exekuce,“ je rozhodnutím ve věci samé; z hlediska materiálního jde vlastně o potvrzení usnesení, jímž soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce, §130 zákona č. 120/2001 Sb.). Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. – jež podle §238a odst. 2 o. s. ř. platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. a §130 zákona č. 120/2001 Sb. – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jen ustanovením §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. (nesprávným právním posouzením věci). Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel zpochybnil – je dovolací soud uvedeným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3, věta první, o. s. ř.).
Povinný (jenž zjevně zaměňuje institut promlčení a prekluze),argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, sice přednesl, jejich hodnocením však k závěru o splnění této podmínky dospět nelze. Není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování (právních) otázek, jež jsou ve stadiu nařízení výkonu rozhodnutí významné, uplatnil právní názory nestandardní, resp. vybočující z mezí ustálené soudní praxe. Nejvyšší soud v mnoha rozhodnutích vyložil, že při rozhodování o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí pro vymožení peněžitého plnění soud – z hlediska jeho věcného posouzení – zkoumá pouze to, zda k výkonu navržené rozhodnutí bylo vydáno orgánem, který k tomu měl pravomoc, zda je vykonatelné po stránce formální a materiální, zda oprávněný a povinný jsou věcně legitimováni, zda je výkon rozhodnutí navrhován v takovém rozsahu, který stačí k uspokojení oprávněného a vymáhané právo není prekludováno (nikoli tedy promlčeno, jak namítá odvolatel, jenž oba instituty směšuje případně zaměňuje). Jakým způsobem bude exekuce provedena, přitom posoudí exekutor.
Soudní praxe – po desítky let ustálená – dovodila, že promlčení vymáhané pohledávky je důvodem k zastavení výkonu rozhodnutí podle ustanovení §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., pokud námitku promlčení návrhem na zastavení výkonu povinný (dlužník) uplatnil (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČSR z 18. 2. 1981, sp. zn. Cpj 159/79, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 9-10/1981 pod poř. č. 21, str. 188-189 /526-527/). K předpokladům nařízení výkonu rozhodnutí tudíž nepatří (na rozdíl od prekluze práva) okolnost, že pohledávka přiznaná exekučním titulem není promlčena, jinými slovy, otázkou promlčení se soud v řízení, jež nařízení výkonu rozhodnutí předchází, zabývat nemůže. Neobsahuje-li odvolání skutečnosti rozhodné pro nařízení exekuce nebo neobsahuje-li žádné skutečnosti, soud usnesením odvolání odmítne (§44 odst. 10 zákona č. 120/2001 Sb.). Odvolací soud se v rámci svého odůvodnění se vznesenou námitkou promlčení vypořádal (povinného námitka uplatněná v dovolání proto není důvodná) a tuto námitku shledal v dané fázi řízení – v souladu s ustálenou soudní praxí - nerozhodnou.
Námitku (navíc uplatněnou teprve v dovolacím řízení, tedy v rozporu s §241a odst. 4 o. s. ř.), že exekuční titul nebyl povinnému doručen, lze uplatnit pouze prostřednictvím §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. Ten je však k založení přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nezpůsobilý.
Námitka věcné nesprávnosti exekučního titulu je uplatnitelná (viz. výše citované rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98) pouze v nalézacím nikoli tedy až v exekučním řízení.
Stejně tak není důvodná námitka neexistence rozhodčího nálezu pro zmeškání. Splňuje-li totiž rozhodčí nález všechny náležitosti stanovené zákonem č. 216/1994 Sb., o rozhodčím nálezu a výkonu rozhodčích nálezů, nemůže takové označení samo o sobě způsobit jeho nevykonatelnost.
Nejsou-li dány podmínky přípustnosti dovolání ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., Nejvyšší soud dovolání odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
O nákladech vzniklých oprávněné v dovolacím řízení rozhodne soudní exekutor (§88 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. května 2008
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu