ECLI:CZ:NS:2008:20.CDO.1306.2008.1
sp. zn. 20 Cdo 1306/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněné S. C. s.r.o., zastoupené advokátem, proti povinné M. D., zastoupené advokátem, pro částku 6.865,- Kč, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 11 Nc 6228/2004, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Praze z 27. 9. 2007, č. j. 25 Co 477/2007-62, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Oprávněná je povinna zaplatit povinné částku 1 430,- Kč k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
Usnesením z 2. 5. 2007, č. j. 11 Nc 6228/2004-53, okresní soud podle §208 odst. 1 o.s.ř. odmítl jako opožděné odvolání povinné proti svému usnesení z 9. 12. 2004, č. j. 11 Nc 6228/2004-7 (o nařízení exekuce).
Krajský soud svým rozhodnutím z 27. 9. 2007, č. j. 25 Co 477/2007-62, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že odvolání se neodmítá.
Usnesení krajského soudu napadla oprávněná dovoláním.
Dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až §239 o.s.ř.
Ustanovení §238, §238a a §239 o.s.ř. v souzené věci přípustnost dovolání nezakládají, protože usnesení, jímž odvolací soud rozhodl o odvolání proti rozhodnutí, kterým soud prvního stupně odvolání pro opožděnost odmítl, v jejich taxativních výčtech uvedeno není (srov. obdobně též usnesení Nejvyššího soudu z 20.11.2001, sp. zn. 21 Cdo 1124/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 5, ročník 2003 pod poř. č. 41).
Dovolání není přípustné ani podle §237 odst. 1 o.s.ř., neboť usnesení, jímž soud prvního stupně odvolání jako opožděné odmítl, a tedy ani usnesení, jímž odvolací soud rozhodl o odvolání proti takovému usnesení, není rozhodnutím ve věci samé (k pojmu „věc sama“ srov. též usnesení Nejvyššího soudu z 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 10, ročník 1998 pod pořadovým číslem 61, případně usnesení téhož soudu z 28. 8. 1997, sp. zn. 2 Cdon 484/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 1997 pod č. 88).
Nejvyšší soud proto bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) dovolání podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o.s.ř. jako nepřípustné odmítl.
Protože dovolání bylo odmítnuto, vzniklo povinné podle ustanovení §146 odst. 3, §224 odst. 1 a §243b odst. 5 věty první o.s.ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení; ty spočívají v částce 1 130,- Kč, představující odměnu za zastoupení advokátem (§1 odst. 1, §2 odst. 1, §3 odst. 1 bod 2, §12 odst. 1 písm. a/ bod 1., §14 odst. 1, §15 a §16 odst. 2 vyhlášky č. 484/2000 Sb.), sníženou o 50 % podle §18 odst. 1 vyhlášky, a v částce 300,- Kč představující paušální náhradu podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 1. října 2008
JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu