ECLI:CZ:NS:2008:20.CDO.1369.2008.1
sp. zn. 20 Cdo 1369/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Petra Šabaty v exekuční věci oprávněné V. z. p. Č. r.,“, proti povinné Z. K., zastoupené advokátem, pro 72.832,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 47 Nc 6416/2006, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci ze dne 29. 11. 2007, č. j. 40 Co 1242/2007-53, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 20. 7. 2007, č. j. 47 Nc 6416/2006-20, jímž Okresní soud v Olomouci zamítl návrh povinné na zastavení exekuce nařízené usnesením téhož soudu ze dne 31. 10. 2006, č. j. 47 Nc 6416/2006-4, podle vykonatelného platebního výměru V. ČR, Územní pracoviště O. ze dne 14. 12. 2005, č. 2140502644. Odvolací soud konstatoval, že podmínky pro zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), dány nejsou, neboť námitka promlčení práva předepsat dlužné penále je v exekučním řízení bezpředmětná, jelikož v exekučním řízení nelze přezkoumávat věcnou správnost exekučního titulu. Dále se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že právo vymáhat pojistné a penále není promlčeno, neboť platební výměr předepisující dlužné penále nabyl právní moci 19. 1. 2006 a pětiletá promlčecí lhůta podle §16 odst. 2 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 592/1992 Sb.“), dosud neuplynula (exekuční řízení bylo zahájeno dne 20. 10. 2006).
V dovolání – jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. – spatřuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí v posouzení, zda soud ve vykonávacím řízení je oprávněn zkoumat z pohledu zákonnosti a dobrých mravů exekuční titul. Namítá nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Exekučním titulem je zde platební výměr V. ČR, který vyměřuje penále z pohledávek splatných v období od listopadu 1997 do srpna 2006, tedy za období 9 let. Navíc toto penále je vyměřováno z pohledávky, která byla předmětem řízení u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 50 Nc 7347/2005, a u které bylo dovozeno, že tato pohledávka je promlčena. Dovolatelka zastává názor, že „jestliže v důsledku promlčení zanikl nárok jako takový, zaniká též i příslušenství tohoto nároku, tedy penále“. Dále namítá, že „povinností soudu je i zkoumat, zda exekuční titul, zejména v tomto případě platební výměr, byl vydán v souladu se zákonem“, a proto se nemůže ztotožnit se závěrem odvolacího soudu, že v exekučním řízení nelze přezkoumávat věcnou správnost exekučního titulu. Dovolatelka též namítá, že rozhodnutí mělo být vyhlášeno veřejně, bylo-li ve věci nařízeno jednání. Navrhla, aby napadené usnesení bylo zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Oprávněná se k dovolání nevyjádřila.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. – jež podle §238a odst. 2 o. s. ř. platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. d) o. s. ř. – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Povinná argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, dovolacímu soudu nepřednesla, a jejich hodnocením k závěru o splnění této podmínky dospět nelze. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Protože uplatněným důvodem je dovolací soud vázán (§242 odst. 3, věta první, o. s. ř.), lze otázku, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou právě tomuto důvodu podřaditelné.
Povinná argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, dovolacímu soudu sice přednesla, jejich hodnocením však k závěru o splnění této podmínky dospět nelze. O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů, a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. předpokládá), totiž v dané věci nejde, jelikož není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování otázek rozhodných ve stadiu zastavení exekuce uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe.
Závěr, že v souzené věci nejsou dány žádné důvody pro zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., je závěrem právním, jehož přezkum je v dovolacím řízení možný v intencích dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Závěr odvolacího soudu, že námitku promlčení práva předepsat dlužné pojistné (penále) podle §16 odst. 1 a §19 zákona č. 592/1992 Sb. lze uplatnit pouze v řízení, v němž je platební výměr vydán, zatímco v řízení o jeho výkon lze namítat pouze promlčení práva vymáhat pojistné (penále) podle §16 odst. 2 a §19 zákona č. 592/1992 Sb., je správný a vyplývá z výslovného znění uvedených ustanovení, neboť při soudním výkonu platebního výměru jde zjevně o „vymáhání“, nikoli o „předepsání“ pojistného (penále). Jelikož zákonná úprava je v tomto směru jednoznačná a nečiní v soudní praxi výkladové těžkosti, nelze napadené usnesení shledat zásadně významným po právní stránce. Právo vymáhat dlužné pojistné (penále) se promlčuje při marném uplynutí pětileté promlčecí doby stanovené §16 odst. 2 zákona č. 592/1992 Sb., a odvolací soud zcela správně došel k závěru, že v daném případě k promlčení práva nedošlo (platební výměr nabyl právní moci dnem 19. 1. 2006 a návrh na nařízení výkonu rozhodnutí byl podán dne 20. 10. 2006).
K námitce přezkumu věcné správnosti exekučního titulu Nejvyšší soud podává, že v mnoha svých rozhodnutích (srov. též rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. října 2002, sp. zn. 20 Cdo 554/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 7/2004, poř. č. 62, rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. dubna 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1/2000, poř. č. 4, nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. prosince 2004, sp. zn. 20 Cdo 1570/2003, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 7/2005, poř. č. 58) vysvětlil, že při výkonu rozhodnutí není soud oprávněn přezkoumávat věcnou správnost vykonávaného rozhodnutí nebo jiného titulu; obsahem rozhodnutí, jehož výkon se navrhuje, je soud vázán a je povinen z něj vycházet.
Nad rámec uvedeného dovolací soud podotýká, že v dovolacím řízení není možné uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy ve věci samé (dovolatelčina námitka týkající se neveřejného vyhlášení rozhodnutí), tedy přihlédnout k nově uplatněným skutečnostem (§241a odst. 4 o. s. ř.).
Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
O nákladech řízení vzniklých oprávněné v dovolacím řízení rozhodne soudní exekutor (§88 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. května 2008
JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu