ECLI:CZ:NS:2008:20.CDO.1402.2008.1
sp. zn. 20 Cdo 1402/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Petra Šabaty ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné České republiky - Krajského soudu v Hradci Králové, proti povinnému V. U., pro 18.369,- Kč, srážkami ze mzdy, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 32 E 596/2007, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 9. 2007, č. j. 21 Co 504/2007-15, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení Okresního soudu v Hradci králové ze dne 27. 7. 2007, č. j. 32 E 596/2007-4, kterým soud nařídil podle usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 5. 2007, sp. zn. 7 Nt 54/2006, k uspokojení nepřednostní pohledávky oprávněné ve výši 18.369,- Kč, výkon rozhodnutí srážkou z pracovní odměny povinného. Odvolací soud uzavřel, že podmínky pro nařízení výkonu rozhodnutí byly splněny a že v řízení o výkon rozhodnutí není soud oprávněn přezkoumávat věcnou správnost vykonávaného rozhodnutí; proto již nelze přihlédnout k námitkám povinného, že odměna uhrazená ustanovenému obhájci nebyla určena správně, případně že advokát některé úkony právní služby neprovedl nebo je provedl nekvalitně.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním a namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a zároveň že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu oporu v provedeném dokazování (§241a odst. 2 písm. a) a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů /dále jen „o. s. ř.“/). Podle jeho názoru soudy obou stupňů při rozhodování o návrhu oprávněné na výkon rozhodnutí „nesprávně vyhodnotily důkazní a právní stav, předcházející výkonu rozhodnutí“, především že částka, které se oprávněná domáhá, nebyla správně určena. Konkrétní námitky, tj. zda ustanovený obhájce skutečně řádně provedl veškeré úkony, „mohl soud jednoznačně zjistit ze spisového materiálu“. Vadu řízení spatřuje v tom, že napadené usnesení vydala sama oprávněná, tedy jsou zde „důvody pro rozhodnutí o podjatosti celého soudu, který se měl z rozhodování o výkonu rozhodnutí vyloučit“. Navrhuje, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc byla přikázána jinému krajskému soudu.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b) nebo c) o. s. ř. (srov. §238a odst. 2 o. s. ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Dovolatel netvrdí, že rozhodnutí je zásadně právně významné, a hodnocením v dovolání obsažené argumentace k takovému závěru dospět nelze.
Není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování (právních) otázek, jež jsou ve stadiu nařízení výkonu rozhodnutí významné, uplatnil právní názory nestandardní, resp. vybočující z mezí ustálené soudní praxe. Jak správně dovodil odvolací soud, v řízení o výkon rozhodnutí soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost podkladového rozhodnutí (tedy stanovení výše odměny obhájce v trestním řízení), jeho obsahem je vázán a je povinen z něj vycházet i při nařízení výkonu rozhodnutí (srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2000 pod č. 4).
Namítá-li dovolatel „podjatost celého soudu“ v Hradci Králové, uplatňuje zmatečnostní vadu podle §229 odst. 1 písm. e) o. s. ř.; ta však není způsobilým dovolacím důvodem.
Napadené rozhodnutí je tudíž v souladu s ustálenou judikaturou; podmínky pro vyslovení přípustnosti dovolání ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. splněny nejsou, a proto Nejvyšší soud dovolání odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
Dovolání bylo odmítnuto, oprávněné náklady tohoto řízení, na jejichž náhradu by jinak měla právo, nevznikly; této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení §146 odst. 3, §224 odst. 1 a §243b odst. 5 o. s. ř. výrok, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. září 2008
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu