ECLI:CZ:NS:2008:20.CDO.1597.2007.1
sp. zn. 20 Cdo 1597/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Miroslavy Jirmanové ve věci péče o nezletilou M. K., zastoupenou kolizním opatrovníkem S. m. B., dítěte matky H. K., a otce RNDr. K. P., CSc., o výkon rozhodnutí o styku otce s nezletilou, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 40 P 96/2000, o dovolání matky H. K., zastoupené advokátkou, proti usnesení Krajského soudu v Brně z 2. 12. 2005, č. j. 21 Co 458/2005-36, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 9. 8. 2005, č. j. 40 P 96/2000-327, jímž městský soud nařídil výkon rozhodnutí uložením pokuty matce nezletilé v částce 8.000,- Kč. Své rozhodnutí odvolací soud odůvodnil závěrem, že podmínky předepsané ustanovením §273 odst. 1 o.s.ř. byly splněny, jelikož matka ve dnech 15. 1., 29. 1., 18. 6. a 2. 7. 2005 neumožnila otci styk s nezletilou.
Ve vlastnoručně sepsaném, obsáhlém (č. l. 359-369) dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. (zásadní právní význam napadenému rozhodnutí přisuzuje pro jeho „nehumánnost a nespravedlivost“), matka nezletilé ohlašuje dovolací důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a odst. 3 o.s.ř.; jejich naplnění spatřuje v tom, že odvolací soud „nenařídil jednání s nezletilou Marianou, její matkou a dalšími svědky, které matka nezletilé uvádí ve výčtu ve spise, kteří by mohli dodat rozhodující svědectví o životě doc. P. (otce nezletilé), který děti 20 let zcela ignoroval, věnoval se svým zálibám a je tedy velmi zvláštní, že se o dceru ‚zajímá‘, když je jí 10 let.“
V podání (č. l. 386), jímž matčino dovolání doplnila její soudem ustanovená advokátka (která přípustnost dovolání dovozuje naopak – pouze – z ustanovení §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř., aniž se zabývá ustanovením §238a odst. 2 ve spojení s ustanovením §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.), je uplatněn dovolací důvod jediný, a to podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř.; vada řízení, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je spatřována v okolnosti, že soud – ač vzhledem k dovolatelkou popsaným skutečnostem měl nařídit jednání – neučinil tak.
Nejvyšší soud se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání a v tomto ohledu dospěl k závěru, že dovolání přípustné není.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. – jež podle §238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy či soudem dovolacím rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaného ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují). Způsobilým dovolacím důvodem, kterým lze dovolání odůvodnit, je tedy (vyjma případu – o který zde nejde, a netvrdí to ani dovolatelka – kdy by samotná vada podle §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. „spor o právo“ /ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních/) jen důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., jímž lze namítat nesprávné právní posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí – tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatelka napadla – je Nejvyšší soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3 věta první o.s.ř.).
Dovolatelka však argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, dovolacímu soudu (ve skutečnosti) nepřednesla, a k závěru o splnění této podmínky nelze dospět ani hodnocením námitek v dovolání obsažených. O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 3 o.s.ř. předpokládá), totiž v dané věci nejde, jelikož není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posouzení, zda jsou splněny všechny zákonem předepsané předpoklady pro nařízení výkonu rozhodnutí, uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe.
Jestliže pak namítla pochybení odvolacího soudu, jež sama (viz druhý a třetí odstavec odůvodnění tohoto usnesení) kvalifikovala jako vadu řízení podle §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., pak uplatnila (viz výše) dovolací důvod (stejně jako důvod podle §241a odst. 3 o.s.ř.) k založení přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. nezpůsobilý.
Protože tedy dovolání není přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c) o.s.ř. jako nepřípustné odmítl.
Dovolání bylo odmítnuto, otci nezletilé, jenž by jinak měl podle §146 odst. 3, §224 odst. 1 a §243b odst. 5 o.s.ř. právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, takové náklady podle obsahu spisu nevznikly; této procesní situaci odpovídá výrok, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. května 2008
JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu