ECLI:CZ:NS:2008:20.CDO.1669.2007.1
sp. zn. 20 Cdo 1669/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněné H. b., a.s., proti povinným 1) J. G., 2) Z. G., zastoupeným advokátem, pro částku 231.607,80 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 18 Nc 6514/2005, o dovolání povinných proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích z 24. 2. 2006, č. j. 19 Co 2988/2005-39, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Usnesením z 13. 9. 2005, č. j. 18 Nc 6514/2005-21, okresní soud zamítl návrh na nařízení exekuce pro částku 1.191.682,40 Kč s příslušenstvím (výrok I.), exekuci nařídil proti oběma povinným k vymožení částky 231.607,80 Kč (výroky II. a III.), provedením exekuce pověřil označeného soudního exekutora (výrok IV.) a povinným zakázal nakládání s majetkem (výrok V.).
Odvolání povinných směřující do výroků II.-V. rozhodnutí soudu prvního stupně (zamítavý výrok I. zůstal nenapaden) krajský soud podle §44 odst. 10 exekučního řádu odmítl s odůvodněním, že neobsahuje skutečnosti rozhodné pro nařízení exekuce (odvolací soud výslovně na 2. straně svého rozhodnutí /č. l. 40/ uvádí, že povinní ve svém odvolání skutečnosti rozhodné pro nařízení exekuce nezpochybňují). Skutečností rozhodnou pro nařízení exekuce není zejména povinnými namítaná neexistence vymáhané pohledávky, jakož ani další okolnosti uvedené pod body 1/ -7/ odvolání (č. l. 26, 27) a shrnuté ve druhém odstavci odůvodnění dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu na č. l. 39.
Proti rozhodnutí krajského soudu podali povinní dovolání (č. l. 71), doplněné podáním (č. l. 124) advokáta ustanoveného podle §30 o.s.ř. (viz usnesení na č. l. 89, pravomocné 26. 10. 2006), jehož přípustnost dovozují z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., aniž však vysvětlují, v čem konkrétně má zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spočívat. Nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.) spatřují v nařízení exekuce přesto, že „exekuční titul (vycházející ze smlouvy uzavřené v tísni, což bylo prokázáno jejich žalobou v řízení u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 42 C 205/2005) je neoprávněný“. Vada řízení podle §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. podle názoru povinných spočívá v tom, že „nebyli poučeni o možnosti přidělení právního zástupce v prvním ani odvolacím stupni řízení, takže jejich argumentace nemohla být dostatečná, čímž ze sociálních důvodů dochází k občanskoprávní diskriminaci.“ Kromě uvedených „by uplatnili další důvody, které mohou konkretizovat až po poučení právním zástupcem, který by jim byl přidělen v souladu s ust. §30 o.s.ř.“
Nejvyšší soud se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání a v tomto ohledu dospěl k závěru, že dovolání přípustné není.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. - jež podle §238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení (a o takové – posuzováno obsahově – jde, byť je formálně vyjádřeno odmítajícím výrokem podle §44 odst. 10 exekučního řádu /srov. bod XI. stanoviska k výkladu exekučního řádu, sp. zn. Cpjn 200/2005, publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 4, ročník 2006, pod poř. č. 31/) odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaného ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují). Způsobilým dovolacím důvodem, kterým lze dovolání odůvodnit, je tedy (vyjma případu – o který zde nejde, a netvrdí to ani dovolatelé – kdy by samotná vada podle §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. „spor o právo“ /ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních/) jen důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., jímž lze namítat nesprávné právní posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí – tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel napadl – je Nejvyšší soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3 věta první o.s.ř.).
Povinní však argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, dovolacímu soudu nepřednesli, a k závěru o splnění této podmínky nelze dospět ani hodnocením námitek v dovolání obsažených. O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž vyřešení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů, a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 3 o.s.ř. předpokládá), totiž v dané věci nejde, jelikož není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při řešení otázek významných pro posouzení, zda byly v odvolání namítnuty skutečnosti rozhodné pro nařízení exekuce (§44 odst. 10 exekučního řádu), jež by (v případě důvodnosti) mohly vést ke zrušení, eventuálně ke změně usnesení soudu prvního stupně, uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe.
Jak plyne z ustanovení §261 a následujících o.s.ř., soud při věcném posuzování návrhu na exekuci zkoumá pouze to, zda exekuční titul byl vydán orgánem, který k tomu měl pravomoc, zda je vykonatelný po stránce formální a materiální, zda oprávněný a povinný jsou věcně legitimováni, zda je exekuce navrhována v takovém rozsahu, který stačí k uspokojení oprávněného (§263 odst. 1 o.s.ř.), zda k vydobytí peněžité pohledávky nepostačuje exekuce nařízená nebo navržená jiným způsobem (§263 odst. 2 o.s.ř.), a zda právo není prekludováno. Nesprávnost právního posouzení věci v uvedených směrech dovolatelé odvolacímu soudu ostatně ani nevytýkali.
Námitkou, že „exekuční titul vycházející ze smlouvy uzavřené v tísni, což bylo prokázáno jejich žalobou v řízení u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 42 C 205/2005, je neoprávněný“ zpochybňují dovolatelé věcnou správnost k exekuci navrženého notářského zápisu. Je však výrazem ustálené soudní praxe, že v exekučním řízení již nelze exekuční titul věcně přezkoumávat (srov. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/1998, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2000 pod č. 4). Odvolací soud zde postupoval zcela ve shodě s uvedeným závěrem.
Vytkli-li povinní odvolacímu soudu pochybení, jež sami – ostatně správně – kvalifikovali jako vadu řízení podle §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. (kterou spatřují v nedostatku poučení o možnosti ustanovení advokáta podle §30 o.s.ř.), pak uplatnili (viz výše) dovolací důvod k založení přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. nezpůsobilý.
Námitka povinných (viz poslední věta třetího odstavce odůvodnění tohoto usnesení), že „by uplatnili další důvody, jež mohou konkretizovat až po poučení právním zástupcem, který by jim byl přidělen“, žádným z taxativně v ustanovení §241a odst. 2, 3 o.s.ř. vymezených dovolacích důvodů není.
O případných nákladech dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. exekučního řádu.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. září 2008
JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu