ECLI:CZ:NS:2008:20.CDO.168.2007.1
sp. zn. 20 Cdo 168/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Miroslavy Jirmanové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné Š. H., proti povinné A. D., zastoupené advokátkou, vyklizením bytu, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 11 E 40/2005, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Brně z 24. 5. 2006, č. j. 12 Co 249/2006-62, takto:
I. Řízení o dovolání proti usnesení Okresního soudu v Třebíči z 25. 1. 2006, č. j. 11 E 40/2005-40, se zastavuje.
II. Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně z 24. 5. 2006, č. j. 12 Co 249/2006-62, se odmítá.
Odůvodnění:
Okresní soud shora citovaným usnesením nařídil výkon rozhodnutí vyklizením bytu a jeho provedení (výrok I.), zavázal povinnou k náhradě nákladů vzniklých oprávněné a nákladů, jež jí prováděním výkonu mohou vzniknout (II.), stanovil způsob provedení výkonu (III.), k vymožení nákladů výkonu nařídil výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí (IV.), a povinnou zavázal k zaplacení soudního poplatku (VII.).
Krajský soud napadeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně ve výrocích I., III., IV. a VII. potvrdil (výrok I. usnesení odvolacího soudu), ve výroku II. je změnil (výrok II.), odvolání proti výrokům V. a VI. rozhodnutí okresního soudu odmítl (výrok III.) a povinnou zavázal k náhradě nákladů odvolacího řízení (IV.). Odvolací soud především dospěl k závěru, že podmínky pro nařízení výkonu předepsané ustanovením §343 o.s.ř. byly splněny.
Rozhodnutí odvolacího soudu povinná napadla dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Zásadní právní význam přisuzuje otázkám
1) zda „za existence možnosti zrušení napadených usnesení ve věci vyklizení bytu soudů obou stupňů, kdy okamžitý výkon rozhodnutí před rozhodnutím Nejvyššího soudu může přinést neodvolatelné následky a porušení práv povinné, lze provést vyklizení bytu,
2) zda vzhledem k majetkovým a sociálním poměrům povinné je na místě ji zavázat k náhradě nákladů řízení, a
3) zda zajištění pouhého přístřeší je vzhledem ke všem okolnostem adekvátní.
Dovolatelka ohlašuje dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř., skutkově však nevymezuje, v čem konkrétně by jednotlivé dovolací důvody měly spočívat.
Nejvyšší soud se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání a v tomto ohledu dospěl k závěru, že dovolání přípustné není.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. – jež podle §238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy či soudem dovolacím rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaného ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují). Způsobilým dovolacím důvodem, kterým lze dovolání odůvodnit, je tedy (vyjma případu – o který zde nejde, a netvrdí to ani dovolatelka – kdy by samotná vada podle §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. „spor o právo“ /ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních/) jen důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., jímž lze namítat nesprávné právní posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí – tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel napadl – je Nejvyšší soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3 věta první o.s.ř.).
Povinná připisuje zásadní právní význam otázkám, jejichž povaha (obsah) již sama o sobě vylučuje kladný závěr o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí, a tedy o přípustnosti dovolání. Byť je totiž napadeno usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí (proti němuž je dovolání přípustné podle §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř., v daném případě ovšem ve spojení s ustanovením §238a odst. 2 a 237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o.s.ř.), dovolatelkou formulovaná otázka se vztahuje k provedení výkonu (srov. dikci dovolání „…zda lze provést vyklizení…“), jehož způsob je navíc určen přímo občanským soudním řádem, takže výrok III. usnesení okresního soudu, potvrzený I. výrokem napadeného rozhodnutí krajského soudu, je vlastně citací znění ustanovení §341 odst. 1 a 2 o.s.ř. Dovolání do té části I. výroku, jímž odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku specifikujícím ve smyslu ustanovení §341 o.s.ř. způsob provedení výkonu (výrok III. usnesení okresního soudu) je nepřípustné proto, že rozhodnutí o provedení výkonu (resp. jeho způsobu) v taxativním výčtu ustanovení §238a odst. 1 o.s.ř. (zakotvujícím přípustnost dovolání – kromě jiného – i proti rozhodnutí o nařízení, nikoli však provedení výkonu), ani dalších ustanovení (§238, §239 o.s.ř.) uvedeno není.
Výrok o náhradě nákladů řízení nemůže mít zásadní právní význam již proto, že je rozhodnutím nemeritorním, a pokud jde o třetí dovoláním nastíněnou otázku, ta zásadní právní význam pro nařízení výkonu rozhodnutí nemůže mít již proto, že směřuje proti věcné správnosti titulu, kterou exekuční soudu přezkoumávat nemůže, jelikož je podkladovým rozhodnutím vázán.
Dovolání do té části I. výroku usnesení, jímž odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně ve výrocích o nařízení výkonu prodejem movitých věcí k vymožení nákladů vykonávacího řízení (výrok IV. rozhodnutí okresního soudu) a o soudním poplatku (výrok VII. rozhodnutí okresního soudu) je nepřípustné proto, že v této části dovoláním napadeného usnesení nejde o rozhodnutí ve věci samé.
Totéž pak platí o dovolání proti výrokům II. a IV., jimiž odvolací soud rozhodl o náhradě vykonávacího řízení před soudem prvního stupně a nákladů řízení odvolacího.
Protože tedy dovolání není přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c) o.s.ř. jako nepřípustné odmítl.
Jelikož dovolání směřovalo i proti usnesením soudu prvního stupně, muselo být dovolací řízení v této části zastaveno. Z ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř., podle něhož je dovolání mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, totiž vyplývá, že rozhodnutí soudu prvního stupně dovoláním úspěšně napadnout nelze. Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je podle ustanovení §201 o.s.ř. odvolání, pokud to zákon nevylučuje; občanský soudní řád proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání „dovolání“ proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Tím, že povinná „dovolání“ směřuje (i) proti rozhodnutí soudu prvního stupně, uvedenou podmínku dovolacího řízení opomíjí. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání“ proti rozhodnutím soudu prvního stupně trpící touto vadou podle ustanovení §104 odst. 1 věty první o. s. ř. zastavil (srov. též např. usnesení Nejvyššího soudu z 31. srpna 1999, sp. zn. 20 Cdo 1574/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 4, ročník 2000 pod poř. č. 45).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je ve smyslu ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř. odůvodněn skutečností, že oprávněné, jež by jinak měla na tuto náhradu právo, náklady podle obsahu spisu nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. května 2008
JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu