ECLI:CZ:NS:2008:20.CDO.1766.2008.1
sp. zn. 20 Cdo 1766/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Antonína Draštíka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné V. z. p. Č. r., zastoupené advokátkou, proti povinnému Z. V., zastoupenému, advokátem, pro částku ve výši 5 000,- Kč, srážkami z důchodu povinného, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 15 E 120/2006, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. prosince 2006, č. j. 19 Co 696/2006-19, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové v záhlaví citovaným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 31. ledna 2006, č. j. 15 E 120/2006-10, ve znění opravného usnesení ze dne 20. března 2008, č. j. 15 E 120/2006-41, kterým okresní soud podle platebního výměru oprávněné ze dne 3. ledna 1995, č. 5141103088, k vydobytí pohledávky ve výši 5 000,- Kč, pro náklady předcházejícího řízení ve výši 360,- Kč (č. j. 8 E 246/96-5), 900,- Kč (č. j. 5 E 893/99-7), 2 400,- Kč (č. j. 15 E 88/2003-7) a 2 400,- Kč (č. j. 15 E 836/2003-6) a pro náklady vykonávacího řízení ve výši 2 856,- Kč, nařídil výkon rozhodnutí srážkami z důchodu povinného. Účastníkům řízení soud nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud své rozhodnutí odůvodnil tím, že podkladové rozhodnutí bylo povinnému řádně doručeno a nejsou zde žádné pochybnosti o jeho vykonatelnosti.
Proti tomuto rozhodnutí krajského soudu podal povinný dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., s tím, že otázku zásadního právního významu spatřuje v posouzení otázky vykonatelnosti podkladového rozhodnutí. Platební výměr oprávněné, který je v posuzované věci podkladem pro výkon rozhodnutí, nebyl povinnému nikdy doručen. Na adrese (v C.), kam oprávněná platební výměr zřejmě doručovala, se povinný v rozhodné době již nezdržoval (celkem 12 let) a oprávněnou žádal o doručování na adresu svého tehdejšího pobytu (do Š.). Za těchto okolností nemohlo dojít k doručení platebního výměru, a to ani náhradním způsobem (fikcí), a výměr se tak dosud nestal pravomocný ani vykonatelný. Pokud by navíc platilo tvrzení odvolacího soudu, že zásilka s platebním výměrem byla povinnému doručena dne 10. ledna 1995, potom by platební výměr byl doručen více než deset měsíců před svým vydáním. Dovolatel dále namítl, že jsou proti němu vedena dvě vykonávací řízení (pod sp. zn. 15 E 119/2006 a 15 E 120/2006), přesto, že mu byla oprávněnou vyměřena toliko jedna pokuta (dne 29. srpna 1999 pod č.), proti které se řádně odvolal. Jiná pohledávka oprávněné nemohla vzniknout, protože dovolatel již neměl v rozhodné době žádné zaměstnance. Povinný má navíc sám za oprávněnou pohledávku, když mu dosud nebyl vrácen přeplatek ve výši 6 779,21 Kč. Proto dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu a rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Oprávněná se k dovolání povinného nevyjádřila.
Dovolání povinného není přípustné.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. – jež podle §238a odst. 2 o. s. ř. platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, kterému nepředcházelo kasační rozhodnutí, předvídané ustanovením §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., přípustné jen tehdy, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Důvodem způsobilým založit přípustnost dovolání je tudíž jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Povinný argumenty ve prospěch závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam sice přednesl, jejich hodnocením ale k závěru o splnění této podmínky dospět nelze. O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů, a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. předpokládá), totiž v dané věci nejde, jelikož není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování rozhodných otázek uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe.
Závěr, že k výkonu navržené rozhodnutí (v posuzovaném případě platební výměr) je formálně vykonatelné (lhůta k plnění marně uplynula), je závěrem právním, jehož přezkum je v dovolacím řízení možný v intencích dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Aby však mohl soud k takovému závěru dospět, musí učinit potřebná skutková zjištění. Nesprávnost nebo neúplnost těchto skutkových zjištění pak lze namítat prostřednictvím dovolacích důvodů podle §241a odst. 3, resp. §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. Za použití druhého z uvedených důvodů (posuzováno podle obsahu) dovolatel odvolacímu soudu předně vytýká, že okolnosti, za nichž mělo dojít k doručení titulu, nezjišťoval, a předkládá vlastní verzi skutkových okolností, založenou na tvrzení, že mu platební výměr nebyl doručen.
I když dovolatel zpochybnil právní závěr odvolacího soudu o vykonatelnosti platebního výměru k tomu určeným důvodem, učinil tak způsobem neregulérním; jinými slovy, závěr o jeho nevykonatelnosti vybudoval na vlastních skutkových tvrzeních, odlišných od skutkových zjištění, ke kterým - v souladu s procesními pravidly – dospěl ohledně doručení podkladového titulu odvolací soud (str. 2 napadeného rozhodnutí). V posuzované věci odvolací soud zjistil, že platební výměr byl povinnému doručován do vlastních rukou poštou na adresu místa jeho podnikání – O. d. „V.“, L., kde jej povinný dne 10.ledna 1995 převzal. Vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (k nim patří i dovolatelem vytýkané pochybení soudu při šetření okolností rozhodných pro doručení titulu pro výkon rozhodnutí), stejně jako případné vady uvedené v §229 odst. 1, odst. 2 písm. a) a b), odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnosti), však přípustnost dovolání ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. samostatně založit nemohou. Datum vydání platebního výměru oprávněné (podkladového titulu), na které dovolatel v této souvislosti poukázal (podle zjištění soudů by byl platební výměr povinnému doručen více než deset měsíců před svým vydáním dne 3. listopadu 1995), bylo v usnesení okresního soudu o nařízení exekuce uvedeno zjevně nesprávně, proto bylo opraveno postupem podle §164 o. s. ř. –opravným usnesením okresního soudu ze dne 20. března 2008, č. j. 15 E 120/2006-41, které nabylo právní moci dne 15. dubna 2008.
Namítl-li dovolatel, že i on má za oprávněnou pohledávku (přeplatek ve výši 6 779,21 Kč), která mu dosud nebyla uhrazena, jedná se námitku, která může být (jako námitka započtení) hodnocena toliko v řízení o zastavení výkonu řízení podle §268 odst. 1 písm. g) nebo h) o. s. ř.; ve stádiu nařízení výkonu rozhodnutí se touto námitkou zabývat nelze (srov. rozhodnutí č. 69/1965 Sbírky rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSSR nebo např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. prosince 2007, sp. zn. 20 Cdo 90/2007).
Protože dovolání není přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je bez nařízení jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení odpovídá tomu, že žádnému z účastníků, kromě neúspěšného dovolatele, náklady v tomto stádiu řízení nevznikly (§243b odst. 5, věta první, §224 odst. 1, §146 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. května 2008
JUDr. Antonín Draštík, v. r.
předseda senátu