ECLI:CZ:NS:2008:20.CDO.2190.2007.1
sp. zn. 20 Cdo 2190/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Miroslavy Jirmanové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněných a) L. K., a b) T. K., proti povinné J. K., zastoupené advokátem, prodejem movitých věcí, pro částku 5.168,- Kč, vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 15 E 242/2002, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Brně z 29. 1. 2007, č. j. 16 Co 323/2006-60, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 10. 8. 2006, č. j. 15 E 242/2003-53, jímž okresní soud zamítl návrh povinné na zastavení výkonu podle §268 odst. 1 písm. g) o.s.ř., odůvodněný tvrzením, že zaplatila vymáhanou pohledávku včetně celého jejího příslušenství. Se soudem prvního stupně se odvolací soud ztotožnil v závěru, že byť není ve výroku podkladového rozsudku výslovně uvedeno, že příslušenstvím přiznané pohledávky je poplatek z prodlení ve výši 2,5 promile denně z dílčích částek dlužného nájemného za jednotlivá období, vyplývá tato denní sazba z ustanovení §2 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. (na něž ostatně nalézací soud výslovně poukazuje v závěru odůvodnění svého rozsudku /č.l. 5 versa/). Protože oprávnění celkovou (kapitalizovanou) výši nyní vymáhaného poplatku z prodlení vyvodili právě z této denní sazby, a protože – což nepopírá ani samotná povinná (jež – nesprávně – dovozovala /č.l. 16, 38/, že není-li ve výroku titulu výslovně uvedeno, že jde o sazbu denní, pak platí, že sazba poplatku z prodlení je roční) – poplatek v této celkové výši, tedy výši odpovídající denní sazbě, dosud zaplacen nebyl, je návrh na zastavení výkonu nedůvodný.
V dovolání, jehož přípustnost dovozuje – pouze – z ustanovení §238a odst. 1 písm. d) o.s.ř., povinná namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Naplnění dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. spatřuje v závěru odvolacího soudu, který lze v podstatě interpretovat tak, že pokud zákon vymezuje výši příslušenství žalovaného nároku, může se oprávněný exekučně domáhat zaplacení celé jistiny i celého žalovaného nároku, a to i za situace, kdy se v nalézacím řízení sám úhrady příslušenství v celé jeho zákonem stanovené výši nedomáhal, a nalézací soud mu proto nárok na zaplacení celého příslušenství nepřiznal. Podle dovolatelky se oprávnění v nalézacím řízení domáhali zaplacení pouze části příslušenství své pohledávky, jestliže poplatek z prodlení žalovali v rozsahu nižším než jaký vyplývá ze zákona, resp. nařízení vlády. Neuplatnili-li oprávnění v nalézacím řízení vše, co podle zákona uplatnit mohli, není na exekučním soudu, aby v rámci vykonávacího řízení, byť na základě jejich požadavku, jakkoli opravoval či doplňoval rozhodnutí nalézacího soudu a exekuci vedl v rozsahu větším než odpovídajícímu titulu.
Nejvyšší soud se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání a v tomto ohledu dospěl k závěru, že dovolání přípustné není.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. – jež podle §238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. d/ o.s.ř. – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy či soudem dovolacím rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaného ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují). Způsobilým dovolacím důvodem, kterým lze dovolání odůvodnit, je tedy (vyjma případu – o který zde nejde, a netvrdí to ani dovolatelka – kdy by samotná vada podle §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. „spor o právo“ /ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních/) jen důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., jímž lze namítat nesprávné právní posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí – tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel napadl – je Nejvyšší soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3 věta první o.s.ř.).
Povinná však argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, dovolacímu soudu nepřednesla, a k závěru o splnění této podmínky nelze dospět ani hodnocením námitek v dovolání obsažených. O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 3 o.s.ř. předpokládá), totiž v dané věci nejde, jelikož není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování rozhodné otázky uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe; tato rozhodná otázka zní, zda i v případě, že ve výroku podkladového rozsudku nebylo výslovně uvedeno, že jde o sazbu poplatku z prodlení ve výši 2,5 promile denně, lze tuto sazbu z titulu dovodit (a v takovém rozsahu pak nezaplacený poplatek z prodlení, resp. jeho nezaplacenou část vymáhat) – v kterémžto případě by podmínky pro zastavení exekuce z důvodu §268 odst. 1 písm. g) o.s.ř. splněny nebyly – či zda je naopak správný závěr, že při absenci údaje o intervalu, jímž má být poplatek z prodlení vymezen (zda tedy jde o sazbu denní či roční), je namístě dovodit (jak to činí dovolatelka), že tento interval je stanoven sazbou roční – v kterémžto případě by naopak povinná měla dluh splněn a podmínky pro zastavení řízení by tak dány byly.
Nejvyšší soud ve svém usnesení z 11. 1. 2005, sp. zn. 21 Cdo 1720/2004, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 6/2005 pod poř. č. 47, zaujal závěr, že absence údaje o intervalu, v jakém se vypočítává poplatek z prodlení, ve výroku vykonávaného rozhodnutí, nečiní rozhodnutí materiálně nevykonatelným, je-li z rozhodnutí zřejmé, že jde o poplatek z prodlení podle občanského zákoníku a že povinný je proto povinen zaplatit poplatek z prodlení za každý den prodlení.
Závěry uvedeného judikátu, i když je v něm posuzována otázka materiální vykonatelnosti titulu (§261a odst. 1 o.s.ř.), lze plně vztáhnout i na souzenou věc, jelikož i v ní je – byť pro účely posouzení z hlediska jiného, a to, zda lze vyhovět návrhu na zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. g) o.s.ř. – primárně řešena otázka stejná.
Oporu ve spise (a to ani exekučního ani nalézacího soudu) nemá ani dovolací tvrzení, že žalobci se domáhali „pouze části příslušenství své pohledávky“. Ze žaloby i z nabídnutých důkazů (zejména z rozhodnutí o přidělení bytu) totiž jasně plyne, že žalováno bylo dlužné nájemné a úhrada za plnění poskytovaná s užíváním bytu, tedy instituty občanského zákoníku, podle jehož ustanovení §697 je nájemce v případě prodlení povinen platit poplatek z prodlení (nikoli tedy např. úrok z prodlení); jeho výše je pak určena ustanovením §2 nařízení vlády č. 142/1994 Sb., sazbou 2,5 promile denně, nikoli tedy ročně.
Protože tedy dovolání není přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Dovolání bylo odmítnuto, oprávněným, jež by jinak měli podle §146 odst. 3, §224 odst. 1 a §243b odst. 5 o.s.ř. právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, takové náklady podle obsahu spisu nevznikly; této procesní situaci odpovídá výrok shora uvedený.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. července 2008
JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu