ECLI:CZ:NS:2008:20.CDO.2233.2006.1
sp. zn. 20 Cdo 2233/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Miroslavy Jirmanové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněných a) J. E., b) A. K., c) B. E., d) Ing. D. K., zastoupených advokátem, proti povinným 1) MUDr. A. M., 2) MUDr. I. N., a 3) MUDr. L. M., zastoupeným advokátem, provedením prací a výkonů, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 35 E 299/2005, o dovolání povinných proti usnesení Městského soudu v Praze ze 17. 8. 2005, č. j. 28 Co 336/2005-28, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Povinní jsou povinni zaplatit oprávněným na náhradě nákladů dovolacího řízení 750,- Kč k rukám advokáta.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení ze 6. 5. 2005, č. j. 35 E 299/2005-11, jímž obvodní soud nařídil výkon rozhodnutí. Se soudem prvního stupně se ztotožnil v závěru, že podmínky předepsané pro uložení pokuty ustanovením §351 o.s.ř. byly splněny, a zdůraznil, že při nařízení exekuce a při ukládání dalších pokut soud nezkoumá, zda povinný uloženou povinnost splnil, případně v jakém rozsahu ji splnil, a že v tomto směru vychází pouze z tvrzení oprávněného.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali povinní dovolání, jehož přípustnost – posuzováno podle obsahu jejich podání – dovozují z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Napadené rozhodnutí má podle jejich názoru po právní stránce zásadní význam pro posouzení důvodnosti dovolání, zejména proto, že pokud by nebylo návrhu (na připuštění dovolání) vyhověno, znamenalo by to, že postup soudu, v rámci kterého je porušena zásada rovnosti účastníků, je možný. Navíc, rozhodnutí deklaruje zcela nepřípustný zásah do práv a oprávněných zájmů povinných, takže nepřipustit dovolání by znamenalo prakticky eliminovat účel občanského soudního řádu, kterým je upraven postup soudu v zájmu zajištění ochrany práv a zájmů. Povinní odvolacímu soudu vytýkají aplikaci ustanovení §214 odst. 2 písm. c) o.s.ř., jež je podle nich nesprávná proto, že zamítnutím odvolání a neveřejným projednáním věci nebylo možno objasnit skutečný stav věci a tím posoudit, zda návrh na výkon rozhodnutí byl podán po právu či nikoli. Tímto postupem soudu byli (povinní) zásadně zkráceni na svých právech.
Dovolatelé dále (aniž tuto svou výtku podřazují pod kterýkoli z taxativně vymezených dovolacích důvodů) poukazují na to, že k návrhu na výkon rozhodnutí byl přiložen opis podkladového rozsudku s kopií plánku vymezujícího rozsah užívání nemovitosti jednotlivými účastníky, že však autenticita tohoto plánku není zřejmá. Návrhů – plánků bylo několik a není zřejmé, z jakého plánu vychází tvrzení oprávněných. Totožnost plánku, ze kterého vycházel městský soud, tj. která verze rozdělení společné nemovitosti je pro účastníky závazná, nelze v současné době zjistit, neboť v důsledku povodní z roku 2002 není k dispozici originál spisu nalézacího soudu. Za této situace nebylo lze přezkoumat vůbec důvodnost podaného návrhu co do jednotlivých námitek, přestože povinní tvrzení uvedená v návrhu oprávněných vyvrátili a mohou na místě samém prokázat nepravdivost tvrzení oprávněných. Městský soud nenařídil ústní jednání přesto, že rozpor ve vzájemných tvrzeních oprávněných a povinných byl zásadní, vycházel výlučně z tvrzení uvedených v návrhu na výkon rozhodnutí, námitky povinných byly zcela bagatelizovány, a tím, že nebylo nařízeno ústní jednání, ač jde o rozhodnutí ve věci samé, znemožnil provedení důkazů ke zjištění skutečného stavu věci. Kromě toho odvolací exekuční soud, ač obdržel vyjádření oprávněných k odvolání povinných, toto vyjádření povinným nezaslal, takže ti nemohli vyvracet další účelová tvrzení.
Oprávnění navrhli zamítnutí dovolání.
Nejvyšší soud se zabýval nejprve otázkou přípustnosti dovolání a v tomto směru dospěl k závěru, že dovolání přípustné není.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. – jež podle §238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy či soudem dovolacím rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Důvodem způsobilým založit přípustnost dovolání je tudíž jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Takovýto jediný způsobilý dovolací důvod však povinní neuplatnili. Jejich dovolání obsahuje – byť několikerým způsobem formulovanou, v konečném důsledku však jedinou – námitku, že totiž městský soud k projednání jejich odvolání nenařídil jednání, ač tak podle jejich názoru učinit měl. Tato námitka je však uplatnitelná pouze prostřednictvím dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., podle něhož lze dovolání podat proto, že řízení je postiženo vadou, jež mohla mít za následek nesprávné právní posouzení věci. Samotní dovolatelé „závažné právní pochybení“ spatřují v nesprávné aplikaci ustanovení §214 odst. 2 písm. c) o.s.ř., tedy ustanovení upravujícího řízení (aniž by přitom šlo o tzv. spor o /procesní/ právo), a přednášejí, že „tímto postupem soudu byli zásadně zkráceni na svých právech“. Dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. je však (viz výše) k založení přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. nezpůsobilý.
Pokud jde o námitku, že povinným nebylo doručeno vyjádření oprávněných k jejich odvolání, pak takováto povinnost ze žádného ustanovení občanského soudního řádu soudu neplyne.
Právní závěr odvolacího soudu, že při nařízení výkonu rozhodnutí soud nezkoumá, zda a v jaké míře povinný splnil povinnost uloženou mu exekučním titulem či nikoli (a že v tomto směru vychází pouze z tvrzení oprávněného), je v souladu s ustálenou soudní praxí, jež dovodila, že tato okolnost je uplatnitelná a že o ní přísluší rozhodovat až v řízení o zastavení výkonu rozhodnutí podle §268 odst. 1 písm. g/ o.s.ř. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČSSR z 20. 8. 1965, sp. zn. 5 Cz 57/65, uveřejněný ve Sbírce rozhodnutí a sdělení soudů ČSSR č. 9, ročník 1965 pod č. 69).
Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
Protože dovolání bylo odmítnuto, vzniklo oprávněným podle ustanovení §146 odst. 3, §224 odst. 1 a §243b odst. 5 věty první o.s.ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení; ty spočívají v částce 450,- Kč, představující odměnu za zastoupení advokátem (§1 odst. 1, §2 odst. 1, §12 odst. 1 písm. a/ bod 3., §14 odst. 1, §15 a §16 odst. 2 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění účinném do 1. 9. 2006), sníženou o 50 % podle §18 odst. 1 a zvýšenou o 20 % podle §17 odst. 2 vyhlášky, a v částce 300,- Kč představující čtyři paušální náhrady podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění účinném do 1. 9. 2006 .
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. února 2008
JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu