ECLI:CZ:NS:2008:20.CDO.2265.2008.1
sp. zn. 20 Cdo 2265/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Petra Šabaty ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné České republiky – Okresního soudu v Hradci Králové, proti povinnému J. P., zastoupeného advokátem, pro 6.120,- Kč, srážkami z příjmu, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 37 E 165/2007, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2007, č. j. 28 Co 396/2007-26, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 11. 4. 2007, č. j. 37 E 165/2007-9, kterým soud nařídil podle rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 10. 5. 2005, č. j. 17 C 129/2002-116, k uspokojení pohledávky ve výši 6.120,- Kč výkon rozhodnutí srážkami z příjmu povinného. Odvolací soud konstatoval, že předpoklady pro nařízení výkonu rozhodnutí podle §251 a §261 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), byly splněny. Kritika podkladového rozsudku je v exekučním řízení bezcenná.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jehož přípustnost vyvozuje toliko z §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř., a v němž ohlašuje všechny tři dovolací důvody (§241a odst. 2 písm. a/ a b/ a odst. 3 o. s. ř.). Dovolatel namítá, že soudy obou stupňů měly podání nazvané odvolání (proti usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí) posoudit podle jeho obsahu jako návrh na zastavení výkonu rozhodnutí, eventuálně jako podnět k takovému rozhodnutí, a pokud tak neučinily, „bylo to v důsledku neúplného skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v důkazech, které obsahuje spis“. Zároveň soudy neaplikovaly §41 odst. 2, případně §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., čímž je řízení stiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dovolatel uvádí, že povinnost jemu uložena v exekučním titulu je vymáhána nezákonně, jelikož „ta část řízení, v níž se rozhodovalo o soudním poplatku, nerespektovala základní právo dovolatele (…) na spravedlivý proces, neboť mu bylo odňato právo, aby bylo rozhodnuto o jeho odvolání do exekučním titulem stanovené poplatkové povinnosti“. Nalézací soud jednal o žalobě dovolatele aniž by byl zaplacen soudní poplatek a rozhodl o povinnosti jej zaplatit až v exekučním titulu, kdy ale tato část řízení nepodléhá poplatkové povinnosti a poplatkové povinnosti nepodléhá ani řízení o odvolání proti výroku, jímž bylo rozhodnuto o soudním poplatku za žalobu. Dovolatel dovozuje, že jestliže nalézací soud zastavil řízení pro nezaplacení soudního poplatku a odvolací soud toto potvrdil, byl dovolatel zbaven práva na spravedlivý proces. Na závěr uvádí, že uvedené skutečnosti vyplývají z důkazů provedených soudy obou stupňů (obsahu nalézacího spisu), a ačkoliv soudy zjištěny nebyly, jsou důvody pro něž nelze předmětný exekuční titul vykonat a výkon rozhodnutí by měl být dle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. zastaven. Navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení, jímž soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b) nebo c) o. s. ř. (srov. §238a odst. 2 o. s. ř.). Protože užití ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), lze o přípustnosti dovolání uvažovat již jen z pohledu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., jež ji spojuje se závěrem dovolacího soudu o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Dovolací přezkum předjímaný ustanovením §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tímto důvodem, kterým – podle obsahu podání – dovolatel správnost rozhodnutí poměřuje, je dovolací soud vázán (včetně jeho konkretizace) a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu má skutečně zásadní právní význam (§242 odst. 3, věta první, o. s. ř.).
Povinný argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, dovolacímu soudu sice přednesl, ale hodnocením námitek obsažených v dovolání k závěru o splnění této podmínky dospět nelze. O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. předpokládá), totiž v dané věci nejde, jelikož není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování otázek rozhodných pro nařízení výkonu rozhodnutí uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe.
Věcné posouzení návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí totiž zahrnuje pouze to, zda exekuční titul byl vydán orgánem, který k tomu měl pravomoc, zda je vykonatelný po stránce formální a materiální, zda oprávněný a povinný jsou věcně legitimováni, zda je výkon rozhodnutí navrhován v takovém rozsahu, který stačí k uspokojení oprávněného, zda k vydobytí peněžité pohledávky nepostačuje výkon rozhodnutí nařízený nebo navržený jiným způsobem a zda právo není prekludováno. Zásadní právní otázkou nemohou být výhrady, jimiž povinný zpochybňuje věcnou správnost podkladového rozhodnutí. Nejvyšší soud již v mnoha rozhodnutích vysvětlil, že soud ve výkonu rozhodnutí (exekuci) není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost rozhodnutí (včetně postupu orgánu) vydaných v nalézacím řízení. Obsahem těchto rozhodnutí je vázán a je povinen z nich vycházet (srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2000 pod č. 4). Nejvyšší soud již také ve své rozhodovací činnosti opakovaně vysvětlil, že případné vady nalézacího řízení (byť by skutečně existovaly) se do vykonávacího řízení nepřenášejí (srov. např. usnesení ze dne 30. 8. 2004, sp. zn. 20 Cdo 2475/98, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 11/200 pod č. 123, usnesení ze dne 30. 8. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1569/2003). Námitky týkající se věcné správnosti exekučního titulu (nezákonnost pohledávky) mohl povinný uplatnit pouze v tomto řízení; podobně také tvrzená pochybení soudu v nalézacím řízení nepředstavují okolnosti, jež by byly rozhodné pro nařízení výkonu.
Námitka dovolatele, že soudy obou stupňů měly podání nazvané odvolání – směřující proti usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí - posoudit podle jeho obsahu jako návrh na zastavení výkonu rozhodnutí, eventuálně jako podnět k takovému rozhodnutí, je podřaditelná důvodu podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., který je vyhrazen vadám řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a který – jak vyplývá z výše uvedeného – v případě dovolání přípustného jen podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. způsobilým dovolacím důvodem být nemůže.
Napadené rozhodnutí je tudíž v souladu s ustálenou judikaturou; podmínky pro vyslovení přípustnosti dovolání ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. splněny nejsou, a proto Nejvyšší soud dovolání odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, větu první, §224 odst. 1 a 146 odst. 3 o. s. ř. (oprávněné v tomto stadiu řízení náklady nevznikly a povinný na ně nemá právo).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. července 2008
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu