ECLI:CZ:NS:2008:20.CDO.2291.2006.1
sp. zn. 20 Cdo 2291/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka v exekuční věci oprávněné M. V., zastoupené advokátkou, proti povinné Z. T., zastoupené advokátem, pro 14.540,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. Nc 2343/2004, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 12. 2005, č. j. 15 Co 577/2004-28, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 26. 7. 2004, č. j. Nc 2343/2004-11, kterým okresní soud podle svého rozsudku ze dne 4. 2. 2004, č. j. 5 C 83/2003-48, nařídil k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 14.540,54 Kč s 4 % úrokem z prodlení od 31. 7. 2002 do zaplacení, pro náklady předcházejícího řízení ve výši 4.815,- Kč a náklady exekuce, exekuci na majetek povinných a jejím provedením pověřil JUDr. Z. Z., soudního exekutora. Odvolací soud dospěl k závěru, že exekuční titul v době podání návrhu na nařízení exekuce byl pravomocný a vykonatelný, bez ohledu na odvolání povinné, neboť bylo podáno opožděně.
V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §238a odst. 1 písm. c) ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) – dovolatelka uvedla, že soud I. stupně tím, že nařídil exekuci v době, kdy v řízení o vydání exekučního titulu nebylo ukončeno odvolací řízení, porušil ustanovení §268 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Odvolací soud, který toto rozhodnutí potvrdil, postavil své rozhodnutí na nesprávném právním posouzení věci, když dovodil, že povinná nebyla v odvolacím řízení úspěšná, a proto v době podání návrhu na nařízení exekuce (dne 24. 5. 2004) byl exekuční titul pravomocný a vykonatelný. Podle dovolatelky tímto nesprávným postupem došlo k prejudikaci konečného rozhodnutí o odvolání, neboť v době, kdy soud exekuci nařídil, nebyl ještě výsledek odvolacího řízení proti exekučnímu titulu znám. Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřuje povinná ve skutečnosti, že odvolací soudy řeší tuto otázku rozdílně (zde přikládá usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 12. 2004, sp. zn. 14 Co 644/2004, kde odvolací soud v obdobné věci zrušil rozhodnutí soudu I. stupně právě z důvodu nařízení exekuce na základě nevykonatelného exekučního titulu). Navrhla proto, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. – jež podle §238a odst. 2 o. s. ř. platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. a §130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“) – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Ačkoliv dovolatelka přikládá napadenému rozhodnutí zásadní právní význam, jenž také dovozuje z rozdílného rozhodování odvolacích soudů o nařízení exekuce na základě dosud nevykonatelného exekučního titulu, dovolací soud posouzením uplatněných námitek k závěru, že se jedná o rozhodnutí zásadního právního významu, nedospěl. Zároveň neshledal, že by odvolací soud při svém rozhodování postupoval v rozporu s ustálenou soudní praxí.
V souzené věci je exekučním titulem rozsudek Okresního soudu v Domažlicích ze dne 4. 2. 2004, č. j. 5 C 1750/2003-48. Jedná se tedy o takové rozhodnutí, které se stává vykonatelným poté, co uplynula od právní moci rozhodnutí lhůta ke splnění povinnosti. Podání odvolání proti podkladovému rozhodnutí (tj. proti citovanému exekučnímu titulu) by mělo za následek, že rozhodnutí nenabude právní moci, dokud by o něm pravomocně nerozhodl odvolací soud (§206 odst. 1 o. s. ř.), ale pouze v případě, že bylo podáno včas a oprávněnou osobou. Již v usnesení ze dne 30. 6. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2207/2004, uveřejněném v časopise Soudní judikatura 10/2005 pod č. 166, na jehož důvody dovolací soud odkazuje, Nejvyšší soud zdůraznil, že samotným důvodem pro zamítnutí návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) nemůže být okolnost, že proti podkladovému rozhodnutí opatřenému doložkou vykonatelnosti bylo podáno odvolání; je tomu tak proto, že suspenzivní účinek odvolání nenastává vždy, ale jen za určitých předpokladů (srov. §206 odst. 1 o. s. ř.). Soud musí, a to v každém stadiu exekučního řízení, posoudit otázku, zda exekuční titul je vykonatelný. Okolnost, že proti titulu podal povinný odvolání, takovou jistotu bez dalšího neposkytuje; k tomu je buď potřebné vyčkat rozhodnutí o tomto opravném prostředku, anebo otázku, zda dovolání bylo podáno včas, musí exekuční soud posoudit sám Jestliže odvolací soud v době svého rozhodování měl za prokázané, že povinná podala odvolání proti exekučnímu titulu opožděně, nelze učinit závěr, že exekuce byla nařízena na základě dosud nepravomocného a tudíž dosud nevykonatelného rozhodnutí.
Pokud povinná k dovolání doložila na podporu svého tvrzení o rozdílné rozhodovací praxi usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 12. 2004, sp. zn. 14 Co 644/2004, pak je nutno podotknout, že z obsahu jeho odůvodnění je zřejmé, na souzenou věc přímo nedopadá. Krajský soud usnesení okresního soudu o nařízení exekuce zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení proto, že měl pochybnosti o vykonatelnosti exekučního titulu s ohledem na tvrzení odvolatelky, že podala odvolání. Otázkou včasnosti takového odvolání a jeho vlivu na právní moc a vykonatelnost exekučního titulu se však vůbec nezabýval.
Nejsou-li dány podmínky přípustnosti dovolání ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., Nejvyšší soud dovolání odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
Výrok o nákladech dovolacího řízení odpovídá tomu, že žádnému z účastníků, kromě dovolatelky, náklady v tomto stádiu řízení nevznikly (§243b odst. 5, věta první, §224 odst. 1, §146 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. ledna 2008
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu