ECLI:CZ:NS:2008:20.CDO.233.2007.1
sp. zn. 20 Cdo 233/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka v exekuční věci oprávněné CMN s.r.o., proti povinné WTA F. C., s.r.o., zastoupené advokátkou, pro 7.000.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 33 Nc 6766/2005, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 7. 2005, č. j. 20 Co 243/2005-47, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Shora označeným usnesením městský soud potvrdil usnesení ze dne 21. 2. 2005, č. j. 33 Nc 6766/2005-5, kterým obvodní soud nařídil podle exekutorského zápisu JUDr. J. S. ze dne 21. 7. 2004, č. EZ 25/2004, exekuci a jejím provedením pověřil JUDr. J. S., soudní exekutorku. Odvolací soud dospěl k závěru, že podkladový exekutorský zápis má všechny předepsané náležitosti; dohoda účastníků v něm obsažená je (včetně úroků a úroků z prodlení) zcela určitá a srozumitelná a srozumitelné je také svolení povinné k vykonatelnosti zápisu; je logické, že za účastníky – právnické osoby při sepisování zápisu jednali jejich jednatelé. Věcnou stránkou dohody účastníků, včetně souladu sjednaných úroků z prodlení se zákonem a dobrými mravy, se soud v rámci exekuce nemůže zabývat.
V dovolání – jehož přípustnost opírá o ustanovení §238a odst. 1 písm. c) a §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) – povinná namítá existenci dovolacích důvodů podle §241a odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř. Je přesvědčena, že sjednaná výše smluvních úroků a úroků z prodlení je v rozporu s dobrými mravy a způsob jejich úhrady (v hotovosti) je v rozporu se zákonem č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti a o změně zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 254/2004 Sb.“); exekutorský zápis proto není veřejnou listinou a exekuce podle něj neměla být nařízena. Půjčka nebyla povinné vůbec poskytnuta; oprávněná není v exekučním titulu dostatečně označena; napadené usnesení mělo být po prohlášení konkursu na majetek povinné doručeno samotnému úpadci. Navrhla, aby napadené usnesení, jakož i usnesení soudu prvního stupně byla zrušena a věc byla vrácena k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout jen pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. – jež podle §238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c) o.s.ř. a §130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“), je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Povinná argumenty ve prospěch názoru, že podmínky stanovené v §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o.s.ř. jsou v daném případě splněny, dovolacímu soudu sice přednesla, jejich hodnocením však k závěru o splnění těchto podmínek dospět nelze. Námitka, že sjednaná výše smluvních úroků a úroků z prodlení je v rozporu s dobrými mravy, zásadní právní význam napadeného rozhodnutí nezakládá, neboť tato skutečnost je podle ustálené soudní praxe ve stádiu nařízení exekuce nerozhodná. Okolnost, že soud podle exekutorského zápisu nařídil exekuci, ačkoli oprávněný nemá na vymáhané plnění podle hmotného práva nárok (ať již proto, že půjčka ve skutečnosti vůbec nebyla poskytnuta, nebo proto, že úroková sazba je sjednána v rozporu s dobrými mravy a tudíž neplatně), není důvodem zamítnutí návrhu na nařízení exekuce, nýbrž důvodem zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. h) o.s.ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1232/2004, uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, sešit č. 30 pod zn. C 2921, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 11. 2006, sp. zn. 20 Cdo 474/2006). Odvolací soud zaujal sice (nesprávný) právní názor, že neplatnost ujednání o úrocích obsaženého v exekutorském zápisu je nerozhodná „v rámci exekuce“ jako celku, přípustnost dovolání tím ovšem založena není; i kdyby odvolací soud vyřešil tuto námitku správně (tedy že ve stádiu zastavení exekuce již významná je), vedlo by to ve stádiu nařízení exekuce pro dovolatelku ke stejnému výsledku.
Námitka (vznesená navíc teprve v dovolání), že sjednaný způsob placení úroků (v hotovosti k rukám zástupce oprávněné) je v rozporu se zákonem č. 254/2004 Sb., zásadní právní význam napadeného rozhodnutí rovněž nezakládá. Exekutorský zápis je způsobilým exekučním titulem, obsahuje-li náležitosti uvedené v §79 až 85 zákona č. 120/2001 Sb.; ze žádného právního předpisu nelze dovodit, že ujednání o způsobu platby, které je v rozporu se zákonem č. 254/2004 Sb., by mělo za následek nezpůsobilost zápisu být podkladem exekuce. Provede-li dlužník platbu v rozporu s tímto zákonem, vystavuje se nebezpečí jím předvídaných sankcí. To však neznamená, že exekutorský zápis, jenž takové ujednání obsahuje, není způsobilým exekučním titulem a veřejnou listinou.
Zásadní právní význam napadeného usnesení nezakládá ani námitka nedostatečného označení oprávněné v exekučním titulu, a to jednak proto, že je vznesena teprve v dovolání a odvolacímu soudu k dispozici nebyla, jednak proto, že zodpovězení otázky, zda oprávněný je v určitém exekučním titulu dostatečně označen, záleží na individuálním posouzení každého konkrétního titulu. Při tomto posouzení jde o jedinečný případ, postrádající judikatorní přesah a použitelnost v jiných (obdobných) věcech, jež jsou podmínkou zásadního právního významu rozhodnutí ve smyslu §237 odst. 3 o.s.ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2005, sp. zn. 20 Cdo 100/2005).
Námitka, že napadené usnesení nebylo povinné, na jejíž majetek byl po zahájení exekučního řízení prohlášen konkurs, doručeno, nemůže zásadní právní význam tohoto usnesení založit již proto, že se týká okolnosti nastalé až po jeho vydání a nelze ji tudíž podřadit pod žádný z dovolacích důvodů podle §241a odst. 2 a 3 o.s.ř. Je pravdou, že byl-li po zahájení exekučního řízení na majetek povinného prohlášen konkurs, správce konkursní podstaty do něj nevstupuje a jeho účastníkem zůstává i nadále povinný (úpadce); doručení písemností exekučního soudu k rukám správce je proto neúčinné. Nicméně podle záznamu na č.l. 60 spisu jednatelka povinné D. P. (tedy osoba oprávněná přebírat za povinnou písemnosti podle §21 odst. 1 písm. a/ a §47 odst. 2 o.s.ř.) napadené usnesení dne 16. 2. 2006 u soudu prvního stupně osobně převzala.
Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
O nákladech dovolacího řízení rozhodne soudní exekutor (§88 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. června 2008
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu