ECLI:CZ:NS:2008:20.CDO.2348.2008.1
sp. zn. 20 Cdo 2348/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka v exekuční věci oprávněného m. K. V., proti povinným 1) J. O., 2) I. O., zastoupeným advokátkou, pro 5 000 000,- Kč s příslušenstvím, pro 373.750,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 24 Nc 2442/2002, o dovolání 2. povinného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 9. 2006, č.j. 61 Co 401/2006-326, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud k odvolání 2. povinného potvrdil usnesení ze dne 18. 9. 2002, č.j. 24 Nc 2442/2002-5 (jímž okresní soud nařídil podle svého vykonatelného rozsudku ze dne 11. 1. 1999, č.j. 16 C 13/98-40, podle svého vykonatelného rozsudku ze dne 24. 1. 2001, č.j. 8 C 333/98-72, a podle svého vykonatelného usnesení ze dne 25. 5. 2001, č.j. 26 E 429/2001-6, exekuci a jejím provedením pověřil JUDr. Z. Z., soudního exekutora). Odvolací soud dospěl k závěru, že podkladová rozhodnutí jsou vykonatelná; rozsudek ze dne 11. 1. 1999 č.j. 16 C 13/98-40, doručovaný na adresu, byl povinnému doručen uložením podle §47 občanského soudního řádu v tehdy platném znění, odvolací soud přitom neuvěřil tvrzením povinného, že se na uvedené adrese nezdržoval. Rozsudek ze dne 24. 1. 2001, č. j. 8 C 333/98-72, byl doručen ustanovenému opatrovníkovi a usnesení ze dne 25. 5. 2001, č. j. 26 E 429/2001-6, bylo doručeno přímo povinnému dne 28. 6. 2001.
V dovolání – jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §238a odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) – dovolatel namítá existenci dovolacích důvodů podle §241a odst. 2 písm. a), odst. 3 o. s. ř., které spatřuje v tom, že odvolací soud nehodnotil všechny provedené nebo dovolatelem navržené důkazy, nýbrž jen okolnosti svědčící ve prospěch zaujatého závěru. Odvolací soud zejména neprovedl a nevypořádal se s jím navrženým důkazem listinou (rozhodnutím M. m. K. V., o. v. v. č.j. OVV-1460/605.2/04 ze dne 11. 4. 2004 o zrušení trvalého pobytu), který by dle jeho názoru přinesl pro rozhodnutí věci významné poznatky (poukázal konkrétně na tvrzení E. P., nar. 30. 8. 1954, která v řízení o zrušení trvalého pobytu povinného měla uvést, že na adrese, nikdy nebydlel). Dovolatel dále namítal, že pokud na adrese, někdy zásilky přebral, bylo to proto, že byly uloženy do P.O. boxu, přičemž fikci doručení v P.O. boxu nelze použít. Rovněž namítal, že nalézací soud nevyčerpal všechny prostředky, jak adresu dovolatele zjistit, a navrhl, aby napadené usnesení odvolacího soudu, bylo zrušeno a věc vrácena k dalšímu řízení.
Oprávněný ani 1. povinná se k dovolání nevyjádřili.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Jde-li o usnesení odvolacího soudu, upravují přípustnost dovolání §237 až §239 o. s. ř.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. – jež podle §238a odst. 2 o. s. ř. platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. a §130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“) – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují). Způsobilým dovolacím důvodem (vyjma případu – o který zde nejde, a netvrdí to ani dovolatel – kdy by samotná vada podle §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. „spor o právo“ /ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních/) je tudíž jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tímto důvodem, včetně jeho obsahového vymezení je dovolací soud vázán a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu má skutečně zásadní právní význam (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.).
Dovolatel, aniž by uvedl, v čem má spočívat zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, zpochybnil závěr o tom, že k výkonu navržené exekuční tituly jsou vykonatelné. Tento závěr je sice závěrem právním, jehož přezkum je v dovolacím řízení možný v intencích dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., aby však soud mohl k takovému závěru dospět, musí učinit potřebná skutková zjištění. V projednávaném případě šlo především o zjištění, zda podkladové rozsudky a usnesení byly povinnému řádně doručeny. Nesprávnost, popř. neúplnost těchto skutkových zjištění lze namítat, jak činí i dovolatel, prostřednictvím dovolacích důvodů podle §241a odst. 3, resp. odst. 2 písm. a) o. s. ř. Za výslovného použití druhého z uvedených důvodů uvádí, že se v předmětné době v místě doručování nezdržoval.
I když dovolatel zpochybnil právní závěr o vykonatelnosti exekučních titulů, učinil tak způsobem neregulérním; závěr o jejich vykonatelnosti totiž založil na vlastních skutkových tvrzeních. Vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (a povinný nedostatky v šetření okolností rozhodných pro posouzení, zda mu byl první z exekučních titulů doručen výslovně namítá), však způsobilým důvodem dovolání přípustného jen podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (§238a odst. 2 o. s. ř.) být nemohou.
Dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., jehož se povinný rovněž dovolává, může být použit jen tehdy, je-li dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., popř. podle obdobného užití těchto ustanovení (§238 a §238a o. s. ř.).
Pokud jde o doručení druhého z rozsudků ustanovenému opatrovníkovi, Nejvyšší soud připomíná, že již v mnoha rozhodnutích (např. usnesení ze dne 25. 5. 2000, sp. zn. 20 Cdo 2475/98, uveřejněném v časopise Soudní judikatura 11/2000 pod č. 123, usnesení ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněném v časopise Soudní judikatura 6/2002 pod č. 105) vysvětlil, že okolnost, že soudní řízení, jež předcházelo vydání k výkonu navrženého rozhodnutí, bylo postiženo vadou (ať již „zmatečnostní“ podle §229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/, odst. 3 o.s.ř, nebo „jinou“ ve smyslu §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), nezakládá současně vadu řízení o výkon takového rozhodnutí; jinak řečeno, případné vady řízení nalézacího se do řízení o výkon rozhodnutí nepřenášejí. Pokud tedy dovolatel tvrdí, že soud nevyvinul dostatek úsilí ke zjištění jeho pobytu a že mu byl ustanoven opatrovník, ačkoli k tomu nebyly splněny podmínky stanovené v §29 odst. 3 o.s.ř., a z tohoto důvodu s ním soud nejednal (ani mu nedoručil rozsudek), namítá, že mu nesprávným postupem soudu v průběhu řízení byla odňata možnost jednat před soudem. V řízení o nařízení exekuce se soud takovou námitkou zabývat nemůže. Při posouzení vykonatelnosti podkladového rozhodnutí by mohlo být významné jen tvrzení, že stejnopis jeho písemného vyhotovení nebyl řádně doručen ustanovenému opatrovníku (tato výhrada vznesena nebyla).
Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je podle §243b odst. 5, věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O případných nákladech vzniklých oprávněnému v dovolacím řízení rozhodne soudní exekutor (§88 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. září 2008
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu