ECLI:CZ:NS:2008:20.CDO.2457.2007.1
sp. zn. 20 Cdo 2457/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka v exekuční věci oprávněné A. C. o. h., s.r.o., zastoupené advokátem, proti povinnému V. Š., zastoupenému advokátkou, pro peněžité plnění, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 29 Nc 6696/2005, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 11. 2006, č.j. 9 Co 1399/2006-61, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 14. 9. 2005, č.j. 29 Nc 6696/2005-14a), jímž okresní soud nařídil podle svého platebního rozkazu ze dne 19. 6. 2002, č.j. 49 Ro 379/2002-7, platebního rozkazu ze dne 19. 6. 2002, č.j. 49 Ro 377/2002-25, a podle svého rozsudku ze dne 27. 12. 2002, č.j. 14 C 154/2002-19, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 7. 2003, č.j. 42 Co 378/2003-46,a dále pro náklady předcházejících neúspěšných výkonů rozhodnutí exekuci a jejím provedením pověřil Mgr. J. R., soudního exekutora. Odvolací soud dospěl k závěru, že všechny předpoklady pro nařízení exekuce výše uvedených rozhodnutí byly splněny; oprávněná je právní nástupkyní původní oprávněné (zaniklé) F. – T. S., s.r.o. (o tom, že namísto dosavadní oprávněné bude v řízení dále pokračovat se společností A. C., o. h. s.r.o., rozhodl usnesením ze dne 20. 11. 2006, č. j. 9 Co 1399/2006-58); všechny podkladové exekuční tituly jsou formálně vykonatelné, neboť (jak vyplývá ze spisů nalézacího soudu) první platební rozkaz byl povinnému doručen do vlastních rukou dne 8. 7. 2002, druhý platební rozkaz byl povinnému doručen do vlastních rukou dne 8. 7. 2002, rozsudek (pro zmeškání) byl povinnému doručen do vlastních rukou dne 11. 2. 2003 a potvrzující rozsudek o odvolání povinného dne 5. 8. 2003. Při nařízení exekuce soud již není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost exekučních titulů, rovněž nezjišťuje, zda povinný peněžitý závazek splnil, popř. v jakém rozsahu.
V dovolání – jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §238a odst. 1 písm. c) a §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) – namítá povinný existenci dovolacích důvodů podle §241a odst. 2 písm. a), b), odst. 3 o. s. ř., tedy že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. S výjimkou zpochybnění přechodu vymáhaných pohledávek na oprávněnou společnost A. C. o. h. s.r.o. (povinný namítá, že není „na jistotu postaveno, kdo je nyní oprávněný“) povinný poté, co podrobně uvedl, jaké námitky uplatnil v odvolání proti usnesení okresního soudu o nařízení exekuce, pouze obecně tvrdil, že odvolací soud danou věc v celé šíři nesprávně právně posoudil a že podkladová rozhodnutí nejsou materiálně ani formálně vykonatelná. Navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí odvolací soudu, popř. i soudu prvního stupně zrušil a věc jim vrátil k dalšímu řízení.
Oprávněná ve svém vyjádření k dovolání uvedla, že dovolací důvody povinného jsou právně irelevantní, exekuční tituly jsou pravomocné i vykonatelné a že napadené rozhodnutí odvolacího soudu je správné. O procesním nástupnictví na straně oprávněné společnosti rozhodl krajský soud usnesením ze dne 20. 11. 2006, č.j. 9 Co 1399/2006-58; popřela, že by se nehlásila k pohledávám jejího právního předchůdce. Oprávněná má za to, že dovolání bylo podáno opožděně, neboť lhůta k podání dovolání povinnému uplynula v pondělí 2. 4. 2007, avšak povinný (jak dovodila ze stejnopisu dovolání) doručil dovolání okresnímu soudu až dne 3. 4. 2007. Navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl.
Dovolání (které zaslal dovolatel okresnímu soudu faxem v poslední den dovolací lhůty,tj. 2. 4. 2007 ve 23,06 hod., a následujícího dne je osobním podáním doplnil) není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. – jež podle §238a odst. 2 o. s. ř. platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. a §130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“) – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, tedy že dovolacím důvodem způsobilým založit přípustnost dovolání je pouze důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Pod dovolací důvod podle §214a odst. 2 písm. b) o. s ř. lze zařadit dovolatelovu námitku o nevykonatelnosti exekučních titulů. Aby však mohl dovolací soud uplatněný dovolací důvod přezkoumat, musí jej dovolatel také obsahově vymezit. To však neučinil (ani odkazem na vznesené odvolací námitky), proto je v tomto rozsahu jeho dovolání vadné a uplynutím dvouměsíční prekluzivní lhůty k podání dovolání nelze již vady dovolání odstranit. Bez vymezení dovolacího důvodu nelze ani posoudit, zda rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam.
Zpochybněním procesního nástupnictví společnosti A. C., o. h., s.r.o., uplatňuje dovolatel dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., který je vyhrazen vadám řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a který – jak již bylo uvedeno – přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (§238a odst. 2 o. s. ř.) založit nemůže.
Přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nemůže z výše uvedených důvodů založit ani dovolatelem pouze ohlášený důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř.
Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je podle §243b odst. 5, věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O případných nákladech vzniklých oprávněné v dovolacím řízení rozhodne soudní exekutor (§88 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. července 2008
JUDr. Miroslava J i r m a n o v á , v. r.
předsedkyně senátu