ECLI:CZ:NS:2008:20.CDO.2547.2007.1
sp. zn. 20 Cdo 2547/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné V. z. p. ČR, proti povinnému P. Š., zastoupenému advokátem, pro 21 167,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 30 E 16/2004, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 12. 2006, č.j. 9 Co 1127/2006-13, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 12. 3. 2004, č.j. 30 E 16/2004-3, kterým okresní soud nařídil podle svého rozsudku ze dne 25. 8. 2000, sp. zn. 13 C 3792/2000 k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 21 167,- Kč s 21 % úrokem z prodlení od 3. 7. 1997 do zaplacení, výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí povinného. Ve svém rozhodnutí dospěl odvolací soud k závěru, že exekuční titul byl povinnému řádně doručen a je vykonatelný. Dále uvedl, že ve vykonávacím řízení již není soud oprávněn zkoumat věcnou správnost vykonávaného rozhodnutí.
V dovolání povinný namítá, že se trestného činu, pro nějž byl rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 23. 12. 1995, č.j. 2 T260/1996-233, uznán vinným a na základě čehož mu pak byla exekučním titulem uložena povinnost k náhradě škody poškozenému P. Š., nedopustil, neboť se v inkriminované době nacházel ve výkonu trestu odnětí svobody pro jinou trestnou činnost. Dotyčného P. Š. navíc nikdy v životě neviděl a neměl s ním žádné spory. Upozornil dále na skutečnost, že trest, který mu byl za výše uvedenou trestnou činnost uložen, nemá zapsán v rejstříku trestů. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud po provedení potřebných důkazů ve věci sám rozhodl a usnesení okresního soudu zrušil.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Jde-li o usnesení odvolacího soudu, upravují přípustnost dovolání ustanovení §237 až §239 o.s.ř.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. – jež podle §238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c) o.s.ř.– je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Důvodem způsobilým založit přípustnost dovolání je tudíž jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Povinný v dovolání názor, že napadené rozhodnutí po právní stránce zásadní význam, dovolacímu soudu nepřednesl a ani hodnocením námitek obsažených v dovolání k závěru o splnění této podmínky dospět nelze.
V dovolání obsažené argumenty (tvrzení dovolatele, že se nemohl dopustit trestného činu, na jehož základě mu byla exekučním titulem uložena povinnost k náhradě škody) směřují pouze proti věcné správnosti rozhodnutí nalézacího soudu (exekučního titulu). Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích opakovaně připomíná, a ostatně tak učinil i odvolací soud, že tuto již nelze v exekučním řízení přezkoumávat; obsahem podkladového rozhodnutí je exekuční soud vázán a je povinen z něho vycházet (srov. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, č. j. 21 Cdo 2020/98, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2000 pod č. 4).
Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn procesním neúspěchem povinného v dovolacím řízení, jakož i tím, že oprávněné, jež by měla právo na jejich náhradu, v tomto stádiu řízení náklady nevznikly (§243b odst. 5, věta první, §224 odst. 1, §146 odst. 3 o.s.ř.)
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. ledna 2008
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu