ECLI:CZ:NS:2008:20.CDO.2588.2007.1
sp. zn. 20 Cdo 2588/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka v exekuční věci oprávněné P., a.s., proti povinné J. K., zastoupené advokátem pro 1 620,- Kč a 1 255,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 52 Nc 10278/2004, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 8. 2006, č.j. 10 Co 29/2006-57, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Shora uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 9. 9. 2004, č.j. 52 Nc 10278/2004-11, jímž okresní soud podle platebního výměru H. z. z. p. v likvidaci ze dne 7. 3. 1997, k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 1 620,- Kč, penále ve výši 1 255,- Kč s 0,1 % penále denně od 10. 9. 1996 do zaplacení z částky 1620,- Kč a pro náklady exekuce, nařídil exekuci na majetek povinné a jejím provedením pověřil JUDr. J. P., soudního exekutora. S odvolacími námitkami povinné se krajský soud vypořádal závěrem, že exekuční titul je pravomocný a vykonatelný, vydaný oprávněným subjektem; námitka nedostatku aktivní legitimace k vydání podkladového rozhodnutí není z pohledu vykonávacího řízení relevantní. Přechod práv a povinností H. z. p. v likvidaci na oprávněnou byl dostatečně prokázán dílčí smlouvou ke smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 11. 9. 2003, uzavřenou mezi JUDr. J. V., správcem konkurzní podstaty zmíněné zdravotní pojišťovny a oprávněnou.
V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. c) ve spojení s §238a odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), namítá povinná, že řízení předcházející vydání napadeného rozhodnutí je postižené vadou a rozhodnutí samo spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. a/ a b/ o. s. ř.). Předně nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že exekuční titul je pravomocný a vykonatelný, neboť jí nikdy nebyl doručen. Exekuční titul navíc vykazuje formální vady, protože byl vydán neoprávněným subjektem; H. z. p. v době jeho vydání byla v konkurzu a tudíž neměla právní subjektivitu. Dovolatelka také napadá závěr odvolacího soudu, že došlo k přechodu pohledávky z H. z. p. na oprávněnou; z dílčí smlouvy č. 14 nelze doložit, že k přechodu skutečně došlo. Vzhledem k textu dílčí smlouvy zpochybňuje také část pohledávky oprávněné ve výši 0,1 % penále denně od 10. 9. 1996 do zaplacení z částky 1620 Kč. Nakonec namítá též promlčení vymáhané pohledávky a neztotožňuje se se závěry oprávněné, že výkon rozhodnutí vedený u okresního soudu pod č.j. 50 E 1565/97 nebyl ukončen. Z výše uvedených důvodů proto navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí obou soudů zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Oprávněná ve svém vyjádření k dovolání povinné uvedla, že exekuční titul povinná řádně převzala. K návrhu na nařízení exekuce přiložila dílčí smlouvu k rámcové smlouvě o postoupení pohledávek H. z. z. p. v konkurzu a likvidaci ze dne 11. 9. 2003, která přesně specifikuje pohledávku za povinnou. Na exekučním titulu je jasně uvedeno, že za uvedenou pojišťovnu jedná správce konkurzní podstaty. Nadále proto trvá na nařízení exekuce a žádá, aby Nejvyšší soud dovolání povinné zamítl.
Dovolání není přípustné.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. – jež podle §238a odst. 2 o. s. ř. platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. a §130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“) – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Důvodem způsobilým založit přípustnost dovolání je tudíž jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Hodnocením v dovolání obsažených námitek k závěru o splnění podmínky zásadního právního významu dospět nelze.
Dovolatelka předně zpochybnila závěr, že k výkonu navržený platební výměr je vykonatelný. Tento závěr je závěrem právním, jehož přezkum je v dovolacím řízení možný v intencích dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Aby soud mohl k takovému závěru dospět, musí učinit potřebná skutková zjištění. Nesprávnost nebo neúplnost takových zjištění lze namítat prostřednictvím dovolacích důvodů podle §241a odst. 3, resp. §241a odst. l písm. a) o. s. ř. Za použití prvního z uvedených důvodů dovolatelka namítá nesprávnost zjištění odvolacího soudu, že jí byl platební výměr doručen.
I když dovolatelka zpochybnila právní závěr odvolacího soudu o vykonatelnosti exekučního titulu, učinila tak způsobem neregulérním; závěr o jeho nevykonatelnosti založila na vlastních skutkových zjištěních odlišných od zjištění, k nimž dospěl odvolací soud. Vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, stejně jako okolnost, že napadené rozhodnutí vychází ze skutkových zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, však – jak již bylo uvedeno – přípustnost dovolaní podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (§238a odst. 2 o. s. ř.) založit nemohou. Pro úplnost dovolací soud dodává, že podle originálu doručenky založené ve spise dovolatelka platební výměr převzala dne 12. 3. 1997.
Pokud dále dovolatelka zpochybnila právní závěr odvolacího soudu o aktivní legitimaci oprávněné, učinila tak pouze výhradami proti skutkovým zjištěním (podle jejího názoru dílčí smlouva odkazující na nějakou další smlouvu přechod práva na oprávněnou nedokládá, především ohledně části pohledávky týkající se penále ve výši 0,1 % denně od 10. 9. 1996 do zaplacení z částky 1620 Kč). Takové námitky, jak již bylo vyloženo výše, přípustnost dovolání podle §237 odst. l písm. c) o. s. ř. nezakládají.
Při nařízení exekuce soud zkoumá věcnou legitimaci účastníků toliko z pohledu titulu pro exekuci, aniž by se však zabýval jeho správností, tj. je tím, zda odráží skutečné hmotněprávní vztahy účastníků. Vydala-li platební výměr H. z. z. p. v konkursu, která prohlášením konkursu svoji právní subjektivitu neztratila (jak se nesprávně domnívá dovolatelka), nemůže exekuční soud její oprávnění k vydání podkladového rozhodnutí již přezkoumávat.
V souvislosti s uplatněnou námitkou promlčení nutno uvést, že soudní praxe dovodila, že promlčení vymáhané pohledávky je důvodem k zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce) podle ustanovení §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., pokud námitku promlčení návrhem na zastavení výkonu povinný (dlužník) uplatnil (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČSR z 18. 2. 1981, sp. zn. Cpj 159/79, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 9-10/1981 pod poř. č. 21, str. 188-189 /526-527/). K předpokladům nařízení exekuce nepatří (na rozdíl od prekluze práva) okolnost, že pohledávka přiznaná exekučním titulem není promlčena, jinými slovy, otázkou promlčení se soud v řízení, jež nařízení exekuce předchází, zabývat nemůže. Záleží tedy na dovolatelce, zda návrh na zastavení exekuce z důvodu promlčení vymáhané pohledávky podá a zda v něm namítne, že v rámci výkonu rozhodnutí vedeném u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 50 E 1565/97 nebylo penále ve výši 0,1 % denně z dlužné částky od 10. 9. 1996 do zaplacení z dlužné částky 1620 Kč vymáháno.
Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je bez jednání (§234a odst. 1, věta první, o. s. ř. ) odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
O případných nákladech vzniklých oprávněné v dovolacím řízení rozhodne soudní exekutor (§88 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. srpna 2008
JUDr. Miroslava J i r m a n o v á, v. r.
předsedkyně senátu