ECLI:CZ:NS:2008:20.CDO.2618.2006.1
sp. zn. 20 Cdo 2618/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně Š. S., zastoupené advokátkou, proti žalované G. F. R. C., s.r.o., o vyloučení věci z exekuce, vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 8 C 50/2003, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 10. 2005, č. j. 40 Co 577/2005-87, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 15. 7. 2004, č.j. 8 C 50/2003-54, Okresní soud v Sokolově rozhodl, že se z exekuce vedené u téhož soudu pod sp. zn. 17 Nc 2135/2003 a) vylučuje bytová jednotka s podílem na společných částech domu a pozemku parc. č. 1492/86, 1492/87, vyjádřeného zlomkem 419/13233, vše zapsané na listu vlastnictví u Katastrálního úřadu v S. pro obec a katastrální území S., b) spoluvlastnický podíl k ¼ budovy se stavební parcelou č. 1111/1, vše zapsané na listu vlastnictví u Katastrálního úřadu v Ch. pro obec a katastrální území Ch. (výrok I.). Žalobu na vyloučení spoluvlastnického podílu ¼ budovy se stavební parcelou č. 1111/1, vše zapsané na listu vlastnictví u Katastrálního úřadu v Ch. pro obec a katastrální území Ch., z téže exekuce zamítl (výrok II.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 3. 4. 2006, č. j. 10 C 64/2006-135, rozsudek okresního soudu v napadených výrocích II. a III. potvrdil (výrok I.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Krajský soud vyšel ze stejného skutkového stavu jako soud prvního stupně, tedy že žalobkyně nabyla za trvání manželství s R. S. na základě kupní smlouvy do svého vlastnictví podíl o velikosti jedné poloviny k domu se stavební parcelou č. 1111/1 (dále též jen „polovina domu“), přičemž účinky vkladu vlastnického práva nastaly dnem 13. 3. 1998, že peníze na zakoupení nemovitosti půjčil žalobkyni její otec, že rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 24. 4. 1998, sp. zn. 12 C 117/98 bylo zrušeno bezpodílové spoluvlastnictví manželů S. (dále jen „BSM“) a že rozsudek nabyl právní moci 8. 6. 1998, že žalobkyně v řízení o zrušení BSM prohlásila, že nepodniká a nikdy nepodnikala a že k datu 1. 8. 1998 nevykonávala v domě v Ch. podnikatelskou činnost. Odvolací soud poté také uzavřel, že polovina domu náležela do BSM, protože rozsudek, kterým bylo BSM zrušeno, nabyl právní moci až 8. 6. 1998 a nemovitost nesloužila k výkonu povolání jen jednoho z manželů, resp. žalobkyně (§143 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 7. 1998, dále též jen „obč. zák.“). Protože po zrušení BSM nedošlo k jeho vypořádání, připadla nemovitost podle §149 odst. 4 obč. zák. do podílového spoluvlastnictví manželů, a proto lze tu část, kterou nabyl manžel žalobkyně Radek Sekera, postihnout exekucí.
Žalobkyně napadla rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním a namítala, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení a že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§241a odst. 2 písm. a) a b) a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řadu, ve znění pozdějších předpisů, dále také jen „o. s. ř.“). Uvedla, že veřejnou listinou – výpisem z katastru nemovitostí – prokázala, že je výlučnou vlastnicí poloviny domu se stavební parcelou č. 1111/1 v Ch., že i za trvání manželství mohou manželé nabývat majetek do výlučného vlastnictví, že peníze na koupi nemovitostí půjčil její otec výhradně jí a že jenom její manžel mohl ve smyslu §40a obč. zák. zpochybnit její vlastnické právo. Uvedla také, že „ve prospěch věřitelů jednoho z manželů nelze těžit z výlučného vlastnictví druhého z manželů“ a že předmětné nemovitosti nelze postihnout exekucí ani na základě §262a a §267 o. s. ř. Dovolatelka tvrdí, že nemovitosti nabyla za účelem podnikání, že nájem nebytových prostor je podnikáním ve smyslu §2 zákona č. 513/1991 Sb,, a to i přesto, že podnikatel na základě výjimky dané zákonem č. 455/1991 Sb., v platném znění, nemá k takové podnikatelé činnosti vydán živnostenský list ani jiné oprávnění k podnikání tohoto typu. Právě v řešení této otázky a dále otázky, zda lze „těžit ve prospěch věřitelů jednoho z manželů z výlučného vlastnictví druhého z manželů“, spatřuje žalobkyně zásadní právní význam napadeného rozhodnutí. Navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího i okresního soudu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř., lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Důvodem způsobilým založit přípustnost dovolání je tudíž jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Ačkoliv žalobkyně argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, dovolacímu soudu přednesla, jejich hodnocením k závěru o splnění této podmínky dospět nelze.
Dovolatelka totiž spojuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí předně s otázkou, zda lze její činnost spočívající v nájmu nebytových prostor v domě považovat za podnikání ve smyslu §2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů. Na řešení této otázky však závěr odvolacího soudu nestojí. Odvolací soud se totiž ztotožnil se skutkovými závěry soudu prvního stupně, že žalobkyně k 1. 8. 1998 v domě nepodnikala (zpráva č. l. 41, prohlášení žalobkyně v řízení o zrušení BSM, že nepodniká a nikdy nepodnikala); nehodnotil tedy již, zda žalobkyně dům přenechala na základě smluv o nájmu nebytových prostor jiným společnostem a zda lze nájem nebytových prostor považovat za podnikání.
Stejně tak nelze přisoudit napadenému rozhodnutí zásadní právní význam v souvislosti s druhou žalobkyní předestřenou otázkou. Odvolací soud totiž uzavřel, že ideální polovina domu náleží do bezpodílového spoluvlastnictví manželů, nikoliv do výlučného vlastnictví žalobkyně.
Pokud dovolatelka dále namítá, že odvolací soud stejně jako soud prvního stupně neprovedl navržené důkazy k prokázání, že dům náleží do jejího výlučného vlastnictví a že nemovitosti koupila za účelem podnikání, uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 2 o. s. ř. , který je vyhrazen vadám řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a který – jak již bylo uvedeno – v případě dovolání přípustného jen podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. způsobilým dovolacím důvodem být nemůže.
Způsobilým dovolacím důvodem nemůže být ani ohlášený dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., neboť z tohoto důvodu lze dovolání podat jen tehdy, je-li dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř.
Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. (žalované náklady v tomto stadiu řízení nevznikly).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. září 2008
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu