ECLI:CZ:NS:2008:20.CDO.2838.2006.1
sp. zn. 20 Cdo 2838/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného Ing. L. V., zastoupeného advokátem, proti povinné MUDr. L. V., zastoupené advokátem, pro 24.723,- Kč, vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 0 Nc 4971/2004, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 3. 2006, č.j. 17 Co 81/2006-97, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Oprávněný je povinen zaplatit povinné na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 833,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám advokáta.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 11. 1. 2006, č.j. 0Nc 4971/2004-75, kterým Okresní soud v Havlíčkově Brodě – co do částky 20.723,- Kč – zastavil exekuci a povinné uložil zaplatit soudnímu exekutorovi náklady exekuce a oprávněnému jeho náklady. Odvolací soud vyšel ze skutkového zjištění soudu prvního stupně, podle něhož má povinná za oprávněným pohledávku z titulu půjčky ve výši 16.000,- Kč s 3% úroky z prodlení od 1. 2. 1992 (k 7. 3. 2005 činila pohledávka s příslušenstvím celkem 22.286,- Kč) a dopisem z 7. 3. 2005 projevila vůli započíst ji proti vymáhané pohledávce. Protože jde o plnění peněžité, tj. stejného druhu, zanikla pohledávka oprávněného 18. 2. 2003, kdy podkladové rozhodnutí nabylo vykonatelnosti; tímto dnem se totiž pohledávky setkaly. Zániku vymáhané pohledávky započtením (§268 odst. 1 písm. g/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o.s.ř.“) nebrání probíhající řízení, v němž povinná uplatnila proti oprávněnému nárok na zaplacení částky odpovídající její pohledávce.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl oprávněný dovoláním, jímž namítá, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.) a že řízení je postiženo vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.). Prvním z uvedených důvodů dovolatel oponuje závěru o zániku vymáhané pohledávky započtením za situace, kdy částka odpovídající pohledávce povinné byla podle jeho tvrzení předmětem vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví účastníků a – navíc – ji povinná učinila předmětem (dosud neskončeného) řízení vedeného u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 7 C 3147/92. V rámci druhého dovolacího důvodu vytýká neprovedení důkazů obsažených v nalézacím spisu (o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví) a ve spisu sp. zn. 7 C 3147/92, z nichž vyplývá, že pohledávka povinné „je neoprávněná a tedy ji nelze započíst.“ Podle dovolatele totiž nešlo o půjčku, protože částka 15.000,- Kč patřila do bezpodílového spoluvlastnictví účastníků; současně však tvrdí, že smlouva o půjčce je neplatná, „protože byla uzavřena po fyzickém předání, ještě za dobu manželství a za situace tísně a nouze a vydírání ze strany povinné podepsat na nátlak tuto půjčku jako podmínku odvolání jejího tr. oznámení.“ Dovolatel dále namítá, že v řízení o zastavení exekuce nebyl zastoupen advokátem Mgr. A. Č. (soud si nesprávně vyhodnotil plnou moc založenou ve spise) a že soud prvního stupně dne 30. 11. 2005 jednal v jeho nepřítomnosti, takže se nemohl vyjádřit k důkazům a poskytnout stanovisko. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Povinná se ve vyjádření ztotožnila s rozhodnutím odvolacího soudu, který věc posoudil ve shodě s ustálenou judikaturou. Dovolatel nevymezil otázku zásadního právního významu, jeho výhrady – spočívající ve skutkové rovině – polemizují s existencí pohledávky, kterou započetla proti vymáhané pohledávce, a rovněž tvrzení, že soud neumožnil (zastoupenému) dovolateli se vyjádřit, nemá oporu v plné moci udělené Mgr. A. Č. Navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl, případně zamítl.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce, viz §130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“), je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. d/ o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o.s.ř. (srov. §238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. je vyloučeno (usnesení, jímž byla zastavena exekuce, nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí soudu prvního stupně), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., tj. tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel zpochybnil – je dovolací soud uvedeným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).
Ze spisu vyplývá, že usnesením ze dne 19. 11. 2004, č.j. 0Nc 4971/2004-4, nařídil Okresní soud v Havlíčkově Brodě podle svého rozsudku ze dne 19. 12. 2002, sp. zn. 6 C 269/93, k vydobytí pohledávky 24.723,- Kč (vyrovnání z titulu vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví účastníků) na majetek povinné exekuci, jejímž provedením pověřil Mgr. R. K., soudního exekutora. Usnesením ze dne 12. 7. 2005, č.j. 17 Co 260/2005-28, Krajský soud v Hradci Králové odvolání povinné podle ustanovení §44 odst. 10 zákona č. 120/2001 Sb. odmítl. Usnesením ze dne 29. 7. 2005, č.j. 0Nc 4971/2004-33, které nabylo 2. 9. 2005 právní moci, Okresní soud v Havlíčkově Brodě exekuci v rozsahu 4.000,- Kč zastavil (§268 odst. 1 písm. g/, odst. 4, o.s.ř., §52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.).
V souzené věci bylo v řízení před soudy obou stupňů zjištěno, že povinná má za oprávněným pohledávku ve výši 16.000,- Kč s 3 % úroky z prodlení od 1. 2. 1992 (splatnost dluhu nastala 31. 1. 1992); právním důvodem pohledávky byla smlouva o půjčce. Projev vůle směřující k započtení proti vymáhané pohledávce byl obsažen v dopise z 7. 3. 2005, který byl doručen Mgr. A. Č., advokátu (zmocněnci oprávněného na základě plné moci ze dne 3. 11. 2004). Pohledávka oprávněného tak zanikla po vydání exekučního titulu (18. 2. 2003 se pohledávky setkaly) na základě kompenzačního úkonu, který povinná učinila po nařízení exekuce.
Dovolatel netvrdí, že napadené rozhodnutí je zásadního právního významu, a hodnocením argumentace podřaditelné ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. k takovému závěru nelze dospět; zánik pohledávky, pro jejíž vymožení byla nařízena exekuce, započtením vzájemné pohledávky povinné za oprávněným (§268 odst. 1 písm. g/ o.s.ř., §52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.) posoudil odvolací soud ve shodě s judikaturou Nejvyššího soudu (srov. rozsudek bývalého Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 1966, sp. zn. 4 Cz 84/66, uveřejněný pod číslem 34/1967 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek bývalého Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 1968, sp. zn. 2 Cz 67/68, uveřejněný pod číslem 77/1969 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 18. 2. 1981 „Ze zhodnocení rozhodování soudů a státních notářství při výkonu rozhodnutí,“ Cpj 159/79, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 9-10/1981 pod číslem 21 /str. 187 a násl./). Zánik vzájemných pohledávek v rozsahu, v němž se kryjí, nastává – na základě kompenzačního projevu – okamžikem jejich setkání (§580 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů), tedy v projednávané věci podle skutkových zjištění odvolacího soudu 18. 2. 2003. Okolnost, že povinná uplatnila svou pohledávku v řízení vedeném u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 7 C 3147/92, započtení v průběhu exekučního řízení nebrání; zánik pohledávky povinné je důvodem pro zamítnutí takové žaloby.
K přípustnosti dovolání, jež může být založena jen na úvaze o zásadním právním významu rozhodnutí odvolacího soudu, nejsou s to vést argumenty podřaditelné ustanovení §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. Výtkami, že v řízení o zastavení exekuce soudy neprovedly důkazy k původu peněžních prostředků a k okolnostem vyhotovení listiny z 10. 10. 1991, dovolatel takový nezpůsobilý dovolací důvod uplatnil. Není-li dovolání přípustné (jako je tomu v projednávaném případě), dovolací soud nepřihlíží nejen k „jiným“ vadám řízení, ale ani k případným zmatečnostem, tj. vadám vyjmenovaným v §229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/ a §229 odst. 3 o.s.ř. (srov. §242 odst. 3, větu druhou, o.s.ř.); tvrzení, že soud prvního stupně jednal v nepřítomnosti oprávněného a neumožnil mu vyjádřit se k věci, přípustnost dovolání tedy nezakládá.
Dovolání, které není přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. c/ ve spojení s §238a odst. 1 písm. d/, odst. 2 o.s.ř., Nejvyšší soud odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. Povinná má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, jež sestávají z odměny za zastupování advokátem v dovolacím řízení; výši odměny dovolací soud určil podle ustanovení §1 odst. 1, §2 odst. 1, 2, §10 odst. 3, §12 odst. 1 písm. b/, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1, věty první, vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění účinném do 31. 8. 2006, tj. částkou 625,- Kč. Součástí nákladů povinné je dále paušální částka náhrady za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 75,- Kč (§13 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném do 31. 8. 2006) a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 133,- Kč, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§137 odst. 1, 3 o.s.ř., §14a vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Oprávněný je povinen náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám JUDr. R. J., advokáta (§149 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. ledna 2008
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu