ECLI:CZ:NS:2008:20.CDO.2922.2007.1
sp. zn. 20 Cdo 2922/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka v exekuční věci oprávněného MVDr. F. Š., CSc., zastoupeného advokátem, proti povinné A. Ď., vyklizením bytu, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 8 Nc 4373/2006-8, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 3. 2007, č. j. 26 Co 323/2006-52, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Znojmě usnesením ze dne 21. 3. 2006, č.j. 8 Nc 4373/2006-8, zamítl návrh na nařízení exekuce vyklizením povinné z bytu č. 3, sestávajícího z kuchyně a tří pokojů s příslušenstvím, ve 4. nadzemním podlaží v bytovém době na ulici D., č. p. v J., zapsaném v Katastrálního úřadu pro J. k., Katastrální pracoviště Z., pro obec a katastrální území J., na listu vlastnictví č.
Shora uvedeným rozhodnutím krajský soud změnil usnesení okresního soudu tak, že zamítl návrh, aby soud nařídil podle rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 2. 12. 2004, č.j. C 616/2002-160, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 12. 10. 2005, sp. zn. 19 Co 18/2005, exekuci vyklizením povinné z bytu č. 3, sestávajícího se z kuchyně a tří pokojů s příslušenstvím, ve 4. nadzemním podlaží v bytovém domě na ulici D. č.p. v J., zapsaném u Katastrálního úřadu pro J. k., Katastrální pracoviště Z., pro obec a katastrální území J. na listu vlastnictví č., a přestěhováním povinné a všech, kdo s ní bydlí na základě jejího práva, do přístřeší – bytu sestávajícího z kuchyně a dvou pokojů s příslušenstvím, který se nachází ve 2. nadzemním podlaží vpravo v domě č. p. v obci U., část obce H. F., zapsaném na listu vlastnictví č. pro katastrální území D. F. u Katastrálního úřadu v J. Zároveň rozhodl, že se náhrada nákladů exekuce nepřiznává (výrok I.). Dále povinné nepřiznal náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Ve svém rozhodnutí dospěl odvolací soud ke stejnému závěru jako soud I. stupně, že poskytované přístřeší, které se nachází v jiném kraji (ve vzdálenosti přes 250 km od vyklizované nemovitosti), nelze považovat za vhodnou náhradu, existuje-li reálná možnost zajistit ji přístřeší v obci vzdálené od obce J. asi 25 km. Důvodem „změny“ rozhodnutí okresního soudu bylo pouze upřesnění jeho zamítavého výroku.
Oprávněný v dovolání, v němž výslovně neuvedl, v čem spatřuje jeho přípustnost, implicitně uplatňuje dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. a/ a b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Namítá vadu v řízení, spočívající v tom, že odvolací soud nebyl oprávněn rozhodnout o tom, že povinnost nemovitost vyklidit se týká všech, kdo s povinnou bydlí na základě jejího práva. Nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že zajištěná bytová náhrada v obci U., osada H. F., je vzhledem k velké vzdálenosti (250 km) od vyklizovaného bytu, nevhodná. Soud tento závěr nepodložil právním předpisem ani konstantní judikaturou. Má za to, že žádný právní předpis neuvádí, v jaké vzdálenosti má být poskytnuté přístřeší od vyklizovaného bytu. Dále poukázal na skutečnost, že rozhodování o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí je rozhodováním o úkonu procesněprávním a jeho případné posuzování z hlediska rozporu s dobrými mravy není na místě. Při zkoumání vhodnosti náhradního bydlení odvolací soud navíc neposuzoval vhodnost dalších zajištěných přístřeší, kterými oprávněný disponoval a nepostupoval v souladu s ust. §118 o. s. ř., když dovolatele nepoučil o možnosti doplnění důkazů. Z výše uvedených důvodů proto navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil.
Povinná se k dovolání nevyjádřila.
Dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. – jež podle §238a odst. 2 o. s. ř. platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. a §130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“) – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu (kterým napadené usnesení odvolacího soudu podle způsobu posouzení práv a povinností účastníků řízení je), jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Důvodem způsobilým založit přípustnost dovolání je tudíž jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Oprávněný argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, dovolacímu soudu sice přednesl, avšak jejich hodnocením k závěru, o splnění této podmínky dospět nelze.
Přístřeší je zvláštním druhem bytové náhrady, která slouží toliko dočasnému ubytování vyklizovaných osob včetně uskladnění jejich bytového zařízení a ostatních věcí domácí a osobní potřeby (§712 odst. 5 zákona č. 40/1964 Sb.,občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů, dále jen „obč. zák.“), přičemž takovým přístřeším se zpravidla rozumí pokoj v hotelu nebo v prostorách noclehárny, ubytovny či v jiném obdobném zařízení. Nejvyšší soud již ve svém rozhodnutí sp. zn. 20 Cdo 1554/2002 uzavřel, že zajistit přístřeší pro povinného lze i v jiné obci, než je vyklizovaný byt, současně však uvedl, že lokalizaci přístřeší ve vztahu k vyklizovanému bytu je namístě posuzovat v širších souvislostech, které se bezprostředně týkají otázky vhodnosti přístřeší pro ten účel, jemuž má vyklizovaným osobám dočasně sloužit, a se zřetelem k tomu, zda existuje skutečná možnost zajistit přístřeší v obci, kde je vyklizovaný byt.
Odvolací soud proto správně dovodil, že zajištěné přístřeší – byt v obci U., část obce H. F., které je vzdáleno od vyklizovaného bytu asi 250 km, vhodným přístřeším není, má-li oprávněný možnost zajistit ho podstatně blíže od vyklizovaného bytu (ve Z. či ve S.). Hledisko umístění přístřeší je totiž důležité i s ohledem na osobní, rodinné či pracovní vazby vyklizované osoby.
Neopodstatněná je také námitka, že odvolací soud při posuzování vhodnosti přístřeší aplikoval ustanovení §3 obč. zák., neboť o toto ustanovení odvolací soud své rozhodnutí neopírá.
Pokud dále oprávněný namítal, že ho soud nepoučil, aby doložil zajištění přístřeší v jiných jím uvedených místech, je třeba takovou námitku podřadit pod dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., který přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (§238a odst. 2 o. s. ř.), založit nemůže. Je však třeba připomenout, že je zcela v dispozici oprávněného, má-li zajištěno více přístřeší, určit v návrhu na nařízení exekuce, do jakého přístřeší chce povinnou osobu vyklidit.
Konečně neobstojí ani námitka, že odvolací soud rozhodl v rozporu s exekučním titulem, pokud k vyklizení bytu zavázal všechny, kdo se tam zdržují na základě práva povinného, neboť povinnost vyplývá přímo z ustanovení §341 o. s. ř.
Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je podle §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.; úspěšné povinné náklady řízení podle obsahu spisu nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. května 2008
JUDr. Miroslava J i r m a n o v á , v. r.
předsedkyně senátu