ECLI:CZ:NS:2008:20.CDO.2957.2006.1
sp. zn. 20 Cdo 2957/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného R. Z., zastoupeného obecným zmocněncem, proti povinnému P. B., (adresa pro doručování :), pro 32.570,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. 6 Nc 2626/2005, o dovolání Mgr. K. K., soudního exekutora, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 5. 2006, č.j. 6 Co 957/2006-23, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Ve vztahu mezi oprávněným a exekutorem nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným usnesením krajský soud změnil usnesení ze dne 10. 3. 2006, č.j. 6 Nc 2626/2005-12 (jímž okresní soud podle ustanovení §55 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů ve znění pozdějších předpisů /dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“/, zastavil exekuci nařízenou usnesením ze dne 14. 11. 2005, č.j. 6 Nc 2626/2005-6), tak, že se řízení ve věci nezastavuje. Odvolací soud uzavřel, že podmínky pro zastavení exekuce pro nezaplacení zálohy na její náklady nebyly splněny; záloha ve výši 3.570,- Kč, k jejímuž složení pověřený exekutor oprávněného vyzval, byla s ohledem na ustanovení §12 odst. 2 vyhlášky č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška č. 330/2001 Sb.“), nepřiměřená, jelikož přesahovala 30 % z odměny stanovené podle §6 vyhlášky č. 330/2001 Sb. Podle výpočtu odvolacího soudu „by neměla“ přesáhnout částku 1.465,- Kč.
Usnesení odvolacího soudu napadl exekutor dovoláním, v němž oponuje závěru odvolacího soudu o nepřiměřenosti zálohy. Namítá, že při určování výše zálohy je především třeba dbát na zachování požadavku minimální odměny exekutora podle §6 odst. 3 vyhlášky č. 330/2001 Sb. V daném případě proto stanovil zálohu ve výši této minimální odměny s připočtením 19 % daně z přidané hodnoty; ustanovení §12 odst. 2 vyhlášky č. 330/2001 Sb. záměrně nepoužil, „protože v případě marné exekuce by neměl zajištěnu ani minimální odměnu za svou práci.“ Navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolání je ve smyslu §236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), přípustné, protože směřuje proti rozhodnutí, jímž odvolací soud změnil usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci zastavení exekuce (§237 odst. 1 písm. a/, §238a odst. 1 písm. d/, odst. 2 o.s.ř., §130 zákona č. 120/2001 Sb.); důvodné však není.
Z úřední povinnosti přihlíží dovolací soud k vadám vyjmenovaným v §229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o.s.ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; jinak je vázán uplatněným dovolacím důvodem – v daném případě důvodem podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. – včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil (§242 odst. 3 o.s.ř.). Uvedené vady nebyly dovoláním vytýkány a z obsahu spisu se nepodávají.
Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
V projednávané věci byla exekuce na majetek povinného nařízena k vymožení peněžité pohledávky ve výši 32.570,- Kč (s 0,1 % úrokem z prodlení za každý den z uvedené částky od 16. 4. 2005 do zaplacení, pro náklady předcházejícího řízení ve výši 1.300,- Kč a pro náklady exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny). Exekutor vystavil dne 12. 1. 2006 oprávněnému fakturu k zaplacení zálohy na náklady exekuce ve výši 3.570,- Kč se splatností 26. 1. 2006. Fakturu oprávněný neuhradil a exekutorovi ji vrátil s tím, že s výší zálohy nesouhlasí. Exekutor podáním ze dne 14. 2. 2006 dal soudu prvního stupně podnět k zastavení exekuce podle §55 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb. s odůvodněním, že oprávněný odmítl podepsat smlouvu o provedení exekuce a uhradit zálohovou fakturu.
Podle ustanovení §90 odst. 3 zákona č. 120/2001 Sb. má exekutor právo požadovat od oprávněného přiměřenou zálohu na náklady exekuce.
Podle ustanovení §55 odst. 2, věty první, zákona č. 120/2001 Sb., nesloží-li oprávněný ve lhůtě určené exekutorem přiměřenou zálohu na náklady exekuce, soud na návrh exekutora exekuci zastaví.
Podle ustanovení §12 vyhlášky č. 330/2001 Sb. výši zálohy na náklady exekuce a lhůtu k její úhradě určuje exekutor (odstavec 1). Záloha na náklady provedení exekuce ukládající zaplacení peněžité částky nesmí přesáhnout 30 % odměny podle §6 s tím, že za základ odměny se považuje výše pohledávky, která má být vymožena, a v případě exekuce ukládající jinou povinnost než zaplacení peněžité částky nesmí přesáhnout 50 % odměny stanovené pro takovou exekuci v ustanovení §7 až 10. Záloha na náklady provedení exekuce podle §9 odst. 1 nesmí přesáhnout 3 000 Kč (odstavec 2).
Podle ustanovení §6 odst. 1 a 2 vyhlášky č. 330/2001 Sb. odměna za provedení exekuce ukládající zaplacení peněžité částky činí do 3.000.000,- Kč základu 15 %, z přebývající částky až do 40.000.000,- Kč základu 10 %, z přebývající částky do 50.000.000,- Kč základu 5 %, z přebývající částky až do 250.000.000,- Kč základu 1 %; částka nad 250.000.000,- Kč se do základu nezapočítává; podle odstavce 3 činí odměna nejméně 3.000,- Kč.
Z uvedených ustanovení vyplývá, že exekutor, jenž využije svého práva požadovat od oprávněného složení zálohy na náklady exekuce, je povinen při určení její výše vycházet z odměny za provedení exekuce (stanovené v závislosti na povaze vynucované povinnosti podle §6 až 10 vyhlášky č. 330/2001 Sb.) a současně je limitován horní hranicí vymezenou v §12 odst. 2 uvedené vyhlášky. V případě vymáhání peněžité částky činí uvedená mez 30 %, a to z odměny vypočítané podle §6 ze základu, kterým je výše vymáhané pohledávky; takto vypočítaná odměna za provedení exekuce představuje základ pro určení výše zálohy. V ustanovení §6 odst. 3 vyhlášky č. 330/2001 Sb. pak není stanovena minimální výše zálohy samotné, ale pouze minimální výše základu, z něhož je třeba jako maximálně třicetiprocentní podíl zálohu odvodit. Pouze taková záloha, jejíž výše uvedený limit nepřesahuje, může být považována za přiměřenou ve smyslu ustanovení §90 odst. 3 a §55 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb.
Jelikož odvolací soud věc posoudil ve shodě s tím, co je uvedeno výše, je jeho rozhodnutí správné; Nejvyšší soud proto dovolání zamítl (§243b odst. 2, část věty před středníkem, o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §142 odst. 1, §224 odst. 1, §243b odst. 5 o.s.ř. (oprávněnému náklady v tomto stadiu řízení nevznikly a exekutor na jejich náhradu právo nemá).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. ledna 2008
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu