ECLI:CZ:NS:2008:20.CDO.3012.2006.1
sp. zn. 20 Cdo 3012/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka ve věci již zletilé M. B., dcery M. B., zastoupené advokátem, a otce R. M., zastoupeného advokátkou, o výkon rozhodnutí o výchově nezletilé, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 19 P 290/2000, o dovolání matky proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 15. 6. 2006, č.j. 23 Co 134/2006-639, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud v bodu II. výroku potvrdil usnesení ze dne 3. 1. 2006, č.j. 19 P 290/2000-507, jímž okresní soud nařídil podle svého rozsudku ze dne 27. 8. 2004, č.j. 19 P 290/2000-345, ve spojení s rozsudkem krajského soudu ze dne 23. 2. 2005, č.j. 23 Co 457/2004-393, výkon rozhodnutí. Předložení věci Evropskému soudnímu dvoru k rozhodnutí o předběžné otázce není podle odvolacího soudu možné, neboť Úmluva o právech dítěte (č. 104/1991 Sb.) je smlouvou mezinárodního práva veřejného. Podkladový rozsudek je materiálně vykonatelný; námitka odmítavého postoje nezletilé ke styku s otcem je nedůvodná, neboť matka má též povinnost rozvíjet u dítěte úctu a respekt k druhému rodiči.
V dovolání matka namítá nesprávné právní posouzení věci. Je přesvědčena, že podkladovým rozsudkem jí nebyla stanovena žádná povinnost a její osoba není vůbec v předmětné části rozhodnutí uvedena. Podkladový rozsudek je proto materiálně nevykonatelný (§261a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o.s.ř.“). Navrhla, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. – jež podle §238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c) o.s.ř. – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Dovolatelka argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, dovolacímu soudu sice přednesla, nicméně jejich hodnocením k závěru o splnění této podmínky dospět nelze.
Namítá-li však dovolatelka, že exekuční titul jí stran styku otce s nezletilou neukládá žádnou povinnost a je proto materiálně nevykonatelný, neboť její osoba není ve výrokové části rozsudku vůbec uvedena, pak přehlíží, že zásady materiální vykonatelnosti exekučního titulu podle §261a o.s.ř. se na výkon rozhodnutí o výchově nezletilých dětí použijí jen omezeně (§272 odst. 1 o.s.ř.). O účastnících vykonávacího řízení platí ustanovení §94 odst. 1, větu první, o.s.ř. (§272 odst. 1 o.s.ř.), z něhož vyplývá, že pasivně legitimovaným je – jakožto „ten, o jehož povinnostech má být v řízení jednáno“ – kdokoli, kdo fakticky brání tomu, aby právní poměry podle rozhodnutí o styku s nezletilým dítětem byly realizovány. Stejný závěr vyplývá z výslovného znění ustanovení §273 odst. 1 písm. a) o.s.ř. Výjimkou je jen rozhodnutí o navrácení dítěte, z něhož je pasivně legitimován pouze ten, komu bylo rozhodnutím uloženo dítě navrátit; o tento případ však v souzené věci nejde (srov. Kůrka, V., Drápal, L.: Výkon rozhodnutí v soudním řízení. Linde Praha 2004, str. 731-732, 738-739). Jelikož zákonná úprava je v tomto směru jednoznačná a nečiní v praxi výkladové obtíže, nelze napadené rozhodnutí shledat zásadně významným po právní stránce.
Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je podle §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 1 písm. a) o.s.ř., neboť výkon rozhodnutí o úpravě styku rodičů s nezletilými dětmi je řízením ve věci péče o nezletilé, jež lze podle §81 odst. 1 o.s.ř. zahájit i bez návrhu.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. ledna 2008
JUDr. Miroslava Jirmanová,v. r.
předsedkyně senátu