ECLI:CZ:NS:2008:20.CDO.3014.2008.1
sp. zn. 20 Cdo 3014/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Petra Šabaty v exekuční věci oprávněné M. – S. C., s. r. o., proti povinné I., spol. s r. o., zastoupené advokátem, pro 1.650.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 4 Nc 736/2007, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 10. 2007, č. j. 24 Co 2422/2007-16, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Shora označeným usnesením krajský soud potvrdil usnesení ze dne 10. 7. 2007, č. j. 4 Nc 736/2007-5, kterým Okresní soud v Českém Krumlově nařídil podle směnečného platebního rozkazu Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 2. 2007, č. j. Sm 19/2007-7, k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 1.650.000,- Kč s 6 % úroky od 9. 3. 2004 do zaplacení, nákladů nalézacího řízení ve výši 66.000,- Kč a nákladů exekuce, exekuci a jejím provedením pověřil soudního exekutora. Předpoklady pro nařízení exekuce měl odvolací soud za splněny, podkladové rozhodnutí shledal formálně i materiálně vykonatelné. Námitku povinné, že jí nebylo podkladové rozhodnutí „správně a řádně“ doručeno, a nebylo jí doručeno vůbec, a to ani tzv. fikcí doručení, shledal nedůvodnou, jelikož z obsahu spisu vyplynulo, že písemnost s exekučním titulem jí byla řádně doručena do vlastních rukou tzv. uložením. Námitku neurčitosti sídla společnosti, pokud bylo uvedeno „Č. v P., chatový tábor“, shledal nepřípadnou, jelikož si ji takto povinná sama zvolila již v okamžiku zápisu do obchodního rejstříku a ani netvrdila, že by společnost sídlila jinde. K dalším námitkám povinné uvedl, že exekučnímu soudu nepřísluší oprávnění přezkoumávat věcnou správnost exekučního titulu, stejně tak není v dané fázi řízení významné, že povinná se domáhá obnovy řízení a zda v souvislosti s tímto chystaným krokem budou shledány důvody pro odklad provedení exekuce.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla povinná dovoláním, jehož přípustnost vyvozuje z §238a odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Zásadní právní význam spatřuje v zodpovězení otázek, které se v podstatě týkají přezkumné povinnosti soudu při nařizování exekuce, resp. zda přezkum zahrnuje i to, zda skutečně došlo k doručení na adresu zapsanou v obchodním rejstříku, tedy zda fakticky byla poštovní zásilka doručena do sídla povinné. Odvolací soud se nezabýval tím, zda bylo správně doručováno na adresu povinné a zda poštovní doručovatelka skutečně navštívila sídlo povinné za účelem doručení. Jelikož se napadené usnesení nezabývalo blíže okolnostmi faktického doručení, povinná se domnívá, že řízení je tak zatíženo vadou, která zapříčinila, že je napadené usnesení nepřezkoumatelné. Povinná má za to, že nemůže „nastat fikce doručení, není-li najisto postaveno, že se poštovní doručovatelka skutečně dostavila do sídla společnosti za účelem pokusu o doručení“. Zásadní právní význam taktéž shledává v zodpovězení otázek týkajících se rozsahu toho, čím je soud povinen se zabývat při nařízení exekuce a „při odvolání do usnesení o nařízení exekuce ve vztahu k otázce existence či neexistence dluhu a k otázce platnosti či neplatnosti listiny, která sloužila k vydání směnečného platebního rozkazu“. Namítá, že jí vznesená námitka neexistence dluhu, resp. trestná činnost vedoucí k podvrhu směnky, jenž je pak třeba chápat jako absolutně neplatnou, nebyla soudem vůbec posouzena. Domnívá se, že k absolutní neplatnosti směnky je soud povinen přihlížet kdykoliv a bez návrhu. Dluh v době nařízení exekuce neexistoval a směnka je pravděpodobně podvržena, tudíž měl soud návrh na nařízení exekuce zamítnout. Povinná navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. – jež podle §238a odst. 2 o. s. ř. platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. a §130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“) – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Z výše uvedeného vyplývá, že přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nejsou s to založit námitky podřaditelné důvodu podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. (vady, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci). Stejně tak dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., podle něhož lze dovolání podat také proto, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, je (srov. dikci první věty ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř., kde se říká, že tento dovolací důvod lze uplatnit jen, je-li dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a/ a b/ o. s. ř.) k založení přípustnosti podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. důvodem nezpůsobilým.
Povinná argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, dovolacímu soudu sice přednesla, ale ani hodnocením námitek obsažených v dovolání k závěru o splnění této podmínky dospět nelze.
O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. předpokládá), totiž v dané věci nejde, jelikož není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování rozhodných otázek uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe. Takovou zásadní právní otázkou nemohou být výhrady, jimiž povinný zpochybňuje věcnou správnost podkladového rozhodnutí (tedy ani dovolatelkou uplatněnou námitku neexistence dluhu či platnosti, resp. neplatnosti směnky). Nejvyšší soud již v mnoha rozhodnutích vysvětlil, že soud ve výkonu rozhodnutí (exekuci) není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost rozhodnutí (včetně postupu orgánu) vydaných v nalézacím řízení. Obsahem těchto rozhodnutí je vázán a je povinen z nich vycházet (srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2000 pod č. 4).
Závěr, že k exekuci navržený rozsudek je formálně vykonatelný, je závěrem právním, jehož přezkum je v dovolacím řízení možný na základě uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Aby však soud mohl k takovém závěru dospět, musí učinit potřebná skutková zjištění. Nesprávnost, případně neúplnost těchto skutkových zjištění pak lze namítat prostřednictvím dovolacích důvodů podle §241a odst. 3, případně §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.
I když dovolatelka zpochybnila právní závěr odvolacího soudu o vykonatelnosti podkladového rozsudku, učinila tak způsobem neregulérním; jinými slovy, závěr o jeho nevykonatelnosti vybudovala na vlastních skutkových tvrzeních, odlišných od skutkových zjištění, ke kterým – v souladu s procesními pravidly – dospěl ohledně doručení směnečného platebního rozkazu odvolací soud. Vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, okolnost, že napadené rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které podle obsahu spisu nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, ani případné vady uvedené v §229 odst. 1, odst. 2 písm. a) a b) a odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnosti), však přípustnost dovolání ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (§238a odst. 2 o. s. ř.), jak uvedeno výše, nezakládají. Dovolatelka ostatně ani žádný z dovolacích důvodů uvedených v §241a odst. 2 písm. a) a odst. 3 o. s. ř. ve skutečnosti neuplatňuje, omezuje se pouze na polemiku se skutkovým závěrem odvolacího soudu o faktickém doručení exekučního titulu do vlastních rukou. Tento závěr však mimo rámec výše uvedených dovolacích důvodů nelze v dovolacím řízení přezkoumávat.
Nejsou-li dány podmínky přípustnosti dovolání ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., Nejvyšší soud dovolání odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
O nákladech vzniklých oprávněným v dovolacím řízení rozhodne soudní exekutor (§88 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. září 2008
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu