ECLI:CZ:NS:2008:20.CDO.3074.2007.1
sp. zn. 20 Cdo 3074/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Miroslavy Jirmanové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného D. p. m. P., akciová společnost, zastoupeného advokátem, proti povinné Mgr. N. M., pro částku 206,- Kč s příslušenstvím, prodejem movitých věcí, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. E 528/2001, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Praze z 20. 10. 2006, č. j. 23 Co 443/2006-36, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze 4. 5. 2001, č. j. E 528/2001-3, kterým okresní soud nařídil výkon rozhodnutí (vykonatelného platebního rozkazu Obvodního soudu pro Prahu 7 z 2. 10. 1995, sp. zn. 18 Ro 10245/94). Svůj závěr, že k exekuci navržený platební rozkaz je pravomocný a formálně vykonatelný, odvolací soud odůvodnil zjištěním ze spisu nalézacího soudu, že vykonávaný titul byl povinné doručen, protože je opatřen doložkou právní moci, na které je uvedeno, že platební rozkaz nabyl právní moci 10. 2. 1996 a je tedy třeba vycházet z toho, že jí byl doručen do vlastních rukou a na adresu, kde byla zastižena.
V dovolání povinná – bez dalšího – pouze ohlašuje, že „v daném případě se po právní stránce jedná o věc zásadního významu“ a namítá, že exekuční titul jí nebyl doručen a na adrese uvedené na doručence se nikdy nezdržovala. Podle jejího názoru krajský soud doručení platebního rozkazu, na základě něhož byl nařízen výkon rozhodnutí, do vlastních rukou, vystavěl na domněnce a „na úkonu soudu, na který neměla žádný vliv.“
Oprávněný ve svém „vyjádření k opravnému prostředku“ (zcela totožným s vyjádřením k odvolání povinné, avšak dle datumu podání posuzovaném jako vyjádření k dovolání) navrhl, „aby soud v řízení odvolacím rozhodl tak, že usnesení soudu prvého stupně se v celém rozsahu potvrzuje.“
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. – jež podle §238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy či dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolatelka, aniž ovšem uvedla, v čem konkrétně má spočívat zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, zpochybnila závěr, že k výkonu navržený exekuční titul je vykonatelný. Tento závěr je sice závěrem právním, jehož přezkum je v dovolacím řízení možný v intencích dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., aby však mohl soud k takovému závěru dospět, musí učinit potřebná skutková zjištění. V projednávané věci šlo především o zjištění, zda k exekuci navržený platební rozkaz byl povinné řádně doručen. Nesprávnost, případně neúplnost těchto skutkových zjištění pak lze namítat prostřednictvím dovolacích důvodů podle §241a odst. 3, resp. §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.
I když dovolatelka zpochybnila právní závěr odvolacího soudu o vykonatelnosti exekučního titulu, učinila tak způsobem neregulérním; závěr o jeho vykonatelnosti založila na vlastních skutkových tvrzeních (jež ovšem navíc nemají oporu ve spise nalézacího soudu, konkrétně v doručence splňující požadavky kladené na veřejnou listinu, z níž plyne, že vykonávaný titul jí byl doručen do vlastních rukou) odlišných od zjištění, k nimž dospěl soud odvolací. Vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, však – jak již bylo uvedeno – způsobilým důvodem dovolání přípustného jen podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. (§238a odst. 2 o.s.ř.) být nemohou.
Poněvadž dovolání není přípustné podle žádného v úvahu přicházejícího ustanovení, Nejvyšší soud je bez jednání (§243a odst. 1, věta první, o.s.ř.) podle ustanovení §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku, proto, že oprávněnému, jenž by jinak měl právo na jejich náhradu podle §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., takové náklady nevznikly; za náklady potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva (§142 odst. 1 o. s. ř.) totiž nelze považovat náklady spojené s vyjádřením k dovolání, jelikož to svým obsahem nevedlo k výsledku dovolacího řízení.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. května 2008
JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu